Následující článek pojednává o novele trestních předpisů provedených zákonem č. 114/2020 Sb., účinným od 1. 6. 2020. Ačkoliv byl zákonodárce veden úmyslem zvýšit trestněprávní odpovědnost za trestný čin týrání zvířat a zakotvil nový trestný čin chov zvířat v nevhodných podmínkách podle § 302a tr. zákoníku, zastávám názor, že nová právní úprava se minula se svým cílem.  Je nesystémovým zásahem do trestních sazeb ukládaných za trestné činy, zejména trestné činy proti životu a zdraví, vytváří další výkladové a aplikační problémy, což dokládám rozborem přijaté právní úpravy. Řešení lze spatřovat ve změnách de lege ferenda, které se v článku navrhují.

Na úplném začátku koronavirové krize v České republice, dne 3. 3. 2020, vyšla částka 43 Sbírky zákonů ČR, ve které byl publikován zákon č. 114/2020 Sb., který změnil zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále tr. zákoník“), dále zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, a nakonec také jeden ze dvou tzv. vedlejších trestních zákonů, a to zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále též „ZTOPO“). V souladu s čl. IV. citovaného zákona nabyl tento zákon účinnosti prvním dnem třetího kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení, tj. dnem 1. 6. 2020.

U trestního zákoníku jde o jeho třicátou první novelu za jedenáct let jeho účinnosti, u zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim o desátou novelu za osm let účinnosti od roku 2012; pokud jde o trestní řád z roku 1961, jeho četné novely v průběhu let se již přestaly počítat.

Předně je třeba uvést, že podkladem pro schválený zákon nebyla vládní legislativní předloha, jednalo se o návrh skupiny poslanců, který byl předložen Poslanecké sněmovně v červnu roku 2018.[1] Osnova zákona tedy neprošla standardním legislativním procesem včetně připomínkového řízení. Přijetí zákona nebylo jednoduché, protože Senát Parlamentu ČR schválenou osnovu vrátil zpět s pozměňovacími návrhy, ale nakonec byl přece jenom přijat.

Cílem nové trestněprávní úpravy podle vyjádření v důvodové zprávě návrhu má být zvýšení ochrany zvířat a úprava přísnějšího postihu nevhodného nakládání se zvířaty. Novela vycházela ze základní myšlenky, kterou je takzvaný proces dereifikace, což je takzvané odvěcnění, kdy dřívější přístup ke zvířeti jako k věci se mění na přístup jako k živému tvoru. Zvířata jsou stejně jako člověk živými tvory, schopnými na různém stupni pociťovat bolest a utrpení, a zasluhují si proto pozornost, péči a ochranu ze strany člověka.

Na změnu vnímání společnosti ve vztahu ke zvířatům by měl reagovat i trestní zákoník tak, aby poskytoval ochranu zvířatům v hierarchii chráněných hodnot výrazněji než např. u ochrany majetku. Toho se mělo podle návrhu docílit kriminalizací závažných přestupkových jednání jako trestného činu a úpravou dosavadních trestních sankcí.

Navrhovaná právní úprava si kladla dále za cíl reagovat také na negativní fenomén tzv. množíren, v nichž jsou zvířata často chována a rozmnožována ve velmi nevhodných podmínkách s tím, že dosavadní trestní postih se jevil předkladatelům jako nedostatečný, a navrhované změny tudíž jako nezbytné.[2]

Přijetí zákona bylo také podpořeno několika mediálně diskutovanými kauzami týrání psů. Tento článek charakterizuje přijaté změny a věnuje pozornost zejména změnám v trestním právu hmotném, které citovaný zákon přinesl do české trestní legislativy, a kriticky se vyjadřuje ke skutečnému přínosu přijatých změn.

Sumarizace přijatých změn

Zákon přinesl nový, dosud neznámý druh trestu, a to trest zákazu a držení chovu zvířat, který je možné uložit jak pachateli osobě fyzické [§ 52 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku], tak pachateli osobě právnické (§ 20a ZTOPO)[3] a který je možné uložit samostatně, i když trestní zákoník na některý trestný čin takový trest nestanoví (§ 53 odst. 2 tr. zákoníku); zákon dále stanovil pravidla jeho výkonu (vložená ust. § 74a, 74b tr. zákoníku), podmíněného upuštění od výkonu zbytku tohoto trestu (§ 90 tr. zákoníku) a podmínky promlčení výkonu tohoto trestu (§ 94 tr. zákoníku).

