Slovenská vláda chce změnou zákona zjednodušit očistu justice. Návrh na rozšíření důvodů pro pozastavení výkonu funkce soudcům a prokurátorům na Slovensku 28. listopadu 2019 schválila vláda premiéra Petera Pellegriniho. Učinila tak v reakci na podezření z ovlivňování a korupce představitelů justice. V Advokátním deníku jsme uveřejnili zprávu zde a zároveň jsme oslovili jednoho zástupce slovenské justice a dva vrcholné zástupce české justice, aby komentovali dění na Slovensku.

Kabinet chce změnou zákona prosadit, aby soudce bylo možné postavit mimo službu nejen v případě jejich obvinění z úmyslného trestného činu nebo během disciplinárního řízení za závažný delikt. Podle předlohy tak bude možné postupovat i v případě pochybností, zda soudce splňuje morální předpoklady k výkonu funkce, což by mohlo ohrozit důvěryhodnost a pověst soudnictví. O pozastavení výkonu funkce má v případě soudců rozhodovat Soudní rada, která vykonává pravomoci soudcovské samosprávy. Její hlasování mají být nově navíc veřejná. Kabinet navrhl, aby zmíněné změny zákonů parlament projednal ve zrychleném režimu. 

Ptáme se proto: Je toto rozhodnutí cestou k očistě slovenské justice? Nehrozí riziko, že může jít o skryté omezení nezávislosti soudců a státních zástupců, tedy, že je možné na tuto praxi nahlížet jako na zásah moci výkonné a do nezávislosti moci soudní?

Mgr. Pavol Žilinčík, vedoucí Odboru ochrany základních práv a svobod Veřejného ochránce práv v SR, člen Soudní rady (nominován exprezidentem Andrejem Kiskou)

 „V jedné části je připravovaná změna pozitivní. Je opravdu potřebné změnit tajné hlasování v Soudní radě na veřejné, aby členové nesli zodpovědnost za to, jak hlasují. V současnosti je jejich odpovědnost i při úplně absurdních rozhodnutích „zředěná“ – nesou ji zdánlivě všichni, ale nakonec nikdo. 

Druhá část novely je podle mě zbytečná. Dnešní možnosti dočasného pozastavení výkonu soudů jsou v pořádku, jen jich musí příslušné orgány pořádně využívat. Navíc, rozšíření možností postihu podezřelých soudců stojí na vágních a neurčitých pojmech. Na Slovensku máme tragickou zkušenost se zneužíváním disciplinárních řízení, a i když se dnes už neobjevují, stále nám chybí ustálená kultura při vyvozování odpovědnosti. Proto nepovažuji tuto cestu za správnou.

Nemyslím si ale, že jde o plánovaný atak na nezávislost. Vláda chce ukázat, že dělá něco se zlou situací v soudnictví. Ale velmi těžko hledá, jak to udělat. Institucionálně je totiž slovenský justiční systém přímo vzorový – tedy na papíře. Problém je v lidech uvnitř toho systému, a hlavně na klíčových justičních pozicích. Ty se nám v mnohých případech nedaří obsazovat těmi nejlepšími lidmi a potom jsou pravomoci těchto institucí využívány slabě nebo neefektivně. Současná situace je ale podle mého velkou příležitostí pro změny.“

Mgr. Daniela Zemanová, prezidentka Soudcovské unie České republiky 

„Postavení soudce mimo službu je zásadním rozhodnutím, podmínky, kdy tento institut lze použít, musí být jasné a jednoznačné.  Formulace – pochybnosti o tom, zda soudce splňuje morální předpoklady k výkonu funkce, což by mohlo ohrozit důvěryhodnost a pověst soudnictví – je velmi obecná, bylo by možné ji použít v podstatě v případě jakýchkoliv pochybností o jednání soudce. Pokud takové pochybnosti vzniknou, musí se samozřejmě prověřit, ale nelze již za této situace, tj. pouze na základě pochybností, soudce dočasně zprostit funkce. Riziko zneužití by bylo nepřípustně vysoké a slovenská justice má z nedávné minulosti varovné příklady se zneužitím institutu dočasného zproštění funkce soudce (nespravedlivé postihy odpůrců Štefana Harabína). Tento návrh tedy považuji za nesprávný a zneužitelný, ohrožující nezávislost funkce soudce. Slovenská justice prožívá jistě složité období, chápu snahu reagovat na zjištěná selhání soudců, ale účinnou a trvalou pomoc mohou zajistit pouze prostředky, které jsou v souladu se zákonem a ústavním pořádkem.“

JUDr. Jan Lata, Ph.D., prezident Unie státních zástupců České republiky

„Slovenská justice dosáhla vysoké míry samosprávy, tato však byla spíše zneužita než využita. Ovládl ji bývalý předseda Nejvyššího soudu Štefan Harabín a jeho odpůrci byli šikanováni a profesně likvidováni. Třebaže Harabín v roce 2014 pozbyl svoji funkci, jeho spojenci si  uchovávají vliv. Neschopnost seberegulace slovenské justice je patrná i z toho, že třebaže Harabín kandidoval na prezidenta (na billboardech se nechal fotit v taláru) a je lídrem xenofobní politické strany, je stále soudcem Nejvyššího soudu. Ještě skandálnější jsou vazby Mariána Kočnera, který je podezřelý z objednávky vraždy novináře Jána Kuciaka, na řadu soudců a prokurátorů, včetně bývalého generálního prokurátora. Obávám se, že pověst slovenské justice natolik utrpěla, že tato není schopna napravit svoji reputaci toliko samočistícími mechanismy, ale je nutná i určitá změna právního rámce pro její fungování. Budiž nám to výstrahou.“

Mgr. Hana Kejhová, MPA  

Foto: redakce