Článek analyzuje současný stav legislativy v problematice zaměstnávání osob se zdravotním postižením (OZP), kterých je v naší společnosti asi 8 %. Text se dotýká jejich sociálního postavení ve vztahu k průměrným příjmům, průměrné výši starobního důchodu a průměrné mzdě/platu. Sumarizuje rozlišení zaměstnávání OZP podle intenzity a rozsahu jejich zdravotního postižení. Dále vysvětluje i povinnosti zaměstnavatelů v souvislosti se zaměstnáváním osob zdravotně postižených.

Na několika příkladech text přibližuje praktický výpočet tohoto povinného počtu, výpočtu náhradního plnění za zaměstnávání OZP a odvodu do státního rozpočtu za chybějící zákonnou kvótu zaměstnávání OZP. Uvádí podmínky úřadu práce pro zaměstnavatele, kteří mohou získat příspěvek na zřízení pracovního místa pro osoby se zdravotním postižením a podmínky získání statusu zaměstnavatele na chráněném trhu práce s možností získání dalších provozních příspěvků od úřadu práce.

Úvod

Zaměstnávání osob zdravotně postižených (dále „OZP“) je velkým problémem každé rozvinuté ekonomiky. Vedle přímých společenských nákladů na jejich podporu a obživu se jedná také o snahu o jejich začlenění do společnosti. Tato skutečnost je aktuální pro velký počet osob. A je-li kvalita řetězu závislá na pevnosti jeho nejslabšího článku, lze i kvalitu společnosti posuzovat podle kvality péče o tyto osoby. Podle statistiky Ministerstva práce a sociálních věcí (dále „MPSV“) bylo v České republice vyplaceno v roce 2018 na dávkách pro osoby se zdravotním postižením 44,7181 mld. Kč, v roce 2019 to bylo již 48,1593 mld. Kč. Index růstu 7,7 % je znepokojivý.

Pro doplnění mohu uvést, že k prosinci 2019 bylo v České republice celkem 419 tisíc invalidních důchodců se zařazením v I. až III. stupni invalidity, ke stejnému měsíci 2018 jich bylo registrováno 421,5 tisíc. Vyplaceno jim bylo 3,7695 mld. Kč, zatímco menšímu počtu v prosinci 2019 bylo vyplaceno 4,1452 mld. Kč na invalidních důchodech. Průměrný invalidní důchod se zvýšil z 9 550 Kč/měsíc na 9 893 Kč/měsíc v roce 2019. V roce 2018 činil průměrný starobní důchod 13 228 Kč/měsíc, průměrný invalidní důchod tak byl o 27,80 % nižší. V roce 2019 byl průměrně vyplácený starobní důchod ve výši 13 909 Kč/měsíc, tedy průměrný invalidní důchod byl menší o 28,87 %. Průměrná mzda v České republice za první tři kvartály dosáhla 33 429 Kč a v prosinci 2019 pravděpodobně dosáhla výše 34 500 Kč (přesná data nejsou dosud k dispozici). Což znamená, že průměrný starobní důchod po dlouhé době dosáhl hranice 40 % průměrné mzdy. Průměrný invalidní důchod byl v roce 2018 na 28 % průměrné mzdy, v roce 2019 již na 28,68 %. Nutno podotknout, že 2/3 zaměstnanců jsou pod průměrnou mzdou (medián za první tři kvartály roku 2019 je 29 449 Kč).

V posledních několika letech zažíváme období nízké nezaměstnanosti pod úrovní 4 %, a v posledním období dokonce i nižší (celorepublikově cca 2,2 %). Zmíněná míra nezaměstnanosti pod 4 % bývá v makroekonomické literatuře označována za přirozenou míru nezaměstnanosti v rozvinutých ekonomikách. Od října 2012 se začala uplatňovat jiná metodika výpočtu nezaměstnanosti a od ledna 2013 se již vykazuje jen po novu. Původně se jednalo o registrovanou nezaměstnanost, tedy jako podíl dosažitelných uchazečů o zaměstnání ve věku 15 až 64 let ze všech obyvatel ve stejném věku. Nově se jedná o všechny dosažitelné uchazeče o zaměstnání pouze k ekonomicky aktivním osobám. I podle názoru Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) je nový ukazatel, podíl nezaměstnaných osob, s původním ukazatelem nesrovnatelný. Rozdíl z hlediska statistického zastoupení aktuálního percentilu se pohybuje v průměru kolem 2 %.

