Advokát Antonín Mokrý: Nové vedení EU musí zajistit nezávislost justice

Jedině silná a hodnotově pevná a jednotná Evropa může zajistit svobodný prostor pro zachování právního státu a skutečně efektivní ochranu práv a svobod občanů, říká v rozhovoru k volbám do Evropského parlamentu člen představenstva České advokátní komory (ČAK) a emeritní předseda Rady evropských advokátních komor Antonín Mokrý. Co se týče spolupráce s orgány EU, u řady evropských úředníků nebo volených zástupců nacházejí advokáti podporu. Horší je to ale v parlamentu, kde občas převáží momentální politický kalkul.


Jedním z nejdůležitějších témat evropských voleb bude to, zda nadále a v jakých oblastech pokračovat v rámci EU v integračních procesech. Jaký je postoj Rady evropských advokátních komor (CCBE) k prohlubování evropské integrace?

Cítím, že letošní volby do Evropského parlamentu budou jedny z nejdůležitějších v historii EU. Občané by je neměli podcenit a jít volit. Evropská Unie se ocitá v určité zlomové situaci, mimo jiné i díky Brexitu a jeho dosud ne zcela předvídatelným dopadům. Základní otázka tak bude znít, zda voliči dají svůj hlas těm, kdo ať už přímo používáním nepravdivých tvrzení či s nějakými vágně formulovanými kritickými výhradami chtějí přispět k tomu, aby evropský projekt nadále nepokračoval či dokonce zkrachoval, nebo těm, kdo říkají, ano dělali jsme a děláme v tom či onom chyby, ale to neznamená, že bychom v našem ambiciózním díle neměli pokračovat a postupně nalézat shodu na tom, co je třeba zlepšit. Je pochopitelné, že CCBE, jako čistě profesní (a tedy apolitická) organizace, nevydala žádné oficiální stanovisko, zda či jak se má další evropská integrace prohlubovat či naopak, to je čisté politikum. Nicméně z většiny stanovisek, jimiž se CCBE vyjadřovala k různým dílčím právním tématům je nadmíru jasné, že pro advokáty působící v EU je zcela zásadní, aby se společný evropský projekt dále rozvíjel. Jedině silná a hodnotově pevná a jednotná Evropa může zajistit svobodný prostor pro zachování právního státu a skutečně efektivní ochranu práv a svobod občanů. Kde takový svobodný prostor není, tam není ani prostor pro svobodnou advokacii. Kde nejsou svobodní a nezávislí advokáti, tam ani lidé nebudou svobodní.


Co by měla v oblasti advokacie řešit v novém volebním období následná politická reprezentace?

CCBE sepsala Manifest k evropským volbám 2019 a zde v útlé brožurce na 8 stranách tištěného textu shrnuje podněty či chcete-li požadavky, které by si budoucí evropská politická reprezentace měla vzít za své a řešit v oblasti spravedlnosti, právního státu a základních práv, tak aby EU byla místem právní jistoty a vzájemné důvěry. Evropští advokáti v něm kladou zhruba těchto 8 základních priorit:

  • Nezávislost justice a všech jejích složek je základním kamenem právního státu – chceme, aby Evropská komise a Evropský parlament i nadále ostražitě monitorovaly a vyjadřovaly se k zavádění takových legislativních změn, které by představovaly omezení nezávislosti soudní moci nebo jednotlivých jejích složek – soudců, státních zástupců, jakož i advokacie.
  • Chceme jednoho Komisaře pro právní stát, spravedlnost a všechny justiční složky.
  • Pokusy o průlomy do advokátní mlčenlivosti jsou nepřijatelné a chceme, aby Evropská komise a Parlament nepokračovaly v dalších legislativních iniciativách, které by zaváděly povinnost advokátů informovat státní orgány o čemkoli, co spadá pod předmět tzv. advokátního tajemství.
  • Přístup ke spravedlnosti je základním právem a poskytnutí právní pomoci je jeho esenciální součástí – chceme, aby právo na spravedlivý proces bylo naplňováno v celém evropském prostoru stejnou měrou, čemuž napomáhá zavádění minimálních společných procesních záruk. Jedině tak mohou být naplněny předpoklady pro vzájemné uznávání soudních rozhodnutí a posilování vzájemné důvěry, např. v oblasti justiční spolupráce.
  • Zavádění použití umělé inteligence v o oblasti soudnictví, by mělo probíhat s náležitou rozvahou a s ohledem na šetření práv osob, jakož i s ohledem na zachování nestranného a nezávislého rozhodování. Chceme, aby diskuse o zavádění AI aplikací ve sféře justice probíhala za účasti všech rozhodujících aktérů, tj. politiků, právnických profesí, legal-tech odborníků a vědců. Politici i právní experti si musí být vědomi potenciálních rizik zneužití těchto technologií. Evropské orgány by na základě takové odborné diskuse měly připravit příslušná doporučení pro členské státy EU.
  • Další vzdělávání advokátů, zejména v evropském právu, musí být zahnuto do dalších plánů tzv. justičního vzdělávání, a to rovnoprávně vedle soudců a státních zástupců, včetně zapojení advokátní profese do tzv. víceletého finančního rámce (MFF) pro léta 2021-2027. Chceme, aby advokáti požívali ve vzdělávání stejných výhod jako ostatní činitelé justice.
  • Právní pomoc, jako standardní součást humanitární pomoci. CCBE žádá, aby evropské instituce zařadily právní poradenství (tedy i pokud jde o jeho financování) do pomoci v případě mimořádných či krizových humanitárních situací, stejně jako je financována pomoc ubytovací, zdravotní a zásobování potravinami a vodou. CCBE dokumentuje příklad, kdy evropské instituce neposkytly žádnou finanční podporu v roce 2016 k poskytnutí základní právní pomoci uprchlíkům a migrantům na řeckém ostrově Lesbos. CCBE a Německý spolek právníků poskytovaly takovou pomoc z vlastních zdrojů stálou přítomností v uprchlickém centru Moria po dva roky, přičemž jenom v r. 2017 poskytli prostřednictvím evropských advokátů základní právní pomoc více než 7 780 uprchlíkům.
  • Žádáme o podporu dalšího využití e-CODEXu pro veškeré projekty e-Justice, které se zabývají přeshraničním propojením justičních systémů. Chceme se vyhnout vývoji a případné implementaci různých jiných modelů, které by mohly obsahovat rozdílné standardy a požadavky. Jinými slovy, voláme po tom, aby evropské instituce co nejrychleji přijaly právní instrument, na základě něhož, by se e-CODEX stal společným mechanismem pro standardizovanou a bezpečnou přeshraniční výměnu informací v soudních řízeních mezi členskými státy EU.


Jaká politická reprezentace může naplnit taková očekávání advokátů?

Podle mne to může být jedině politická reprezentace demokraticky orientovaná, tedy zdůrazňuji, nejen slovy, ale i skutky, skutečně demokraticky smýšlející a konající, nikoli pak posluhující nějakým partikulárním zájmům mocných jednotlivců či úzkých mocenských skupin, které se už v EU objevují, a jejichž vliv na veřejnost sílí, díky populistickému uplácení celých voličských skupin těmi či oněmi výhodami a almužnami, mediální manipulací a často též šířením strachu nebo dokonce xenofobní rétorikou.

