Rozvodem rodičů trpí nejvíce děti, které se nepřipravené ocitají mezi dvěma mlýnskými kameny. Často se stávají rukojmím rodičů v jejich osobním boji. Jak vést rodiče ke smíru a dohodě při rozvodu či rozchodu tak, aby ochránili své děti i sami sebe před zbytečným traumatem, co vše rozvod obnáší a co je třeba vyřešit, tomu se věnoval seminář Stálé konference českého práva v CEVRO Institutu Rozvod a děti, který volně navazuje na seminář Rozvod a manželé. Příští kolo obou seminářů na toto téma se uskuteční na stejném místě, „Rozvod a manželé“ 12. května a „Rozvod a děti“ pak 16. června. Mottem setkání je: „Normální je nesoudit se!“

Semináře k rozvodové problematice připravuje Stálá konference českého práva ve spolupráci s projektem Servis rodiny realizovaným obecně prospěšnou společností WOMEN FOR WOMEN (W4W). „Ve spolupráci se soudy nabízíme rodičům edukační semináře, poradenství a rodinné mediace, kde mohou hledat společnou cestu, jak i po rozchodu pečovat o svoje děti ve smíru,“ říká poradkyně pro rodiny a mediátorka W4W Mgr. Kamila Šaffková. Cílem je usnadnit rozvodové řízení tak, aby mělo co nejmenší dopad na děti.

Přednášející JUDr. Jaromír Jirsa, soudce Ústavního soudu ČR a čestný prezident Soudcovské unie, a Mgr. Kryštof Janek, advokát a místopředseda sekce pro rodinné právo České advokátní komory, nabídli na semináři své profesní zkušenosti a pohled z různých stran rozvodového řízení a otevřeli otázku, nakolik by měl stát zasahovat do rodinných záležitostí a zda není čas ponechat větší zodpovědnost na rodičích. Podobně jako je tomu i v některých jiných evropských zemích.

Rodiče by měli o kvalitě života svých dětí zodpovědně rozhodovat sami

„Například ve Franci, Švédsku, Rakousku nechávají soudy při rozvodu rozhodnutí ohledně péče o děti na rodičích. V evropském právu je běžné, že zasahuje do rodiny co nejméně,“ upozorňuje na inspiraci ze zahraničí JUDr. Jaromír Jirsa. Liberálnější právo v jiných evropských zemích řeší rodinné záležitosti jen když je to skutečně nutné. U nás i když mají rozcházející se manželé dohodu, musí si ji nechat posvětit u soudu. Nabízí se tedy otázka, zda by české soudy neměly začít brzdit. „Běžně se u nás u soudu schvaluje, do jaké bude dítě chodit školy, co bude jíst, zda bude vegetarián, nebo ne, kam, kdy a s kým pojede na dovolenou, jakého bude vyznání…,“ upozorňuje na častou praxi u rozvodového řízení ústavní soudce. Rodiče řeší neshody stále častěji rozsudkem. Místo toho, aby se pokusili společně dohodnout.

 „Za ta léta se situace zhoršuje, rodiče jsou agresivnější,“ potvrzuje z vlastní zkušenosti advokát Mgr. Kryštof Janek. „Stáváme se společností nároků, ale zároveň neodpovědnosti,“ shodují se oba přednášející z pozice soudce i advokáta. Narůstá problémů, které neřeší sami rodiče, ale očekávají, že to za ně vyřeší stát. Chybí jim vlastní zodpovědnost. OSPOD by měl v zájmu dítěte při jednání s rodiči intenzivně hledat společné řešení a vysvětlovat jim: „Jde o vaše dítě, pokud budete válčit, ublížíte mu!“ Zájem dítěte je ve sporu nejdůležitější, jak uvádí Úmluva o právech dítěte. Rodiče bývají zaskočeni otázkou: „Jak se má vaše dítě?“ Je třeba jim tuto otázku klást.

Výživné i formou spoření

Téměř polovina dětí se dnes navíc rodí mimo manželství, právo musí reagovat na stav ve společnosti a výživné by mělo přihlížet i k majetkovým poměrům nového partnera. „Při rozvodu/rozhodu je běžné, že jeden z rodičů je na tom majetkově mimořádně bit – nemá žádné jmění (např. žena se stará o rodinu, děti, nemá zaměstnání, nemá příjem…). Je nutné na tyto stále častější situace reagovat,“ vysvětluje advokát Kryštof Janek. „Právní úpravu je třeba zrevidovat,“ domnívá se také soudce Jaromír Jirsa.

Část výživného lze řešit i formou stavebního spoření dítěte, hypotékou, stipendiem, penzijním připojištěním a podobně. Pomůže to často k dohodě obou rodičů i v případech, kdy má jedna strana pochybnosti o vhodném využití finančních prostředků, které na dítě platí.

Jako nešťastný vidí oba právníci pojem „střídavá péče“, která je v mnohém zavádějící a vznikla nejspíše nepřesným překladem. Nejde o péči 50 na 50 procent každého z rodičů, ale alespoň 30procentní styk s dítětem podle vzájemně rozumné dohody a potřeb dítěte. Vhodnější by podle Jaromíra Jirsy bylo užívat pojem „společná péče rodičů“, neboli: „dítě se svěřuje do péče obou rodičů“. „Stěhování po týdnu není pro dítě rozhodně ideální,“ říká.

Rozumný přístup advokáta: vést k dohodě. Ne válka Roseových

Všechny zúčastněné strany sporu by měly přednostně motivovat rodiče k dohodě a vyhnout se válčení. „Agresivní přístup nepatří do práva péče o nezletilé děti,“ říká Kryštof Janek a rozhodně doporučuje: „Neválčit!“ Nejprve je třeba seznámit klienta s tím, co vše rozvod obnáší, co bude třeba řešit, na co může narazit…  a vždy se snažit ho vést k dohodě, nepodceňovat tento krok. „Neměla by to být ‚válka Roseových‘, je třeba vést rodiče ke zdrženlivosti, ideálně oslovit i druhého partnera, je to první krok k lepšímu jednání. Postupovat je třeba co nejmírněji, v zájmu dítěte,“ zdůrazňuje advokát. „Agresivita nikomu neprospěje!“ Bitvu o dítě vždy odnese dítě, proto by se každý advokát měl snažit toto směřování zastavit včas. Uleví se pak všem stranám.

Dobré výsledky má v tomto směru Cochemská praxe, která řeší opatrovnické spory v případě rozchodu rodičů ve prospěch dítěte tak, aby konflikt dále neeskaloval a situace se nezhoršovala. Vysvětluje oběma stranám, že dítě má právo na oba rodiče a s pomocí odborníků jim pomáhá dosáhnout smíru, což ve výsledku pomůže všem stranám. I původně rozhádaní rodiče tak jsou pak schopni převzít svou společnou rodičovskou zodpovědnost a nenechat o svých dětech rozhodovat druhé. „Rozhodně doporučuji tuto metodu vyzkoušet a ověřit její úspěšnost v konkrétních případech řešení sporu,“ navrhuje Jaromír Jirsa i skeptikům. „Možná budete příjemně překvapeni.“ Rodiče by své děti neměli traumatizovat, ale měli by jim poskytnout jistotu zázemí, jistotu, že se na ně mohou vždy spolehnout. S tímto vědomím a s pomocí zkušených odborníků je možné rozumné dohody dosáhnout.

Redakce AD
Foto: redakce AD, J. Jech, SKČP