Vzpomínka na advokáta a spisovatele JUDr. Miloše Kočku

JUDr. Miloš Kočka, který zemřel 11. 3. 2010, přesně jeden měsíc a jeden před svými stými narozeninami, byl advokátem a spisovatelem v jedné

Miloš Kočka

JUDr. Miloš Kočka, který zemřel 11. 3. 2010, přesně jeden měsíc a jeden před svými stými narozeninami, byl advokátem a spisovatelem v jedné osobě.

Narodil se 12. 4. 1910 v Roudnici nad Labem a na Právnické fakultě UK promoval v roce 1934. Jeho život zobrazuje věrně všechny peripetie, jimiž advokacie v minulém století prošla.

Po pětileté koncipientské praxi měl v letech 1942-1948 samostatnou advokátní kancelář. V roce 1949 nepatřil mezi těch málo vyvolených, kteří mohli i nadále praco­vat v advokacii, byť v okleštěné podobě. A se uplatnil „ve výrobě“, zčásti též jako šofér nákladních vozidel. Po letech byl kratší dobu zaměstnán na ministerstvu financí, odkud přešel konečně zpátky do svého oboru, do advokacie. Stal se členem Advokátní poradny č. 6 v Praze, odkud si ho poté vyžádala Advokátní poradna č. 1, kde se pro své jazykové zna­losti zabýval mezinárodním právem soukromým, zejména v oboru náhrad škod i v za­hraničí.

Ve věku 65 let, tedy v roce 1975, odešel dobrovolně do penze, ale jaká to byla penze! Téměř se zdá, že jeho dosavadní život byl jen předehrou k životu spisovatele. Věren svým zálibám, které ho provázely již od studentských let, se dal do psaní. Nebyly to však žádné advokátské paměti, ale historické romány.

Po dvanácti letech spisovatelské činnosti, v roce 1975, vydal svůj první román Krev na paletě zachycující osudy italského malíře Michelangela Merisiho zvaného Caravaggio. Knihu ilustroval Cyril Bouda a první vydání mělo 42 000 výtisků. Jeho první kniha byla následně vydána ještě dvakrát, v letech 1982 a 1996.


„Jestliže hodnota biografického románu spočívá hlavně ve správné rovnováze mezi množstvím faktů a fikcí, pak se Kočkův román řadí mezi nejlepší. Ačkoliv je profesí ad­vokát, historie a umění byly vždy jeho oblíbenými náměty. Dvanáct let intenzivního stu­dia podkladů vyústilo ve velmi detailní, historicky spolehlivý román, takže tuto knihu musí ocenit jak milovníci fikcí, tak studující umění,“
uvedl americký kritik В. K. Brandbrook ve své recenzi, která byla otištěna v časopise World Literatuře To-Day v roce 1977.

Recenzenti se shodli na tom, že „Miloš Kočka si získal touto knihou dobré jméno i jeden primát. Je to první románové zpracování Caravaggiova života ve světové literatuře.“ Za tuto knihu mu proto byla navržena cena tehdejšího nakladatelství Práce.

V roce 1954 doktor Kočka vážně onemocněl a tehdy absolvoval v lázních Jeseníku tvrdou priessnitzovskou léčebnou kúru. Po pěti týdnech se vrátil jako znovuzrozený a začal se systematicky zabývat osobností Vincenze Priessnitze, zakladatele vodoléčby a lázní Jeseník.

Výsledkem těchto studií byl román Prameny živé vody, který se dočkal rovněž již tří vydání, a je právě tak čtivý jako jeho román předchozí. Zasloužil se také o to, že se dvousté výročí narození V. Priessnitze dostalo do Kalendáře kulturních výročí UNESCO pro roky 1998-1999. Měl také velkou zásluhu na zřízení muzea V. Priessnitze v jeho rodném domě v Jeseníku, a tak nebylo divu, že v roce 1994 bylo autorovi za tento román uděleno čestné občanství města Jeseníku.

V roce 1990 vydal autor Střípky moudrosti, sbírku aforismů, kde do úvodu napsal: „Čte­náři, bereš do rukou knihu, v níž najdeš především sebe a své nejbližší. Setkáš se v ní i s těmi, s nimiž nejsi zadobře nebo kdo ti nepřejí. Záleží na tobě, koho budeš chtít po­znat. Žádný receptář, tím méně sbírka učeností. Někdy vtip, zajiskření, jemuž se zasměješ nebo tě pobaví, jindy zrcadlo, v němž se spatříš, možná i paprsek, který ti zasvítí nebo osvítí kousek tvé cesty, či nápad, nad nímž ti bude stát za to se zamyslet.“


Poslední knihou dr. Kočky byla Okřídlená slova vydaná roku 1994. Jde o soubor autorových relací vysílaných rozhlasem v letech 1991-1994. Jsou to krátká poutavá vy­právění z nestárnoucích krás starověkých mýtů a hrdinské antiky, ale i biblické příběhy, historie i historky. Kolega Kočka byl příkladem toho, jak blízko mají advokáti k literatuře a umění.

Jen málokomu se podaří dožít tak vysokého věku, kterému se říká požehnaný, zej­ména v obdivuhodné duševní svěžesti a v přiměřeně dobrém zdraví: fyzicky byl doktor Kočka až do konce svého života soběstačný, trénoval, jak říkal, své nohy i procházkami po chodbách ústavu seniorů, kde v posledních letech žil. Ve svých 90 letech se naučil pracovat s po­čítačem, který až do své smrti používal. Ještě nedávno před ní jezdil sám v tramvaji po Praze.

Přitom život neukazoval vždy kolegovi Kočkovi úsměvnou tvář: před mnoha lety zemřela jeho šestnáctiletá dcera na leukémii… V posledním roce jeho života jsem si zvykl navštěvovat jej každou neděli na pod­večerní hodinku. Říkával, že si už neumí představit neděli beze mě a já po­važoval jeho slova za vysoké uznání našeho přátelství.

K oslavám jeho stých narozenin už tehdy bylo vše připraveno: návštěva předsedy České advokátní komory JUDr. Martina Vychopně, televize, oslava na úřadu městské části v Praze 3, rozhovory v literárním tisku. Bohužel doktoru. Kočkovi se nepodařilo protrhnout pomyslnou pásku sta let života: Je to Fátum, Osud – vylož si každý podle své víry. Za svůj život se však dožil mnoha úspěchů a poct, které jsou dopřány jen výjimečným osobnostem.

Autor: JUDr. Václav Král
Foto: www.sevcik-veduta.cz 
JUDr. Miloš Kočka (vpravo) při autogramiádě knihy Vincenz Priessnitz – Světový přírodní léčitel

 

 

Go to TOP