V čísle 1-2/2020 Bulletinu advokacie byl publikován článek Mgr. Hany Šeré  ZDE  „Podmínky zachycení a šíření podoby člověka prostřednictvím fotografie“. Cílem článku bylo zaměřit se „na to, za jakých okolností lze zachytit podobu člověka ve formě fotografie a následně tuto fotografii, na které je zachycena podoba člověka, šířit“.[1]

Domnívám se však, že článek na tuto otázku nepodává přesvědčivou odpověď, když uzavírá, že „(z)ákon též pro určité situace konstruuje nevyvratitelnou domněnku souhlasu. Nelze již ovšem paušálně říci, za jakých okolností je možné tuto domněnku uplatnit, neboť je nutné vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu a pečlivě zvážit všechna jednotlivá specifika konkrétní situace. Proto nelze jednoznačně uzavřít, kdy souhlas k šíření fotografie je udělen a kdy ne, neboť to se bude dít vždy ad hoc.“[2]

Podle mého názoru však nikdy právní předpisy neaplikujeme pouze mechanicky a vždy zvažujeme okolnosti každého případu. To ovšem nemůže být výmluvou pro to, abychom uvedli, že vždy je nutné postupovat ad hoc. Naopak je možné stanovit obecné předpoklady, za kterých bude možné postupovat dle nevyvratitelné domněnky. Různé specifické situace potom budou tento obecný postup vylučovat. Článek Šeré dále podle mého názoru obsahuje několik nepřesností, které by bylo vhodné uvést na pravou míru.

Fotografie vs. obrazový záznam

Šerá ve svém článku uvádí, že by bylo „mylné se domnívat, že v občanském zákoníku nalezneme přímou úpravu pořizování a rozšiřování fotografií, na kterých je zachycena podoba člověka. Regulace této činnosti je ukryta v obecných pojmech a obecné právní úpravě, především v ustanoveních týkajících se ochrany osobnosti.“[3]

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“) nepoužívá explicitně pojem „fotografie“. Naopak jsou zde užita slovní spojení „zachycení podoby člověka“ či „obrazový záznam“. To však neznamená, že by o. z. přímo neupravoval pořizování a šíření fotografií. Naopak je zřejmé, že § 81 a násl. o. z. tuto úpravu obsahuje. To, že v daných ustanoveních nenalezneme přímo výraz „fotografie“ nelze vnímat negativně, naopak. Podobu člověka lze zachytit různými způsoby a obrazovým záznamem nelze rozumět pouze fotografii, ale bude se jednat o jakékoliv „zachycení podoby, chůze, mluvy, zpěvu nebo jiného projevu osobní povahy člověka, jehož lze tímto způsobem objektivně ztotožnit. (…) Obrazovým snímkem může být i rentgenový snímek, je-li z něho, např. z popisky, patrna totožnost člověka.“[4]

Proto pokud by o. z. používal pojem fotografie, byla by právní úprava nedostatečná, neboť by regulovala pouze možnosti pořízení a šíření fotografií, nikoliv také dalších obrazových záznamů.

Právo na zachycení podoby člověka

Přestože cílem článku Šeré bylo mimo jiné zaměřit se „na to, za jakých okolností lze zachytit podobu člověka ve formě fotografie…“[5], dočteme se zde pouze to, že o. z. neupravuje formu souhlasu a ten lze proto udělit v jakékoliv formě.[6]

Domnívám se, že tato otázka si však zasluhuje větší pozornost. Souhlasím s autorkou, že zachytit podobu člověka (tedy i pořídit fotografii člověka) tak, aby bylo možné určit jeho totožnost, lze jen s jeho svolením a že § 84 o. z.[7] formu tohoto souhlasu nestanoví.

Souhlas však není ničím jiným než projevem vůle daného člověka. Jedná se tudíž o právní jednání. Forma tohoto právního jednání může být písemná nebo ústní, udělení souhlasu může být podmíněné, nebo nepodmíněné, onerózní i lukrativní. Shodně jako v zahraničí, lze i u nás souhlasit s myšlenkou, že vždy musí jít o souhlas informovaný.[8] V Německu je dokonce upřesněno, že čím větší zásah do soukromé sféry jednotlivce je činěn, tím jsou dány vyšší požadavky na informovaný souhlas a komplexní informace o možných důsledcích o prováděném zásahu.[9]

