S posledním dnem roku 2019 končí ve své funkci dlouholetý tajemník České advokátní komory JUDr. Ladislav Krym, významná osobnost novodobé české advokacie. S advokacií začínal v Advokátní poradně v Příbrami, již několik desítek let ale působí jako samostatný advokát v Praze. Ještě v předrevolučním období byl předsedou Krajského sdružení advokátů Středočeského kraje, později byl členem představenstva České advokátní komory, ale i předsedou kárné komise a zkušebním komisařem při advokátních zkouškách. Je spoluautorem komentáře k zákonu o advokacii. Tajemníkem Komory se stal 1. března 2004, kdy ve funkci vystřídal JUDr. Jiřího Klouzu. Doktor Krym vyhověl prosbě Advokátního deníku o rozhovor a odpověděl na několik otázek.

Rozmýšlel jste se před těmi lety dlouho, zda funkci tajemníka Komory vezmete?

K převzetí této funkce mě přesvědčoval tehdejší tajemník Jirka Klouza, předseda ČAK Standa Balík, a nakonec mě přesvědčil tehdejší a současný předseda ČAK Vláďa Jirousek. Celkem jsem se rozmýšlel dva roky.

Čím jste se nakonec nechal přesvědčit?

V době přijetí nabídky jsem byl aktivním advokátem „na plný úvazek“, byl jsem zapojen v legislativním procesu a byl jsem též předsedou Kárné komise ČAK. Bylo jasné, že přijetí funkce tajemníka ČAK bude vyžadovat omezení vlastní klientely. Advokacii jsem měl a mám rád, a protože doktor Jirousek je velmi akčním člověkem s řadou velmi dobrých nápadů, a byl zárukou, že se záležitosti advokacie a Komory pohnou dopředu ve prospěch advokátů, na nabídku jsem kývl.

Jaký největší problém jste za ta léta v tajemnické funkci musel řešit?

Tajemník Komory řeší širokou škálu nejrůznějších problémů v oblasti přípravy jednání představenstva, hospodaření Komory, personálních otázek, styku s advokáty, s veřejností, s ministerstvy a jinými úřady atd., a většina problémů se v tu kterou dobu zdá jako největší. Pokud si vzpomínám, k největším problémům, které jsem řešil několik let, včetně zastupování Komory před soudy, patřila snaha absolventů různých pseudoškol, škol bez licencí a zahraničních vysokých škol, nechat se bez dalšího zapsat do seznamu advokátních koncipientů, případně advokátů. Nakonec se podařilo po složitých jednáních s Ministerstvem školství, Ministerstvem spravedlnosti a úpravou legislativy docílit toho, že zapisováni jsou pouze absolventi právnických fakult tuzemských vysokých škol, a absolventi studia na zahraničních vysokých školách, kteří prokážou znalosti českého práva.

Co pokládáte za největší úspěch své „tajemnické éry“?

Za největší úspěch své „tajemnické éry“ považuji to, že jsem ve funkci tajemníka „vydržel“ těch patnáct roků.

Je něco, co jste chtěl udělat nebo změnit, ale nepodařilo se to?

Mým přáním nejen ve funkci tajemníka, ale i v předcházejících volených funkcích i jako člena legislativní rady vlády (s tříletou přestávkou od roku 1990 do roku 2016), bylo zavést povinné vzdělávání advokátů především v oboru advokátního práva. To se bohužel nepodařilo.

Co byste popřál či případně poradil svému nástupci doktoru Čápovi? 

Petru Čápovi přeji v jeho nové funkci hodně úspěchů, prosazování nových myšlenek v co největším rozsahu a rovněž, aby byl předsedou a představenstvem ČAK vnímán jako důležitý a užitečný pomocník. Aby byl respektován zaměstnanci Komory a aby se mu zkrátka dařilo.

Děkujeme za rozhovor a přejeme vše nejlepší, zdraví, štěstí a co nejvíce osobních i pracovních úspěchů, a to i na půdě Komory. Byla by totiž věčná škoda nevyužít dlouholetých znalostí a zkušeností bývalého tajemníka pro další práci v ČAK. 

PhDr. Ivana Cihlářová
Foto: redakce AD