Zcela nedávno jsem se z jednoho známého publicistického pořadu dozvěděl o privatizaci práva a legislativní samoobsluze, jak údajně začíná být nově přezdívána Legislativní rada vlády. Toto tvrzení ve mně vyvolalo určité zděšení. Jednak proto, že jsem to v souvislosti s Legislativní radou vlády (dále také jen „LRV“) před tím neslyšel a také proto, že uvedené tvrzení bylo použito v souvislosti s advokáty působícími v ní (s náznakem, zda je taková účast vůbec vhodná).

Je škoda, že si redakce příslušného pořadu nedala více práce s přípravou pořadu a při jeho přípravě nevycházela ze základních dokumentů, upravujících postavení a činnost LRV, schválených usnesením Vlády ČR, zejména Legislativních pravidel vlády, Statusu Legislativní rady vlády a Jednacího řádu Legislativní rady vlády. Z těchto dokumentů lze lehce zjistit, že až na výjimky je legislativní proces plně v rukou vlády, tj. moci výkonné, a to až do doby, než je příslušný návrh zákona předložen ke schválení zákonodárcům.

Legislativní pravidla vlády stanoví, že „vláda jako vrcholný orgán moci výkonné řídí činnost ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy a odpovídá za úroveň jí schvalovaných návrhů zákonů, návrhů zákonných opatření Senátu a nařízení vlády. Ministři a vedoucí jiných ústředních orgánů státní správy odpovídají vládě za úroveň a včasnou přípravu jimi schvalovaných vyhlášek. Na legislativním procesu se podílí LRV jako poradní orgán vlády a pracovní komise LRV.“ 

Z tohoto jasného vymezení je zřejmé, kdo v tomto státě právo tvoří a kdo je odpovědný za přípravu právních předpisů. LRV je vymezeno postavení poradního orgánu. Status LRV pak určuje, že LRV „při výkonu své působnosti posuzuje legislativní návrhy (věcné záměry zákonů, návrhy zákonů a návrhy nařízení vlády) z toho hlediska, zda

a) jsou v souladu s ústavním pořádkem a s ostatními součástmi právního řádu České republiky,

b) jsou v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je České republika vázána,

c) jsou v souladu s právem Evropských společenství a Evropské unie,

d) jsou ve všech svých částech a jako celek nezbytné,

e) jejich obsah je přehledně členěn, srozumitelně a jednoznačně formulován a je v souladu s ostatními závaznými pravidly legislativního procesu,

f) bylo provedeno hodnocení dopadů regulace v souladu s Obecnými zásadami pro hodnocení dopadů regulace (RIA).“ 

LRV evidentně nepředkládá vládě vlastní návrhy právních předpisů, věcně do předkládaných návrhů nezasahuje, ledaže by byly v rozporu se zásadami výše uvedenými, a to poukázáním na tyto rozpory.

Termíny jako privatizace práva nebo právní samoobsluha jsou v souvislosti s činností LRV zcela nepřípadné. LRV jako poradní orgán vlády je orgánem kolektivním, čítajícím 30 členů. Svá stanoviska k předkládaným návrhům přijímá většinově. Složení LRV schvaluje vláda. V LRV jsou právníci z Úřadu vlády, akademické obce, různých právnických profesí (soudci, státní zástupci, notáři a advokáti). Takové složení a povaha předkládaných návrhů právních předpisů prakticky vylučuje prosazování individuálních zájmů ve prospěch konkrétní osoby v upravované věci. Účast právnických profesí v radě zaručuje mimo jiné i řádné posouzení možných dopadů připravované úpravy v praxi včetně uplatnění zkušeností z úprav předchozích. Proto pochybnosti o členství advokátů v LRV z toho důvodu, že zastupují klienty, jejichž zájmy nemusí být v souladu s připravovanou úpravou, nejsou na místě.

Podle Jednacího řádu LRV platí, že „pokud se člen Legislativní rady podílel na přípravě legislativního návrhu před jeho předložením vládě a Legislativní radě nebo u něj se zřetelem na jeho poměr k legislativnímu návrhu hrozí riziko možného střetu zájmů, oznámí tuto skutečnost před projednáváním tohoto návrhu Legislativní radě.“ První část úpravy poukazuje jednoznačně na nevhodnost aktivní účasti při projednávání návrhů, na nichž se člen rady před tím podílel. Druhá část pak chce upozornit na „podjatost“ člena prostřednictvím tzv. „střetu zájmů“.

Z výrazu „jeho poměr k legislativnímu návrhu“ lze usoudit jen tolik, že se jedná o poměr jeho osobní, např. z důvodů veřejné prezentace zcela odchylného právního názoru na upravovanou věc, důvodu majetkové nebo jiné závislosti na předchozí úpravě apod. Advokáti mají v převážné většině více klientů z různých vrstev společnosti, s nejrůznějšími zájmy a problémy. Proto také mají spíše zájem na obecných úpravách regulace právními předpisy, neboť jednou mohou stát na jedné, jindy na druhé straně. Advokát, který jednou zastupoval jednoho klienta v konkrétní věci, nemůže být doživotně podjatý ve vztahu k obecné zákonné úpravě. Advokáti zajišťují jedny z nevýznamnějších práv zaručených ústavním pořádkem ČR, a to právo na obhajobu a právo na právní pomoc. Jejich názory proto nemohou být pominuty ani v legislativní radě vlády.

JUDr. Ladislav Krym, advokát a bývalý člen Legislativní rady vlády

FOTO: redakce AD