Ačkoli počet insolvenčních návrhů korporací od roku 2013 stabilně klesá, ocitá se každý rok v úpadku velké množství společností podnikajících v oboru stavebnictví. V letech 2016 a 2017 obsadil obor stavebnictví druhou nejvyšší příčku (po velkoobchodu) v počtu podaných insolvenčních návrhů.[1] Následující text nastiňuje některá témata, která by podnikatelé v oboru stavebnictví a jejich poradci měli řešit jak v případě úpadku vlastní společnosti, tak v případech úpadku svých zákazníků či dodavatelů.

Vlastní úpadek stavební společnosti

Na prvním místě je třeba podotknout, že statutární organ společnosti je povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o úpadku společnosti, a to jak ve formě platební neschopnosti, tak ve formě předlužení.[2] V případě, že by tak neučinil, odpovídá věřitelům za škodu nebo jinou újmu, kterou tím způsobí.[3]

Skutečnost, že se společnost ocitne v úpadkové situaci, nemusí nutně znamenat ukončení její činnosti. Je to primárně statutární orgán společnosti, který by se měl za­myslet nad tím, zda úpadek není možné řešit sanačním způsobem, tj. reorganizací ve smyslu insolvenčního zákona. Ze zákona je reorganizace přípustná, jestliže celkový roční úhrn čistého obratu společnosti za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň částky 50 000 000 Kč, nebo zaměstnává-li společnost nejméně 50 zaměstnanců v pracovním poměru.[4] Ani nesplnění tohoto kvalifikačního kritéria však nemusí znamenat, že reorganizace společnosti je vyloučena.

Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem nebo nejpozději do rozhodnutí o úpadku předloží insolven­čnímu soudu reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů podle výše pohledávek, kvantitativní omezení uvedené výše se nepoužije (jedná se o tzv. předbalenou reorganizaci). V případě, že dlužník předloží reorganizační plán již spolu se svým insolvenčním návrhem a bude-li v reorganizačním plánu určena osoba insolvenčního správce z okruhu insolvenčních správců se zvláštním povolením, insolvenční soud ustanoví insolvenčním správcem tuto osobu. Jde o jedinou možnost, jak si může dlužník (po dohodě s majoritou svých věřitelů) osobu insolven­čního správce sám zvolit.

Způsobů, jakými lze reorganizaci stavební společnosti provést, je celá řada. Základními opatřeními, která jsou realizována takřka ve všech reorganizacích, je zavedení úsporných opatření a částečný zánik pohledávek věřitelů (tzv. haircut). Častými způsoby provedení reorganizace u stavebních společností je pak vstup strategického investora, zajištění financování rozpracovaných projektů a jejich dokončení, kapitalizace pohledávek věřitelů, prodej nepotřebného majetku apod.

Podmínkou úspěchu reorganizace je zejména úhrada přednostních pohledávek (jejichž největší objem zpravidla představují pracovněprávní pohledávky zaměstnanců) a skutečnost, že pro věřitele je plnění, které v reorganizaci obdrží, vyšší než plnění při řešení úpadku konkursem. Reorganizace může dlužníku pomoci vyvázat se z nevýhodných smluv a z omezení v nakládání s majetkem společnosti vzniklým před zahájením insolvenčního řízení. Častým specifikem v oboru stavebnictví je zádržné (pozastávky). Reorganizace může umožnit udržení činnosti společnosti do doby, než je možné inkasovat pohledávky z titulu zádržného, které nezřídka bývají významným zdrojem příjmů pro financování dalšího provozu společnosti a uspokojení pohledávek věřitelů.

Úspěšná reorganizace je výhodná nejen pro společnost samotnou, ale rovněž pro její zaměstnance a obchodní partnery.

Úpadek objednatele

V případě, že dojde k úpadku objednatele (případně investora) stavby, jsou zájmy zhotovitele zpravidla následující: 

a) Zájem na úhradě provedených prací

Klíčové je včasné a správné přihlášení pohledávky. Bez přihlášení pohledávky ztrácí zhotovitel postavení věřitele a možnost ovlivňovat průběh insolvenčního řízení. Lhůta pro přihlášení pohledávky činí dva měsíce od zveřejnění rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku. Postavení věřitele a míra uspokojení jeho pohledávky jsou do značné míry ovlivněny tím, zda věřitel před zahájením insolvenčního řízení získal pro svou pohledávku zajištění. Obezřetný zhotovitel proto myslí na využití zajišťovacích nástrojů (zástavní právo, zadržovací právo, výhrada vlastnictví apod.) již v období, kdy není úpadek objednavatele očekáván.

b) Zájem na uhrazení pozastávky (zádržného) 

Jak již bylo řečeno, je pozastávka neboli zádržné hojně využívaným institutem ve stavebnictví. Jedná se o část ceny za provedení díla, k jejíž úhradě nedochází již po řádném provedení a předání díla, ale až po splnění dalších sjednaných podmínek (např. absence výskytu vad ve stanoveném období či jejich řádné odstranění). Je třeba si uvědomit, že se nejedná o odklad splatnosti, ale o odklad vzniku práva na zaplacení části ceny díla.[5] Pohledávku odpovídající zádržnému je tak třeba do insolvenčního řízení přihlásit, a to jako pohledávku nepodřízenou, peněžitou, nesplatnou a vázanou na odkládací podmínku. Znění odkládací podmínky je třeba obezřetně naformulovat. 