Ve zvláštní části trestního zákoníku zákon upravil dosavadní skutkovou podstatu trestného činu týrání zvířat (§ 302 tr. zákoníku) a zakotvil novou skutkovou podstatu, a to trestný čin chov zvířat v nevhodných podmínkách (ust. § 302a vložené mezi trestné činy týrání zvířat podle § 302 a zanedbání péče o zvíře z nedbalosti podle § 303 tr. zákoníku).

V trestním řádu je nově uvedeno, že trest zákazu a držení chovu zvířat je možné uložit trestním příkazem [§ 314e odst. 2 písm. e)]. Zákonodárce dále vložil do trestního řádu ustanovení upravující výkon trestu zákazu a držení chovu zvířat (vložením nových ust. § 350aa – Výkon trestu zákazu držení a chovu zvířat a § 350ab – Kontrola výkonu trestu zákazu držení a chovu zvířat).

Změny v trestním zákoníku

Nová skutková podstata týrání zvířat po přijaté novele trestního zákoníku od 1. 6. 2020 zní takto:

§ 302

Týrání zvířat

(1) Kdo týrá zvíře surovým nebo trýznivým způsobem, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až na tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.

(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li takový čin veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném,

b) spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny, nebo

c) pokračuje-li v páchání takového činu po delší dobu.

(3) Odnětím svobody na dvě léta až šest let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na větším počtu zvířat,

b) způsobí-li takovým činem týranému zvířeti trvalé následky na zdraví nebo smrt,

c) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, nebo

d) spáchá-li takový čin opětovně.

Zákonodárce zachoval celkovou strukturu ustanovení trestního zákoníku o týrání zvířat, tj. jednu základní skutkovou podstatu, ke které se připínají dvě kvalifikované skutkové podstaty postihující jednání větší společenské závažnosti.

Nový zákon zvýšil ovšem trestní sazby trestu odnětí svobody. Srovnáním s předchozí právní úpravou vidíme, že zákonodárce masivně zpřísnil trestní sazbu trestu odnětí svobody v základní skutkové podstatě (dříve odnětí svobody až na dvě léta; nyní odnětí svobody na šest měsíců až na tři léta) a také ve dvou kvalifikovaných skutkových podstatách (§ 302 odst. 2 – dříve odnětí svobody na šest měsíců až tři léta, nyní na jeden rok až pět let; § 302 odst. 3 – dříve jeden rok až pět let, nyní dvě léta až šest let). Ostatní druhy trestů, které bylo možné uložit za trestný čin týrání zvířat, tj. zákaz činnosti nebo propadnutí věci, zůstaly zachovány.

Dále novela trestního zákoníku rozhojnila okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby. K dosavadním okolnostem (odsouzení nebo potrestání v posledních třech letech, způsobení trvalých následků na zdraví nebo smrti týranému zvířeti, nebo spáchání tohoto trestného činu na větším počtu zvířat) přistoupily nově další okolnosti, a to:

a) spáchá-li pachatel takový čin veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném,

b) spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny, nebo

c) pokračuje-li v páchání takového činu po delší dobu.

Nejpřísnější skutková podstata (§ 302 odst. 3 tr. zákoníku) nově požaduje, aby pachatel:

a) spáchal čin uvedený v odstavci 1 na větším počtu zvířat,

b) způsobil takovým činem týranému zvířeti trvalé následky na zdraví nebo smrt,

c) spáchal čin uvedený v odstavci 1 zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, nebo

d) spáchal takový čin opětovně.

