NSS zamítl kasační stížnost akciové loterijní společnosti. Zvýšení odvodu z loterií a jiných podobných her odpovídá podle Nejvyššího správního soudu požadavkům vyplývajícím z dřívějšího nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 15/15.  

Akciová loterijní společnost se v září 2016 u správce daně domáhala, aby jí byla snížena záloha na odvod z provozu technických herních zařízení podle zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění zákona č. 380/2015 Sb., účinného od 1. 1. 2016. Dožadovala se přitom snížení zálohy, a to na výši, v níž zálohy platila před účinností novely, která navýšila poměrnou část odvodu z těchto herních zařízení z 20 % na 28 % a pevnou část odvodu z 55 Kč na 80 Kč.

Specializovaný finanční úřad loterijní společnosti nevyhověl, neboť vypočtená záloha odpovídala skutečné výši odvodu za příslušné čtvrtletí a byla stanovena podle předpisů účinných v daném období. Sazby odvodu neshledal správce daně diskriminačními. Stěžovatel v žalobě a poté i v kasační stížnosti namítal, že samotná aplikovaná právní úprava je protiústavní a ve vztahu k jeho majetkové podstatě dosahuje rdousícího efektu, resp. likvidačních účinků.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost loterijní společnosti zamítl. NSS, stejně jako před ním Krajský soud v Brně, odmítl polemiku stěžovatele s názorem Ústavního soudu (nález ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 15/15), který se zabýval ústavností předchozí právní úpravy odvodů, jíž shledal ústavně konformní. Ústavní soud v nálezu konstatoval, že rozdílné stanovení odvodů pro různé typy povolených hazardních her není diskriminační, neboť je legitimně založeno na odlišné povaze těchto her.

Přitom vyšší míra odvodů u technických herních zařízení odpovídá závažnosti negativních společenských dopadů, které z jejich provozování plynou. Jak k rozhodnutí uvedl soudce zpravodaj Ivo Pospíšil, „východiskem hodnocení i pozdější právní úpravy, která přinesla zvýšení odvodů, je to, že v případě provozu těchto zařízení lze hovořit toliko o určité míře tolerování jinak společensky problematické činnosti, se kterou jsou spojeny sociálně patologické jevy a nezanedbatelné společenské náklady. Odvody v tomto případě plní i důležitou a zcela legitimní regulační funkci.“

Nejvyšší správní soud proto neshledal, že by se zákonné zvýšení odvodů (a jemu odpovídající výše záloh) nepřiměřeně odchýlilo od stavu přezkoumávaného Ústavním soudem, a že by nerespektovalo ústavněprávní požadavky na tento typ regulace. Stěžovatel pak podle Nejvyššího správního soudu neprokázal, že by v důsledku zvýšení sazeb odvodů z technických herních zařízení od 1. 1. 2016 byl vystaven likvidačním účinkům.

Pokud by tomu tak skutečně bylo, slouží pro zmírnění těchto účinků jiné instituty než snížení záloh, a to posečkání daně nebo rozložení její úhrady na splátky. Nejvyšší správní soud k tomu navíc poznamenal, že i kdyby mohlo být stěžovateli vyhověno a záloha na odvod snížena, nemělo by to stejně vliv na jeho povinnost po skončení celého období přiznat a zaplatit odvod v jeho zákonné výši, odpovídající sazbám dle zákona č. 380/2015 Sb.

Informace k rozhodnutí ze dne 16. srpna 2019, ve věci sp. zn. 4 Afs 223/2019. Celý rozsudek zde.

Foto: archiv ČAK.