Pavel Zeman: Handlování o spravedlnosti nepřichází v úvahu

„Přeplněné věznice jsou problémem celé společnosti,“ řekl nejvyšší státní zástupce JUDr. Pavel Zeman na společném semináři Nejvyššího soudu a Nejvyššího státního zastupitelství v Justičním areálu na Míčánkách v Praze dne 10. února 2020. Za přítomnosti státních zástupců, soudců, zástupců Vězeňské služby ČR, Probační a mediační služby, Institutu kriminologie a sociální prevence, Generální inspekce bezpečnostních sborů, Policie ČR, ale i advokátů se v Justičním paláci konal seminář K ukládání trestů. Ten měl za cíl posílit meziresortní spolupráci a mimo jiné i sdílet zkušenosti s ukládáním alternativních trestů.

„Přeplněné věznice jsou problémem celé společnosti,“ řekl nejvyšší státní zástupce JUDr. Pavel Zeman na společném semináři Nejvyššího soudu a Nejvyššího státního zastupitelství v Justičním areálu na Míčánkách v Praze dne 10. února 2020. Za přítomnosti státních zástupců, soudců, zástupců Vězeňské služby ČR, Probační a mediační služby, Institutu kriminologie a sociální prevence, Generální inspekce bezpečnostních sborů, Policie ČR, ale i advokátů se v Justičním paláci konal seminář K ukládání trestů. Ten měl za cíl posílit meziresortní spolupráci a mimo jiné i sdílet zkušenosti s ukládáním alternativních trestů.

Advokátní deník se při té příležitosti zeptal nejvyššího státního zástupce JUDr. Pavla Zemana na aktuální novinku, která spočívá v tom, že státní zástupci musejí nově už do obžaloby napsat, jaký trest navrhují. V minulosti se souzený dozvěděl žalobcem navrhovaný trest až na konci soudního líčení, tedy při závěrečné řeči. Pokyn nejvyššího státního zástupce, který platí od ledna 2020, by měl mít oporu i v zákoně. Počítá s ní novela trestního řádu, kterou aktuálně projednává Poslanecká sněmovna PČR.

 

Psát výši trestů do obžaloby je pro státní zástupce na Západě běžnou praxí, která vede i k větší transparentnosti. Co bylo impulsem k zavedení této novinky v České republice?

Toto je třetí cyklus seminářů, který Nejvyšší státní zastupitelství spolu s Nejvyšším soudem pořádají. Měli jsme již semináře na odklony v trestním řízení a peněžité tresty, které byly úspěšné. Nyní pořádáme seminář k tématu ukládání trestů. A musím říct, že na předcházejících seminářích zaznívalo ze strany soudců, ale také ze strany některých státních zástupců, že téma návrhu výše trestu absentuje. Když se podíváme obecně na trestní líčení, tak si přiznejme, že jej máme poměrně hodně formalizované. Hlavní líčení má přesně daná pravidla – přednese se obžaloba, potom se vyslýchají obvinění, dále svědci, předkládají se znalecké posudky. Na závěr všichni vyslechnou závěrečné řeči a když pominu výslech obviněného, tak závěrečná řeč je prvním okamžikem, kdy soudce více poznává postoj obviněného, ale i státního zástupce k celé kauze. Takže návrhem trestu se soudce vlastně dozvídá postoj státního zastupitelství a může například směřovat otázku dokazování k uložení trestu. Zjednoduší to práci soudu a bude to bezesporu také transparentnější. Tuto podmínku jsem stanovil do pokynu, který je účinný od nového roku. Jsem si vědom toho, že v určitých případech, z hlediska taktiky, by bylo vhodnější, aby výši trestu státní zástupce do návrhu nedával. Ovšem to jsou výjimečné případy.

 

Jak tato změna ovlivní práci advokátů-obhájců? Mohou podle výše navrženého trestu měnit svou strategii při obhajobě svého klienta?

Veřejná žaloba a obhajoba stojí na opačných stranách „barikády“, ale obě strany si musí počínat tak, aby výsledkem byl vždy spravedlivý proces. To je to, k čemu spějeme. V rámci spravedlivého procesu v trestním řízení je, nebo není někdo uznán vinným a podle toho buď je, nebo není ukládán trest. Co se týče samotného návrhu trestu, tak jestliže od začátku bude obhajoba vědět, jaký trest navrhuje státní zastupitelství, může s klientem pohovořit o tom, zda je v takové situaci návrh trestu rozumný. Záleží na obhájci, jak chce postupovat dál, poněvadž je to právě obhájce, kdo vždy jedná v zájmu klienta.

 

Nejvyšší státní zastupitelství uzavřelo s Českou advokátní komorou memorandum o součinnosti. Stalo se tak v prosinci 2018 a při této příležitosti jste uvedl, že „jsme na začátku nějaké další fáze, která nebude úplně jednoduchá a budeme se navzájem učit“. Je možná taková spolupráce postavená na etických i zákonných pravidlech?

