Leges, Praha 2019, 340 stran, 480 Kč.

Předkládaná recenze je věnována nové monografii, jejímž autorem je JUDr. Jiří Mulák, Ph.D. Již v rámci prvního dojmu nepochybně zaujme skutečnost, že tato monografie představuje rozšířenou a upravenou verzi disertační práce autora, avšak její kvalita z mého pohledu dalece přesahuje běžnou úroveň těchto prací.

Monografie pojednává o základních zásadách trestního řízení z pohledu práva na spravedlivý proces. Je nutné poznamenat, že se jedná o poměrně unikátní a neobvyklé uchopení této jinak publikačně velmi bohaté problematiky. Celá publikace je totiž od začátku vztažena k problematice rekodifikace českého trestního práva procesního, konkrétně k možnosti přijetí nového trestního řádu, který by nahradil současný právní předpis platný již od roku 1961, když diskuse o jeho přijetí a případné podobě se již staly takovým „evergreenem“ českého trestního práva. S vědomím tohoto stavu autor zdůrazňuje, že jedním z hlavních důvodů, proč k přijetí nového předpisu stále nedošlo, je skutečnost, že se odborníci nemohou ujednotit na názoru, jaký by měl trestní řád být, což do značné míry určují právě základní zásady trestního řízení. S ohledem na to, že nový trestní řád potřebuje koncepci, tak jako první krok je třeba vytesat základní stavební kameny, na kterých trestní právo procesní stojí – tedy základní zásady trestního řízení.

Na začátku publikace si proto autor pokládá tři stěžejní otázky, jaký současný trestní řád je, jaký by měl být a jaký může být, které se pak projevují u každé zásady, jež je zde rozebírána. Autor tedy určitým způsobem testuje, zda jednotlivé zásady zapadají do konceptu kontinentálního právního systému a zda mohou v kooperaci s dalšími zásadami tvořit kompaktní a bezrozporný celek.

V publikaci jsou tak vytvořeny velice kvalitní základy pro hlubší pochopení každé dílčí zásady, konkrétně jaké jsou její historické kořeny, jaký byl její vývoj, jaký je její smysl a účel, rozsah jejího současného uplatnění i možné limitace, a to včetně vymezení vztahu k ostatním zásadám. Na pozadí této analýzy se pak autor zabývá otázkou, zda systém základních zásad v českém trestním řízení zajišťuje právo na spravedlivý proces.

Asi i čtenářům této recenze je již zřetelný autorův ambiciózní cíl, kdy se pokouší nalézt odpověď na otázku, jaký by měl trestněprocesní předpis v podmínkách českého trestního práva být, resp. v jakých mantinelech bychom se měli a můžeme pohybovat. To je nepochybně zcela zásadní předpoklad pro to, abychom se posunuli ke konkrétním konstruktivním diskusím týkajícím se nového trestního řádu a jeho institutů. Tato publikace tedy představuje pro takovou diskusi nepochybně kvalitní podklad.

Co se týče konkrétního rozčlenění publikace, tak obsahuje celkem pět částí (kapitol), po úvodu a introdukčních úvahách, kde se autor zabývá pojmem demokratického právního státu, právními principy, jejich funkcemi a základními modely trestního procesu, následují dvě velmi obsáhlé kapitoly zasvěcené již přímo základním zásadám trestního řízení, pátou kapitolu pak tvoří závěr.

Co bych si přála, aby zůstalo neopomenuto, a co na této publikaci shledávám taktéž mimořádně pozitivní, je skutečnost, že autor zde obsáhle rekapituluje odbornou literaturu týkající se této široké problematiky, s čímž se lze v odborných publikacích setkat spíše zřídka. Jeho počin je však třeba skutečně ocenit, neboť vzhledem k tomu, o co prostřednictvím své publikace usiluje, je snaha co nejpodrobněji nastínit názorovou situaci, jaká ohledně dané problematiky panuje, a vypořádat se s různými názory zcela zásadní, takovýto přístup lze považovat za nanejvýš profesionální.

Tuto recenzi bych chtěla uzavřít myšlenkou, že znalostmi obsaženými v této publikaci by měl primárně disponovat přinejmenším každý, kdo se bude na tvorbě nového trestního řádu podílet. Se stejným entu­ziasmem bych ji však doporučila v podstatě každému, komu je trestní právo procesní blízké – teo­retikovi, praktikovi nebo i studentovi, který má zájem se s touto problematikou blíže a více dopodrobna seznámit, zejména pak pochopit její souvislosti. Ostatně i mně přinesla spoustu nových poznatků.

JUDr. MARIKA ZAHRADNÍČKOVÁ, asistentka soudce Nejvyššího soudu