Jednotný internetový portál

Ekonomice se v současnosti daří, což poskytuje prostor pro větší solidárnost. Pro úplnost je možno uvést, že koncem srpna 2019 byl spuštěn internetový provoz jednotného portálového řešení. Portál MPSV a Integrovaný portál MPSV byl nahrazen jednotným portálovým řešením práce a sociálních věcí s přístupem i na stránky úřadu práce (ÚP). To přineslo změnu přihlašování právnických a fyzických osob do tohoto portálu vyplývající ze zákona č. 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci.

Kdo jsou osoby zdravotně znevýhodněné?

Osoby zdravotně znevýhodněné (dále „OZZ“) mají zachovánu schopnost vykonávat soustavně zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, ale jejich schopnost být nebo zůstat pracovně začleněné, vykonávat dosavadní povolání nebo využívat dosavadní kvalifikaci či získat novou, je podstatně omezena.

Příčinou tohoto omezení je dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který má podle poznatků lékařské vědy trvat déle než jeden rok a podstatně omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti, a tím i schopnost pracovního uplatnění. Kritéria jsou uvedena v právních předpisech (zejména v ustanovení § 67 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 136/2014 Sb. v novele zákona č. 327/2017 Sb., – dále jen „zákon o zaměstnanosti“).

Tento paragraf definuje osoby se zdravotním postižením, kterým je poskytována zvýšená ochrana na trhu práce. Jsou jimi fyzické osoby, které jsou orgánem sociálního zabezpečení uznány 1) invalidními ve třetím stupni, 2) invalidními v prvním nebo druhém stupni nebo 3) zdravotně znevýhodněnými.

Skutečnost, že je osoba se zdravotním postižením, dokládá fyzická osoba posudkem nebo potvrzením orgánu sociálního zabezpečení (průkazem, viz dále).

Kategorie osob OZZ existovala již v minulosti a byla původně s účinností od 1. 1. 2012 zrušena zákonem č. 367/2011 Sb., podle kterého bylo stanoveno, že platnost původního rozhodnutí je nejpozději do 31. 12. 2014. Podle přechodných ustanovení zákona o zaměstnanosti však původní rozhodnutí o OZZ vydaná Úřadem práce ČR do 31. 12. 2011 platí po celou dobu, po kterou byla vydána. Pokud byl tedy občan před 31. 12. 2011 uznán za OZZ trvale, má tento statut i po 1. 1. 2015 a nemusí podávat novou žádost.

OZZ jsou tedy specifickou skupinou OZP, nejsou invalidní, ale dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav jim omezuje schopnost pracovního uplatnění. Na osoby, které již byly nebo budou uznány invalidními v I., II., nebo III. stupni podle zákona o důchodovém pojištění (č. 155/1995 Sb. v novele č. 191/2018 Sb.), se automaticky pohlíží jako na OZP. To platí i pro osoby, kterým ČSSZ invalidní důchod nevyplácí z důvodu nesplnění podmínky potřebné doby důchodového pojištění. Tito lidé tedy o statut OZZ nežádají, protože mají z titulu své invalidity statut OZP, jehož smysl a náplň je obdobná – podpora zaměstnanosti těchto osob a jejich uplatnění na trhu práce.

Dle ustanovení § 39 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění získá osoba I. stupeň invalidity, u níž poklesla pracovní schopnost minimálně o 35 %, nejvýše však do 49 %. II. stupeň invalidity zahrnuje pokles pracovní schopnosti od 50 % do 69 %, III. stupeň pak od 70 % výše. Stejnou metodiku uvádí i zákon č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, zejména ve svém ustanovení § 5.

Uznání invalidity nebo statusu OZZ neznamená, že se osoba automaticky stane držitelem průkazu OZP přiznávaného dle ustanovení § 34 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením (průkazy TP, ZTP, ZTP/P). Podle odst. 3) uvedeného paragrafu průkaz TP (těžké zdravotní postižení) náleží osobám, které jsou podle zákona o sociálních službách (č. 108/2006 Sb.) považovány pro účely příspěvku na péči za osoby závislé (§ 8) na pomoci jiné osoby ve stupni I. (lehká závislost). Průkaz ZTP (zvlášť těžké zdravotní postižení) náleží osobám, které jsou podle zákona o sociálních službách považovány pro účely příspěvku na péči za osoby závislé na pomoci jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost), a osobám starším 18 let, které nejsou schopny zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace z důvodu úplné nebo praktické hluchoty (ustanovení odst. 4) § 34 zákona č. 329/2011 Sb.

