ÚS ke lhůtě pro odůvodnění blanketní stížnosti proti ponechání ve vazbě

Ústavní soud vyhověl nálezem sp. zn. III. ÚS 3333/19 ze dne 19. prosince 2019 ústavní stížnosti, ve které vazebně stíhaný stěžovatel namítal, že krajský soud nerespektoval jím avizovanou lhůtu pro doplnění odůvodnění blanketní stížnosti proti ponechání ve vazbě, což je podle jeho názoru v rozporu s jeho základními právy, zejména s právem na soudní ochranu a obhajobu.

III. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jiří Zemánek) vyhověl dne 19. prosince 2019 ústavní stížnosti a nálezem sp. zn. III. ÚS 3333/19 zrušil usnesení Krajského soudu v Brně, neboť jím byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny.

Stěžovatel – bývalý komunální politik – je od března tohoto roku trestně stíhán pro závažnou trestnou činnost související se zadáváním veřejných zakázek na městské části Brno-střed. Vazebně stíhaný stěžovatel podal v srpnu k Městskému soudu v Brně žádost o propuštění na svobodu. Soud stěžovatele ve vazbě ponechal z důvodu existence silné obavy z jeho možného útěku. Stěžovatel podal proti tomuto rozhodnutí v průběhu vazebního zasedání konaného dne 27. 8. 2019 stížnost. Písemné vyhovení usnesení bylo stěžovateli doručeno 5. 9. 2019, o den později podal jeho obhájce tzv. blanketní stížnost (tzn. stížnost bez odůvodnění), ve které avizoval, že ji odůvodní nejpozději do 25. 9. 2019. Následně dne 13. 9. 2019 byla stížnost předložena Krajskému soudu v Brně, který v neveřejném zasedání dne 19. 9. 2019 vydal usnesení, jímž stížnost stěžovatele proti ponechání ve vazbě zamítl. V odůvodnění usnesení je mj. uvedeno, že stěžovatel podal stížnost, kterou nezdůvodnil. Stěžovatel se poté obrátil na Ústavní soud. Ve své ústavní stížnosti zejména namítal, že krajský soud nerespektoval jím avizovanou lhůtu pro doplnění odůvodnění stížnosti, což je podle jeho názoru v rozporu s jeho základními právy, zejména s právem na soudní ochranu a obhajobu.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. K blanketní stížnosti se Ústavní soud vyjádřil např. v nálezu ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. Pl. ÚS 32/16, ve kterém uvedl, že je-li podána blanketní stížnost, v níž si stěžovatel (obhájce) vyhradil lhůtu pro její odůvodnění, lze na orgán rozhodující o stížnosti klást požadavek, aby buď upozornil stěžovatele (obhájce) na nepřiměřenost jím navržené lhůty a stanovil mu namísto toho lhůtu přiměřenou, nebo aby vyčkal doplnění stížnosti. Pouze výjimečně, kdy aktuální procesní situace jiný postup neumožňuje, může orgán o stížnosti rozhodnout bez dalšího. Takovým důvodem však nemůže být požadavek na urychlené vyřizování vazebních věcí, podává-li stížnost osoba, která je v důsledku napadeného rozhodnutí omezována na osobní svobodě.

V nyní posuzované věci krajský soud neuvedl žádný relevantní důvod, pro nějž by bylo nutno o stížnosti rozhodnout neprodleně, ani obhájce stěžovatele neinformoval, že jím navržená lhůta k doplnění stížnosti je nepřiměřená. Byl tedy povinen umožnit mu, aby v této lhůtě blanketní stížnost doplnil, jinak řečeno, byl povinen vyčkat s rozhodnutím do okamžiku, kdy by bylo zřejmé, že stěžovatel v avizované lhůtě odůvodnění stížnosti nepředložil. To však neučil a o stížnosti rozhodl již dne 19. 9. 2019, přestože obhájcem navržená lhůta měla skončit 25. 9. 2019. Ústavní soud přitom zjistil, že ve spisu se nachází podrobné odůvodnění stížnosti doručené soudu dne 24. 9. 2019.

Ústavní soud závěrem upozorňuje, že nerozhodoval o tom, zda má či nemá stěžovatel setrvat ve vazbě. Takové rozhodování mu nepřísluší a je pouze věcí obecných soudů, jak danou věc posoudí.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3333/19 je dostupný zde.


Zdroj: Ústavní soud
Ilustrační foto: Pixabay

Go to TOP