Nové okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby,  tj. spáchání trestného činu veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném, spáchání činu členem organizované skupiny, pokračování v trestném činu, způsobení trvalých následků na zdraví zvířete nebo jeho smrt, opětovné spáchání trestného činu nebo spáchání zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, jsou pojmy, které jsou v trestním zákoníku ukotvené, ustálené, zažité, legislativně definované nebo definované ustálenou judikaturou. Platí to i pro neurčitý pojem u nové zvláště přitěžující okolnosti uvedené v ust. § 302 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, tj. spáchání činu uvedeného v § 302 odst. 1 „na větším počtu zvířat“. Podle judikatury (č. 18/2012-II. Sb. rozh. tr.) jde o takový případ, kdy se tak stalo nejméně na sedmi zvířatech.

Novou skutkovou podstatu trestného činu chov zvířat v nevhodných podmínkách přijal zákonodárce v následujícím znění:

§ 302a

Chov zvířat v nevhodných podmínkách

(1) Kdo chová větší počet zvířat v nevhodných podmínkách, a tím ohrožuje jejich život nebo jim způsobuje značné útrapy, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.

(2) Kdo chová zvířata v nevhodných podmínkách za účelem obchodu, anebo kdo kořistí z takového chovu, a tím ohrožuje jejich život nebo jim způsobuje značné útrapy, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta nebo zákazem činnosti.

(3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 2 v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch,

b) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 trvalé následky či smrt zvířeti, nebo

c) spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny.

(4) Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 2 v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu,

b) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 trvalé následky či smrt většímu počtu zvířat, nebo

c) spáchá-li takový čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.

Také pro tuto skutkovou podstatu platí, co bylo řečeno shora u trestného činu týrání zvířat podle § 302 tr. zákoníku. Vedle pojmů, které mají v trestním právu svůj definovaný nebo judikaturou ustálený význam (značný prospěch, prospěch velkého rozsahu, kořistění z trestné činnosti, organizovaná skupina působící ve více státech aj.), zákonodárce použil neurčitý pojem, jehož obsah není zcela jasný a bude muset být vymezen judikaturou („nevhodné podmínky“, v nichž se zvíře chová).

Chování zvířat „v nevhodných podmínkách“ bude vyžadovat vysvětlení. Problém je jednak v tom, že ust. § 302a tr. zákoníku (shodně jako ust. § 302) se vztahuje na zvířata obecně, nikoliv na nějaký druh zvířat, a i kdyby se vztahovalo jen na určitý druh zvířat, i mezi nimi, například psy, jsou z hlediska jejich rasy velké rozdíly.

Jinak řečeno, trestní norma se vztahuje na všechna zvířata, tj. zvířata v lidské péči i zvířata volně žijící, zvířata hospodářská, zájmová i pokusná.

K samotnému pojmu „nevhodné podmínky“ pro chov většího počtu zvířat lze z dikce zákona vyčíst jen tolik, že to musí být takové podmínky a v takové intenzitě, že jsou způsobilé u většího počtu zvířat ohrozit jejich život nebo jim způsobit značné útrapy. Nemohou to být tedy jakékoliv nevhodné podmínky, spíše kvalifikované nevhodné podmínky. Ustanovení se vztahuje nejen na tzv. množírny v domácích poměrech, ale na všechny, kteří chovají větší počet zvířat kdekoliv a za jakýmkoliv účelem.

Dále považuji za žádoucí upozornit, že představy o tom, co jsou nevhodné podmínky pro chov toho či onoho zvířete, se mohou i velmi lišit. Jistě se budou lišit např. představy ředitele cirkusu, majitele zoologické zahrady, provozovatele velkochovu kuřat a např. ekologického aktivisty, spolků ochránců zvířat a podobných subjektů o tom, co jsou a co nejsou nevhodné podmínky. Což ovšem může způsobit také problémy při dokazování v trestním řízení, které se patrně neobejde bez znaleckého dokazování.

Problémy nové právní úpravy

 Přijatá nová právní úprava týrání zvířat a chovu zvířat v nevhodných podmínkách zakotvená zákonem č. 114/2020 Sb. vyvolává několik problémů, za které považuji:

1. Legitimitu nové, resp. novelizované právní úpravy.
2. Trestní sazby u trestných činů podle § 302 a 302a tr. zákoníku.
3. Trest zákazu držení a chovu zvířat, jeho kontrolu a jeho výkon.
4. Uložení trestu zákazu držení a chovu zvířat právnické osobě.