c) Zájem na dokončení díla a uhrazení budoucích prac

Úpadek obchodního partnera sám o sobě neznamená ukončení smlouvy o dílo. Pokud není smlouva o dílo ani jednou ze stran zcela splněna, dostává se do režimu nesplněných smluv o vzájemné plnění ve smyslu ust. § 253 (pro konkurs) a § 330a (pro reorganizaci) ins. zák. V konkursu platí, že insolvenční správce by se měl do 30 dnů od prohlášení konkursu vyjádřit, zda smlouvu splní. Neučiní-li tak, platí, že odmítl plnění. Pokud insolvenční správce plnění neodmítne, vznikne zhotoviteli ze smlouvy přednostní pohledávka za majetkovou podstatou dle § 168 odst. 2 písm. g) ins. zák., v podobě odměny za plnění poskytnuté zhotovitelem po zahájení insolvenčního řízení. Pokud insolvenční správce plnění odmítne, vzniká zhotoviteli nárok na vrácení plnění poskytnutého v době od zahájení insolvenčního řízení do odmítnutí plnění [pohledávka za majetkovou podstatou dle § 268 odst. 2 písm. h) ins. zák.] a nárok na náhradu způsobené škody (pohledávka uplatňovaná přihláškou a uspokojovaná poměrně). Pro řešení úpadku reorganizací to platí obdobně s tím, že pokud se dlužník do 30 dnů od povolení reorganizace nevyjádří tak, že odmítá splnění, musí smlouvu splnit. V případě, kdy zhotovitel nechce vyčkávat na rozhodnutí insolvenčního správce či dlužníka o tom, zda smlouvu splní, a chce mít rozhodnutí ve vlastních rukou, je vhodné si následky insolvence objednatele ošetřit již ve smlouvě o dílo vhodně sjednanou tzv. insolvenční doložkou.

d) Zájem na zachování obchodních příležitostí

Pro zhotovitele může být žádoucí, aby společnost objednatele svou úpadkovou situaci vyřešila způsobem, který umožní její další činnost a pokračování obchodní spolupráce na dalších projektech. Zhotovitel nemusí pasivně vyčkávat, zda se objednatel sám rozhodne pro svou reorganizaci. Bude-li mít zhotovitel v insolvenčním řízení dostatečně silnou pozici (i ve spojení s dalšími věřiteli), může objednateli s reorganizací nejen pomoci, ale rovněž mu ji „vnutit“, a to formou věřitelské reorganizace, při které je rovněž možné společnost objednatele nebo jeho obchodní závod ovládnout (tzv. přenesená reorganizace).

Úpadek dodavatele

V případě úpadku dodavatele jsou zájmy společnosti, která je jeho zákazníkem, zčásti stejné jako v případě úpadku objednatele, zčásti jsou specifické.

Pokud jde o zájem na dokončení díla a zachování obchodních příležitostí, má objednatel obdobné nástroje, jaké jsou uvedeny výše, tj. institut smluv o vzájemném plnění a reorganizaci. Pro případ, že v důsledku insolvence nebude dodavatel schopen svůj závazek splnit, je vhodné, aby objednatel uplatnil přihláškou pohledávky nárok na náhradu tím způsobené škody.

Případy, kdy je dílo ze strany dodavatele předáno a ne­uplynula záruční doba pro odpovědnost za vady díla, je zcela jistě vhodné řešit sjednáním zádržného (opět s vhodnou insolvenční doložkou), na což je třeba myslet již při uzavírání kontraktu. Nebylo-li sjednáno zádržné, odvíjí se řešení vzniklé situace od toho, zda objednatel již cenu díla uhradil, či nikoli. Nebyla-li cena díla dosud kompletně uhrazena, může objednatel (v režimu nesplněných smluv o vzájemném plnění) odepřít její úhradu do doby, než bude poskytnuto nebo zabezpečeno plnění vzájemné, a to v souladu s ust. § 253 odst. 3 ins. zák. Pokud však již cena díla uhrazena byla, nezbude dle mého názoru objednateli jiná možnost než své možné budoucí pohledávky uplatnit přihláškou pohledávky s precizně formulovanou odkládací podmínkou. Netřeba připomínat, že v těchto případech budou nároky objednatele uspokojeny toliko poměrně, spolu s pohledávkami ostatních věřitelů. Musím podotknout, že část odborné veřejnosti zastává názor, že nároky z odpovědnosti za vady jako pohledávku vázanou na odkládací podmínku přihlásit nelze, a to kupř. s odkazem na závěry přijaté v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2982/2014.[6]

Závěr

Říká se, že není otázkou, zda přijde další hospodářská krize, ale kdy přijde. Lze jednoznačně doporučit, aby při uzavírání smluv bylo na dopady možné insolvence pamatováno. V komplikovanějších případech pak může být nezbytné využití specializovaných poradců.

 

Autor Mgr. Petr Veselý je advokátem a insolvenčním správcem.

---

[1] Creditreform, s. r. o.: Vývoj insolvencí v České republice v roce 2017 – dostupné na http://www.vyzkuminsolvence.cz/data)files/2018-creditreform/tiskova-zprava-vyvoj-insolvenci-v-cr-v-roce-2017.pdf.

[2] Ust. § 98 ins. zák.

[3] Ust. § 99 ins. zák.

[4] Ust. § 316 odst. 4 ins. zák.

[5] Srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. 32 Cdo 2076/2007.

[6] V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud dovodil, že úprava obsažená v ust. § 173 odst. 3 ins. zák. předjímá typové uplatnění těch pohledávek,   tím, že nastane skutečnost, která je jim v době, kdy činí právní úkon, neznámá a je pro ně nejistá.