Nedokážu si dost dobře představit, v čem by mohly například tzv. euroskeptické strany přispět v nově voleném Evropském parlamentu ke zlepšení fungování evropských institucí a kultivaci jejích priorit, kromě toho, že by je chtěli zevnitř inaktivovat či dokonce destruovat, což ostatně i veřejně deklarují. Nedává mi smysl, proč by např. Nigel Farage, úhlavní nepřítel EU, měl zasednout v Evropském parlamentu, a napadá mne několik dalších jmen. To samé platí v našich podmínkách např. o našich komunistech či SPD. Kde mohou, tam se o EU nebo NATO otírají, protože jim vadí, na jakých základních kamenech a východiscích je evropská spolupráce budována a opovrhují i našim transatlantickým spojenectvím, které představuje prozatím jedinou reálnou evropskou bezpečnostní záruku. To, že by ovšem tito odpůrci EU rádi usedli v dobře placených poslaneckých křeslech, v tom jim EU očividně nevadí. Spoléhám také na to, že nová povolební reprezentace, bude bedlivě sledovat, tak jak to ostatně činila reprezentace předchozí, jakým způsobem se daří v členských zemích Unie naplňovat principy skutečné vlády práva, tedy například, aby vládní garnitury nečinily kroky k omezení nezávislosti justice, advokacie, akademických svobod, svobody médií a respektovaly lidská a občanská práva. Evropské instituce se v době zcela nedávné intenzivně zabývaly znepokojivou situací v Polsku, Maďarsku a částečně i v Rumunsku a snažily se tlačit na vládní struktury v těchto zemích, pokud jde o některé jimi zavedené reformy, např. justiční, aby došlo k jejich nápravě. Dovedu si představit, že k takovým deficitům právního státu bude pravděpodobně docházet i nadále, ukazuje se, možná i v jiných zemích a zde spatřuji nezastupitelnou úlohu EU. Evropský parlament by měl veškeré excesy v tomto směru bedlivě sledovat, vyšetřit a použít ve spolupráci s dalšími unijními institucemi všech dostupných právních prostředků k tomu, aby vlády byly donuceny respektovat, že žijeme v jednom prostoru, kde musí platit stejné principy, stejná vymahatelnost práva, stejné právní jistoty. Zde vidím největší hodnotu Evropské unie – v záruce, že nedovolí, aby v jejím prostoru latentně vznikaly autoritářské režimy, které by si vládu práva ohýbaly podle svých vlastních potřeb, ve svém vlastním zájmu a jimž samotným by se spravedlnost vyhýbala, i kdyby páchaly jakékoli zlo.


Jakým způsobem se daří čelit různým tlakům na prolomení advokátní mlčenlivosti, které se odůvodňují bojem proti terorismu, či bojem proti daňovým únikům?

