JUDr. František Smejkal, místopředseda představenstva ČAK,  napsal pro Bulletin advokacie úvodník, který přetiskujeme také v názorové rubrice Advokátního deníku. 

Je pátek odpoledne 8. března a já usedám k počítači, abych splnil to, co jsem přislíbil, a napsal úvodník pro dubnové číslo Bulletinu advokacie. Tedy v den oslav Mezinárodního dne žen, svátku, který my, dříve narození, máme určitě více v podvědomí než únorovou Valentýnskou oslavu. MDŽ byl svátek, kdy jsem v mládí stával dlouhé fronty u květinářství, abych koupil kytičku mamince, v pozdějších letech i manželce, tchyni a dceři. Časy se změnily i v tom, že dnes lze koupit kytičku pomalu na každé benzince.

Připomenutí Mezinárodního dne žen mne vede i k zamyšlení nad tím, jak většina žen, našich kolegyň advokátek a advokátních koncipientek, ale i dalších žen působících v justici – soudkyň, státních zástupkyň a všech dalších pracovnic, vedle pracovních a služebních povinností plní i další povinnosti při výchově dětí a při zajišťování chodu domácnosti. Bez účasti žen v justici, kde je jich nepochybně většina, ale i v kanceláři Komory, kde je žen rovněž většina, by justice i Komora zkolabovaly.

V advokacii samotné zatím většina žen není, i když se v poslední době počet žen advokátek zvyšuje, a to za posledních osm let z 37,6 % na současných 39,6 %. O stále větším zapojení žen do advokacie nakonec svědčí i počet advokátních koncipientek, kterých je více než 47 %.

Chtěl bych za sebe, ale určitě i za vás všechny kolegy advokáty dodatečně přes stránky BA popřát našim kolegyním, pracovnicím Komory, justice a všem ženám, které pozitivně zasahují a ovlivňují nás muže, vše nejlepší a předat jim symbolickou kytičku s poděkováním.

Březen je rovněž obdobím, kdy většina z nás, pokud si prostřednictvím kolegy advokáta či daňového poradce nezajistí odklad do června, podává daňové přiznání, které je jistě prostředkem bilance úspěšnosti každého z nás za předchozí kalendářní rok. Při tomto bilancování si někdo řekne, nebyl to špatný rok, jiný, že to mohlo být lepší, či nestálo to za nic. O tom, že u některých z kolegů dobré časy skončily, svědčí i to, že si nechávají pozastavit výkon advokacie a odcházejí do pracovního poměru, kde mají svůj plat jistý. Poslancům, zaměstnancům státních institucí, soudcům a státním zástupcům, se každoročně platy zvyšují, avšak v advokacii tomu tak není. V advokátním tarifu jsou mimosmluvní odměny stejné od 1. 9. 2006, tedy beze změny téměř třináct let, naopak došlo ke snížení mimosmluvních odměn v roce 2014 při podání opakovaných žalob na ustáleném vzoru týmž žalobcem v tzv. bagatelních věcech a stále pro advokáty platí „povodňová daň“. Ta byla zavedena už v roce 1997 ve výši 10 % z odměn advokátů ustanovených k trestní obhajobě, aby byla od 1. 1. 2011 zvýšena na 30 % a od 1. 1. 2013 upravena na stále platných 20 % snížené odměny pro ustanovené advokáty jak v civilním, tak trestním řízení, přičemž maximální odměna za jeden úkon právní služby může činit nejvýše 5 tisíc Kč. Na povodňové dani se v rámci solidarity podílely i další státem placené osoby, včetně poslanců, soudců a státních zástupců, u kterých se již platy dávno vrátily na původní výši a stále se každoročně navyšují. Snad se blýská na lepší časy a povodňová daň bude konečně zrušena a odměny advokátů upraveny, třeba i vydáním nového advokátního tarifu. Doufám, že na nás nepřijde nová povodeň či jiná přírodní katastrofa.

O tom, že dobré časy v advokacii skončily, nakonec svědčí i to, že ačkoliv české právnické fakulty opouští kaž­doročně podobné množství úspěšných absolventů magisterského studia v oboru právo, počet advokátních koncipientů se nezvyšuje, naopak, v posledních šesti letech se jejich počet snižuje.

JUDr. František Smejkal, místopředseda představenstva ČAK