Stávka italské trestní komory se uskutečnila 9. července 2019 a jejím hlavním cílem bylo vyjádřit nesouhlas italských advokátů se stávajícím managementem věznic a dramatickou situací v nich, napříč celou Itálií, zejména upozornit na přeplněnost italských věznic.

Organizátorem stávky byl Svaz italských trestních komor založený v roce 1982, který sdružuje advokáty specializující se na trestní věci. Zastupuje více než 8000 advokátů, kteří jsou zapsáni u 131 regionálních trestních komor.

Ačkoliv italská trestní komora sídlí v Římě, demonstrace se uskutečnila před Justičním palácem v Neapoli. Počet advokátů, kteří se akce zúčastnili, však zatím nebyl zveřejněn. Ale i ti, kteří se na demonstraci nedostavili, se celonárodně v tento den zdrželi veškerých svých aktivit v souvislosti s trestním řízením, včetně účasti na soudních jednáních.

Co vedlo k této situaci? Stručně řečeno, dlouhodobé přezírání problémů italského vězeňství. Protože stávající vláda nikterak neřeší aktuální stav věznic a průběh trestních řízení, což s ohledem na nerespektování ústavních principů a základních pravidel demokratických států je alarmující a vzbuzuje velké obavy, Svaz italských trestních komor připravil společnou deklaraci. V ní uvádí, že je nutné přistoupit k urgentnímu prosazování série opatření, které pomohou k humanizaci výkonu trestů a zajistí jejich výkon v souladu s Ústavou.

V usnesení Svazu z 20. června 2019, kterým byla stávka vyhlášena, se píše, že pod záminkou idey „jistého trestu, předvídatelnosti potrestání“ dochází na základě společenského konsensu k prosazování vyostřeného společenského názoru ať „vězni shnijí ve věznicích“. Tento přístup opovrhující Ústavou, který nikoliv náhodně hovoří o „trestech“, a nikoliv „trestu“ má tedy dopad nikoliv pouze na vězně a vězení jako taková, nýbrž rovněž na omezení ukládání alternativních trestů.

Reforma vězeňského řádu, již požadoval Evropský soud pro lidská práva ve věci Torreggiani ze dne 8. ledna 2013, měla být vyřešena zákonem č. 103/2007 Sb., který připravila předchozí vláda. Současná vláda však jeho provádění nijak neřeší.

Modernizaci vězeňského systému je i nadále v činnosti ministerských úředníků věnována pouze okrajová pozornost. Těch několik málo usnesení, která byla vydána, pak nemohou být aplikována, jelikož nebyla přijata žádná opatření, která by přeplněnost italských věznic řešila. Cílem iniciativ pro zavedení konkrétních opatření nemělo být vytvoření anachronistického systému překážek, právě naopak. Doposud však nedošlo k žádné efektivní reformě, která by zajistila uctivější chování vůči vězňům a dodržování základních práv vůči nim i jejich rodinným příslušníkům.

Politické rozhodnutí omezit prostřednictvím vydávání vyhlášek v přenesené působnosti, rozsah působnosti zákona, jímž byla reforma vězeňského systému přijata předchozí vládou, zavádí nové překážky a zhoršují podmínky pro výkon trestů. Stávající systém je tak absolutně zaměřen pouze na trest, nikoliv na osobu vězně, jako by snad nešlo o lidskou bytost.

Deklarace upozorňuje na fakt, že ministr spravedlnosti a vedoucí oddělení pro Správu věznic pokračují ve své politice – prosazují více trestů odnětí svobody, méně alternativních, což je v přímém rozporu s tím, co od Itálie požaduje zbytek Evropy. Jejich návrh na výstavbu nových věznic, jako ústřední myšlenka pro řešení krize je nejen ideově špatná, ale zároveň krátkodobě nedosažitelná a nejsou na ni ani finanční prostředky. Zároveň není podložena žádným konkrétním vládním návrhem.

Svaz italských trestních komor opakovaně upozorňuje na explozivní podmínky v italských věznicích. V roce 2018 148 vězňů zahynulo, z nichž 67 spáchalo sebevraždu. V roce 2019 je doposud 60 mrtvých včetně 20 sebevrahů, což v průměru činí jednoho mrtvého za tři dny.

Zdravotní péče jim je téměř všude odmítána a v rámci urgentního nemocničního příjmu není téměř nikdy zajištěno tlumočení. Obrázek italského vězení je i jinak otřesný – mnoho spoluvězňů sdílí jednu celu, kde jsou špatné hygienické podmínky, nedostatek vody, zato potravinové viry a choroby, které se v letních měsících rychle šíří a přispívají ke konstantnímu nárůstu napětí. To vše je ztrátou jakékoliv naděje na zlepšení situace ve věznicích, ať už v Trentu, Rieti, Sanremu, Spoletu, Campobassu, Agrigentu a dalších. Vězni pak násilně protestují, ničí celé pavilony, zakládají požáry… Proto Svaz apeluje na to, že je potřeba jednat okamžitě.

Deklarace Svazu byla předána prezidentu Republiky, předsedovi Senátu, předsedovi vlády, ministru spravedlnosti a vedoucím představitelům nejvyšších soudů.

Mgr. Alžběta Recová
Foto: Pixabay

Italská trestní komora sídlí v Římě a jejím aktuálním předsedou je pan Gian Domenico Caiazza, který byl jedním z mnoha řečníků na zmíněné demonstraci. Doplnili jej například Giuseppe de Carolis di Prossedi, předseda Neapolského odvolacího soudu, Luigi Riello, generální prokurátor odvolacího soudu v Neapoli, Dario Raffone, předseda Neapolského okresního soudu, Antonio Tafuri, předseda Neapolské advokátní komory a další advokáti i soudci.

Smyslem činnosti Svazu je šířit, podporovat a realizovat ochranu lidských práv v rámci trestního práva a zajistit spravedlivý proces. Za tímto účelem vypracovává studie, pořádá kulturní akce a zapojuje se do politických iniciativ, jež mají za cíl zlepšit trestní právo hmotné i procesní. Svaz se zároveň snaží zasazovat o správnou aplikaci práva a podporu justičních reforem, které respektují principy nezávislosti a autonomie soudců. Svaz dále chrání prestiž a respekt k advokátní profesi, rovněž prostřednictvím přípravy legislativních návrhů, aby klíčové principy pro fungování advokátní profese byly garantovány i nadále v souladu s ústavou a mezinárodními pravidly.