Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, Praha 2023, 904 stran, 891 Kč.

Autorem této nové učebnice – Trestní právo hmotné – zvláštní část – je JUDr. Pavel Borčevský, Ph.D., právník a akademický pracovník Katedry trestního práva Fakulty bezpečnostně právní Policejní akademie České republiky v Praze.

Učebnice, která navazuje na předchozí zdařilou a odbornou veřejností kladně hodnocenou učebnici autora, Trestní právo hmotné v otázkách a odpovědích (2021), poskytuje ucelený, velmi dobře systematizovaný výklad zvláštní části trestního zákoníku.

Učebnice čítá dohromady více než 900 stran. Po předmluvě doc. Ingrid Galov­cové a úvodním slovu autora je strukturována do třinácti kapitol odpovídajících rozdělení zvláštní části trestního zákoníku. Kapitoly jsou přehledně členěny na podkapitoly věnující se jednotlivým trestným činům. Knihu uzavírá seznam použité literatury a věcný rejstřík, který čtenáři usnadňuje vyhledávání určitého pojmu v učebnici.

Učebnice reflektuje a zpracovává výklad dlouhé řady nejaktuálnější odborné literatury, včetně literatury komentářové. Každý trestný čin je vždy vhodně uveden samotným zněním skutkové podstaty, kdy následuje detailní rozbor jejích znaků. Publikace přitom důsledně a současně vhodně dodržuje dělení jednotlivých znaků skutkových podstat na objekt, objektivní stránku, subjekt a subjektivní stránku.

Co je na této učebnici třeba zejména ocenit, je skutečnost, že je velmi prakticky orientována, resp. že to, co je v učebnici analyzováno, je prokládáno také praktickými příklady, ve spojení s především recentní judikaturou. Autor tedy v knize rozebírá nejen současnou právní úpravu jako takovou, ale také skutečnou aplikační praxi. To může čtenářům poskytnout dobrou možnost zapamatovat si danou materii, a především jim umožnit lépe si představit, jaké konkrétní protiprávní jednání může být danou skutkovou podstatou postihováno.

Kniha je svým obsahem vskutku aktuální, kdy odráží současné společenské, resp. trestněprávní, dění. Jako úplně první tak učebnice kupř. přináší podrobný odborný komentář k trestnému činu účasti na nestátní ozbrojené skupině zaměřené na působení v ozbrojeném konfliktu. Dále obdobně srov. např. výklad autora k onemocnění covid-19 ve vztahu k trestnému činu šíření nakažlivé lidské nemoci, problematice tzv. surogátního (náhradního) mateřství ve vztahu k trestnému činu svěření dítěte do moci jiného, anebo upozornění autora na změnu provedenou novelou zákona o zbraních č. 13/2021 Sb., kdy do režimu zakázaného doplňku střelné zbraně již dále nespadají tlumiče hluku výstřelu či noktovizory tak, jak byly v literatuře vždy tradičně uváděny.

Ačkoli je tedy publikace určena především vysokoškolským studentům právních, resp. bezpečnostně právních oborů, využít ji jednoznačně mohou také studenti oborů neprávních a rovněž zástupci trestněprávní praxe, tedy advokáti, policisté, státní zástupci, soudci anebo úředníci Probační a mediační služby.

Autor ve své učebnici přináší rovněž mnoho svých zajímavých myšlenek či podnětů. Srov. např. výklad ke schvalování trestného činu, kdy uvádí, že „(…) pokud by pachatel veřejně schvaloval zločiny ryze historické (například vraždu knížete Václava jeho bratrem Boleslavem či vypalování klášterů husity), nepochybně by bylo na místě uplatnit zásadu subsidiarity trestní represe“, úvahu autora ve vztahu k trestnému činu popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia o tom, že „(…) aplikace předmětného ustanovení na jednání popírající, zpochybňující, schvalující či ospravedlňující zločiny komunismu je však problematičtější, neboť po roce 1989 neproběhly žádné procesy, které by odsoudily představitele bývalého režimu a stanovily, jestli jejich jednání budou považována za zločiny proti lidskosti či genocidium; příliš nápomocný v tomto ohledu není ani zákon č. 183/1990 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu, který se otázkou možných zločinů proti lidskosti a genocidia nezabývá, a pouhé konstatování, že komunistický režim byl zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný není z hlediska ustanovení § 405 trestního zákoníku příliš relevantní; shoda nepanuje ani na tom, zda některé zločiny stalinského Sovětského svazu (hladomor na Ukrajině) naplňují znaky genocidia, či nikoli“, či názor autora, že by mělo dojít k dekriminalizaci trestného činu pomluvy, anebo v neposlední řadě kritiku zjevných nedostatků stávající právní úpravy trestného činu opilství. Autor v této souvislosti uvádí na mnoha místech rozumné a často i snadno uskutečnitelné náměty de lege ferenda, čímž z této učebnice činí publikaci vysoce přínosnou nikoli pouze pro nauku trestního práva anebo zástupce aplikační praxe, nýbrž také pro zákonodárce.

Závěrem, učebnice má vysokou odbornou úroveň, přitom je psána velmi pěkným, živým, na mnoha místech ne­otřelým a současně pro čtenáře poutavým způsobem. Srov. např. historickou připomínku o významu ražby mincí u trestného činu ohrožování oběhu tuzemských peněz: „(…) tradičně obnáší právo určit a vydávat peněžní jednotku, určit a měnit hodnotu této měny a právo regulovat po­užívání vlastní měny nebo jakékoli jiné měny na svém území; již v dobách dávno minulých bylo porušení tohoto práva vnímáno jako vážné provinění, v této souvislosti stačí připomenout vyvraždění rodu Slavníkovců v desátém století, kdy se politické ambice tohoto rodu manifestovaly mj. ražbou vlastní mince“.

Učebnici lze tedy hodnotit jako jednoznačně mimořádně zdařile zpracovanou. Tuto knihu považuji za povedené osvěžení v české trestněprávní nauce a na trhu knih stejného či obdobného charakteru ji velmi vítám.

JUDr. ALENA TIBITANZLOVÁ, Ph.D., advokátka, působí na Katedře trestního práva Policejní akademie České republiky v Praze