V následujících řádcích pojednávám o odměně advokáta, insolvenčního správce, notáře či soudního exekutora za sepis a podání insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení. Zejména se zabývám otázkou způsobu uplatnění tohoto nároku v insolvenčním řízení a možnostmi jeho uspokojení v jednotlivých fázích insolvenčního řízení.

Insolvenční zákon zapovídá dlužníkům (až na drobné výjimky), aby si sami sepsali a podali insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, popř. samostatný návrh na povolení oddlužení. Dlužník má na výběr, zda se rozhodne obrátit na akreditovanou osobu nebo na advokáta, notáře, soudního exekutora či insolvenčního správce (dále jen „sepisovatel“).

Podle aktuální právní úpravy je přestupkem, pokud služby v oblasti oddlužení poskytuje právnická osoba bez akreditace nebo fyzická osoba, pokud není advokátem, notářem, soudním exekutorem či insolvenčním správcem. S účinností od 1. 6. 2019 nebude přestupkem jen pouhé „poskytování“ služeb, ale již i „nabídnutí nebo poskytnutí“ služby.

Přestupku se dále dopustí osoba, „která sama nebo prostřednictvím jiného za úplatu nebo jiné zvýhodnění obstará, zprostředkuje nebo nabídne obstarání či zprostředkování služby v oblasti oddlužení“.

Zatímco akreditované osoby poskytují službu bezplatně, ostatní sepisovatelé tak činí za úplatu podle § 390a odst. 3 insolvenčního zákona (dále též „ins. zák.“), jež činí maximálně 4 000 Kč bez DPH, popř. 6 000 Kč bez DPH v případě společného oddlužení manželů. Tato úplata je odměnou a zároveň i náhradou veškerých nákladů vynaložených v souvislosti se sepisem a podáním návrhu. Poslední věta § 390a odst. 3 ins. zák. výslovně uvádí, že za další činnosti nezbytně spojené se sepisem a podáním návrhu, zejména za poradu s klientem a odstraňování vad návrhu, sepisovateli jiné plnění nenáleží.

Odměna sepisovatele návrhu je pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. Podle § 390a odst. 5 ins. zák. tuto pohledávku může sepisovatel „uplatnit pouze v insolvenčním řízení ve lhůtě podle § 136 odst. 3 ins. zák.“ Zákonodárce zde zcela výjimečně stanovil k uplatnění pohledávky na roveň postavené pohledávkám za majetkovou podstatou propadnou lhůtu, a to v délce řádné přihlašovací lhůty stanovené v rozhodnutí o úpadku. Opožděně uplatněný nárok nebude v insolvenčním řízení uspokojen.

A jak má být nárok sepisovatele uplatněn?

Podle § 203 odst. 1 ins. zák. obecně platí, že pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň se uplatňují písemně vůči osobě s dispozičními oprávněními. O uplatnění pohledávky věřitel současně vyrozumí insolvenčního správce; náležitosti tohoto vyrozumění stanoví § 11 vyhl. č. 191/2017 Sb., Ministerstvo spravedlnosti ČR pro vyrozumění zveřejnilo na webových stránkách formulář.

Vzhledem k tomu, že v době od zahájení insolvenčního řízení i po rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení (tedy v propadné lhůtě pro uplatnění nároku) je osobou s dispozičním oprávněním dlužník, uplatní sepisovatel svůj nárok na odměnu písemně u dlužníka. Fakticky se tak obvykle stane předáním daňového dokladu, jímž bude odměna sepisovatelem za poskytnutou službu vyúčtována, dlužníkovi.

Uplatní-li sepisovatel pohledávku u dlužníka po zahájení insolvenčního řízení ještě před rozhodnutím o úpadku, pak zde není insolvenční správce, který by o tom mohl být vyrozuměn. Sepisovatelé vyrozumění běžně zasílají insolvenčnímu soudu. Není to sice postup, který by měl výslovnou oporu v zákoně, nicméně je z důvodů níže uvedených praktický.

