JUDr. Radim Miketa je členem představenstva České advokátní komory. Je pověřen dohledem nad chodem matriky, koordinací činností regionálních představitelů a zejména výchovou a vzděláváním koncipientů a advokátů. Novému Advokátnímu deníku poskytl rozhovor, v němž hodnotí své dosavadní působení ve vedení Komory. Velmi dobrý pocit má z toho, že se zejména díky regionálním představitelům podařilo skloubit systém dalšího vzdělávání advokátů s regionální činností.

V září 2017 jste byl zvolen členem představenstva ČAK. Když jste se rozhodoval kandidovat, co vše jste zvažoval?

Do představenstva jsem kandidoval a následně byl zvolen již počtvrté. Logicky jsem zvažoval, zda představenstvu a advokacii jako takové mám ještě co nabídnout. Nezastírám, že jsem o tom diskutoval i s panem předsedou JUDr. Vladimírem Jirouskem. Jeho představa mě oslovila a na mnohé záležitosti jsme měli shodné názory. Takže jsem se pro kandidaturu rozhodl s tím, že stojí za to se o realizaci těchto představ pokusit. Nezanedbatelnou motivací pro mne bylo i to, aby na představenstvu zazníval také hlas menších, či regionálních kanceláří. A aby paleta názorů byla dostatečně široká. Jen tak je totiž možné nalézat nejvhodnější a nejpřijatelnější řešení z pohledu většiny advokátů.

Bylo by Vaše rozhodnutí dnes stejné?

Určitě bych se rozhodoval stejně. A pokud bych ještě před sněmem věděl, které osobnosti budou do představenstva zvoleny a zejména s jakou invencí se do práce pustí, byl by můj zájem o práci v tomto kolektivu o to větší. Domnívám se, že aktivita, nasazení i čas věnovaný činnosti pro advokacii je u většiny stávajících členů a náhradníků představenstva mimořádný. Spolupráce s nimi je pro mne ctí i závazkem.

Za jakou oblast jste odpovědný?

Kolegové o mně s úsměvem říkají, že jsem sportovním referentem advokacie. A je fakt, že se na sportovním dění v advokacii rád, dnes již spíš organizačně, podílím. Toto je však spíše jakousi nadstavbou a zálibou, přičemž v představenstvu jsem pověřen dohledem nad chodem matriky, koordinací činností regionálních představitelů, ale zejména výchovou a vzděláváním jak koncipientů, tak advokátů.

Můžete prosím Vaše úkoly a projekty detailněji popsat?

Při dohledu nad činností matriky jde o činnost fakticky neviditelnou, nicméně pro chod a fungování Komory zásadní a nezbytnou. Ačkoli se navenek může jevit, že jde o činnost rutinní a bezproblémovou, opak je někdy pravdou a neustále je nutné reagovat na aktuální dění. Dlouhodobou snahou představenstva je přenést co nejvíce advokátního života do jednotlivých regionů ať už na poli vzdělávacím, společenském nebo sportovním. V tomto směru mám usnadněnu úlohu, protože mohu navázat na práci mého předchůdce JUDr. Petra Mrázka. A také se mohu opřít o aktivitu a zájem jednotlivých regionálních představitelů. Nikdy nekončící výzvou je pak činnost na úseku výchovy a vzdělávání koncipientů a advokátů.

V tomto směru se spolu s dalšími členy výboru pro výchovu a vzdělávání snažíme přizpůsobovat vzdělávací systém nejen požadavkům soudobých trendů, ale samozřejmě i požadavkům advokátů a advokátních koncipientů. V tomto směru se domnívám, že tak, jako každý Čech rozumí fotbalu a hokeji, stejně tak má každý advokát, ale i koncipient jasnou představu o tom, jak by měla výchova a vzdělávání v advokacii probíhat.  I zde je však třeba mít na mysli, že jedinými zdroji, kterými můžeme tyto procesy materiálně zabezpečit, jsou prostředky hrazené advokáty. A vždy je nutno velmi pečlivě vážit, zda a jakým způsobem budou užity. Při stávajících počtech advokátů a koncipientů je třeba i z tohoto pohledu optimalizovat způsob a formu vzdělávacích akcií, osoby lektorů, časové možnosti advokátních koncipientů a zohledňovat mnoho dalších faktorů.

Na co jste pyšný, že se současnému představenstvu povedlo nebo co Vám osobně udělalo největší radost?

Velmi dobrý pocit mám z toho, že se zejména díky regionálním představitelům podařilo skloubit systém dalšího vzdělávání advokátů s regionální činností. A již po několika měsících od zavedení uvedeného systému přibývají vzdělávací akce mimo zavedená centra v Praze a Brně. Těchto akcí se účastní stále více advokátů. A ačkoli je na hodnocení samozřejmě příliš brzo, domnívám se, že systém byl nastaven funkčním způsobem. Existuje velký prostor pro jeho naplňování a zdokonalování tak, aby měl každý advokát dostatečnou možnost dále se vzdělávat v oblastech, které on sám považuje pro sebe za vhodné.