K jednotlivým problematickým stránkám nové právní úpravy uvádím postupně:

Legitimita nové, resp. novelizované právní úpravy

Legitimita trestního postihu určitého jednání vyplývá z funkce trestního práva, kterou v nauce označujeme jako tzv. ochrannou funkci.

Každý právní řád chrání určité zájmy, resp. skupiny zájmů (hodnoty, právní statky). Trestní právo je krajním prostředkem ochrany společnosti. Chrání společnost a určený okruh společenských vztahů před společensky nejzávažnějšími útoky fyzických osob. Trestní právo je nejpřísnější prostředek, který má stát k dispozici k ochraně taxativně vymezených zájmů, doplňuje ochranu poskytovanou normami jiných odvětví práva, nastupuje tam, kde se ostatní právní prostředky ukáží jako ne­účinné. Obvykle se tato myšlenka vyjadřuje formulací, že trestní právo představuje prostředek „poslední instance“ (ultima ratio).

Uplatnění ochranné funkce trestního práva je omezeno zásadou pomocné role trestní represe (zásadou ekonomie trestní hrozby). Na protiprávní jednání je třeba reagovat prostředky trestního práva až v krajních případech. Ochranu demokratického společenského zřízení, práv a svobod jednotlivců, jejich života, zdraví, majetku etc. je třeba zajistit zejména mimotrest­ními prostředky. Shora uvedené zdůrazňuje i zásada subsidiarity trestní represe (§ 12 odst. 2 tr. zákoníku), podle které trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.[4]

Jinými právními předpisy jsou míněny v posuzovaném případě vnitrostátní[5] předpisy správního práva, které zakazují fenomén týrání zvířat a stanoví za týrání zvířat postih ve formě přestupků, tj. správních deliktů fyzických i právnických osob.

Základ administrativněprávní ochrany zvířat proti týrání představují v českém právním řádu především tři zákony. Předně to je zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, účinný od 27. 5. 1992, a od té doby mnohokrát novelizovaný (úplné znění, které dnes již není úplné, vyhlášeno  pod č. 409/2008 Sb.). Citovaný zákon zakazuje týrání zvířat a zakazuje také všechny formy propagace týrání zvířat. Zákon uvádí více než dvacet úkonů, které se považují za týrání zvířete (§ 4 cit. zák.).

Dalším relevantním správním předpisem je zákon č. 166/1992 Sb., o veterinární péči, který stanoví požadavky na chov a zdraví zvířat a na živočišné produkty z hlediska veterinární péče, stejně jako působnost a pravomoc orgánů vykonávajících státní správu v této oblasti.

Třetím významným správním předpisem je zákon č. 154/2000 Sb., plemenářský zákon, který stanoví pravidla pro šlechtění a plemenitbu některých druhů hospodářských zvířat.

Zejména v těchto třech správních předpisech a v několika dalších, např. v zákoně č. 449/2001 Sb., o myslivosti, jsou stanoveny určité povinnosti, jejichž porušení nebo nesplnění za určitých okolností můžeme souhrnně označit jako „týrání“ zvířat nebo jejich chov v nevhodných podmínkách. V těchto předpisech jsou také stanoveny sankce. Tak např. za přestupek podle § 27 odst. 1 písm. b) zák. č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat před týráním, lze uložit fyzické osobě pokutu až do výše 500 000 Kč.

Chci tím říci, že zostření trestní represe na úseku ochrany zvířat před týráním nepředcházely kriminologické výzkumy v tom smyslu, zda dosavadní správní postih je účinný, či nikoliv a zda není možné jiné řešení než trestněprávní. Podle mého názoru státní správa měla a má dostatek legislativních nástrojů, aby si poradila s takovými zavrženíhodnými jevy, jakými jsou týrání zvířat nebo tzv. množírny psů a koček. Pokud je dosavadní správní postih nedostatečný, postarejme se nejprve o důslednou realizaci správních předpisů, případně i o jejich zpřísnění dříve, než zvolíme trestněprávní úpravu.