Důvody pro to, aby byl souhlas informovaný, jsou zřejmé. Má-li člověk souhlasit se zásahem do tak citlivé oblasti, jakou je osobnost člověka, je nutné, aby byl informován o tom, „jakým způsobem, v jakém rozsahu a k jakému účelu“[10] bude obrazový záznam použit. Přestože není forma souhlasu předepsána, bude pro toho, kdo obrazový záznam pořizuje vhodnější, pokud souhlas obdrží písemně. Bude totiž na něm, aby prokázal, že došlo k udělení souhlasu s pořízením obrazového záznamu.[11]

Požadování písemného souhlasu s pořízením obrazového záznamu je sice z důvodu právní jistoty vhodné, nicméně v běžném životě bude existovat řada situací, kdy bude souhlas konkludentní. Nebude pravidlem, aby např. přátelé nebo členové rodiny, kteří se společně fotí na výletě, na různých akcích jako jsou oslavy narozenin nebo promoce, po sobě vyžadovali písemný souhlas s pořízením fotografie. Již z jednání těchto osob, např. z toho, že se postaví do záběru fotoaparátu, vyplývá jejich souhlas s pořízením své fotografie.

Vždy je však nutné mít na paměti, že souhlas s pořízením obrazového záznamu v sobě automaticky neobsahuje také souhlas s jeho šířením. Svolila-li ovšem osoba se zobrazením své podoby za takových okolností, ze kterých je zřejmé, že dojde k dalšímu šíření tohoto zobrazení, platí, že došlo zároveň k udělení souhlasu s šířením tohoto zobrazení obvyklým způsobem, jak jej tato osoba mohla vzhledem k okolnostem rozumně předpokládat.[12]

Nutnost vyžadovat souhlas s pořízením a případně také s dalším šířením obrazového záznamu se nevztahuje jen k pořízení obrazového záznamu, který byl předem zamýšlen, ale týká se také situací, kdy je na obrazovém záznamu osoba náhodně zachycena. To že cílem nebylo pořídit obrazový záznam takové osoby, ale např. vyfotografovat kulturní památku, nepřeváží nad tím, že je na takovém obrazovém záznamu zachycena také třetí osoba, která je identifikovatelná.[13]

Navíc k zásahu do osobnosti člověka nemusí dojít pouze pořízením obrazového záznamu. Nejvyšší soud již v minulosti dovodil, že k zásahu do práva na ochranu osobnosti dojde také v případě, kdy je k podobizně člověka přiřazeno cizí jméno.[14]

Možnost šířit podobu člověka bez jeho svolení

Výše uvedená pravidla ohledně vyžadování souhlasu s pořízením obrazového záznamu budou aplikovatelná pro naprostou většinu situací, avšak nalezneme některé výjimky, na základě kterých bude možné pořídit obrazový záznam osoby i bez jejího svolení. Nebo dokonce i proti její vůli. Takovými výjimkami jsou různé zákonné licence, které působí ex lege, např. licence zpravodajské, úřední, umělecké nebo vědecké. Tyto výjimky představují účelový zásah do osobnostního práva, který je zákonem dovolený a který je ospravedlněn veřejným zájmem. Jedná se však o mimořádné výjimky a nelze je proto vykládat extenzivně. Za situace, kdy nebude zřejmé, zda pořízení obrazového záznamu ještě spadá pod tuto výjimku, či nikoliv, bude nutné postupovat ve prospěch osoby, jejíž obrazový záznam je pořizován a výjimku neaplikovat, a to právě z důvodu mimořádnosti těchto výjimek.[15]

Využívání licencí by samozřejmě nemělo být ani zneužíváno, a proto např. pod zpravodajskou licenci, která má sloužit k informování veřejnosti o věcech obecného či veřejného zájmu, nebude spadat předávání informací o soukromí člověka, kterého si zpravodaj náhodně vybere.[16] Naopak však bude možné informovat veřejnost (např. pořízením obrazových záznamů) o soukromí osoby, která je veřejně známá. Ani v případě veřejně známých osob však není možnost pořizovat a šířit obrazové záznamy bezbřehá. Tato otázka byla soudy již opakovaně řešena, a to i Evropským soudem pro lidská práva, např. ve věci Axel Springer proti Německu[17] nebo ve věci Hannover proti Německu, ze kterých se podává, že při poměřování svobody projevu a práva na soukromý život je nutné zohlednit obecný zájem.[18] V případě veřejně známých osob proto bude nutné zvažovat, zda je dán obecný zájem na pořízení daných obrazových záznamů zobrazujících soukromý život těchto osob.

