ÚS: Odměna advokáta zastupujícího osobu zdravotně nezpůsobilou

Ústavní soud uveřejnil dnes 28. ledna 2020 nález sp. zn. II. ÚS 2687/19 o stanovení odměny advokáta coby opatrovníka pro osobu, která se ze zdravotních důvodů dlouhodobě nemůže účastnit řízení. Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti stěžovatele-advokáta a zrušil usnesení Okresního soudu v Hodoníně a usnesení Krajského soudu v Brně, neboť jimi byla porušena zásada rovnosti ve spojení s právem stěžovatele podnikat a získávat prostředky pro své životní potřeby prací podle čl. 26 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod.

O tom, že advokáti dostanou větší odměnu za opatrovnictví nemocných, rozhodl Ústavní soud nedávno také nálezem sp. zn. Pl. ÚS 22/19 ze dne 14. ledna 2020. Zrušil část advokátního tarifu upravující výpočet odměny opatrovníka osoby, která se ze zdravotních důvodů dlouhodobě nemůže účastnit řízení. Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 22/19 je dostupný  ZDE. Advokátní deník o tomto judikátu informoval ZDE.

Nový judikát Ústavního soudu

Co se týče nálezu sp. zn. II. ÚS 2687/19, Ústavní soud rozhodl v této věci mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Vojtěcha Šimíčka (zpravodaj) a Ludvíka Davida.

Stěžovatel – advokát byl ustanoven podle § 29 odst. 3 občanského soudního řádu opatrovníkem žalovanému trpícímu trvalým onemocněním, omezujícím zásadně jeho rozumové schopnosti i možnosti pohybu. Za zastupování mu byla rozhodnutím Okresního soudu v Hodoníně přiznána odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 3 805 Kč. Stěžovatel však namítal, že kdyby byl ustanoven nikoliv opatrovníkem, ale zástupcem žalovaného podle § 30 odst. 2 občanského soudního řádu, náležela by mu za stejnou práci odměna pětkrát vyšší a není mu zřejmé, z jakého důvodu je činěn rozdíl.

Při posuzování ústavní stížnosti II. senát Ústavního soudu v návaznosti na plenární nález ze dne 24. 9. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 4/19 dovodil, že ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu v části hypotézy, a to ve slovech „nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení“, je protiústavní. Plénum Ústavního soudu následně nálezem ze dne 14. 1. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 22/19, zrušilo ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu v uvedených slovech, a to dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů (tisková zpráva a text nálezu jsou dostupné zde: https://bit.ly/2Ga2Xts ).

Ústavní soud konstatuje, že pokud určily obecné soudy v nyní posuzované věci odměnu stěžovatele jako advokáta vykonávajícího opatrovníka i s odkazem na § 9 odst. 5 advokátního tarifu, porušily tím zásadu rovnosti ve vztahu k základnímu právu stěžovatele získávat prostředky pro své životní potřeby prací i podnikat. V souladu s výše zmíněným nálezem sp. zn. Pl. ÚS 22/19 má Ústavní soud rovněž za to, že stanovil-li normotvůrce odlišnou výši odměny pro advokáty jako opatrovníky účastníků řízení, může mít tento zásah dopady i do práva na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny.

V následném řízení jsou obecné soudy, vázány tímto nálezem, povinny rozhodnout o odměně opatrovníka znovu, přičemž již nemohou aplikovat část ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu, kterou plénum Ústavního soudu zrušilo jako protiústavní.

Člen prezídia Unie obhájců ČR a advokát Mgr. Lukáš Trojan, nález Ústavního soudu vítá: „Kvituji s potěšením nález, kterým Ústavní soud zrušil nesmyslné omezení odměny advokáta, který vykonává funkci opatrovníka osoby, která se nemůže ze zdravotních důvodů, či pro duševní poruchu účastnit soudního řízení, a to nikoliv jen po přechodnou dobu.“

Mgr. Lukáš Trojan dále zdůrazňuje, že advokát je logicky povinen hájit jak procesní práva, tak hmotněprávní pozici osoby, kterou vylučuje ze soudního řízení zdravotní handicap. Činnost advokáta není v takovém případě nijak formální a představuje zcela plnohodnotný výkon právní služby, která je nedílnou součástí ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces. „Bylo nelogicky omezující, aby odměna za takovou činnost byla, oproti jiným případům, limitována výlučně tarifní hodnotou 500 korun. Takové omezení se logicky promítalo přímo do práv osoby, pro kterou advokát vykonává funkci opatrovníka, zejména do práva na spravedlivý proces. Pomíjím pak skutečnost, že advokát byl nedůvodně krácen na odměně za řádně provedenou práci.“ Podle Mgr. Trojana jde o příznivou zprávu nejenom pro advokáty, ale především pro jejich klienty. Tedy osoby, které pro svůj handicap musí být zastoupeny opatrovníkem.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2687/19 je dostupný  zde.

 

Zdroj: Ústavní soud

Foto: Pixabay

Go to TOP