K námitce, že pokud bychom nepřijali novou skutkovou podstatu chovu zvířat v nevhodných podmínkách podle § 302a tr. zákoníku, nebylo by možné postihnout osoby, které takové množírny provozují, je možné uvést, že standardní postup je takový, že provozování „množírny“ psů či koček je typicky činností protiprávní, provozovanou dlouhodobě, za úplatu, po živnostensku, a tak podléhá trestněprávnímu posouzení jako trestný čin neoprávněného podnikání podle § 251 tr. zákoníku, jehož kvalifikované skutkové podstaty vázáné zejména na dosažení prospěchu či rozsahu podnikání mají přísné trestní sazby (§ 251 odst. 2 – trest odnětí svobody šest měsíců až pět let, § 251 odst. 3 tr. zákoníku – trest odnětí svobody dvě léta až osm let). Nelze tedy říci, že by se jednalo o případ, kdy by taková činnost vůbec nebyla trestná. Pomíjím okolnost, že množení psů ve velkém a jejich křížení a podobné jevy, které vzbuzují naši pozornost, je přece možné podřadit pod pojem „týrání“ ve smyslu ust. § 302 tr. zákoníku, a to tím spíše, že pojem „týrání“ není vymezen v trestním zákoníku a tento pojem vykládáme v souladu s mimotrestními předpisy, konkrétně zákonem č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání. Z tohoto hlediska je pak přijetí nové skutkové podstaty trestného činu chov zvířat v nevyhovujících podmínkách podle § 302a tr. zákoníku zbytečné.

Trestní sazby u trestných činů podle § 302 a 302a tr. zákoníku 

Patrně nejspornější otázkou nové trestněprávní ochrany zvířat před týráním je výše trestní sazby trestu odnětí svobody za trestné činy podle § 302 (týrání zvířat) a 302a (chov zvířat v nevhodných podmínkách).

Zákonodárce zpřísnil trestní sankce u trestného činu týrání zvířat podle § 302 tr. zákoníku, ale způsobem, který podle mého názoru není systémový, protože nyní dochází k nesrovnalostem v trestních sazbách týrání zvířat podle § 302 tr. zákoníku ve srovnání s jinými trestnými činy. Můžeme si to demonstrovat na výši trestní sazby trestu odnětí svobody za týrání zvířat podle základní skutkové podstaty a trestných činů proti životu a zdraví také podle základní skutkové podstaty.

Tak základní skutková podstata trestného činu týrání zvířat podle § 302 tr. zákoníku umožňuje uložit trest odnětí svobody v rozmezí šest měsíců až tři léta.

Tato trestní sazba je vyšší než trestní sazba trestu odnětí svobody za trestný čin účasti na sebevraždě (§ 144 odst. 1 tr. zákoníku), ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky (§ 146a tr. zákoníku,), těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 147 tr. zákoníku), ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 148 odst. 1 tr. zákoníku), neposkytnutí pomoci podle § 150 odst. 1 i podle ust. § 150 odst. 2 tr. zákoníku, šíření nakažlivé lidské nemoci z nedbalosti (§ 153 odst. 1 tr. zákoníku), ohrožení pohlavní nemocí (§ 155 tr. zákoníku), pokud máme na mysli jenom trestné činy proti životu a zdraví z první hlavy zvláštní části trestního zákoníku.

Tato trestní sazba je pak stejná jako trestní sazba trestu odnětí svobody za trestný čin ublížení na zdraví (§ 146 odst. 1 tr. zákoníku), šíření nakažlivé lidské nemoci (§ 152 odst. 1 tr. zákoníku), pokud máme na mysli jenom trestné činy proti životu a zdraví z první hlavy zvláštní části trestního zákoníku.

A to jsem zvolil příklady jenom z první hlavy zvláštní části trestního zákoníku. Uvedených diskrepancí bychom našli v trestním zákoníky dlouhou řadu. Např. týrání zvířat v základní skutkové podstatě je přísněji trestné než útisk či porušování domovní svobody.

Až dosud platilo, že vrcholem trestněprávní ochrany je život a zdraví jako nejvýznamnější, nejzávažnější právní statky, čemuž odpovídají i trestní sazby u jednotlivých trestných činů proti životu a zdraví.