Pokud by se totiž dlužník rozhodl, že vezme insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení zpět, pak insolvenční soud insolvenční řízení zastaví, a bylo-li sepisovatelem uplatněno právo na odměnu, současně uloží dlužníkovi, aby sepisovateli odměnu uhradil (§ 394 odst. 2 ins. zák.). O uplatnění nároku se musí přitom insolvenční soud dozvědět a do spisu doručené vyrozumění tomuto účelu dobře poslouží.

Rovněž podle § 396 ins. zák. platí, že jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne a insolvenční řízení zastaví, neboť zde nebudou podmínky pro prohlášení konkursu, současně uloží dlužníkovi, aby sepisovateli uhradil odměnu, bylo-li právo na ni v insolvenčním řízení uplatněno a sepisovatel odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení nezavinil.

Pokud uplatní sepisovatel v insolvenčním řízení pohledávku až po rozhodnutí o úpadku, již mu nic nebrání v tom, aby vyrozumění podle § 203 odst. 1 ins. zák. o uplatnění nároku u dlužníka (s příslušnými přílohami podle § 11 odst. 2 vyhl. č. 191/2017 Sb.) zaslal ustanovenému insolvenčnímu správci.

Jednou věcí je uplatnění pohledávky sepisovatelem návrhu v insolvenčním řízení, druhou věcí je otázka její úhrady. Na webových stránkách www.insolvence.justice.cz spravovaných Ministerstvem spravedlnosti ČR je zveřejněna tato odpověď: „Osoba, která za Vás sepsala a podala návrh, si pohledávku na odměnu musí přihlásit do insolvenčního řízení jako pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (pohledávky z této skupiny se v insolvenčním řízení uspokojují v plné výši kdykoliv po rozhodnutí o úpadku), nesmí úhradu žádat přímo po dlužníkovi!“

I když rozumím účelu této odpovědi, jímž je snaha eliminovat přestupky spočívající v tom, že by po dlužníkovi mohl sepisovatel žádat vyšší odměnu či platbu předem, před poskytnutím služby, nedomnívám se, že výše uvedená odpověď má oporu v insolvenčním zákoně. Pojďme si připomenout zákonná ustanovení, jež na problematiku dopadají:

Podle § 111 odst. 1 a 2 ins. zák. platí, že pohledávky za majetkovou podstatou a jim na roveň postavené hradí dlužník po zahájení insolvenčního řízení v termínech jejich splatnosti, je-li to podle stavu majetkové podstaty možné.

Tedy běžně předpokládáme, že dlužník poté, co je zahájeno insolvenční řízení, nepřestane hradit výživné, tedy pohledávku na roveň postavenou pohledávkám za majetkovou podstatou podle § 169 ins. zák., a nebude argumentovat tím, že tento typ pohledávky nesmí uspokojit, protože ji lze uspokojit až po rozhodnutí o úpadku, nebo dokonce až prostřednictvím insolvenčního správce po schválení oddlužení. Poté, co bude rozhodnuto o úpadku a povolení oddlužení, předpokládáme, že dlužník bude hradit pravidelně insolvenčnímu správci zálohu na odměnu a hotové výdaje (pohledávku za podstatou podle § 168 ins. zák.) tak, jak mu to uložíme v rozhodnutí o úpadku.

Průběžné nehrazení těchto pohledávek vzniklých v průběhu insolvenčního řízení do schválení oddlužení dlužníkem je akceptovatelné jen tehdy, když dlužník k zaplacení nemá finanční prostředky. Nejčastěji je to proto, že dlužníkův příjem je postižen exekucí a dlužníkovi je vyplácena pouze nezabavitelná část mzdy či jiného obdobného příjmu. Schválením oddlužení ve formě splátkového kalendáře přechází podle § 409 odst. 3 ins. zák., ve znění účinném do 31. 5. 2019, na dlužníka dispoziční oprávnění k zadrženým srážkám, je však legitimním požadavkem, aby dlužník z těchto prostředků dlužné výživné či dlužné nároky insolvenčního správce dodatečně uhradil. S účinností od 1. 6. 2019 dlužník po schválení oddlužení k těmto prostředkům dispoziční oprávnění nezíská a sražené částky se stanou příjmem majetkové podstaty, ze kterého budou dlužné nároky na pohledávkách za majetkovou podstatou či na pohledávkách jim na roveň postaveným uspokojeny a zbytek bude rozdělen v mimořádné splátce mezi přihlášené nezajištěné věřitele.

