Soudní dvůr Evropské unie rozhodl 10. července 2019 proti Dánsku v kauze, v níž místní úřady odmítly přistěhování turecké ženy k manželovi a dětem, kteří už v Dánsku žili.

Informovala o tom jako první agentura Reuters, podle níž by případ mohl vytvořit precedent pro podobné kauzy a znamená výzvu pro novou dánskou sociálnědemokratickou vládu, která slibovala omezit příliv migrantů. Právník turecké rodiny Thomas Ryhl Reuters řekl, že mezi lety 2003 a 2018 dánské úřady odmítly umožnit znovusjednocení přibližně 8000 tureckých párů. Dánské zákony dosud umožňovaly odmítnout opětovné sjednocování rodin imigrantů, pokud úřady dospějí k názoru, že jejich vazba na jinou zemi je silnější než pouto vůči Dánsku.

Soud rozhodoval v případu tureckého páru sezdaného v Turecku, kde vychoval čtyři děti. Po rozvodu v roce 1998 manžel odešel i s dětmi do Dánska. Rodiče se znovu vzali v roce 2009 a zažádali o možnost přistěhování manželky do Dánska, což ale tamní imigrační úřad odmítl. Manželský pár se obrátil na dánský vrchní soud, který požádal Soudní dvůr EU o výklad unijního práva v daném případě.

Podle Soudního dvora EU ale dánské zákony porušují dohodu mezi EU a Tureckem, která stanoví, že členské státy nemohou tureckým občanům omezovat přístup k zaměstnání a rodině, která pobývá v unijní zemi. „Takové omezování je nepodložené,“ konstatoval unijní soud v rozhodnutí  (C‑89/18).

Soudní dvůr EU (první senát) rozhodl takto: Článek 13 rozhodnutí č. 1/80 ze dne 19. září 1980 přijatého Radou přidružení, která byla zřízena Dohodou zakládající přidružení mezi Evropským hospodářským společenstvím a Tureckem, podepsanou v Ankaře dne 12. září 1963 Tureckou republikou na straně jedné a členskými státy EHS a Společenstvím na straně druhé, uzavřenou, schválenou a potvrzenou rozhodnutím Rady 64/732/EHS ze dne 23. prosince 1963, musí být vykládán v tom smyslu, že vnitrostátní opatření, které umožňuje sloučení rodiny tureckého pracovníka/pracovnice oprávněně pobývajícího v dotčeném členském státě s jeho manželem/manželkou za podmínky, že jejich vazby na tento členský stát jsou silnější než vazby na třetí stát, představuje „nové omezení“ ve smyslu tohoto ustanovení. Takové omezení není odůvodněné.

Zdroj: Soudní dvůr EU, ilustrační foto Pixabay.