Je to svým způsobem ojedinělá věc, asi i celosvětově, protože když jsme toto memorandum vytvářeli, tak jsme přirozeně sháněli nějaké zahraniční inspirace. Osobně jsem žádné nesehnal a kolegové mi říkali: „Když budete něco mít, tak nám to pošlete, protože je to zajímavá myšlenka.“ Jsem rád, že jsme s Českou advokátní komorou memorandum vypilovali a když obhájce a státní zástupce budou spolu chtít komunikovat, aby v této komunikaci nebyl žádný nádech nějaké kabinetní justice, domlouvání se někomu za zády, netransparentnosti a podobně.

V memorandu jsou nastaveny jasné podmínky, kde a jak má takové jednání probíhat, zda o jednání pořizovat zápis, jak podrobně atd. Vše má směřovat k tomu, abychom, až se nám změní trestní řád a rozšíří se možnost dohod na celou škálu trestné činnosti, vytvořili podmínky pro to, aby se obhájce se státním zástupcem mohli sejít a diskutovat. Například pokud by měl klient zájem o dohodu o vině a trestu, jaké by mělo státní zastupitelství podmínky? Nebo aby státní zástupce mohl říct obhájci: „V tomto případě by mohla přijít dohoda o vině a trestu nebo podmíněné zastavení trestního stíhání, ale za těchto a těchto podmínek. Proberte s klientem, zda je to pro něj akceptovatelné.“ Ovšem musí jít o férové vyjednávání, nikoli handlování. Handlování o spravedlnosti nepřichází v úvahu.

 

V návaznosti na memorandum o součinnosti s ČAK jste uvedl, že nechcete ryze formální spolupráci. Zpráva o tom, jaký je stav po roce jeho fungování, se aktuálně na Nejvyšším státním zastupitelství zpracovává. Můžete uvést nějaké pozitivní dopady, které už pozorujete v praxi?

Je to různé, ale máme už pozitivní výsledky například ze Západočeského kraje, kde skutečně dochází ve zvýšené míře k dohodám o vině a trestu. Situace se zlepšuje i na některých dalších okresních státních zastupitelstvích. V západních Čechách také proběhl seminář s obhájci a soudci dohromady. To, co jsme dělali na celostátní úrovni, proběhlo i na krajské úrovni. Možná se tato praxe rozbíhá pomaleji, než bych si představoval, ale podobnou situaci vidíme například při udělování peněžitých trestů. Něco jsme odstartovali tím, že jsme nejprve začali instruovat státní zástupce na poradách, posléze jsme uspořádali odborné semináře a se čtyřletým odstupem začínáme sklízet výsledky. Musíme vzít v úvahu, že justice je konzervativní a výsledky budou přicházet pomaleji.

 

Čeho si nejvíce vážíte na společném semináři Nejvyššího soudu a Nejvyššího státního zastupitelství s tématem ukládání trestů v ČR?

Výhodou toho semináře je, že se jej účastní nejenom státní zástupci, ale i soudci, zástupci Vězeňské služby ČR, Probační a mediační služby, Institutu kriminologie a sociální prevence. Jsou zde i kolegové z Generální inspekce bezpečnostních sborů, Policie ČR. A jsem moc rád, že jsou mezi námi také zástupci České advokátní komory. Když se sejdou jen odborníci z jedné profese, tak problém vidí zpravidla u zástupců jiné profese. Když sedí všichni v sále, tak na problém mohou společně upozornit a zároveň jej mohou prodiskutovat, což se na těchto seminářích děje neustále.

 

Na dnešním semináři (tj. 10. února 2020) také zaznělo, že zhruba ještě tři týdny je možné zasáhnout odbornými připomínkami do druhého čtení k otevřenému sněmovnímu tisku č. 453466 (novela z.-trestní zákoník). Je běžné, že jsou účastníci seminářů pobízeni k připomínkám k legislativním změnám?

Určitě. K tomu směřuje i tento seminář. Potřebujeme totiž shromáždit výstupy, ze kterých budeme moci podávat legislativní návrhy.

 

Co ještě považujete za důležité?

Druhá věc, která na semináři s tématem K ukládání trestů také zazněla, je následná péče po výstupu z výkonu trestu odnětí svobody, kterou v České republice máme poměrně slabou. Stát se nemusí starat o všechno, stačí, když vytvoří podmínky, například bude udělovat granty nevládním a neziskovým organizacím a ty se pak budou starat o ty lidi. Je také zapotřebí větší zapojení komunity a obce, protože do vězení člověk odněkud přichází a někam se zase bude vracet. To znamená, že se podle mého názoru na tuto oblast musíme zaměřit, protože dost často se dává rovnítko mezi „máme přeplněné věznice – je to problém věznic“. Je to ale problém celé společnosti.

 

Mgr. Hana Kejhová, MPA

Foto: NSZ

 

Go to TOP