Jindy dlužník do schválení oddlužení výživné či zálohu na odměnu a hotové výdaje správce neuhradí proto, že sám nemá příjem a oddlužení hodlá plnit pomocí třetí osoby. Zde nezbude než akceptovat, že neuhrazené pohledávky za podstatou či jim na roveň postavené budou uhrazeny až prostřednictvím splátkového kalendáře.

Ve stejném režimu má podle mého názoru fungovat nárok sepisovatele na odměnu. Tedy, má-li dlužník k úhradě prostředky, velí mu § 111 odst. 2 ins. zák. uhradit sepisovateli odměnu po zahájení insolvenčního řízení (ne dříve!), ideálně ve lhůtě její splatnosti.

Akceptuji názor, že je vhodnější, aby dlužník uhradil sepisovateli odměnu až po rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení. Názor je opřen o argument, že až v tomto okamžiku je zřejmé, že sepisovatel odvedl dobrou službu a že nedojde k odmítnutí či zamítnutí návrhu a již nehrozí, že by podle § 396 odst. 2 ins. zák. nemuselo být sepisovateli právo na odměnu přiznáno.

Tomu, že by dlužník po rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení odměnu sepisovatele uhradit měl, nasvědčuje i znění § 405 odst. 3 ins. zák. Pokud totiž insolvenční soud nakonec povolené oddlužení neschválí a řízení zastaví, zároveň uloží dlužníkovi zaplatit sepisovateli odměnu v případě, že dosud odměna sepisovateli vyplacena nebyla. Tedy zákon počítá s tím, že do doby schválení či neschválení oddlužení odměna sepisovateli zaplacena být může, a jedinou osobou, která je k tomu v tomto stadiu oprávněna, je dlužník s dispozičním oprávněním. Neztotožňuji se proto s názorem, že sepisovatel „nesmí úhradu žádat přímo po dlužníkovi“.

Pokud jde o soudní praxi, pak se informace o zaplacení odměny sepisovateli dlužníkem objeví ve zprávě pro oddlužení a insolvenční soud dál okolnosti úhrady nezkoumá. Pokud k úhradě nedošlo, pak je odměna sepisovatele hrazena po schválení oddlužení prostřednictvím insolvenčního správce.

Nový § 398 odst. 4 ins. zák. účinný od 1. 6. 2019 pak stanoví pořadí, ve kterém insolvenční správce přednostní pohledávky uspokojí předtím, než bude plnit nezajištěným věřitelům podle schváleného distribučního schématu. Nejprve se uspokojí odměna a hotové výdaje insolvenčního správce (dlužné měsíční zálohy a záloha za přezkoumání pohledávek), poté pohledávky věřitelů na výživném ze zákona, jestliže vznikly po rozhodnutí o úpadku, poté pohledávka sepisovatele návrhu, poté záloha na úhradu odměny a hotových výdajů insolvenčního správce (šestiměsíční deponace), poté ostatní pohledávky věřitelů na výživném ze zákona a poté náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty.

Insolvenční správce, který požaduje jako sepisovatel návrhu odměnu v rozporu s § 390a odst. 3 a 5 ins. zák., se dopustí přestupku podle § 36b odst. 1 písm. i) z. i. s. Mám ta to, že při posouzení, zda se insolvenční správce v postavení sepisovatele návrhu skutečně přestupku dopustil, je třeba vzít v úvahu výše vyložená zákonná ustanovení.

 

Autorka JUDr. Jolana Maršíková je místopředsedkyní Krajského soudu v Hradci Králové.