Právo šířit podobu člověka

Jakmile získáme svolení osoby s pořízením jejího obrazového záznamu, příp. jakmile je naplněna některá z výjimek k pořízení tohoto záznamu i bez souhlasu takové osoby, musíme ještě zkoumat, zda došlo k naplnění nevyvratitelné domněnky svolení k šíření upravené v § 85 o. z., či nikoliv a zda je tedy nutné vyžádat si souhlas i k šíření tohoto záznamu.

Souhlasím s Šerou, že v případě nastoupení domněnky uvedené v § 85 odst. 2 o. z. musejí být splněny dvě podmínky:

a) došlo k udělení souhlasu se zachycením podoby člověka za okolností, z nichž je zřejmé, že zobrazení podoby bude dále šířeno,

b) šíření bude prováděno obvyklým způsobem, který bylo možné vzhledem k okolnostem rozumně předpokládat.

Okolnostmi, za kterých je zřejmé, že obrazový záznam bude dále šířen, mohou být různá vyhlášení studijních, pracovních či sportovních úspěchů. Domnívám se, že v případě, kdy dochází k vyhlášení výsledků např. golfového turnaje a k předávání cen, je zřejmé, že se tyto fotografie mohou objevit na webových stránkách golfového klubu, který turnaj pořádal, případně, pokud se jedná o významnější turnaj, mohou se fotografie objevit na webových stránkách golfové federace, které jsou ještě více navštěvované. Stejně tak pokud jsou v průběhu jakéhokoliv závodu či turnaje pořizovány fotografie, je zřejmé, že se tyto obrazové záznamy objeví na příslušných webových stránkách, a proto, pokud osoba souhlasí se zachycením své podoby, souhlasí i s šířením tímto způsobem, který lze v dané situaci předpokládat.

V souvislosti s vývojem moderní techniky se domnívám, že v případě, kdy osoba souhlasila s tím, aby si její kamarád či známý pořídil její fotografii, příp. aby si pořídili společnou fotografii, např. právě jako památku na nějakou sportovní akci, třídní sraz, výlet atp., dá se předpokládat, že by se taková fotografie mohla objevit na facebooku či instagramu. Zejména u mladší generace lze tento způsob šíření obrazového záznamu předpokládat. Domnívám se, že za daných okolností však již nelze rozumně předpokládat, že by se fotografie objevila např. v kalendáři, který bude narozeninovým dárkem pro společného přítele vyfotografovaných osob, nebo že by fotografie byla dále šířena např. v tisku atp.

Má-li někdo úmysl šířit dále fotografii, která nespadá pod domněnku uvedenou v § 85 odst. 2 o. z., bude nutné, aby si souhlas s takovým šířením obrazového záznamu pořídil. Stejně jako souhlas s pořízením obrazového záznamu, musí být i souhlas s jeho šířením informovaný. Posuzování udělení souhlasu s šířením obrazového záznamu může být mírně komplikovanější, neboť ne vždy bude možné jednoduše určit rozsah uděleného svolení. Je tudíž nutné, aby byl osobě, od níž je udělení souhlasu vyžadováno, dostatečně vymezen způsob a rozsah šíření obrazového záznamu. Rovněž v tomto případě bude (stejně jako při posuzování souhlasu s pořízením obrazového záznamu) nutné postupovat v případě nejasností restriktivně. Budeme-li mít pochyby, zda byl souhlas s šířením udělen, měli bychom se spíše přiklonit k tomu, že souhlas udělen nebyl. „V teorii i praxi bylo dovozováno, že svolení nelze vztahovat na rozsah a způsob použití, s nímž dotčený člověk v době udělení souhlasu nepočítal a ani počítat nemohl, a tedy nelze dovodit, že k tomuto použití směřovala jeho vůle.

Podstatné je tedy přesné vymezení rozsahu svolení k rozšiřování podoby. Pokud člověk svolil s uveřejněním své fotografie v určitém časopise, neznamená to, že tato fotografie může být použita i v dalších časopisech nebo na internetu (…). Obdobně je možno vycházet z toho, že v dnešní době by měl být svolujícímu znám i druh média, na kterém bude jeho podobizna rozšiřována – tak např. svolení k použití fotografie v tištěném časopisu nenahrazuje svolení s rozšiřováním fotografie v elektronické podobě.“[19]

Odvolání uděleného souhlasu

Jelikož je udělení souhlasu projevem vůle jednajícího, platí i v případě udělení souhlasu s pořízením obrazového záznamu princip autonomie vůle a jednou udělený souhlas je proto možné odvolat. Možnost odvolat udělený souhlas je výslovně zakotvena v § 87 odst. 1 o. z.,[20] kde je explicitně zdůrazněno, že je možné odvolat také souhlas udělený na dobu určitou.

