Marek Benda k návrhu novely antidiskriminačního zákona

Ve sněmovně by měl být projednáván návrh poslanců v čele s Monikou Červíčkovou a Helenou Válkovou (tisk 424) na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů.

 Návrh obsahuje několik kontroverzních bodů, a tak jsme využili příležitosti a požádali poslance Marka Bendu o krátký rozhovor k navrhovanému.


Jak hodnotíte návrh novely antidiskriminačního zákona? Kde jsou podle Vás jeho pozitiva a kde vidíte negativa?

Nikdy jsem nebyl zastáncem ani stávajícího znění antidiskriminačního zákona. Pokládám za nezbytné, aby orgány veřejné moci dodržovaly zásady rovného zacházení a zákaz diskriminace. Mám ovšem velké pochybnosti, zda je správné něco takového klást jako požadavek i na občanské vztahy mezi soukromými subjekty. Proto jsem zásadním odpůrcem jakéhokoliv prohlubování a rozšiřování antidiskriminační legislativy.


Podle navrhovaného znění mají mít neziskové organizace aktivní žalobní legitimaci namísto dotčených osob, kde lze spatřovat důvod pro takovou změnu?

Hlavní problém spatřuji v tom, že tato aktivní legitimace není ani namísto dotčených osob. Nemusí totiž existovat žádná dotčená osoba! V případě „veřejného zájmu“ (což je obecně velmi vágní pojem, ale tady je skutečně určován jen mainstreamovým veřejným míněním) může na návrh nestátní neziskové organizace (dále také jen „NGO“) zabývající se ochranou lidských práv být omezeno i jen potenciální „nerovné zacházení“. Určitě se proto velmi obávám, že právě pro zcela nedefinovaný „veřejný zájem“ půjde zejména v některých segmentech neziskového sektoru jen o snahu o sebezviditelnění a soudní tematizaci vlastního pojetí rovného zacházení. Už teď tu máme celou řadu velmi zvláštních organizací nastolujících různé agendy takzvaného nerovného zacházení. Doposud je ovšem musely prosazovat přes volené zástupce na různých úrovních. Pokud připustíme tento typ žalob, velmi se obávám aktivismu některých soudců, kteří si budou chtít „šplhnout“ ve veřejném prostoru mnohdy ovládaném právě těmito aktivisty.


Nestane se ze žalob pro neziskové organizace tržní komodita a určitý marketingový nástroj pro zviditelnění?

Ten důvod je evidentní. Jde o způsob, jak si založit výdělečnou činnost. Pokud NGO podá antidiskriminační žalobu ve veřejném zájmu proti nějaké obchodní společnosti, pak je zde obrovský prostor pro organizovanou korupci. Když nám zaplatíte na kampaň, my vaši společnost proškolíme, pak je žaloba stažena. Na Západě se to již v současnosti děje, je to organizovaná korupce. Nebo to může jít ještě dál. Velké korporace budou raději pravidelně přispívat na činnost nadacím, které tyto NGO financují nebo přímo konkrétním NGO bojujícím proti diskriminaci a budou doufat, že proti chlebodárcům nezasáhnou. Je to sofistikovaný způsobu výběru výpalného. Nejsmutnější na tom je, že stát by tento mimořádně korupční a společensky nebezpečný systém petrifikoval. Návrh antidiskriminační žaloby ve veřejném zájmu není ve sněmovně poprvé. Podívejte, jaké neziskovky podporovaly v otevřeném dopise premiérovi naštěstí neúspěšný návrh zákona, který usiloval o rozšíření pravomoci ochránce (ombudsmanky) o podávání žaloby ve veřejném zájmu. Jsou to stále ti stejní: Amnesty International, Česká ženská lobby, Nadace Open Society Fund, Prague Pride atd.


Další kontroverzní záležitostí, na kterou kritici novely upozorňují, je návrh, aby se důkazní břemeno v některých případech přenášelo na žalovanou stranu.

Já jsem proti. Uvedu snad jen větu z důvodové zprávy návrhu, která ukazuje absurditu uvažování předkladatelů: „Přesun důkazního břemene je dle zkušeností antidiskriminačního práva pro úspěch v antidiskriminačních sporech často klíčový.“ To je samo o sobě lehce neuvěřitelná úvaha, že změna práva se dělá proto, aby jedna ze stran sporu měla větší šanci na úspěch. Předkladatelé jsou přesvědčeni, že svět bude lepší, když budou další a další jednání v soukromoprávní oblasti označena za rozporná se zásadou rovného zacházení a zákazem diskriminace. Co k tomu dodat.


K jakým případům by to podle Vás až mohlo vést?

Nepochybně už jsou země světa, které mají podobný přesun zaveden, a tam by asi stačilo podívat se na špatnou praxi. Ale hlavním problémem je přenos důkazního břemene v přístupu ke zboží a službám různých dalších kategoriích jako je věk, sexuální orientace, nebo světový názor. Jednak jsou to věci velmi obtížně na první pohled rozpoznatelné a za druhé se jedná přesně o onu uměle vynucovanou stejnost, která je dnes v části progresivní levice tak populární. Hlavně bude pro žalovanou stranu velmi obtížné prokazovat „nediskriminaci“!


Tisk 424 je zařazen na pořad právě probíhají 30. schůze sněmovny. Jaký očekáváte průběh?

Poslanecké návrhy mají dnes skluz až sedm či osm schůzí, než přijde řada na jejich první čtení. Míra dezorganizace sněmovny nebyla nikdy vyšší. Tak snad na tuto hloupost dojde až příští rok a pak bude zamítnuta.

Děkujeme za rozhovor!

JUDr. Hana Rýdlová
Foto: Kancelář PS Parlamentu ČR

Redaktorka Bulletinu advokacie. [ View all posts ]

Go to TOP