Advokát Müller se vyjádřil ke svému návrhu na obnovu řízení v kauze Hilsner

Českobudějovické státní zastupitelství přijalo podnět přezkumu soudu s Leopoldem Hilsnerem, který byl v roce 1900 v Písku odsouzen za vraždu Anežky Hrůzové v Polné na Jihlavsku (na snímku) k trestu smrti. Podnět podal advokát JUDr. Lubomír Müller.

Soud v Písku podle advokáta Müllera před 120 lety jednal pod silným protižidovským tlakem. Tvrdí, že židovský mladík Hilsner, jemuž byl následně trest změněn na doživotí, má právo na spravedlivý proces a případnou rehabilitaci. Hilsner strávil ve vězení 19 let, v roce 1918 mu udělil poslední rakousko-uherský císař Karel I. milost.

I přes nyní podaný podnět není jisté, zda se vraždou Anežky Hrůzové skutečně budou soudy opět zabývat. „Celou věc samozřejmě prostuduji a na základě toho rozhodnu. Ale určitě se záležitosti nebudu věnovat na úkor aktuálních věcí,“ řekl českobudějovický státní zástupce Josef Český.

Aféra známá jako hilsneriáda se začala odvíjet od vraždy Anežky Hrůzové koncem března 1899. Zatčen byl dvaadvacetiletý Hilsner, který se živil potulkou a žebrotou. V Polné propukly protižidovské bouře, antisemitismus zachvátil nejen bulvární a radikální listy. V této atmosféře se konal v září 1899 v Kutné Hoře proces, při němž by Hilsner odsouzen za spoluúčast na vraždě Anežky Hrůzové k trestu smrti. Rozsudek byl poté zrušen, ale v novém procesu u soudu v Písku v listopadu 1900 byl Hilsner znovu odsouzen, opět na základě nepřímých důkazů, k trestu smrti za spoluúčast na vraždě Hrůzové, a navíc na vraždě Marie Klímové, která zemřela v roce 1898 také v lese u Polné.

Proti vlně antisemitismu bojoval tehdy i pozdější prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk, který pomohl ke zmírnění Hilsnerova trestu. Hilsner po mnoha letech ve vězení dostal císařskou milost, ale rehabilitován nikdy nebyl.

Již v prosinci 1995 podal Petr Vašíček z Vídně u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně stížnost pro porušení zákona v Hilsnerově kauze. Dostal odpověď, že “nebylo zjištěno nic, co by odůvodňovalo závěr, že se Leopold Hilsner nedopustil zločinu”. Tak se obrátil na ministerstvo spravedlnosti a tehdejší ministryně Vlasta Parkanová podle Vašíčkova sdělení de facto anulovala rozsudky soudů v Kutné Hoře a v Písku. Její rozhodnutí potvrdil 12. října 1999 dopisem ministr Otakar Motejl. Oba se shodli v tom, že definitivní rehabilitace je nyní věcí rakouských orgánů, neboť Nejvyšší kasační soud, který tehdy potvrdil odsouzení k trestu smrti, sídlil ve Vídni. V roce 2009 ale rakouské ministerstvo spravedlnosti oznámilo, že rozsudek nad Hilsnerem zrušit nelze.


JUDr.
Lubomír Müller (na snímku) okomentoval exkluzivně pro Advokátní deník své aktuální kroky, které v kauze „hilsneriáda“ učinil.

K podání podnětu k návrhu na povolení obnovy řízení ke Krajskému státnímu zastupitelství v Českých Budějovicích jsem se rozhodl na základě zkušeností svých klientů Františka Bala a Romana Rohela, kteří byli za minulého režimu odsouzeni, protože pro své náboženské přesvědčení svědků Jehovových odepřeli vojenskou službu. Podněty ke stížnosti pro porušení zákona byly odmítnuty, ale oba jmenovaní se pak domohli spravedlnosti na základě obnovy řízení, což Nejvyšší soud ČR vyhodnotil jako správný postup. (Viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 7. 2001 sp. zn. 7 Tz 140/2001 a ze dne 20. 8. 2003 sp. zn. 4 Tz 99/2003.) Zde vyslovené právní zásady jsou použitelné i v řadě dalších kauz.


Žijí ještě nějací příbuzní Leopolda Hilsnera, či lidé spříznění s jeho rodinou, kteří podporují Vaše aktivity k jeho očištění?

Podle dostupných dokladů nemá Leopold Hilsner žádné žijící příbuzné, kteří by byli oprávněni návrh podat. Je k tomu však oprávněn státní zástupce. Proto jsem mu předložil podnět a je nyní jeho záležitostí, jak podnět vyhodnotí.
Ale jsem v kontaktu s panem Charlesem Hellerem z Toronta, který je vnukem Siegfrieda Hellera. Ten byl představeným židovské obce v Polné a po smrti Leopoldova otce se stal jeho opatrovníkem či ochráncem. Siegfried Heller byl Leopoldovým procesem silně zasažen a zanedlouho po vynesení konečného rozsudku zemřel. Po propuštění z vězení přijal Leopold příjmení Heller. Pokud jde o Charlese Hellera, ten vyjádřil svůj silný vztah k věci i tím, že složil písňový cyklus „The Trials of Leopold Hilsner“.


Domníváte se, že bude pokus o rehabilitaci Leopolda Hilsnera konečně úspěšný?

To je těžká otázka. Tři nejstarší případy, které jsem zastupoval a v nichž byla povolena obnova řízení, byly z let 1923, 1928 a 1930. Šlo také o odpírače vojenské služby. Možnost úspěchu tedy existuje. Závisí ale na tom, jak to budou chtít posoudit ti, kteří budou o věci rozhodovat.


Jak daleko do minulosti by měly podle Vás jít rehabilitace odsouzených?

Pro podání stížnosti pro porušení zákona ani pro povolení obnovy řízení není stanovena žádná hranice. Problém však spočívá v tom, že u starých případů často není zachována potřebná dokumentace.


Můžete nastínit Vaše budoucí kroky v této kauze?

Nyní čekám, jak o podnětu rozhodne státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích.


Je podle Vás v Polné a v Česku vůbec „hilsneriáda“ citlivým tématem, nebo postupně upadá v zapomnění? 

Pro většinu společnosti „hilsneriáda“ není citlivým tématem. Ale to nic nemění na jejím významu pro českou i rakouskou justici.


Zdroj: redakce AD, ČTK

Foto: Vít Luštinec, Wikipedia; Dezidor, creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/ a archiv JUDr. L. Müllera

 

Go to TOP