Podle Telce „(p)rávní doktrína odvolatelnosti svolení se opírá o to, že svolení je právním úkonem (jednáním – pozn. aut.) osobní povahy, který se týká ryze osobní, resp. osobnostní sféry svolujícího, do níž pojmově patří i změna přesvědčení svolujícího o správnosti svolení, která vede k jeho odvolatelnosti.“[21]

To ovšem neznamená, že by odvolání souhlasu nemohlo mít pro odvolávajícího žádné negativní následky. Jakmile byl souhlas jednou udělen, vzniklo na straně osoby, které byl souhlas adresován, legitimní očekávání, že obrazový záznam bude oprávněna dále šířit. Toto legitimní očekávání si proto také zaslouží ochranu.[22]

Šerá se ve svém článku vyjadřuje k odvolání souhlasu, jenž byl poskytnut na dobu určitou. Uvádí, že odvolání souhlasu poskytnutého na dobu určitou lze odvolat, ovšem vzhledem k tomu, že nabyvatel souhlasu měl legitimní očekávání, že souhlas bude po dohodnutou dobu určitou platit, má nabyvatel podle § 87 o. z. nárok na náhradu škody, která mu odvoláním souhlasu vznikla.[23] S tímto názorem souhlasím, nicméně souhlas nemusí být udělen pouze na dobu určitou, ale lze jej udělit i na dobu neurčitou.

Typově lze tedy rozlišovat tři možné situace, za kterých lze souhlas odvolat:

a) svolení bylo uděleno na dobu neurčitou a následně je odvoláno.

b) svolení bylo uděleno na dobu určitou a následně je odvoláno, neboť to odůvodňuje podstatná změna okolností, nebo jiný rozumný důvod.

c) svolení bylo uděleno na dobu určitou a následně je odvoláno, aniž to odůvodňuje podstatná změna okolností, nebo jiný rozumný důvod.

Ad a) V tomto případě není osoba odvolávající souhlas povinna k náhradě škody. Již ze samotné povahy svolení uděleného na dobu neurčitou totiž vyplývá, že si nabyvatel svolení musí být vědom toho, že v průběhu doby může osoba udělující souhlas změnit svůj postoj a souhlas odvolat.[24]

Ad b) Na tuto situaci pamatuje § 87 odst. 2 o. z.[25] a v případě, že odvolání souhlasu odůvodňuje podstatná změna okolností, nebo jiný rozumný důvod, není osoba odvolávající souhlas povinna nahrazovat adresátovi souhlasu újmu, která mu odvoláním souhlasu vznikne.

Přestože v situacích uvedených výše pod písm. a) a b) o. z. nestanoví, že je osoba odvolávající souhlas povinna nahradit škodu, která odvoláním souhlasu vznikne, platí i nadále zásada neminem laedere, případně by v některých situacích mohlo být odvolání souhlasu považováno za jednání učiněné v rozporu s principem poctivosti, popř. by se mohlo jednat o zneužití práva.[26] Podle mého názoru by takovým případem mohlo být např. odvolání souhlasu uděleného na dobu neurčitou jen pár dnů poté, co byl souhlas udělen.

Ad c) Naopak v případě, kdy je odvolání souhlasu učiněno z jiného důvodu než proto, že došlo k podstatné změně okolností, nebo proto, že zde existuje jiný rozumný důvod, nahradí odvolávající škodu, která vznikne osobě, které svolení udělil. O. z. tak v tomto případě sankcionuje nezodpovědné jednání osoby, která souhlas udělila.[27]

Závěr 

Pořizování obrazového záznamu člověka, ze kterého je možné tohoto člověka identifikovat, představuje zásah do jeho osobnosti. Právě s ohledem na důležitost ochrany osobnosti je nutné (nejedná-li se o některou ze zákonných licencí), aby byl člověk dostatečně informován o způsobu, rozsahu a účelu tohoto zásahu. K čím většímu zásahu bude docházet, tím preciznější informace by měly být dotyčnému poskytnuty[28] pro to, aby mohl dostatečně zvážit, zda svůj souhlas udělí, či nikoliv.

