Formalismus zvítězil nad zdravým rozumem, konstatoval ombudsman

V rozporu se zákonem byla podle veřejného ochránce práv JUDr. Stanislava Křečka uložena pokuta za neoprávněné parkování na místě vyhrazeném pro osoby s postižením ženě, která vozem převážela svého nevidomého manžela, držitele platného průkazu ZTP/P. Manželé auto řádně označili parkovacím průkazem, nevšimli si však, že průkazu uplynula doba platnosti. Úřady uložily ženě pokutu, aniž by v souladu se zákonem posoudily, zda toto jednání naplňovalo všechny znaky přestupku.

Na Kancelář Veřejného ochránce práv se obrátil nevidomý muž se stížností na postup městského i krajského úřadu v souvislosti s pokutou, která byla uložena jeho manželce za neoprávněné využití parkovacího místa vyhrazeného pro osoby s postižením. Po zaparkování na místě pro lidi s postižením, umístili jako obvykle za okno parkovací průkaz. Manželka stěžovatele si však nevšimla, že průkazu skončila platnosti, stěžovatel sám nemohl z pochopitelných důvodů sám průkaz zkontrolovat. Protože se parkovací průkaz vydává na základě platného průkazu ZTP/P nebo ZTP, a ten má stěžovatel v pořádku, navíc je jeho postižení trvalé, nenapadlo je proto, že by s parkovacím průkazem mohlo být něco v nepořádku.

Několik dnů poté odjeli do zahraničí a po návratu se dozvěděli, že byla manželka uznána vinnou ze spáchání přestupku parkování na vyhrazeném místě s neplatným parkovacím průkazem. Na úřadu práce mu nový parkovací průkaz vystavili na počkání, přestupkovému orgánu se pak snažil vysvětlit, že je stále osobou s postižením a má platný průkaz ZTP/P, ale úřad na přestupku a pokutě trval. Stěžovatel neuspěl ani s odvoláním u krajského úřadu.

Ve svém dopise stěžovatele uvedl: „Já vůbec nerozumím tomu, že když se parkovací průkaz vydává pouze a jedině na základě platného průkazu ZTP/P (nebo ZTP) a tedy z tohoto pohledu je ZTP/P výš a důležitější, nikdo tuto skutečnost neposoudí ani jako polehčující okolnost. Když si představím, že těžce zdravotně postižený zaparkuje na místě pro invalidy s prošlým parkovacím průkazem a dostane pokutu, a druhý den tentýž člověk s úplně stejným zdravotním postižením už bude mít správné razítko, a tedy pokutu nedostane, tak mi nutně vychází, že zdravotní postižení je zde oproti úřednímu razítku naprosto bezvýznamná a zanedbatelná skutečnost. Proč se pak ale ona místa nazývají parkovací místa pro osoby se zdravotním postižením?“

Veřejný ochránce práv Stanislav Křeček konstatoval, že úřady – uložením pokuty za přestupek, aniž by posuzovaly, jestli byly naplněny všechny znaky – jednaly nezákonně. Podle jeho názoru je povinností správních orgánů zabývat se nejen formální stránkou, ale i materiální stránkou přestupku, tj. otázkou, zda šlo o jednání společensky škodlivé. V tomto případě se ale ani městský úřad, a následně ani krajský úřad touto otázkou nezabýval. „Úřady na věc nahlížely čistě formalisticky: auto nebylo označeno platným průkazem, tudíž jde o zneužití vyhrazeného místa, a tedy jde o přestupek. Zcela opomenuly, že v tomto případě využil parkovací místo pro osoby s postižením člověk, který je trvale těžce postižený, tedy je k využití takového místa fakticky oprávněný. Vyhrazené místo plně posloužilo svému účelu,“ řekl ke kauze ombudsman Křeček.

Podle jeho názoru úřady neprokázaly, že by jednání stěžovatele, resp. jeho manželky bylo společensky škodlivé, že by došlo ke zneužití vyhrazeného místa osobou, která nemá těžké postižení, ani nepřepravuje osobu s těžkým postižením.

 „Zneužitím parkoviště pro vozidlo přepravující osobu s těžkým zdravotním postižením je situace, kdy zde parkující vozidlo je označeno, ale žádnou osobu s postižením nepřepravovalo, to je i zneužití parkovacího průkazu. Podobně, když vozidlo není ani označeno, ani osobu s těžkým postižením nepřepravovalo. Odlišná je ale situace, když vozidlo osobu s těžkým postižením přepravuje,“ vysvětlil Stanislav Křeček. A dodal: „Stěžovatel má takové zdravotní postižení, které je trvalé a lze se jen stěží domnívat, že po uplynutí doby platnosti parkovacího průkazu pominulo. To lze ostatně dovodit i z toho, že stěžovateli byl nový průkaz obratem vystaven. Jestliže tedy vozidlo v době zaparkování na vyhrazeném parkovišti přepravovalo stěžovatele, tedy osobu s těžkým zdravotním postižením, i když bylo označeno parkovacím průkazem s prošlou platností, k žádnému porušení veřejného zájmu nedošlo. Vyhrazené parkoviště plně posloužilo svému účelu.“

Úřady tedy podle Stanislava Křečka postupovaly nezákonně. Krajský úřad se k závěrům ombudsmana o nezákonném postupu nevyjádřil, místo toho zaslal celý spis Ministerstvu dopravy a doplnil ho svým komentářem. Ministerstvo dopravy, které by mohlo v rámci přezkumu vadné rozhodnutí zrušit, se s odkazem na ono vyjádření krajského úřadu s jeho rozhodnutím ztotožnilo. Konstatovalo, že v postupu úřadů neshledalo vadu a že úřady podle něj prokázaly bez důvodné pochybnosti, že se přestupek stal. Jinými slovy, ministerstvo potvrdilo, že i když na místě pro osoby s postižením parkoval člověk s těžkým postižením, toto vyhrazené místo zneužil, protože v danou chvíli neměl platný parkovací průkaz.

Formalismus tak zvítězil nad zdravým rozumem. Rozhodnutí úřadů už v tuto chvíli nelze změnit.

 

Zdroj: Kancelář veřejného ochránce práv
Foto: Pixabay

 

 

Go to TOP