Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost reklamní společnosti, která se domáhala prodloužení platnosti souhlasu s jeho umístěním v zeleném pásu podél sjezdu z Jižní spojky na Modřanskou ulici. Souhlas z roku 2012 byl původně udělen jen do května 2016 a majitelka společnosti žádala o jeho prodloužení do srpna 2020.

Stavební úřad tentokrát žadatelce nevyhověl, protože dospěl k závěru, že billboard je podle územního plánu hl. města Prahy umístěn v tzv. monofunkční ploše izolační zeleně, lze umísťovat pouze to, co slouží k plnění funkce izolační zeleně nebo co je výjimečně územním plánem pro takové plochy připuštěno. Reklamní zařízení přitom mezi přípustnými využitími plochy izolační zeleně v územním plánu vyjmenována nejsou. Žadatelka neuspěla s odvoláním u Magistrátu hl. m. Prahy a ani s žalobou u Městského soudu v Praze. Proti jeho rozsudku podala kasační stížnost, avšak i tu Nejvyšší správní soud zamítl.

Ve věci rozhodující senát konstatoval, že stavba pro reklamu (billboard) skutečně neodpovídá přípustným funkčním využitím monofunkční plochy izolační zeleně. Nejenže stavba pro reklamu nijak nesouvisí s funkcí zeleně, dokonce ji omezuje. Není totiž pochyb o tom, že pro plnění reklamní funkce je nezbytné, aby žádná vzrostlá zeleň viditelnosti billboardu nebránila, stejně tak obsluha stavby vyžaduje udržování volného přístupu k ní. Stavba pro reklamu nijak nesouvisí s doplňkovými funkčními využitími, která podle územního plánu zahrnují např. drobné vodní plochy, cyklistické stezky, pěší komunikace, nezbytná plošná zařízení a liniová vedení technického vybavení. Co se týče výjimečně přípustných funkčních využití (např. komunikace vozidlové, odstavné plochy se zelení, čerpací stanice pohonných hmot, stavby pro provoz PID či pro železniční provoz apod.) a nelze k nim stavbu pro reklamu nijak připodobnit.

„Stavba pro reklamu prostě slouží jen k účelu reklamy, tedy ke komerční masové komunikaci zadavatele reklamy. Tvrzení stěžovatelky, že billboard má stejně jako zeleň též funkci ochrannou, protože přece v době suchého a horkého léta vrhá stín, brání vysušování půdy a svou plochou zachycuje prach, jsme opravdu nemohli brát vážně. Stín vrhá i výšková budova a prach sedá na všechno. Pak by platilo, že čím větší stavba, tím lépe, a nebyl by vůbec důvod plochy zeleně v územním plánu stanovovat a chránit před zastavěním,“ poznamenal předseda senátu Tomáš Langášek.

Senát nedal stěžovatelce za pravdu ani v tom, že má z důvodu ochrany legitimního očekávání nárok na to, že jí stavební úřad opět vyhoví a souhlas prodlouží, když už jí jednou, v roce 2012, souhlas dal. Soudci konstatovali, že nelze hovořit o legitimním očekávání, že územní souhlas s umístěním stavby bude pokračovat, neboť šlo od počátku o stavbu dočasnou s přesně vymezenou dobou trvání souhlasu. Je to naopak nynější zamítavé rozhodnutí, které je v souladu se zákonem a pražským územním plánem, a proto stěžovatelce tzv. ochrana legitimního očekávání nesvědčí. Stejně lze odpovědět také na námitku poukazující na údajně odlišné postupy či rozhodování jiných stavebních úřadů v Praze.

Text rozsudku č. j. 6 As 276/2019–48 ze dne 30. 7. 2020 je k dispozici zde.

Zdroj: Nejvyšší správní soud
Foto: Pixabay