„Je to marný, je to marný a nelepší se to,“ hláška ze známé pohádky Tři bratři byla to první, co mě napadlo po přečtení dotčené reakce manželů Zahumenských, tedy prosím za prominutí, paní magistry Venduly Zahumenské, Ph.D. a Mgr. Davida Zahumenského pod názvem Nařízení dodržujme, ale do vlády si kopněme!

Nejsem tím, kdo nedočetl za novinový titulek, naopak jsem si „koronavirovou“ žalobu přečetl. Z 23 stran považuji za věcné, vlastního problému se týkající, pouze asi čtyři. Zbytek jsou podle mého názoru spíše politické proklamace. Ale žaloba je podána, soudní poplatek zaplacen a její posouzení nyní přísluší toliko soudu. Právní názor na formální správnost postupu vlády samozřejmě mám, ale mám i názor na věcnou správnost postupu vlády a o věcné správnosti nemám v tuto chvíli pochyb. A ano, demokratický stát potřebuje, aby byl dodržován ústavní pořádek, ale není lpění na formě, když obsah je v pořádku, jen nepřípustným formalismem?

Jistě ne, ale za současné situace, kdy čelíme celosvětové pandemii a hrozící destrukci hospodářství, se domnívám, že jsou k řešení palčivější problémy. Upozorňuji, že předem daná pravidla pro současnou situaci nemáme!

Žádný z našich právních předpisů nepočítal s takovým nebezpečím a ohrožením v takovém měřítku. Tím ovšem rozhodně nechci říct, že by neměla být správnost postupu administrativy podrobena přezkoumání a následně i případně, bude-li postup shledán nesprávným, vyvozena odpovědnost. Ale jsou-li přijímaná opatření věcně správná, pak nehrozí nebezpečí z prodlení.

Upozorněme vládu, že si myslíme, že někde formálně pochybila, ale nečiňme tak veřejně, nezavdávejme občanům podnět k úvahám, že opatření mohou být zpochybňována. Jejich dodržování námi všemi je nyní doslova životně důležité, a to pro nás všechny.

Zkušenosti z pandemie španělské chřipky jsou, co do medicínských postupů, jistě cenné, ale pokud se jedná o fungování státu, nepoužitelné. Jaké sdělení dáváme laické veřejnosti? Obávám se, že takové, že advokáti se handrkují o to, jestli rozhodnutí nebo usnesení, kdo zná jménem koně prezidenta Masaryka, jak vytáhnout ze státu (kapes nás všech) náhradu škody místo opravdové pomoci. To je ovšem velmi smutné poselství a pohříchu nespravedlivé, protože většina advokátů pomáhá, je empatická, ale ti nejsou v záři reflektorů masmédií.

Demokracie není zaklínadlo, které učiní toho, kdo je použije, nebo dokonce nadužije, nedotknutelným, je to živý pojem, ne modla. Nedá mi nepřipomenout výrok bývalého německého kancléře Willy Brandta „Demokracie nesmí jít tak daleko, aby se v rodině hlasovalo, kdo je otec.“

Žalobkyni z „koronavirové“ žaloby i jejího právního zástupce mohu ubezpečit, že nejsou jediní, kdo musel překonat svoji komfortní zónu, to jsme museli my všichni. Jde jen o to vyjít z boje s pandemií živí, zdraví a se ctí.

Mgr. Luděk Hladěna, LL.M.