Nová právní úprava tak otevírá otázku, zda člověk (fyzická osoba) jako předmět útoku má být chráněn stejně jako zvíře, nebo více, anebo méně než zvíře. Jde o stanovení míry trestněprávní ochrany lidí a míry trestněprávní ochrany zvířat. Nová právní úprava tak otevírá velkou diskusi o sankcionování fyzických (ale i právnických, srov. výklad dále) osob.

De lege ferenda bude naléhavě žádoucí požadovat, aby tyto disproporce v trestních sazbách trestu odnětí svobody byly odstraněny, přičemž zdaleka nejde jen o trestní sazby za trestné činy proti životu a zdraví.

Trest zákazu držení a chovu zvířat, jeho kontrola  a jeho výkon

Novela trestního zákoníku přinesla do systému trestů fyzickým i právnickým osobám nový druh trestu, a to trest zákazu držení a chovu zvířat podle § 74a, 74b tr. zákoníku.

Podle § 74a může soud uložit trest zákazu držení a chovu zvířat až na deset let, dopustil-li se pachatel trestného činu v souvislosti s držením, chovem nebo péčí o zvíře.

Trest zákazu držení a chovu zvířat spočívá v tom, že se odsouzenému po dobu výkonu tohoto trestu zakazuje držení, chov a péče o zvíře. Byl-li trest zákazu držení a chovu zvířat vykonán, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen.

Jedná se o zákaz držení a chovu všech zvířat, nikoliv jen konkrétního týraného zvířete nebo konkrétního druhu zvířete.

Z uvedeného vyplývá, že tento trest je koncipován podobně jako obecný trest zákazu činnosti podle § 73 tr. zákoníku, se stejně vysokou horní hranicí trestní sazby (deset let), ale s mírnější dolní hranicí trestní sazby trestu odnětí svobody. Na ustanovení o podmínkách uložení tohoto trestu navazují v trestním řádu ustanovení o výkonu a kontrole tohoto trestu.

Podle § 350aa tr. řádu předseda senátu rozhodne ihned po právní moci rozsudku, jímž byl odsouzenému uložen trest zákazu držení a chovu zvířat, o započtení doby, po kterou bylo na základě rozhodnutí nebo opatření orgánu veřejné moci odsouzenému před právní mocí rozsudku znemožněno držet nebo chovat zvířata, která jsou předmětem zákazu, anebo o ně pečovat, do doby výkonu uloženého trestu zákazu držení a chovu zvířat. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost. Předseda senátu může na návrh odsouzeného stanovit přiměřenou lhůtu k zajištění péče o zvíře, které drží, chová nebo o které pečuje a které je předmětem trestu zákazu držení a chovu zvířat, přičemž tuto lhůtu lze prodloužit.

Pokud jde o kontrolu výkonu trestu zákazu držení a chovu zvířat, provádějí ji orgány krajské veterinární správy (§ 350ab tr. řádu). Krajská veterinární správa podle trestního řádu provádí namátkovou kontrolu obydlí, jiných prostor a pozemků, které odsouzený vlastní nebo užívá anebo kde se zdržuje; odsouzený je povinen za tímto účelem umožnit vstup do obydlí a jiných prostor a na pozemky a strpět úkony bezprostředně související s touto kontrolou (§ 350ab odst. 2 tr. řádu).

Takové řešení připomíná právní úpravu výkonu trestu domácího vězení, které provádí Ministerstvo spravedlnosti ve spolupráci s Probační a mediační službou.

Toto ustanovení je problematické v tom, že legalizuje vstup do obydlí a jiných prostor a na pozemky orgánům (pracovníkům) krajské veterinární správy. Samozřejmě lze namítnout, že pokud by zákonodárce zvolil jinou variantu, např. že kontrolu provádí Probační a mediační služba, setkal by se s argumentem, že to možné není, protože pracovníků Probační a mediační služby se nedostává ani na kontrolu výkonu trestu zákazu činnosti nebo jiných trestů, tedy na kontrola výkonu trestů u lidí, natož na kontrolu zvířat. Přesto ale měl podle mého názoru zákonodárce uvážit, zda by kontrola výkonu trestu neměla být svěřena nějakému jinému orgánu z povahy věci bližšímu potřebám trestního řízení, např. Ministerstvu spravedlnosti v součinnosti s orgány krajské veterinární správy nebo orgánům Policie ČR v součinnosti s orgány krajské veterinární správy.