Pokusy o prolomení či podstatné omezení advokátní mlčenlivosti se staly už jakýmsi evergreenem k získávání laciných politických bodů. Bohužel napříč politickým spektrem existují politici, kterým patrně nevadí, a připadá mi to zvlášť podivné, že by jejich advokát, pomocník v právních věcech, kterému svěřili své nejdůvěrnější informace, měl být na základě toho či onoho právního předpisu povinen nebo jakýmkoli způsobem nucen takové informace oznamovat státním orgánům. Proč by si pak kdokoli z nás takového advokáta najímal? A kdo by pak vykonával onu nezastupitelnou roli, kterou advokáti v demokratickém právním státě v systému justice plní? Na otázku, zda se advokátním komorám a jejich evropskému zastoupení daří těmto pokusům čelit, musím odpovědět, že zatím ano. Je to ovšem jako krabička s pérovým panáčkem. Jen co panáčka do jedné krabičky zatlačíte, už vám z další vyskočí jiný. Zatím je to tak, že pokud se ne zcela něco podařilo prosadit na evropské úrovni, tak či onak se opravilo v následné transpozici směrnic do legislativ národních. Většinou se však zatím daří ty největší excesy potlačit v rámci projednávání v evropských institucích díky tomu, že na vadné předlohy permanentně upozorňujeme a žádáme vypuštění či opravy. Máme tady teď opět několik „lahůdek“ např. v podobě návrhu Evropské komise k přijetí Nařízení o evropských předávacích a uchovávacích příkazech pro elektronické důkazy v trestní věcech. V úplné stručnosti jde o to, že vyšetřující orgán v kterémkoli státě EU, bude moci nařídit provozovateli elektronických služeb v jiném členském státě předložit nebo uchovat jakoukoli informaci přenášenou elektronickými prostředky, bez ohledu na to, v jaké jurisdikci se tento provozovatel nalézá a kde jsou dotyčná data uchovávána. Byl by tak založen mechanismus, který obchází zavedené systémy justiční spolupráce a ochrana základních práv by byla delegována částečně nebo zcela na privátní subjekty. To vše je samozřejmě nepřijatelné a hluboce znepokojivé pro to, že zde v dosavadních návrzích absentuje ohled na ochranu důvěrných komunikacích např. ve vztahu advokát/klient, nepředkládá se součinnost soudního přezkumu justičním orgánem v dožadovaném státě, jakož se nepředpokládá ani jakákoli možnost odmítnutí vykonání takového příkazu, není-li zde dostatečný stupeň důvodnosti podezření, pro něž je důkaz zajišťován. CCBE připravila oponentní dokument k této legislativě, navrhla její zásadní přepracování a měla v tomto směru několik klíčových jednání jak se zástupci v Evropském parlamentě, tak s představiteli Komise. Přestože v Evropském parlamentu nalezla jistou podporu, v Evropské komisi a v Radě její připomínky nebyly vzaty na zřetel. Naopak, problematické části návrhu se následně ještě prohloubily, takže jediná naděje zůstává v tom, že legislativní proces se nepodařilo do voleb dokončit. Bude ale zřejmě pokračovat s novou politickou reprezentací po volbách do EP. Doufám, že se nám podaří dát tuto záležitost do pořádku. Dobrým signálem je, že některé zásadní připomínky CCBE byly zohledněny již v posledním dokumentu EDPB (European Data Protection Board), obsahujícím doporučení pro rozhodování Evropské Rady při jednáních o smlouvě EU a USA, která se zabývá stejnou problematikou zajišťování elektronických důkazů v rámci justiční spolupráce mezi EU a USA.


Mělo by být nějak na evropské úrovni definováno, co je oprávněné, či naopak neoprávněné poskytování právních služeb i s ohledem na rozvoj elektronických komunikací?

Jistě by to bylo potřebné. Není to však snadné. Pokud jde o advokáty, pak v různých národních úpravách členských zemí EU je rozsah aktivit vyhrazených advokátům různý, což v některých zemích umožňuje poskytování právních služeb i jiným subjektům. V ČR platí, že právní služby za úplatu může v zásadě poskytovat jenom advokát, jinak se může jednat o přestupek nebo dokonce o trestný čin. V některých zemích však naopak advokáti mají velmi široký monopol na zastupování před soudy např. i v řízeních civilních, což u nás není. Snahy o zavedení tzv. advokátního procesu se u nás zatím nesetkaly s potřebnou podporou, zejména ze strany politiků. Takže s výjimkou taxativně uvedených řízení, před soudem může strany zastupovat (zdůrazňuji, že nikoli za odměnu a nikoli soustavně) i právnicky nekvalifikovaná osoba. Vzhledem k rozdílnosti právní úpravy této problematiky napříč EU činí problémy dospět k vytvoření společného rámce, což je o to obtížnější vzhledem k rychlému rozvoji elektronických obchodů (e-commerce), který se nevyhýbá ani úplatnému poskytování právních služeb v digitálním prostoru, tedy i přeshraniční formou, přičemž mnohdy není možno ověřit, zda „produkt“ poradenství poskytl advokát či osoba bez právnického vzdělání. Mnohé právní dokumenty už dnes mohou být generovány s pomocí robotů či chcete-li umělé inteligence, lze-li to tak označit. Je to mnohdy velmi netransparentní, mohou vznikat problémy s odpovědností za poskytnutí vadného plnění a případné náhrady škody, o záruce ochrany citlivých dat nemluvě. Česká advokátní komora připravila alespoň Výkladové stanovisko k poskytování on-line služeb, kde se zabývá účastí advokátů na takových on-line platformách atd., podobná doporučení vydala i CCBE. Co nyní monitorujeme, je podnět Evropské unie k zahájení jednání o budoucích povinnostech a pravidlech v oblasti e-commerce, v rámci globálního vyjednávání této problematiky na půdě WTO. Byli bychom jako advokáti rádi, aby se i otázky související s právním poradenstvím na internetu se všemi specifiky s ním souvisejícími staly součástí těchto vyjednávání. ČAK také poskytla Ministerstvu spravedlnosti podrobné vyjádření k dotazům ministerstva ohledně řešení a vedení přestupkového řízení ve věcech tzv. vinklaření. Ministerstvo mělo totiž nejasnosti ohledně některých segmentů právní pomoci, jako je např. úplatné zakládání společností a poradenství s tím související, zastupování cizinců v řízení o udělení pracovních a pobytových oprávnění agenturou práce, sepisování pracovně-právní dokumentace agenturou práce včetně kontroly a poradenství anebo pokud jde o výkon právních služeb zaměstnancem agentury práce pro uživatele či třetí osoby. Setkáváme se v ČR s mnoha dalšími podobami evidentně neoprávněného poskytování právních služeb, mnohdy otevřeně nebo skrytou formou za odměnu, a proti tomu advokátní komora již dlouhá léta bojuje a snaží se přimět donucovací orgány k postihování takové činnosti.