Podle ustanovení odst. 5) § 34 zákona č. 329/2011 Sb. průkaz ZTP/P (osoby se zvlášť těžkým zdravotním postižením s potřebou průvodce) náleží osobám, které jsou podle zákona o sociálních službách považovány pro účely příspěvku na péči za osoby závislé na pomoci jiné osoby ve stupni III. (těžká závislost) nebo stupni IV. (úplná závislost), a osobám, u kterých bylo pro účely příspěvku na mobilitu zjištěno, že nejsou schopny zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace, s výjimkou osob uvedených v odstavci 4. Průkaz OZP je možno získat pouze v samostatném řízení, které je zahájeno na základě žádosti podané u příslušného kontaktního pracoviště krajské pobočky ÚP ČR.

Právní pravidla stimulující zaměstnávání OZP

Již téměř šestnáct let (od 1. 8. 2004) je v účinnosti zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, (dále „ZOZ“) v novele zákona č. 206/2017 Sb. s účinností od 29. 7. 2017 a č. 327/2017 Sb. s účinností od 1. 1. 2018. Jeho účelem je v souladu s právem Evropské unie upravit zabezpečování státní politiky zaměstnanosti, jejímž cílem je dosažení plné zaměstnanosti a ochrana proti nezaměstnanosti.

Samostatné ochraně OZP je věnována jeho celá část třetí od ustanovení § 67 dále. Zaměstnavatelé, kteří v roce 2018 zaměstnávali v průměru více než 25 zaměstnanců (s výjimkou příslušníků a vojáků z povolání ve služebním poměru, obecní policie, inspektorů báňských úřadů a výjezdových skupin poskytovatelů záchranné služby), měly povinnost zaměstnávat OZP. Tuto povinnost mohou splnit nejen jejich zaměstnáváním, ale také odběrem výrobků nebo služeb od takzvaných chráněných dílen, případně odvést patřičnou finanční částku do státního rozpočtu. Obvykle však jde o kombinaci uvedených možností.

Nesplnění povinnosti vypočítat plnění, vyplnit příslušný tiskopis a včas odvést povinnou částku do státního rozpočtu je považováno za porušení zákona s výraznou pokutou. Za nezaměstnávání zdravotně postižených osob může být vyměřena pokuta až do výše 1 mil. Kč (dle ustanovení § 139 a § 140), za neplnění oznamovacích povinností (např. nepodání předepsaného tiskopisu) až do výše 100 tis. Kč. Kontrola zaměstnávání OZP a náhradního plnění náleží příslušným úřadům práce a inspektorátům práce. Odvody za nesplnění do státního rozpočtu včetně sankcí vymáhají celní úřady.

Zaměstnávání OZP

Při výpočtu povinnosti zaměstnání OZP se vychází z průměrného přepočteného počtu zaměstnanců (PPPZ). Pro výpočet je důležitý poměr mezi počtem odpracovaných hodin ku ročnímu fondu pracovní doby bez svátků. Do výpočtu se zahrnují skutečně odpracované hodiny, tedy i přesčasy, překážky v práci na straně zaměstnavatele a osobní překážky na straně zaměstnance, za které náleží mzda nebo plat podle nařízení vlády č. 590/2006 Sb., hodiny čerpané neplacené dovolené, pracovní neschopnost (včetně třídenní karenční doby), za kterou je poskytována náhrada mzdy a nemocenské a doba krátkodobého ošetřovného.

Naopak se nezapočítává proplacená řádná dovolená, mateřská dovolená, rodičovská dovolená, otcovská poporodní péče, doba dlouhodobého ošetřovného, neplacené volno a doba pracovní neschopnosti, za kterou nejsou poskytovány dávky v nemoci od ČSSZ. Podrobný postup výpočtu PPPZ je uveden v části čtvrté vyhlášky č. 518/2004 Sb., prováděcí vyhlášky zákona o zaměstnanosti. Nutno podotknout, že tento výpočet je v praxi velmi složitý a v případě od cca 50 zaměstnanců výše již prakticky řešitelný jen pomocí programu.

