Princip teritoriality se na Slovensku neosvědčil. Braňte se mu!

Jakub Malý

Slovenští soudní exekutoři mají již více než tříletou zkušenost s tzv. principem teritoriality, slovenským zákonem definovaným jako „náhodný elektronický výběr exekutora, založený na územním principu“. Novela Exekučního řádu je účinná od dubna roku 2017 a přinesla pro chod exekutorských úřadů i exekutorů samotných převratné změny. Tou nejzásadnější je právě náhodné přidělování exekučních případů, založené na územním principu.
O tom, že by se podobný model měl zavést i do našeho právního řádu, se hovoří již delší dobu a čím dál intenzivněji (čti např. 
Tomáš Sokol: Teritorialita exekutorů…) Proto se Advokátní deník prostřednictvím Slovenské advokátní komory zeptal samotných advokátů na jejich praktické zkušenosti s novým „Exekučným poriadkom“.

„Předmětná úprava je v účinnosti déle než tři roky, což je dostatečná doba pro relevantní vyhodnocení jejích dopadů do praxe,“ uvedl na úvod rozhovoru Mgr. Jakub Malý z bratislavské advokátní kanceláře DLMU | DETVAI LUDIK MALÝ.

Jak se z Vašeho pohledu v praxi projevily úpravy exekučního řádu?

Jako první bych jmenoval narušení vztahu oprávněného a soudního exekutora. Náhodné přidělování exekučních případů totiž znamená pro oprávněného nemožnost vybrat si soudního exekutora pro výkon svého exekučního titulu nebo titulů.
Zejména věřitelé s velkým množstvím pohledávek spolupracovali před účinností předmětné novely s úzkým počtem soudních exekutorů. Efektivně s nimi komunikovali, mimo jiné i díky propojeným informačním systémům a automatizované správě dat. Tuto komunikaci náhodné přidělování zcela znemožnilo, a navíc s sebou přineslo zvýšenou administrativní náročnost. Mnozí velcí věřitelé právě z tohoto důvodu svěřili vymáhání pohledávek neregulovaným inkasním agenturám.

Proč je možnost výběru soudního exekutora pro věřitele tak důležitá?

Na jedné straně možnost výběru exekutora představovala pro oprávněné jakýsi element svobodné volby, volného trhu. Na straně druhé vnášela pozitivní vliv zdravé konkurence i do takto přísně regulovaného segmentu. Ale nejen velcí věřitelé měli možnost vybrat si, komu svěří uplatňování svých práv, a to buď na základě vlastní anebo zprostředkované zkušenosti s konkrétním soudním exekutorem, například na základě doporučení advokáta.

Je pravdou, že způsob výkonu exekuční činnosti jednotlivých soudních exekutorů i jejich zkušenosti nejsou identické…

Pochopitelně. A to není všechno. Dovolím si v této souvislosti poukázat na fakt, že exekučním titulem mohou být uložené i jiné povinnosti, než je zaplacení finanční sumy, ale například povinnost vyklidit nemovitost. To vyžaduje kromě zkušeností s těmito specifiky také adekvátní personální a technické vybavení i prostorové zabezpečení exekutorského úřadu.

Jak hodnotí po třech letech náhodné přidělování Vaši klienti?

Většinou velmi negativně. Zvlášť, pokud mají z dřívějška možnost porovnat efektivitu exekuční činnosti různých soudních exekutorů. Nemožnost volby exekutora pak přispívá k ještě větší frustraci, vyplývající z už tak nelehkého postavení věřitele v naší právní praxi.

 

Počty exekutorů na Slovensku klesají
Podle Slovenské exekutorské komory počet soudních exekutorů významně klesá: „Komora exekutorů neregistruje za poslední dva kalendářní roky žádného nového kolegu,“ řekla letos v lednu pro web pravda.sk mluvčí komory Stanislava Kolesárová. „V roce 2017 ukončilo činnost 19 soudních exekutorů, v roce 2018 ukončilo činnost 22 soudních exekutorů a v roce 2019 ukončilo činnost 29 soudních exekutorů. Nejvyšší počet soudních exekutorů byl 345, dnes jich je 275,“ dodala mluvčí komory.

