Hned na úvod se jako autor tohoto článku musím doznat, že s nošením taláru pro advokáty souhlasím. Jsem dokonce pro rozšíření této povinnosti i na civilní spory. A dokonce odvážně nepochybuji o tom, že nošení talárů přispívá vedle všech důvodů, pro které byl znovu zaveden, i obecné představě jisté spravedlnosti, která měří všem stejně.

Přesto se domnívám, že nastal čas na změnu jeho střihu. Nebyl jsem účasten v komisi, která jej vybírala, ale jsem účasten jeho každodenního používání. Barva je skvělá, ovšem střih je záhadou. Na figurínách mladých krásných lidí vypadá splývavý plášť zapnutý ke krku nesmírně elegantně. Bohužel, jak se zdá, jeho autor neviděl průměrného advokáta nebo advokátku. Hlavně si nepředstavoval, co takový advokát v takovém taláru činí. V našem procesním právu se v něm totiž neustále zvedá, sedá si, otírá si břicho o stůl, „šmrdlá“ rukama někde v úrovni hrudníku, popotahuje za „krovky“ – jak vtipně nazval splývající součást oděvu od krku dolů jeden kolega.

Výsledkem je trošku umolousaný, a hlavně vždy na krovkách odrbaný, úbor advokáta, u kterého nelze spatřit mnoho důstojnosti, ale jako spíše kopec nedůstojnosti. Ano, samozřejmě je možno představit si, že v tomto úboru, který si pořádně zapnete na zip, sedíte a vypadáte jakžtakž, ale to se zase nesmíte zvedat a už vůbec něco hledat nebo se ohýbat. Toto všechno advokáti dělají a musí dělat. Ukazuje se výhoda jiných střihů, které prostě musí být zapnuté, které musí být pohodlné a praktické. A které hlavně musí sedět každé postavě.

Mám jistou výhodu, že znám osobně řadu těch, kteří nosí taláry všech variant. A mohu říct, že v anketě vyhrává talár používaný u Nejvyššího správního soudu. V různých obměnách se samozřejmě vyskytuje kritika všech talárů. Když jsem anonymně hovořil se soudci Ústavního soudu, potýkala se moje zjištění, od špatně se do toho leze, ale samotné nošení je celkem příjemné, po konstatování, že není nic tak pohodlného jako talár advokátní. Nepochybně právě taláry Ústavního soudu mají ohromně reprezentativní funkci a současně nejmenší praktičnost. A taláry advokátní praktičnost, ovšem i důstojnost indiánského ponča, což mi nepřijde hodné našeho stavu. Střih taláru by se měl změnit. Vím, že to zní jako bláznivý požadavek, ale vycházeje z toho, co je, je prostě střih předělat. Zachovat ale zúžit a přidělat lemování límce, rozšířit střih, změnit způsob zapínání a zafixovat je, aby si to nenosil každý, jak uzná za vhodné. Myslím si, že je i v možnostech Komory najít dobrovolníky, kteří jeden či dva nové střihy budou na zkoušku nějakou dobu nosit.

Přiznat si, jaké jsou postavy advokátů, zejména těch, co tráví svůj čas vysedáváním v soudních síních trestních soudů. Když už každý druhý z nás má větší či menší břicho a některé kolegyně jsou v horních partiích obdařeny štědrostí, je potřeba na to smrtelně vážně myslet.

Vyzývám tedy představenstvo, aby zahájilo diskuzi s jasným cílem změnu provést. Žádám ty, kteří se mnou souhlasí, aby to dali jasně najevo, nejen brbláním v advokátních kuloárech. Vím, že advokacie má zrovna na starosti spousty důležitých věcí, ale když si vzpomenu na jeden starý písňový text „Podle kabátu svět se měří…“, tedy podle našeho oděvu nás soudí.

JUDr. Václav Vlk
advokát/partner Advokátní kanceláře Moreno Vlk & Asociados
Foto: archiv ČAK