Dle ustanovení § 81 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále ZOZ), je zaměstnavatel s více než 25 zaměstnanci v pracovním poměru povinen zaměstnat nejméně 4 % osob se zdravotním postižením (OZP). Pokud nedojde k zaměstnání této kvóty zaměstnanců OZP, zaměstnavatel tuto povinnost může splnit podle novely ZOZ s účinností od 1. 10. 2017 odebíráním výrobků nebo služeb od zaměstnavatelů zaměstnávajících více než 50 % zaměstnanců OZP nebo zadáváním zakázek těmto zaměstnavatelům. Další možností je odebírání výrobků nebo služeb od OZP, které jsou osobami samostatně výdělečně činnými (OSVČ) a nezaměstnávají žádné zaměstnance, nebo zadáváním zakázek těmto osobám. Pokud nedojde k naplnění žádné z uvedených možností, je zaměstnavatel povinen uskutečnit odvod do státního rozpočtu.

Dále je důležité připomenout, že dle ustanovení § 14 prováděcí vyhlášky č. 518/2004 Sb., kterou se provádí zákon o zaměstnanosti, se výpočty průměrného přepočteného počtu zaměstnanců (PPPZ) provádějí na dvě platná desetinná místa (tedy bez zaokrouhlení, viz dále).

Dlouhodobé ošetřovné, stejně jako dávky otcovské poporodní péče, jsou dávky nemocenského pojištění podle zákona o nemocenském pojištění (zákona č. 187/2006 Sb.).

Celkovou stanovenou týdenní pracovní dobou bez svátků se podle komentáře MPSV k náhradnímu plnění rozumí fond pracovní doby bez svátků, stanovený u zaměstnavatele nebo vyplývající z obecně závazných právních předpisů (zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích).

Jestliže zaměstnavatel zaměstnává zaměstnance v různých pracovních režimech (např. v jednosměnném provozu, tj. 40 hod/týdně, dvousměnném – 38,75 hod/týdně nebo třísměnném – 37,5 hod/týdně), zjišťuje se roční PPPZ v každém pracovním režimu samostatně a součet průměrných přepočtených počtů z jednotlivých pracovních režimů, který se provádí na dvě platná desetinná místa, tvoří celkový roční přepočtený počet zaměstnanců.

K individuálním úpravám pracovní doby se nepřihlíží, použije se u nich celkový roční fond pracovní doby, odpovídající fondu pracovní doby zaměstnance pracujícího po stanovenou týdenní pracovní dobu v příslušném pracovním režimu. Při nerovnoměrném rozvržení pracovní doby a u kmenových zaměstnanců se vychází z nominálního fondu pracovní doby.

V případě zkrácení stanovené týdenní pracovní doby kolektivní smlouvou (zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání) nebo vnitřním předpisem (bez snižování mzdy) zaměstnavatel zajišťuje fond pracovní doby podle počtu pracovních dnů v kalendářním roce. Kolektivní smlouvu nebo vnitřní předpis musí doložit při kontrole (zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce). Zkrácení stanovené pracovní doby nemůže být uplatněno organizační složkou státu (např. zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev… (tzv. kompetenční zákon).

Rok 2019 měl 251 pracovních dnů, resp. 261 pracovních dnů s placenými svátky. Fond pracovní doby v roce 2019 (251 pracovních dnů) má při osmihodinové pracovní době 2008 hodin, v dvousměnném režimu 1945,25 hodin, ve třísměnném režimu 1882,50 hodiny).

Příklad 1: Pokud by např. zaměstnanci odpracovali 400 591 hodin při osmihodinové pracovní době za rok 2019, měl by zaměstnavatel povinnost zaměstnávat 7,97 OZP. Výpočet: (400 591/2008) x 4 % = 7,9799 (viz § 14 vyhl. č. 518/2004 Sb., výsledek se nakonec zaokrouhlí na dvě platná desetinná místa).

Odebírání výrobků nebo služeb dle § 81 odst. 2) ZOZ

Jak bylo uvedeno výše, povinnost zaměstnávat vypočtenou kvótu OZP může zaměstnavatel splnit též odebíráním výrobků, služeb nebo realizováním zakázek od firem, které zaměstnávají více než 50 % OZP a uzavřely s úřadem práce (ÚP) dohodu o uznání na chráněném trhu práce (dohoda se uzavírá na tři roky, může být ÚP vypovězena, ale také prodloužena na neurčito). Od roku 2018 totiž musí mít dodavatelé status „zaměstnavatele na chráněném trhu práce“. Tuto skutečnost může zaměstnavatel snadno zjistit například na internetu, a to v Katalogu poskytovatelů náhradního plnění na stránkách ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV). Poskytnout náhradní plnění mohou i OSVČ, které sice nejsou zaměstnavateli, ale samy patří mezi OZP.