Uložení trestu zákazu držení a chovu zvířat právnické osobě

Zákon č. 114/2020 Sb. novelizoval také zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Do výčtu trestů v ust. § 15 písm. f) ZTOPO zakotvil nový druh trestu, a to trest zákazu držení a chovu zvířat, a ve vloženém ust. § 20a ZTOPO stanovil podmínky jeho uložení právnické osobě. Podle citovaného ust. § 20a ZTOPO soud může uložit právnické osobě trest zákazu držení a chovu zvířat až na dvacet let, byl-li trestný čin spáchán v souvislosti s držením, chovem nebo péčí o zvíře. Jde o čtvrtý zákazový druh trestu vedle zákazu činnosti (§ 20 ZTOPO), zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži (§ 21 ZTOPO) a zákazu přijímání dotací a subvencí (§ 22 ZTOPO), které dosud bylo možné odsouzené právnické osobě uložit podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob.

K uložení tohoto druhu trestu právnické osobě jen několik poznámek.

Trest zákazu držení a chovu zvířat je jedním z pěti trestů, které je možné uložit jak osobě fyzické, tak osobě právnické. Trestní zákoník zná, jak jsem uvedl výše, tento trest v ust. § 74a a 74b.

Jak vyplývá z povahy zákazových trestů, jedná se také o dočasný trest (trest je možné uložit na jeden rok až dvacet let), stejně jako trest zákazu činnosti, zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži a zákazu přijímání dotací a subvencí. Uložení trestu zákazu držení a chovu zvířat na delší dobu by se fakticky svými důsledky rovnalo uložení trestu zrušení právnické osoby podle § 16 ZTOPO. I tak je podle mého názoru zákonná možnost uložení trestu až na dvacet let přehnaná. Představa zákonodárce, že po dvaceti letech potrestaná společnost začne opět provozovat činnost, v souvislosti s níž byla potrestána zákazem držení a chovu zvířat, je řekněme zjednodušená. Daleko účinnější (z hlediska trestní politiky i kriminální prevence) by bylo, kdyby zákonodárce pamatoval na možnost podmíněného uložení tohoto trestu, což se ovšem nestalo.[6]

Konkrétní výměru trestu podle § 20a ZTOPO pak stanoví soud podle obecných zásad pro ukládání trestů právnickým osobám (srov. § 14 ZTOPO). De lege ferenda se nabízí zkrácení výše horní hranice zákazových trestů podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob na polovinu, tj. na deset let.

Závěr

Zájem společnosti na ochraně zvířat jako jednotlivců bez ohledu na příslušnost k určitému druhu před zlým nakládáním, které má povahu utrpení zvířete a ke kterému dochází v rozporu s právními předpisy upravujícími ochranu zvířete, zejména v rozporu se zák. č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, je nepochybně důležitým právním statkem. Svědčí o tom i společenská debata vyvolaná mediálně šířenými otřesnými případy týrání zvířat a existencí tzv. množíren psů a koček na území České republiky. Jedním z druhů deliktní odpovědnosti je odpovědnost trestní, postihující týrání zvířat. Zákonodárce veden úmyslem posílit trestněprávní ochranu zvířat prostředky trestního práva v nedávné době přijal zákon č. 114/2020 Sb., který novelizoval dosavadní skutkovou podstatu trestného činu týrání zvířat podle § 302 tr. zákoníku a dále přijal zcela novou skutkovou podstatu trestného činu chov zvířat v nevhodných podmínkách podle § 302a tr. zákoníku.

Postupoval přitom způsobem, který vyvolává pochybnosti o legitimitě takové úpravy obzvláště z toho důvodu, zda by nebylo účelnější zpřísnit administrativněprávní odpovědnost a zejména postarat se o její náležitou aplikaci. Dále nová právní úprava přinesla nesystémový zásah do trestních sazeb za jednotlivé trestné činy a vytvoření paradoxní situace, že týrání zvířat může být potrestáno přísněji než některé trestné činy proti fyzické osobě, což jistě správné není.

