ÚS: Peníze z účtů českých společností neměly být předány polské prokuratuře

Ústavní soud částečně vyhověl ústavním stížnostem obchodních společností X s.r.o. a Y s.r.o., neboť dospěl k závěru, že zásahem Krajského státního zastupitelství v Ostravě spočívajícím v udělení pokynu peněžním ústavům k převedení zajištěných peněžních prostředků z účtů stěžovatelek a vyrozuměním Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, byla porušena základní práva stěžovatelek zaručená čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Olomouci proto ÚS svým nálezem ve věci sp. zn. IV. ÚS 1355/18 ze dne 12. května 2020 zrušil a přikázal Krajskému státního zastupitelství v Ostravě, aby se pokusilo obnovit stav před porušením základních práv stěžovatelek žádostí o vrácení peněžních prostředků z Polské republiky. Ve zbytku ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení části ustanovení § 79a odst. 1 trestního řádu odmítl.

Stěžovatelky jako obchodní společnosti se sídlem v Ostravě byly zúčastněnými osobami v rozsáhlém trestním řízení vedeném krajským státním zastupitelstvím a Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie Moravskoslezského kraje, Odborem hospodářské kriminality pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 a 3 písm. a) trestního zákoníku, zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a) a odst. 4 písm. a), b) a c) trestního zákoníku (ve znění účinném do 31. 1. 2019) a zločinu neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1 a 3 písm. b) trestního zákoníku. Uvedené trestné činnosti se měla od roku 2016 dopouštět skupina osob polské, české a ukrajinské státní příslušnosti, a to tak, že prostřednictvím jimi ovládaných obchodních společností v Polsku, České republice, Velké Británii, Kypru a Bulharsku tyto osoby zastíraly převody peněz pocházející z podvodného obchodování s minerálními oleji. Mezi tyto společnosti měly patřit i stěžovatelky ovládané jedním z podezřelých K. J. W., který je občanem Polska.

V rámci prověřování byly v listopadu 2016 zajištěny peněžní prostředky podle § 79a odst. 1 trestního řádu na 14 bankovních účtech, z toho na osmi bankovních účtech stěžovatelky 1) a na jednom bankovním účtu stěžovatelky 2). Ústavní stížnost stěžovatelek proti zajištění peněžních prostředků odmítl Ústavní soud jako zjevně neopodstatněnou usnesením ze dne 9. 5. 2017 sp. zn. II. ÚS 894/17. Trestní řízení bylo českými orgány činnými v trestním řízení vedeno toliko ve fázi prověřování, v jehož průběhu byla navázána spolupráce mezi českými a polskými orgány činnými v trestním řízení. Polská prokuratura na to požádala o převedení v České republice zajištěných peněžních prostředků na bankovní účty prokuratury, a to jako důkaz.

Z žádosti vyplývalo, že peněžní prostředky byly uznány jako věcné důkazy podle § 159 nařízení ministra spravedlnosti ze dne 7. 4. 2016 č. 508/2016 Sbírky zákonů Polské republiky, podle kterého je za věcný důkaz třeba uznat mezi jinými ty věci, které sloužily nebo byly určeny ke spáchání trestného činu, a které pochází přímo nebo nepřímo z trestné činnosti, což bylo u zajištěných peněžních prostředků splněno. Krajské zastupitelství žádost polské strany akceptovalo a postoupilo jí českým peněžním ústavům. Peněžní ústavy pak informovaly krajské státní zastupitelství v průběhu ledna a února roku 2018 o převedení prostředků na účty polské prokuratury. V případě stěžovatelky 1) šlo o peněžní prostředky ve výši (z jednotlivých účtů): 3 053,63 EUR; 117,11 EUR; 9 819,75 PLN; 10 935,83 PLN; 23 330,21 EUR; 24 520,71 PLN; 2 945 476,51 PLN a 59 705,95 CZK. V případě stěžovatelky 2) šlo o peněžní prostředky ve výši 12 709,09 PLN.

Ústavní soud posoudil všech pět napadených rozhodnutí nebo postupů Krajského státního zastupitelství a Vrchního zastupitelství s následujícím výsledkem.

