Název této úvahy volím záměrně tak, aby připoutal pozornost. Tyto dny, 30 let po revoluci, se nacházíme nejen v politickém, ale i v právnickém světě v bodu zlomu a na dlouhou dobu se rozhoduje, jak zásadně ta která ideologie ovlivní právní svět a nalézání práva. Protože jsem advokát a dívám se na věci zejména z advokátského hlediska, prosím, aby měl shovívavý čtenář při čtení tohoto článku stále na mysli můj úhel pohledu.

 Mohykáni a Titánové

O tom, jak se bude v právu rozhodovat, kam právo povede a jak ho společnost bude vnímat, sice primárně rozhodují politici, které bych přirovnal k „ideovým architektům“ ztvárňujícím dům, ale to, jak se bude právo reálně praktikovat a působit na lidi, rozsoudí „výkonní  projektanti a inženýři“, tedy celá soudní moc. Ti, kteří de facto provádějí, „kreslí provozní výkresy a architektonické sny“ převádějí do reálného světa. Podíváme-li se dnes na současnou scénu, vidíme, že právníků, kteří mají politický názor, je v roli „architektů“ velmi málo.

Pro demonstraci své úvahy sáhnou pro příklad po nejjednodušší oblasti, obecně v právu trošku výjimečné a oddělené od ostatních, sáhnu po právu trestním.

Na jedné straně zde máme pana „architekta“ profesora Šámala a na druhé straně pana „architekta“ profesora Jelínka. Jejich názory nejsou vždy shodné, nejsou ale ani vždy antagonistické, myslím, že mohu oba pány směle označit za profesní autority. Jejich písemná i ústní vystoupení v jakékoliv formě, jejich přednášky studentům, jsou jasné. Je zjevné, co si o jednotlivých institutech trestního práva technicky myslí, jak je považují za nutné a vhodné aplikovat, vědí, co s nimi dělat. Z jednotlivých vystoupení těchto ctihodných gentlemanů však nejsem schopen odhadnout, co si o smyslu trestního práva skutečně myslí, co si myslí o tom, proč trestní právo něco upravuje, proč koriguje ten který konkrétní jev? Jaké by měly být trestní sazby a tresty? Co je společensky škodlivé a co nikoliv, jaký je skutečný problém nutný regulace prostředkem ultima ratio? Jaký mají oba pánové politický a společenský náhled na svět? Nevím, jestli jsou vlastně příznivci pozitivního práva nebo přirozenoprávního způsobu vnímání. Zdá se, že jsou spíše příznivci skvělých řešení technického textu. Zajímá je tedy řešení, ale nikoliv, proč to řešení je. Proč v nějaké části řešení, které trestní právo zvolilo, odpovídá zájmům a potřebám společnosti? Jakoby se snažili – poměrně logicky po předchozím padesátiletém područí práva – jako oběti komunistických politických názorů o to, aby právo bylo výsostně technickou disciplínou. Čisté a slušné právo.

Jenže 30 let demokracie stačilo k tomu, abychom opustili cestu absolutní „technizace“ práva a  vrátili se k otázkám základním – k tomu, k čemu a proč má konkrétní právní úprava v praktickém životě společnosti sloužit.

Kdo dosud třímal ideovou funkci práva?

Podíváme-li se zpět, zjistíme, že politicko-právních idejí se za těch 30 let chopili jiní, kteří vytáhli na svět – jako zásadní – právní témata přehlušují běžné fungování společnosti a její problémy. Lidé levicového zaměření, kteří vycházejí z principiálního ukotvení, že největším problémem právního fungování, je lidskoprávní problematika zredukovaná na problematiku uprchlíků a sociálně slabých, začleňování etnických skupin do společnosti a – zejména v poslední době – problematiku údajné či faktické diskriminace (především) žen a menšin, a to i menšin v oblasti sexuální identity člověka.

Současně s tím nabyla na hlasitosti „protikorupční hysterie“, která vychází z principu, že celý stát je prohnilý a že je potřeba chovat se jako správný zastánce veřejného blaha, tedy zčeřit odporně špinavý politický rybník. Tady byla úspěšná zejména generace dnešních čtyřicátníků/padesátníků, dostatečně hlasitá a v ČR viděná ze strany státního zastupitelství. Druhá skupina, obecné veřejnosti také neznámá, vyrazila za Česko do mezinárodních institucí. Dosadit si jména jejích zástupců je snadné. A ano, ANO, víme, jaké je jejich politické smýšlení a jakým způsobem ovlivňují právní dění v zemi. Můžeme lehce dokázat, že  marginální nebo ne zcela podstatné problémy jsou v jejich agendě brány jako středobod světa.