 

Pociťujete například nižší zájem věřitelů o uplatnění práv v exekučním řízení?

Nemožnost volby soudního exekutora spolu s dalšími legislativními změnami, které negativně ovlivnily postavení věřitelů (zásadní novela konkursní legislativy v oblasti osobních bankrotů*), mají za následek snížení zájmu oprávněných o uplatňování práv v exekučním řízení, což má za následek další, mnohem závažnější problém…

Myslíte snížení objemu agendy jednotlivých exekutorských úřadů?

Je to tak. Někteří soudní exekutoři, s nimiž jsem měl možnost diskutovat o této problematice, uvádějí pokles objemu agendy, tedy nových případů, až o 80 procent oproti porovnatelnému období před účinností novely. To má za následek markantní snížení příjmů exekutorských úřadů, které konsekventně vede ke snížení výdajů na jejich personální zabezpečení. To v konečném důsledku povede ke snížení efektivnosti výkonu exekuční činnosti nebo v horším případě až k jejich „uzavření“.

Domníváte se, že tento model náhodného výběru byl zvolen proto, aby nedocházelo k přidělování nových případů pouze omezenému okruhu exekutorů, nebo jednomu a témuž exekutorskému úřadu?

Jsem toho názoru, že tato právní úprava primárně sledovala snahu o rovnoměrné přerozdělení agendy. Pro objektivnost si dovolím poukázat na ustanovení § 55 ods. 4 Exekučného poriadku, které zní: „Pokud je proti povinnému vedená exekuce, v níž už soud udělil exekutorovi pověření k jejímu vykonání, každá další exekuce proti stejnému povinnému se přidělí tomu samému exekutorovi, který už vykonává dříve zahájenou exekuci proti tomuto povinnému. Náhodný výběr exekutora podle odstavce 1 se v takovém případě nepoužije.“ Tuto úpravu vnímám pozitivně, zpřehlednila postup proti povinnému, vůči němuž jsou vymáhány pohledávky více věřitelů.

Přinesl nový způsob přidělování exekučních řízení ještě nějaké další pozitivum?

Přes veškerou snahu nenacházím na uvedené změně už žádná pozitiva. Náhodné přidělování zhoršilo už beztak nelehké postavení věřitelů a negativně ovlivnilo vymahatelnost práva na Slovensku.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti hodnotí slovenský advokátní stav „teritorialitu, resp. náhodné přidělování“ v zásadě negativně. Proto kolegům v Čechách doporučujeme setrvat na svém nesouhlasném stanovisku a ČAK na odmítavém postoji.

* Od 1. ledna 2020 je na Slovensku možné požádat o osobní bankrot v případě, že je vůči dlužníkovi vedené exekuční řízení déle než jeden rok. Před tím bylo součástí procesu osobního bankrotu i tříleté zkušební období, během kterého bylo potřeba čekat na oddlužení. Zjednodušení postupu osobních bankrotů přinesla s účinností od 1. března 2017 novela, provedená zákonem č. 377/2016 Z.z., kterou se mění a doplňuje zákon č. 7/2005 Z.z. o konkurze a reštrukturalizácii. Fyzické osoby mají možnost se zbavit dluhů formou konkursu nebo splátkového kalendáře. Od 1. ledna 2020 je pak účinný zákon č. 233/2019 Z.z., o ukončení niektorých exekučných konaní, kterým se určují pravidla pro ukončení exekucí započatých před 1. dubnem 2017, tzv. staré exekuce. Mezi laickou veřejností je uvedený předpis známý jako tzv. exekuční amnestie, což považuji za nesprávný výraz. Nakolik se dlužníci nezbavují dluhů, když se nejedná o jejich odpuštění – amnestii, věřitelé si budou moci znovu uplatnit svoje práva exekučně.  K tomu viz například článek, který naleznete ZDE.

 

Redakce AD
Foto: Archiv ČAK

Go to TOP