Co se v minulém volebním období podařilo evropské advokacii prosadit? Jak orgány EU (EP, EK) reagovaly na potřeby a zájmy advokátů, právního zastupování a obhajoby?

Jsem například rád, že konkrétně v loňském roce, kdy jsem stál včele CCBE se podařilo přesvědčit parlamentní shromáždění Rady Evropy, aby dalo zelenou zahájení prací na tzv. Úmluvě o advokátní profesi, která by se měla stát mnohem pevnější zárukou ochrany advokátů a advokátní profese, než představují dosavadní, mnohdy nezávazné či pouze doporučující mezinárodní instrumenty. Jde mimo jiné o ochranu advokátů před útoky, perzekucemi a překážkami, ke kterým bohužel stále častěji dochází i v některých členských zemích Rady Evropy, v rámci poskytování obhajoby či právní pomoci vůbec, zejména pak tam, kde se advokáti angažují v politicky či jinak exponovaných kauzách, nebo tam, kde se dostávají v zájmu svých klientů do střetu s autoritami. Je bohužel pravdou, že zejména advokáti a novináři jsou nejčastěji v hledáčku strůjců těchto útoků a nám jde o to, že ochrana zvláště v některých zemích Rady Evropy je buď neúčinná nebo nedostatečná. Obrovské množství advokátů zatčených, zadržovaných nebo dokonce již odsouzených a vězněných, například v Turecku, je toho ukázkovým příkladem. Přestože mezinárodní odpor proti tomu byl velmi silný, nic se nestalo.

Pokud jde orgány EU, zde jak CCBE, tak Česká advokátní komora prostřednictvím své bruselské kanceláře kontinuálně jednají se všemi rozhodujícím hráči, kteří mají co do činění s novou legislativou, která se dotýká advokacie či základních práv občanů a fungování právního státu. Jak jsem již uvedl, trpělivě vysvětlujeme, diskutujeme a přesvědčujeme. Nic víc dělat nelze. U řady evropských úředníků nebo volených zástupců nacházíme porozumění a někdy i jasnou podporu, ale zájmy různých frakcí v EP se ne vždy řídí zdravým selským rozumem a stejně jako v národních parlamentech i zde někdy zkrátka převáží momentální politický kalkul. Takže i s tím počítáme, ale stejně to nikdy nevzdáme.


Ve zveřejněném Manifestu se CCBE vyslovuje pro to, aby byl pro oblast justice samostatný evropský komisař. Co ji k tomu vede?

