Stížnost na liknavý postup úřadů kvůli špatnému stavu mostu, který zajišťuje přístup k domu stěžovatelky, řešila Kancelář Veřejného ochránce práv. Aniž by se řešením problému zabývaly, odkazovaly úřady stěžovatelku neustále jeden na druhý. Jako hlavní důvod přitom uváděly fakt, že most není jejich majetkem. Takzvané nejisté vlastnictví ale nezbavuje stavební úřad povinnosti dohlížet na ochranu veřejného zájmu a zajistit nutné zabezpečovací práce, pokud stavba svým technickým stavem ohrožuje zdraví a životy.

Most o délce 6,3 metru a šířce 3,6 metru s levou a pravou podpěrou je jedinou spojnicí nemovitosti stěžovatelky s okolím. Most nemá v katastru nemovitostí samostatné parcelní číslo, ale je sloučen s vodním tokem. Je dlouhodobě ve špatném stavu, naposledy byl opravován městem v roce 1988 a podle stěžovatelky hrozí mj. sesutí jednoho z pilířů. Na základě stížností nechalo město před šesti lety zpracovat posudek, z něhož vyplynulo, že údržba mostu je nedostatečná a v nejbližší době bude třeba provést opravy. K jejich realizaci však nedošlo, k vlastnictví mostu se totiž nikdo nehlásí. Městský úřad stěžovatelce sdělil, že most nikdy nebyl veden v majetku města. Silniční správní úřad konstatoval, že v daném místě není vedena žádná komunikace, z čehož úřad usoudil, že jde o účelovou komunikaci ve vlastnictví soukromých osob. Stěžovatelka se dopátrala, že most byl vybudován v roce 1938 jako náhrada brodu přes řeku, proto se obrátila na správce povodí, který spravuje i další mosty přes daný vodní tok. Ten jí však rovněž sdělil, že most v jeho evidenci není, a odkázal ji zpátky na město.

Po šetření ombudsman konstatoval, že se pochybení dopustil stavební úřad, který byl dlouhodobě nečinný při řešení špatného stavebně-technického stavu mostu. Neinicioval žádné kroky ke zjednání nápravy a vyhýbal se zákonem předpokládaným postupům. Ombudsman upozornil, že stavební úřad má povinnost nařídit údržbu stavby v případě, že není udržována v dobrém stavebním stavu, popř. provedení nutných zabezpečovacích prací, jestliže stavba svým technickým stavem ohrožuje zdraví a životy. Hrozí-li nebezpečí z prodlení, musí stavební úřad nezbytnou nápravu zajistit i bez předchozího projednání s vlastníkem stavby. Náklady pak nese vlastník stavby, po němž je obec vymáhá. Povinnosti zajišťovat ochranu veřejného zájmu se stavební úřad nemůže zbavit ani v případě nejasností ohledně vlastnictví stavby. „Dostane-li úřad informace o ohrožení veřejného zájmu v důsledku závadného stavu stavby, je jeho povinností je prověřit, a pokud se potvrdí, musí úřad přijmout zákonem předpokládaná nápravná opatření. Není přitom vyloučeno, aby stavební úřad nařizoval nápravná opatření neznámému vlastníkovi,“ upozorňuje ombudsman JUDr. Stanislav Křeček na fakt, že stavební zákon dává stavebnímu úřadu dostatečné možnosti ke zjednání nápravy, zvlášť když může hrozit nebezpečí z prodlení jako v tomto případě, kdy znalecký posudek už před několika lety identifikoval potřebu opravy mostu.

Stavební úřad se po šetření ombudsmana začal problematikou mostu zabývat. Neprodleně zadal zpracování znaleckého posudku k ověření stavebně technického stavu a identifikování nutného postupu oprav. Následně stavební úřad informoval ombudsmana, že most podle posudku sice není v havarijním stavu, ale je nutné na něm provést nezbytné úpravy a udržovací práce. Z tohoto důvodu vydal stavební úřad rozhodnutí o nařízení udržovacích prací ve smyslu znaleckého posudku. Tím stavební úřad napravil svou předchozí nečinnost a začal postupovat tak, jak mu ukládá stavební zákon. Ombudsman proto své šetření uzavřel.

Stavební úřad adresoval rozhodnutí správci vodního toku. Případné další spory a nejasnosti ohledně vlastnictví mostu by musel rozhodnout soud. Neměly by však mít vliv na postup stavebního úřadu při ochraně veřejného zájmu.

Zdroj: Kancelář Veřejného ochránce práv
Foto: Pixabay