Dne 28. 2. 2020 uveřejnil Advokátní deník článek s názvem „NSS k otázce soudního přezkumu přípisů Kontrolní rady ČAK o odložení stížnosti“ Ačkoliv k rozhodnutím, týkajícím se přímo výkonu advokacie se obvykle rozvine jak v Advokátním deníku, tak v dalších odborných médiích debata, tento – dle našeho názoru zásadní – článek zůstal bez dalších reakcí.

V zásadě jde o následující: stěžovatelka se obrátila na Českou advokátní komoru (dále „ČAK“) se stížností na advokáta. Předseda Kontrolní rady ČAK – kárný žalobce (dále „kárný žalobce“) přípisem informoval stěžovatelku o odložení stížnosti jako nedůvodné. Stěžovatelka se následně domáhala formou správní žaloby zrušení přípisu kárného žalobce o odložení stížnosti, který považovala za rozhodnutí. Městský soud a následně i Nejvyšší správní soud (rozsudkem ze dne 19. 2. 2020, čj. 9As 284/2018-89) dospěly k závěru, že přípis kárného žalobce o odložení stížnosti není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., a proto je možnost soudního přezkumu vyloučena.

Toto rozhodnutí je zajímavé zejména z hlediska zákona o advokacii. Jednání „kárně podezřelého“ advokáta předběžně posuzuje Kontrolní rada ČAK (dále „KR“) v součinnosti s Kontrolním oddělením ČAK (dále „KO“) a mohlo by se zdát, že kárný žalobce je vlastně jen takový výkonný úředník realizující pokyny KR prostřednictvím podání kárné žaloby. Tak to ale právně ani institucionálně není. Předseda KR, který je v rámci ČAK JEDINÝ kárný žalobce, je monokratický správní orgán vykonávající veřejnou moc s výlučnou pravomocí podat kárnou žalobu na advokáta a doporučení KR, KO či kohokoli jiného pro něj závazná nejsou.

Co tento stav znamená ve skutečnosti? Je to jen a pouze předseda KR, kdo je „vládcem nad osudy advokátů“. On rozhoduje o tom, koho kárně zažaluje a koho nikoliv. Jeho právo (ne)podat kárnou žalobu je nejdůležitější pravomocí a mocenským nástrojem, který v ČAK existuje. A z citovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vyplývá, že není způsob, jak jeho OSOBNÍ rozhodnutí – tedy rozhodnutí kárně nežalovat – napadnout. A to vše při výkonu veřejné moci na základě zákona.

Z hlediska právního postavení kárného žalobce je pak zřejmé, že charakter České advokátní komory jako „samosprávné organizace“ je potlačen zcela zásadním způsobem.

Jistěže nikdo z advokátů neprahne po tom, aby byl pronásledován kverulujícími stěžovateli takřka až za hrob. Avšak nelze přehlédnout, že proti určité skupině vyvolených si prostě úspěšně stěžovat nelze. Výlučná pravomoc jediného advokáta bez účinné kontroly je stav, kterým by se mělo představenstvo ČAK spolu s KR coby orgánem volícím svého předsedu – kárného žalobce – (i legislativně) vážně zabývat. Protože jinak stín této skutečnosti padne na každého jejího člena.

JUDr. Klára A. Samková, Ph.D., advokátka

Příspěvek je zveřejněn v autentickém znění.

Výtka, že je potlačen samosprávný charakter ČAK, je nedůvodná

Reakce Advokátního deníku na článek advokátky JUDr. Kláry Samkové: Není správným tvrzením, že předseda Kontrolní rady „je monokratický správní orgán vykonávající veřejnou moc s výlučnou pravomocí podat kárnou žalobu na advokáta“.

Předně je třeba uvést, že předseda kontrolní rady není správním orgánem. Otázku vymezení správního orgánu postavil najisto rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Ans 9/2007-197 ze dne 21. května 2008, z něhož vyplývá, že pojem „správní orgán“ je legislativní zkratkou zavedenou ustanovením § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a rozumí se jí „orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, jakož i fyzická nebo právnická osoba nebo jiný orgán, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy.“

Tato legislativní zkratka se vztahuje na celé ustanovení § 4 odst. 1 s. ř. s., tedy na žaloby proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy, ochranu proti nečinnosti, ochranu před nezákonným zásahem, jakož i kompetenční žaloby. Z citovaného rozsudku dále vyplývá, že zákonná definice správního orgánu obsahuje tři prvky: (i) jedná se o orgán moci výkonné či jiný z typu orgánů v definici uvedených, (ii) tento orgán rozhoduje o právech a povinnostech fyzických a právnických osob a (iii) toto rozhodování se děje v oblasti veřejné správy. Kárný žalobce nerozhoduje o právech a povinnostech advokátů, ani jiných osob; pravomocí rozhodovat o právech a povinnostech advokátů je nadána toliko kárná komise. Předseda kontrolní rady proto nemůže být správním orgánem.

Podle Čl. 15 odst. 2 organizačního řádu ČAK (usnesení sněmu ČAK č. 3/1999 Věstníku) místopředsedové kontrolní rady zastupují předsedu kontrolní rady způsobem určeným kontrolní radou, nemůže-li předseda kontrolní rady svoji funkci, byť i jen dočasně, vykonávat. Plénum kontrolní rady na základě citovaného ustanovení organizačního řádu ČAK schválilo pořadí místopředsedů kontrolní rady, v kterém místopředsedové zastupují předsedu při výkonu jeho funkce, tedy i při podání kárné žaloby na advokáta. Předseda kontrolní rady proto v rámci ČAK nemá výlučnou pravomoc podat kárnou žalobu na advokáta.

K tvrzení, že podání anebo nepodání kárné žaloby na advokáta činí předseda kontrolní rady na základě svého výlučného osobního rozhodnutí, je namístě uvést, že kontrolní rada je ve smyslu § 46 zákona o advokacii kolektivním orgánem ČAK; přísluší jí zejména dohlížet na dodržování zákona o advokacii, zvláštních právních předpisů, jakož i stavovských předpisů jinými orgány Komory, zaměstnanci Komory, advokáty, evropskými advokáty a advokátními koncipienty. O způsobu vyřízení stížnosti podané na advokáta, tj. i podání anebo nepodání kárné žaloby, rozhoduje zásadně kontrolní rada, nikoliv předseda kontrolní rady.

Členové kontrolní rady jsou voleni sněmem ČAK, kterého se mohou účastnit všichni advokáti (§§ 42 a 43 zákona o advokacii). Kontrolní rada ze svých členů volí a odvolává předsedu kontrolní rady a místopředsedy kontrolní rady (§§ 46 odst. 3 zákona o advokacii). Výtka, že z hlediska právního postavení kárného žalobce je potlačen samosprávný charakter České advokátní komory, je tedy nedůvodná.

Redakce AD
Foto: ČAK