K tvrzenému zásahu krajského státního zastupitelství spočívajícímu v předání trestního řízení do Polska

K námitkám stěžovatelek směřujícím proti samotnému předání trestního řízení do Polska nutno uvést, že všechny zákonné podmínky pro předání trestního řízení podle § 105 a násl. zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (ZMJS) byly v posuzované věci naplněny. České orgány činné v trestním řízení prověřováním zjistily, že veškerá potenciální trestná činnost na území České republiky měla být prováděna pro znesnadnění odkrytí skutečnosti, že dochází k páchání daňové trestné činnosti ke škodě Polské republiky, a z důvodu zastření faktických vztahů mezi subjekty zapojenými v řetězci. Případná trestnost jednání zjištěného na území České republiky by byla závislá na prokázání konkrétní trestné činnosti polskými justičními orgány. Případné méně závažné nedostatky či nesrovnalosti v řízení v cizím státu, které nedosahují intenzity flagrantního odepření spravedlnosti, nemohou být samy o sobě důvodem nepřípustnosti předání trestního řízení.

K tvrzenému zásahu krajského státního zastupitelství spočívajícímu v nečinnosti v témže trestním řízení

K námitkám tvrdícím nečinnost krajského státního zastupitelství Ústavní soud konstatuje, že takové pochybení nelze v posuzované věci shledat. Ze spisu krajského státního zastupitelství plyne, že orgány činné v trestním řízení bezodkladně vykonávaly veškeré úkony spojené s předáním trestního řízení, vyhotovovaly překlady nezbytných písemností do polského jazyka a opačně a ve věci nedocházelo k žádným obdobím neaktivity či nečinnosti.

K usnesení krajského státního zastupitelství a usnesení vrchního státního zastupitelství, kterými bylo zrušeno zajištění peněžních prostředků stěžovatelek a zamítnuta stížnost proti takovému rozhodnutí

Námitkám, směřujícím proti usnesení krajského státního zastupitelství a vrchního státního zastupitelství, kterými bylo zrušeno zajištění peněžních prostředků stěžovatelek a zamítnuta stížnost proti takovému rozhodnutí, nelze přisvědčit. Tato usnesení byla sice vydána v důsledku protiústavního postupu krajského státního zastupitelství spočívajícího v udělení pokynu peněžním ústavům k převedení zajištěných peněžních prostředků z účtů stěžovatelek, jak je popsán výše, neboť peněžní prostředky z účtů již byly odeslány do Polska, avšak fakticky těmito napadenými usneseními došlo k postupu ve prospěch stěžovatelek, tj. odblokování jejich bankovních účtů.

K tvrzenému zásahu krajského státního zastupitelství spočívajícímu v udělení pokynu peněžním ústavům k převedení zajištěných peněžních prostředků z účtů stěžovatelek na účet Regionální prokuratury v Katowicích a proti souvisejícímu vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, kterým bylo stěžovatelkám sděleno, že jejich podnět k výkonu dohledu nad krajským státním zastupitelstvím byl odložen jako nedůvodný

Zde Ústavní soud shledal postup Krajského státního zastupitelství odporujícím právní úpravě zákona o mezinárodní justiční spolupráci a tím i zasahujícím do ústavním pořádkem chráněných základních práv stěžovatelek. I kdyby Ústavní soud mohl akceptovat, že by k peněžním prostředkům zajištěným na účtu u peněžního ústavu bylo lze přistupovat jako k důkazním prostředkům (což je postup, který podle v této věci vydaných rozhodnutí polské prokuratury volí v Polské republice), nebylo by možné tyto peněžní prostředky podle zákonné úpravy obsažené v ZMJS bez dalšího předat polským orgánům činným v trestním řízení. ZMJS dovoluje toliko předání podmíněné vrácením důkazu a vrácení se lze vzdát pouze, nebrání-li tomu práva třetích osob, což v nyní posuzované věci s ohledem na práva stěžovatelek zjevně splněno nebylo. Takový postup nelze z ústavněprávního hlediska aprobovat, neboť je právě výrazem svévole orgánů činných v trestním řízení a jako takový je nepřípustným zásahem do práva na spravedlivý proces stěžovatelek a jejich práva vlastnit majetek. V ústavněprávním přezkumu nemohlo obstát ani vyrozumění vrchního státního zastupitelství o výkonu dohledu, neboť vrchní státní zastupitelství shledalo k podnětu stěžovatelek nyní popsaný postup krajského státního zastupitelství za zákonný a podnět k dohledu odložilo. V této části proto Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1355/18 zde.

Zdroj: Ústavní soud
Foto: Pixabay

 

Go to TOP