MPSV zpřístupnilo evidenci náhradního plnění také odběratelům. Ti si mohou požádat o přístup vyplněním formuláře Žádost odběratele o zpřístupnění přehledu dokladů. Oprávnění přístupu přidělí odběrateli ÚP ČR. Poté je uživatel přesměrován na tabulku s přehledem dokladů odběratele pro přidělené IČO. Jedná se o tabulku, která obsahuje: číslo dokladu, částku, dodavatele, e-mail odběratele, datum dodání, datum zaplacení, datum vložení, stav potvrzení dokladu odběratelem. Podrobněji ZDE. Pro výpočet je nezbytný údaj o vyhlášené průměrné mzdě v národním hospodářství za I. až III. kvartál sledovaného roku. Pro rok 2019 činil 33 429 Kč. Cena výrobků nebo služeb odebraných od uvedených zaměstnavatelů se vydělí sedminásobkem této částky (u plátců DPH se počítá bez DPH).

Podle ustanovení § 81 odst. 3) ZOZ mohou specifikovaní zaměstnavatelé a OSVČ podle ustanovení § 81 odst. 2) písm. b) pro splnění povinnosti povinného podílu zaměstnávání alespoň 4 % zaměstnanců se ZP z celkového přepočteného počtu zaměstnanců poskytnout v kalendářním roce své výrobky a služby nebo splnit zadané zakázky jen do výše odpovídající 28 násobku průměrné mzdy v národním hospodářství za I. až III. kvartál předcházejícího kalendářního roku za každého přepočteného zaměstnance se ZP zaměstnaného v předchozím kalendářním roce. V případě, že nejpozději do 30 kalendářních dnů od zaplacení poskytnutého plnění údaje o poskytnutém plnění vloží do evidence vedené MPSV.

Příklad 2: Zaměstnavatel odebral výrobky nebo služby od zaměstnavatele, který zaměstnává více než 50 % zaměstnanců na zřízených nebo vymezených chráněných pracovních místech, za příslušné čtvrtletí v částce 823 691 Kč. Tato částka může být i pro rok 2019 v maximální výši 28 násobku průměrné mzdy, tedy 936 012 Kč. Částku ve výši 823 691 Kč lze tedy uznat v plné výši. Částka se vydělí sedminásobkem průměrné mzdy, tedy částkou 234 003 Kč. Podíl 3, 52 (823 691/234 003) je stavem, který si může zaměstnavatel započítat jako zaměstnávání OZP. Jen na okraj lze poznamenat, že plná uznatelná částka ve výši 936 012 Kč odpovídá přesně podílu 4,00 dle ustanovení § 81 odst. 1) ZOZ (28 ku 7).

Podle ustanovení § 18 odst. 2) vyhlášky č. 518/2004 Sb. si může zaměstnavatel do plnění povinného podílu za sledovaný kalendářní rok započítat OZP jen v počtu, který byl v jednotlivých kalendářních kvartálech potvrzen jako nejvyšší. Kalendářním kvartálem pro tyto účely je kalendářní kvartál předcházející zdanitelnému plnění za dodání výrobků nebo služeb nebo zadání zakázek. Při odebírání výrobků nebo služeb od OSVČ, která je OZP a nezaměstnává žádné zaměstnance, nebo při zadávání zakázek této osobě, je možno započítat maximálně jednoho zaměstnance, který je OZP.

Odběratel si musí pro správný zápočet náhradního plnění odběrem výrobků nebo služeb vyexpedovat data od jednotlivých dodavatelů, provést výpočet a porovnat u každého dodavatele v evidenci kvartální přepočtený počet OZP zvlášť. Započítává se nejvyšší zjištěný počet ve sledovaném roce v předcházejících kalendářních kvartálech před posledním zdanitelným plněním.