Ovšem problematiku například občanského soudního řádu, občanského práva obecně, problematiku pracovně-právních  předpisů či trestního procesu, nesleduje z politicko-právního  hlediska vůbec nikdo, ačkoliv se jedná o problematiku naprosto klíčovou a ovlivňující až 90 % právních jednání všech občanů v České republice.

Jmenujte a ukažte na právníka,  který má nějaký politický názor a je současně alespoň trochu respektovaným odborníkem ve své oblasti a který zároveň pokrývá tyto problémy? Nikoliv problémy marginální, jak je uvedeno výše.

Přiznám se, že sám takovou osobu nejsem schopen identifikovat. A to je velmi špatné, protože pak se může stát, že všechny tyto oblasti práva budou ovlivněny „technicistním“ přístupem, ve kterém občas zazáří jako špatný diamant některý z nápadů z okrajové strany, resp. z minoritních politických názorů.

Je to proto, že zde nejsou právníci, kteří by měli vliv na veřejnost, a přitom byli vnímáni jako významní i z hlediska profesních, rozhodujících skupin soudců, notářů, advokátů, státních zástupců a exekutorů. Pokud jsou, stojí osamoceně a jejich vliv v těchto rozhodujících skupinách je velmi slabý.

Upozorňuji však, že – a brzy – bude po jejich názorech a jimi formulovaných právních způsobech řešení politických problémů velká poptávka.

Noví už jsou tady!

Pokud mohu shrnout předcházejících 30 let v právním světě, byla to obnova jakýchsi starých pořádků, pokus o návrat někam před rok 1947, 1945, či spíše do první republiky, a to k obnovení základních právních institutů a obecných věcí veřejných. Tak všichni jednali, tak se všichni chovali a tak to bylo v právnické obci vnímáno. Bylo bráno jako pozitivum, že se právník nespojoval s politickou stranou a politickým názorem, že nevyhledával žádná nová řešení a že byl spíše nekonfliktním typem, než aby nějakým způsobem vyčníval. Tato doba však definitivně skončila a je potřeba se na věc dívat jinak.

Dovolím si nyní uvést jména právníků působících v rozličných oblastech práva, jejichž budoucí názor bude naprosto klíčový pro formování nových právních předpisů a obecně právní politiky České republiky. Pořadí je náhodné – Petr Němec, Lucie Hrdá, Tomáš Nahodil, Adéla Šípová, Jakub Michálek, Andrea Procházková, Jan Januš, Dominik Feri, Ondřej Dostál. Jsou i další, jen jsem je třeba přehlédl či jsem si na ně právě nevzpomněl.

Oni totiž již o právu něco vědí, v právu se pohybují a mají poměrně jasné názory na věc. Jsou dostatečně mladí a silní, zvládají komunikaci. Přitom nezáleží na tom, zda jsou nebo nejsou členy politických stran. Mají však ohromující vliv v tvorbě společenských témat i mediální politiky. Každá profesní skupina, která je získá na svou stranu, „podá jim ruku“, získá silný hlas ve veřejném prostoru i na politické scéně.

Kdo je pomine, nechá je uniknout do volného prostoru, zejména mediálně-společenského, kde  budou svobodně plout a cokoliv prohlašovat (což nemusí být vždy pro veřejný prostor dobré), zjistí, že ve srovnání s jejich tématy budou ta jeho nezajímavá a dostanou se ve veřejném prostoru a zájmech státu na úroveň blízkou nule.

Kdo je však podpoří nebo se pokusí jim poskytnout podporu, může je získat na svou stranu, a mít tak za spojence budoucí špičkové odborníky ovlivňující veřejné mínění. Samozřejmě, že musí akceptovat i jejich názory, které se nemusejí shodovat s názory jeho, což bude častokrát více než vidět.

Jsem zcela přesvědčen, že  názory těchto lidí budou dlouhodobě ovlivňovat politiku více, než názory kohokoliv jiného. Podívejme se na to, co – jaká významná témata – jsou skutečně schopni do veřejného prostoru přinést. Protože formulují první právní názor, nesou první myšlenku.

Ano, všechny charakterizuje – pro právníky zpravidla – velmi nízký věk (laskavý čtenář jistě promine, ale  do čtyřiceti, pětačtyřiceti jsme, s ohledem na povahu naší profese, ještě zelenáči), jsem však přesvědčen, že právě oni budou těmi, kdo budou v budoucnu ovlivňovat názory v této zemi na řadu právních otázek. Více, než třeba předsedové vrchních a nejvyšších soudů.

Každopádně – stávající rozložení sil v politice o právu a veřejné diskusi o právu se změní v jejich prospěch. Vše se posune od úctyhodných „projektantů“ k „ideovým architektům“. Už jen pro pouhý faktor času.

JUDr. Václav Vlk, autor působí jako advokát/partner AK Moreno Vlk & Asociados
Foto: Pixabay a archiv autora