Jaké máte ještě další úkoly, cíle a ambice?

Jak jsem již řekl, mám velmi dobrý pocit z aktivity a nasazení členů a náhradníků představenstva, byť pro nezainteresované může být jejich činnost takřka neviditelná. Pravděpodobně málokdo si dokáže představit kolik úsilí, práce a času musí být vynaloženo v legislativním procesu jenom proto, aby advokacie neutrpěla újmy, respektive, aby legislativa nepřinesla jednotlivým advokátům v jejich činnosti nové či další překážky. Jak říká JUDr. Tomáš Sokol, aby se dařilo udržovat advokacii v přiměřené kondici.

V oblasti výchovy a vzdělávání advokátů a koncipientů je prostor pro další rozvoj a zlepšování prakticky nekonečný. Je mým velkým přáním a cílem zapojit do dalšího vzdělávacího systému co nejvyšší počet advokátů. A naplňuje mě optimismem, že se s touto ambicí ztotožnili nejen zmiňovaní regionální představitelé, ale i ostatní, kteří se na projektu podílejí. Do konce funkčního období tohoto představenstva bych se také rád přičinil o to, aby písemná část advokátní zkoušky byla prováděna způsobem odpovídajícím 21. století. Tedy, aby nebyla psaná rukou, ale na výpočetní technice k tomu určené. Věřím, že i přes organizační a materiální náročnost této změny se uvedené v dohledné době podaří.

Vedle funkce člena představenstva působíte i jako advokát. Jak si myslíte, že by měla úspěšnému advokátovi v jeho profesním růstu pomáhat jeho stavovská organizace?

Předně se domnívám, že stavovská organizace by měla být v tomto směru jakousi neviditelnou servisní organizací. Měla by advokáty, pokud možno, co nejméně obtěžovat a zatěžovat, ale na druhou stranu jim poskytovat ochranu jejich zájmů a zajišťovat příhodné podmínky pro výkon profese. Každý advokát by měl mít možnost v ní nalézt možnost vzdělávání i nabídku, jak se účastnit stavovského života, má-li o něj zájem.

Jaké významné inovace vnímáte v právních službách, co se týče využití moderních technologií?

Moderní technologie v advokacii, jakož i v ostatních oblastech života, mají stále významnější roli a nepochybně si již bez některých z nich ani nedokážeme poskytování právních služeb představit. V jejich využití zastávám poměrně striktní stanovisko, že advokacie je jen jedna, byť způsoby a formy poskytování právních služeb jsou fakticky nekonečné. Ve víru nových způsobů komunikace, sociálních sítí a robotizovaných podávání informací se nemohou ztratit základní zásady a principy advokacie jako důvěrnost informací, mlčenlivost, předcházení konfliktu zájmů a další.

Vždy tedy musí být jasno v tom, kdo a komu právní službu poskytuje, kdo za ni odpovídá i to, že takto poskytované informace budou patřičně důvěrné. Ať už je právní služba poskytována „postaru, rozhovorem v kožené sedačce“ nebo „on line“, musí být uvedené zásady respektovány a dodržovány. Pokud bychom na uvedené rezignovali a tyto zásady začali opouštět, posunujeme advokacii z jejího v mnoha ohledech výlučného postavení do pozice jakékoli jiné podnikatelské činnosti. V tomto směru pak ovšem bude s advokacií také jednáno a na ni pohlíženo. A to jak při normotvorbě, tak ve společnosti obecně. Zájmy klienta, které hájíme, totiž nejsou komoditou jako každé jiné zboží, či služba. Vyžadují zvláštní přístup a ochranu a nemůžeme dopustit devalvaci vztahu advokát – klient ani v zájmu ekonomičnosti, zjednodušení, či rychlosti.

Jaký je Váš recept na to skloubit vlastní praxi, funkci v ČAK a další profesní aktivity? Při čem nejraději relaxujete?

O receptu na takové skloubení vůbec nemohu hovořit, naopak občas podléhám „depresím“, když sleduji, co všechno stihnou někteří z mých kolegů. V životě se pouze snažím dělat to, co mě baví, a pokud by mě dění v advokacii nezajímalo, rozhodně bych mu nevěnoval tolik času, kolik mu věnuji. Když svléknu oblek, rád si nazuji kopačky, brusle či cyklistické tretry a v poslední době i golfové boty. Podobné potěšení mi však přinese i návštěva divadla, koncertu či galerie. To vše je samozřejmě možné jen s bezvadným rodinným zázemím, což by vlastně v konečném důsledku určitý recept být mohl.

Zdroj: ČAK, Mgr. Hana Kejhová, MPA, foto Igor Zehl.