Příklad 3: Odběratel z našeho příkladu odebíral po celý kalendářní rok od konkrétního dodavatele. Naposled ve IV. kalendářním kvartálu roku 2019. V evidenci náhradního plnění u tohoto dodavatele je nutno vygenerovat čtyři kalendářní kvartály předcházející kvartálu, ve kterém se uskutečnil poslední odběr. Dodavatel měl tyto výsledky: 3. Q 2019 (3,05 OZP), 2. Q 2019 (3,16 OZP), 1. Q 2019 (1,98 OZP) a 4. Q 2018 (3,43 OZP).

Zaměstnavatel si nezapočítá vypočtených 3,52 OZP z příkladu 2, ale jen 3,43 OZP. Z původních vypočtených 7,97 OZP (příklad 1) zbývá po zápočtu 3,43 OZP zaměstnat 4,54 OZP.

Příklad 4: Zaměstnavatel v uvedeném období zaměstnával zaměstnance v prvním stupni invalidity a po část roku zaměstnance ve třetím stupni invalidity. Zaměstnanec v I. stupni v roce 2018 odpracoval 1648 hodin a zaměstnanec ve 3. stupni invalidity 1202 hodin (násobí se třikrát). Při výpočtu se zaokrouhluje na dvě platná desetinná místa.

Výpočet:  1. zaměstnanec: 1648 / 2008 = 0,82

                  2. zaměstnanec: 1202 x 3/ 2008 = 1,79

Zaměstnavatel může uplatnit za uvedené období 3,43 + 0,82 + 1,79 = 6,04 OZP.

Příklad 5: Je třeba dopočítat odvod do státního rozpočtu. Zaměstnavatel může zvolit způsob plnění povinného podílu odvodem do státního rozpočtu v plném, nebo částečném odpočtu. Výše tohoto odvodu činí ročně za každého pracovníka se ZP, o kterého zaměstnavatel nesplnil povinný podíl, 2,5 násobku průměrné mzdy za I. až III. kvartál kalendářního roku, za který se tato povinnost zjišťuje. Výsledná částka odvodu se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.

Od vypočtené povinnosti zaměstnávání OZP se odečtou vlastní zaměstnanci OZP a všechna náhradní plnění:

Výpočet 7,97 – 3,43 – 0,82 – 1,79 = 7,97 – 6,04 = 1,93

Zbývá tedy podíl za 1,93 zaměstnance. Do státního rozpočtu musí zaměstnavatel odvést odvod ve výši: 1,93 x 2,5 x 33 429 Kč = 161 295 Kč (zaokrouhlí se na celé Kč nahoru)

Zaměstnavatel musí dle ustanovení § 83 ZOZ do 15. února kalendářního roku písemně oznámit ÚP plnění povinného podílu za uplynulý kalendářní rok a způsob jeho plnění. Jestliže zaměstnavatel nesplní svou povinnost zaměstnávat OZP ve stanoveném procentu nebo odebíráním výrobků či služeb nebo nezadáním zakázek v alikvotní výši, musí provést odvod do státního rozpočtu prostřednictvím ÚP.

Zaměstnavatelé, kteří svou povinnost zaměstnávat OZP splní zaměstnáváním těchto osob, případně náhradním plněním, nemusí do státního rozpočtu odvádět nic. Případné „přeplnění“ však propadá. Do dalšího kalendářního roku podle stávající legislativy převádět nelze. Oznámení ÚP se zasílá i v případě, kdy je podíl splněn zaměstnáváním či odebíráním výrobků a do státního rozpočtu se již nic neodvádí. Oznámení se doporučuje zasílat i v případě, kdy došlo k poklesu počtu přepočtených zaměstnanců pod 25 (zaměstnavatel se vyhne upomínkám, případně kontrole příslušných úřadů). Novela zákona o zaměstnanosti přinesla od roku 2018 další změny v náhradním plnění. Mimo dodavatelů náhradního plnění, kteří musí být uznáni ÚP jako „zaměstnavatelé na chráněném trhu práce“, se snížil limit náhradního plnění. V roce 2018 mohli zaměstnavatelé pro účely náhradního plnění poskytnout jen 28 násobek vyhlašované průměrné mzdy, v roce 2017 poskytovali 36 násobek.