Nejde o samostatného komisaře pro justici, jde nám o to, aby komisař, který má v portfoliu spravedlnost a justiční složky (tedy soudce, státní zástupce a advokáty) měl na starosti také právní stát, což jsou agendy, které jsou integrálně propojené. V posledním volebním období to bylo odděleno. Tedy, mělo by se hlavně jednat o exkluzivní mandát, který nebude kombinován s žádnými dalšími agendami, jak tomu bylo ve funkčním období dosavadní Komise. Agenda právního státu a výkon spravedlnosti samy o sobě jsou tak komplexní, obsáhlé a unikátní, že jejich kombinování například s agendou spotřebitelskou, genderovou či jinou klade jednak nesmírné nároky na daného komisaře, jednak může docházet i k určitému střetu zájmů při řešení různých problémů. Máme za to, že jedním z úkolů komisaře pověřeného touto agendou by mělo být precizování kritérií pro monitoring a hodnocení respektu členských zemí k fungování právního státu a mělo by zahrnovat jak institucionální aspekty (fungování soudů a vymahatelnost práva), tak i aspekty operativního rázu, jako např. procesní záruky, svobodu výkonu advokátní profese, stupeň nezávislosti médií apod. Pokud hovoříme o kvalitě procesních záruk, pak zasahuje již do sféry stupně kvality ochrany občanských a lidských práv, to, jak jednotlivý stát zachází s podezřelými a s oběťmi trestných činů v rámci předsoudní fáze trestního řízení, to, jak je zacházeno s odsouzenými a jaká mají práva, to, na jaké úrovni je respektováno právo obviněného na všech stupních trestního řízení, jak je zaručována svobodná komunikace s jeho obhájcem a přístup k obhájci vůbec…


Manifest zmiňuje i posílení práv občanů v trestním řízení. Můžete být konkrétnější?

V uplynulém období 2010-2016 CCBE ve spolupráci s dalšími profesními organizacemi (zejména s ECBA) dosáhla v tomto směru řadu úspěchů. Podařilo se např. prosadit přijetí směrnic o právu na informace v trestním řízení, právu na tlumočníka a na překlady dokumentů, právu na přístup k obhájci, soubor procesních záruk ve vztahu k dětem a mladistvým, směrnici o zárukách presumpce neviny a o právu na účast před soudem. Tyto směrnice představují základ tzv. minimálních společných záruk v trestním řízení, kterých je nezbytné respektovat především za účelem docílení vzájemné důvěry v justiční spolupráci členských zemí EU. Pracujeme na prosazení jakéhosi balíčku dalších procedurálních záruk pro období 2019-2024. Týká se to např. posílení záruk v rámci vazebního řízení, výkonu trestu apod. Problematický se jeví také přístup obviněného k důkazům. Evropská komise také bude muset intenzivně pracovat na zajištění implementace těchto již existujících záruk do práva některých členských zemí a advokátní profese poskytne Komisi všechny dostupné poznatky o tom, jak se daří naplňovat přijaté záruky v praxi.


Úplně na závěr. Co byste před volbami popřál budoucím nově zvoleným českým zástupcům v Evropském parlamentu?

Aby skutečně důstojně reprezentovali Českou republiku. Aby nikdy nezapomínali, že naše země má solidní demokratickou tradici, což prokázala za I. republiky a zatím solidně rozvíjela i po r. 1989. Aby se řídili především svým svědomím, mnohdy i tam, kde jsou tlačeni svými politickými reprezentacemi do něčeho, co nedává smysl. Aby v otázkách fungování spravedlnosti a právního státu nikdy nepřipustili jejich erozi a devalvaci a v tomto ohledu, aby byli nekompromisní.

Autor: Dušan Šrámek, Česká justice
Foto: archiv
Přetištěno se souhlasem JUDr. Antonína Mokrého i autora.

 

Redaktorka Bulletinu advokacie. [ View all posts ]

Go to TOP