Byť je z důvodu právní jistoty vhodnější, aby byl souhlas udělen písemně, budeme v běžném životě konfrontováni s řadou případů, kdy bude běžné, že k jeho udělení dojde konkludentně. Nadále však platí princip autonomie vůle, a proto došlo-li k udělení souhlasu, neznamená to, že by jej nebylo možné odvolat. Je však potřeba rozlišovat jednotlivé situace, za kterých je souhlas odvoláván, neboť v některých případech povede odvolání souhlasu k povinnosti nahradit škodu z toho vzniklou.

 

Mgr. Tereza Mališová, interní doktorandka na Katedře soukromého práva a civilního procesu Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

---

[1] H. Šerá: Podmínky zachycení a šíření podoby člověka prostřednictvím fotografie, Bulletin advokacie č. 1-2/2020, str. 53.

[2] Tamtéž, str. 56.

[3] Tamtéž, str. 53.

[4] I. Telec: Svolení, nebo zákonné licence v právu osobnostním, Právní rozhledy č. 24/2007, str. 880.

[5] Op. cit. sub 1, str. 53.

[6] Tamtéž, str. 55.

[7] § 84 o. z.: „Zachytit jakýmkoli způsobem podobu člověka tak, aby podle zobrazení bylo možné určit jeho totožnost, je možné jen s jeho svolením.“

[8] T. Doležal in F. Melzer, P. Tégl a kol.: Občanský zákoník: velký komentář, svazek I, § 1–117, 1. vydání, Leges, Praha 2013, str. 545, mar. 9.

[9] „Je mehr Abbildungen in die Privat- oder gar Intimsphäre des Einzelnen eindringen, desto höher müssen die Anforderungen an einen „informed consent“, an die umfassende Aufklärung der betroffenen Person auch über die möglichen persönlichkeitsrelevanten Folgen der Bildnispublikation sein.“ Münchener Kommentar zum BGB, 6. vydání, 2012 [online]. beck-online [cit. 5. března 2020]. Dostupné na <beck-online.beck.de>.

[10] Op. cit. sub 8, str. 545, mar. 9.

[11] Tamtéž.

[12] § 85 odst. 2 o. z.: „Svolí-li někdo k zobrazení své podoby za okolností, z nichž je zřejmé, že bude šířeno, platí, že svoluje i k jeho rozmnožování a rozšiřování obvyklým způsobem, jak je mohl vzhledem k okolnostem rozumně předpokládat.“

[13] Op. cit. sub 8, str. 548, mar. 5.

[14] Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2232/2006 ze dne 12. 10. 2006.

[15] Op. cit. sub 4, str. 882.

[16] Tamtéž, str. 883.

[17] Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci 39954/08 ze dne 7. 2. 2012.

[18] Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci 59320/00 ze dne 24. 6. 2004, ve věci 40660/08 ze dne 7. 2. 2012 a ve věci 8772/10 ze dne 19. 9. 2013.

[19] Op. cit. sub 8, str. 549.

[20] § 87 odst. 1 o. z.: „Kdo svolil k použití písemnosti osobní povahy, podobizny nebo zvukového či obrazového záznamu týkajícího se člověka nebo jeho projevů osobní povahy, může svolení odvolat, třebaže je udělil na určitou dobu.“

[21] Op. cit. sub 4, str. 880.

[22] Op. cit. sub 8, str. 556, mar. 3.

[23] Op. cit. sub 5, str. 55.

[24] Op. cit. sub 8, str. 557.

[25] § 87 odst. 2 o. z.: „Bylo-li svolení udělené na určitou dobu odvoláno, aniž to odůvodňuje podstatná změna okolností nebo jiný rozumný důvod, nahradí odvolávající škodu z toho vzniklou osobě, které svolení udělil.“

[26]  Op. cit. sub 8, str. 557, mar. 5.

[27] Tamtéž, str. 557, mar. 4.

[28] „Je mehr Abbildungen in die Privat- oder gar Intimsphäre des Einzelnen eindringen, desto höher müssen die Anforderungen an einen „informed consent“, an die umfassende Aufklärung der betroffenen Person auch über die möglichen persönlichkeitsrelevanten Folgen der Bildnispublikation sein.“ Op. cit. sub 9.