Příspěvek na zřízení pracovního místa pro OZP

Tuto problematiku popisuje ustanovení § 75 a 76 ZOZ. Zaměstnavatel může zřídit pracovní místo pro OZP na základě písemně uzavřené dohody s ÚP. ÚP poskytuje zaměstnavateli příspěvek na zřízení pracovního místa, to musí být obsazeno OZP po dobu tří let. Maximální výše příspěvku může činit 8 násobek (267 432 Kč) a pro osobu s těžším ZP 12 násobek (401 148 Kč) průměrné mzdy v národním hospodářství za I. až III. kvartál předchozího kalendářního roku. Ta v uvedeném období roku 2019 činila již uvedených 33 429 Kč.

Zřizuje-li zaměstnavatel na základě jedné dohody s ÚP 10 a více pracovních míst pro OZP, může příspěvek na zřízení jednoho pracovního místa pro OZP činit maximálně 10 násobek a pro osobu s těžším ZP maximálně 14 násobek výše definované průměrné mzdy.

Příspěvek na zřízení pracovního místa pro OZP se poskytuje za podmínky, že zaměstnavatel nemá v evidenci daní zachyceny daňové nedoplatky vedené finančním nebo celním úřadem, nemá nedoplatek na pojistném a na penále na veřejné zdravotní pojištění nebo na pojistném a na penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, s výjimkou případů, kdy bylo povoleno splácení ve splátkách a není v prodlení se splácením splátek nebo povoleno posečkání daně. Příspěvek se zaměstnavateli neposkytne po dobu 3 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o uložení pokuty za umožnění výkonu nelegální práce.

Zaměstnavatel může rovněž čerpat příspěvek od ÚP na úhradu provozních nákladů vynaložených v souvislosti se zaměstnáváním OZP.

Chráněný trh práce

Dle ustanovení § 78 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, je chráněný trh práce tvořen zaměstnavateli, kteří zaměstnávají více než 50 % OZP z celkového počtu svých zaměstnanců a se kterým ÚP uzavřel písemnou dohodu o jejich uznání za zaměstnavatele na chráněném trhu práce. Dohoda o uznání zaměstnavatele se uzavírá v rámci působnosti krajské pobočky ÚP, v jejímž obvodu má sídlo zaměstnavatel, který je právnickou osobou, nebo v jejímž obvodu má bydliště zaměstnavatel, který je fyzickou osobou.

Ke dni podání žádosti o uzavření dohody nesmí být zaměstnavatel pravomocně odsouzen pro trestný čin podvodu podle jiného právního předpisu (§ 209 a následující zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník) v souvislosti s poskytováním příspěvku na podporu zaměstnávání OZP. Zaměstnavatel nesmí být ke dni podání žádosti o uzavření dohody v likvidaci nebo v posledních 5 letech nebylo rozhodnuto o zamítnutí insolvenčního návrhu proto, že jeho majetek nebude postačovat k úhradě nákladů na insolvenční řízení, nebo jeho majetek by byl nepostačující k uspokojení pohledávek jeho věřitelů nebo byl zrušen konkurs z téhož důvodu.

Dále v období 12 měsíců přede dnem podání žádosti o uzavření dohody o uznání zaměstnavatele vyplácel nejméně 80 % zaměstnanců, kteří jsou OZP, mzdu nebo plat bezhotovostně, dále zaměstnával nadpoloviční většinu zaměstnanců, kteří jsou OZP na pracovištích, která nejsou jeho bydlištěm, neuzavíral se zaměstnanci, kteří jsou OZP smlouvy, z nichž by vyplýval závazek těchto zaměstnanců poskytovat zaměstnavateli peněžní prostředky, nebo dohody o srážkách ze mzdy nebo platu v rozporu s dobrými mravy a nebyla mu pravomocně uložena pokuta za správní delikt nebo přestupek na úseku zaměstnanosti nebo inspekce práce.

Poskytnutým příspěvkem jsou nahrazovány skutečně vynaložené prostředky na mzdy nebo platy v měsíční výši 75 % prostředků skutečně vynaložených na mzdy nebo platy na zaměstnance v pracovním poměru, který je OZP, včetně pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, které zaměstnavatel za sebe odvedl z vyměřovacího základu tohoto zaměstnance, nejvýše však 12 000 Kč, jde-li o osobu invalidní a nejvýše 5 000 Kč, jde-li o osobu zdravotně znevýhodněnou (OZZ).