Problematickým se také jeví způsob kontroly výkonu trestu zákazu držení a chovu zvířat, u něhož je žádoucí de lege ferenda usilovat o změnu, stejně jako v případě uložení nového trestu v řízení proti právnickým osobám. V případě uložení takového trestu právnické osobě by bylo žádoucí snížit horní hranici trestní sazby tohoto trestu o polovinu a zavést možnost podmíněného odsouzení i v případě právnických osob.

Zdá se tedy, že novelizace trestního práva provedená zákonem č. 114/2020 Sb. problém zvýšení trestněprávní ochrany zvířat nevyřešila a minula se svým účinkem. Naopak přispěla k vytvoření nových výkladových a aplikačních problémů. Tedy jak se lidově říká – trefila kozla.

 

prof. JUDr. Jiří Jelínek, CSc., působí jako vedoucí Katedry trestního práva na Právnické fakultě UK v Praze.

---

[1] Parlament ČR, Poslanecká sněmovna, tisk č. 214/0, 2018.

[2] Podle vyjádření poslankyně Markéty Pekarové Adamové v jejím úvodním slovu, které v Poslanecké sněmovně pronesla jménem skupiny navrhovatelů zákona, „podle dostupných statistických údajů představují živá zvířata třetí nejvýnosnější ‚komoditu‘, s níž je nelegálně obchodováno vedle drog a zbraní. Česká republika zaujímá v rámci evropských zemí bohužel přední příčky, pokud jde o nelegální export štěňat do Evropy. Vedeni touhou po zisku někteří chovatelé zcela rezignují na zajištění přiměřených podmínek pro rozmnožování zvířat a následnou péči o ně. Velice často dochází také k porušování norem, které stanoví, jak staré mládě může být odebráno matce, či norem týkajících se očkování nebo povinných dokladů“, viz stenografický záznam z jednání Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR dne 12. 2. 2019 – dostupné na https://www.psp.cz/eknih/2017ps/stenprot/026schuz/26 9.html#q1343 [zobrazeno 13. 4. 2020].

[3] Jde o čtvrtý zákazový druh trestu vedle zákazu činnosti, zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži a zákazu přijímání dotací a subvencí, které bylo možné dosud odsouzené právnické osobě uložit.

[4] J. Jelínek a kol.: Trestní právo hmotné, Obecná část, Zvláštní část, 7. vydání podle stavu k 1. 10. 2019, Leges, Praha 2019, str. 177.

[5] Odhlédneme-li od mezinárodní a unijní ochrany zvířat před týráním.

[6] Návrh na zakotvení podmíněného odsouzení v případě právnických osob učinila v literatuře např. Tlapák Navrátilová. Podmíněné potrestání doporučuje spojit s povinností právnické osoby splnit ve lhůtě podmíněného odsouzení určité povinnosti, jakými jsou např. vytvoření účinného compliance programu, poskytování veřejně prospěšných služeb, zaplacení pokuty. Viz J. Tlapák Navrátilová: Sankce právnických osob de lege lata a de lege ferenda, in J. Jelínek a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob – pět let poté, Leges, Praha 2017, str. 104.

Rozsah povinností uložených ve zkušební době podmíněně odsouzené korporaci může být pochopitelně širší než shora uvedené příklady, např. povinnost náhrady škody způsobené trestným činem, pokud ještě nebyla uhrazena, povinnost právnické osoby provést taková technická, personální, organizační opatření, která v budoucnu zabrání opakování trestného činu právnické osoby apod. Pokud by odsouzená právnická osoba v průběhu uložené zkušební lhůty spáchala trestný čin nebo nesplnila uložené podmínky, soud by zrušil dobrodiní podmíněného odsouzení a uložený, podmíněně odložený trest by se vykonal.

Možnost ukládat právnickým osobám obecně podmíněné tresty doporučoval v literatuře i Gřivna, viz T. Gřivna: Mělo by smysl ukládat podmíněné tresty právnickým osobám?, in J. Jelínek a kol., op. cit. výše, str. 127-132.