Zaměstnavateli náleží k příspěvku paušální částka 1 000 Kč měsíčně na OZP. Zaměstnavatel může v žádosti o poskytnutí příspěvku uplatnit nárok na zvýšení příspěvku na další náklady vynaložené zaměstnavatelem na zaměstnávání OZP v kalendářním kvartálu, za který o poskytnutí příspěvku žádá, nejvýše však o částku představující rozdíl mezi částkou 12 000 Kč a příspěvkem poskytnutým na mzdové náklady. Zvýšení příspěvku nelze uplatnit na OZZ, OZP pracující mimo pracoviště zaměstnavatele nebo na zaměstnance agentury práce, který je OZP a je dočasně přidělen k výkonu práce k uživateli.

Za další náklady, o které lze zvýšit příspěvek, se považují zvýšené správní náklady ve výši 4 % definované průměrné mzdy, náklady provozních zaměstnanců a pracovních asistentů, kterými jsou mzdové náklady v základním pracovně právním vztahu k zaměstnavateli, náklady na dopravu spojené se zaměstnáváním OZP, a to i dopravu materiálu a hotových výrobků. Dále náklady na přizpůsobení provozovny, kterými se rozumí náklady na pořízení a ověření počítačového a programového vybavení, přizpůsobení a pořízení pomocných technologických zařízení, pořízení komunikačních a orientačních pomůcek, přizpůsobení hygienických, tepelných, světelných nebo hlukových podmínek a výstavbu nebo rozšíření provozů. Všechny tyto náklady musí mít přímou souvislost se zaměstnáváním OZP.

Příspěvek se poskytuje kvartálně zpětně na základě písemné žádosti zaměstnavatele, která musí být krajské pobočce ÚP doručena nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po uplynutí příslušného kalendářního kvartálu.

Závěr

Poslední tři dekády žijeme ve společnosti řízené tržními principy. Navíc populace stárne a aktivní délka zaměstnávání roste. To vše přináší nové situace na trhu práce. Pracovní prostředí je stále náročnější na výkon, rychlost, přesnost a adaptaci. Proto je třeba stále pečlivěji zohledňovat pracovní podmínky pro hendikepované zaměstnance, kteří nemohou pro svá omezení běžným pracovním nárokům stačit.

Přibližně 8 % práce aktivní populace v Česku tvoří osoby se zdravotním postižením (OZP). Jejich průměrný invalidní důchod v květnu 2019 činil necelých 9 600 Kč. Ovšem ne každý člověk s určitým omezením si může přivydělat, a také pro každého není vhodné pracovní místo. Při současné cenové hladině je zřejmé, že kvalita života hendikepovaných osob nemůže být po materiální stránce příliš vysoká. Existenční (2 200 Kč/měsíc) a životní minimum (3 410 Kč/měsíc) pro jednotlivce je spíše symbolickým příspěvkem než finanční částkou, která zajistí plnohodnotný život.

Státní podpora zaměstnávání zdravotně hendikepovaných občanů trvá v evropském prostředí celospolečensky (státem řízená aktivita) historicky přibližně 150 let. Byla také vytvořena rozsáhlá moderní legislativa na podporu zaměstnávání zdravotně postižených osob s finančními pobídkami pro zaměstnavatele. Dokonce stát zavedl i pro definované zaměstnavatele povinnost zaměstnávat určitý počet zdravotně postižených osob a pokud by se nepodařilo zákonnou kvótu naplnit, nastupuje povinnost náhradního plnění zaměstnavatele, případně i jeho finanční odvod do státního rozpočtu. Přes poměrně složitý výpočet, který u velkých zaměstnavatelů je prováděn počítačovými programy, se v současnosti celkem obstojně daří státní politiku zaměstnanosti v segmentu těchto osob realizovat. V mnoha rozvinutých státech světa by dnes již nepřinesl politické body kdysi (1979) slavný výrok britské premiérky Margaret Thatcherové, přezdívané „železná lady“: „Co se hýbe, zdaníme, co se nedokáže ani hýbat, dotujeme.“

Vývoj lidské civilizace se může dostávat do stále větších paradoxů: na jedné straně bude docházet k sofistikovanějšímu způsobu robotické práce s úsporou potřeb lidské práce a ke zkracování pracovní doby. Na druhé straně bude nutné hledat smysluplné uplatnění pro stále větší počet pracovníků, tedy i těch hendikepovaných nebo s různým zdravotním omezením.

Autor Mgr. et Mgr., Ing. et Ing. Richard BLATNÝ, FINS., MBA je ve 3. ročníku doktorandského studia na Katedře pracovního práva a soc. zabezpečení PF v Praze.