Třetí listopadový týden už od roku 1996 patří restorativní justici. K akci „Týden restorativní justice“, které se každoročně účastní desítky organizací z celého světa, se letos připojila také Probační a mediační služba, která se významně podílí na uvedení restorativních principů do praxe. V rámci doprovodného programu „Týdne“ tak měli zájemci možnost se setkat s terénními pracovníky Služby přímo v ulicích Prahy, Brna a Ostravy a dozvědět se přímo od nich, co tento moderní koncept trestněprávní politiky obnáší. O uvedené akci, ale i o aktivitách Probační a mediační služby v uplynulých 20 letech či plánech do budoucna hovořila redakce Advokátního deníku s její ředitelkou PhDr. Andreou Matouškovou.

 

Do letošního Týdne restorativní justice se zapojila i Probační a mediační služba. Jaká je vaše spolupráce s Institutem restorativní justice?

Restorativní přístup je součástí práce naší organizace od samého vzniku a v tomto duchu naše činnosti v oblasti probace a mediace provádíme už dvacátým rokem. Usilujeme o to, aby Probační a mediační služba, jako státní organizace, byla nositelem restorativního přístupu v trestní justici a mluvíme o tom řadu let se soudci, státními zástupci, pracovníky z vězeňské služby a neziskových organizací. Za tu dobu jsme realizovali s našimi partnery několik projektů zaměřených na rozvoj programů restorativní justice, které se v praxi osvědčily. Naše organizační struktura pokrývá všechny soudní okresy v ČR, takže máme svá pracoviště snadno dostupná na 74 místech republiky.

Spolupráce s Institutem restorativní justice se samozřejmě přímo nabízí a je výsledkem naší společné práce v rámci probíhajícího projektu RJ Strategies for Change. Toho se vedle naší služby a Institutu pro rozvoj RJ účastní zástupce Ministerstva spravedlnosti, Vězeňské služby a Institutu pro kriminologii a sociální prevenci. S předsedkyní Institutu Petrou Masopust Šachovou a zástupci uvedených institucí tvoříme národní skupinu pro další rozvoj restorativní justice v naší zemi. Prvním výsledkem naší práce je již vytvořené doporučení, resp. strategie dalšího rozvoje restorativní justice v našich podmínkách. Nyní probíhají debaty s praktiky a odborníky o tom, jak restorativní přístup skutečně praktikovat. Impulsem nám bylo doporučení vydané v říjnu 2018 Radou Evropy o restorativní justici v trestních věcech.

 

Na začátku října si Probační a mediační služba připomněla – v rámci mezinárodní konference spolupořádané Konfederací evropských probačních služeb – i 20. výročí vzniku. Co se za uplynulých dvacet let v České republice změnilo? A jak si stojí česká Služba v porovnání se stejnými subjekty v jiných evropských zemích?

Naše Služba prošla za dvacet let velký kus cesty, a to jak z pohledu rozvoje organizace a našich zaměstnanců, tak i práce, kterou děláme. Při letošním bilancování jsme se se stávajícími kolegy, ale i těmi, kteří stáli u zrodu Služby, shodli na tom, že jsme v českých odborných kruzích již známou a zaběhnutou organizací. Stali jsme se neodmyslitelnou součástí trestní justice. Projednáváme trestní případy v co nejranější fázi řízení a vytváříme pro rozhodnutí státních zástupců a soudců potřebné podklady. Ty se netýkají posuzování viny, ale pomáhají zvolit přiměřenou reakci, tedy podobu trestu za spáchaný trestný čin. Nad některými alternativními tresty pak vykonáváme dohled, ale i v těchto případech k tomu přistupujeme restorativně – jde nám zejména o nápravu, obnovu narušených vztahů, nahrazení škody, snížení dopadů trestného činu na život oběti.

Při naší práci je nezbytné, abychom vnímali dopady trestného činu šířeji, než v tradičním modelu trestní spravedlnosti – kdy stačí pachatele dohonit, usvědčit a potrestat. Zajímá nás, jak trestný čin změnil život lidem, kteří u trestného činu nebyli, ale kteří byli zasaženi trestným činem nepřímo. To mohou být lidé z nejbližšího okolí jak pachatele, tak oběti. Prostřednictvím mediace nebo restorativní konference vedeme dialog s pachatelem, obětí i komunitou a bavíme se nejen o tom, co bylo příčinou trestného činu, ale zejména pak, jak mohou být škody a újmy napraveny. Snažíme se o pozitivní změny v životě našich klientů, ať pachatelů, tak obětí trestné činnosti.

Na evropské úrovni jsme dnes již respektovanou organizací, která pod střechou jedné instituce spojuje jak experty na probaci, tak i na mediaci. To je i na evropské úrovni unikátní organizační pojetí a dodnes odpovídáme na otázku, zda a jak to funguje. Naše práce dokládá, že je to přínosné a funguje to.

Byla jsem velmi ráda, že jsme u příležitosti našeho výročí 20. let vzniku uspořádali v Praze mezinárodní konferenci v partnerství se CEP (Evropská konfederací probačních služeb), kde jsme členy od roku 2009. Učíme se neustále něco nového, inovujeme naše postupy a využíváme přitom zahraniční zkušenosti. Dnes už ale učíme i my naše kolegy ze zemí, kde je probace a mediace teprve zaváděna – působili jsme např. v Chorvatsku a Albánii. Těší mne nyní také prohlubující se spolupráce s našimi nejbližšími sousedy – Slovenskem. V zahraničí je uznáván například i náš způsob vzdělávání probačních úředníků a také to, že poskytujeme poradenství obětem trestných činů, ke které jsme zákonem z roku 2013 zplnomocněni.

 

Jedním z počinů Probační a mediační služby bylo zavedení dluhového a právního poradenství před dvěma roky, určeného pro lidi s trestní minulostí. Jaký ohlas mělo zavedení tohoto servisu? 

Problém zadluženosti je přítomný u většiny pachatelů, se kterými pracujeme. Ruku v ruce jde zadluženost s jejich dalšími problémy – jak si najít a udržet práci a stabilní místo k bydlení, vytvořit si zázemí v rodině, obnovit důvěru ve své schopnosti, zvládnout závislostní chování, vytvořit si motivující nový životní scénář, tedy jak žít život bez trestné činnosti. Naši klienti zpravidla nemají jeden nebo dva problémy, ale jsou to mnohačetné problémové situace, které musíte řešit krok po kroku a zároveň komplexně. Jedno s druhým prostě souvisí. Není v moci žádného pracovníka umět se vším pomoci, proto musíme udržovat kontakty se spolupracujícími organizacemi a postupovat v součinnosti s nimi.

Dluhoví poradci jsou jedni z těch, bez kterých se při naší práci těžko obejdeme. Rozvoji systému tohoto typu poradenství u nás jsme pomáhali na svět. Dnes jsme rádi, že v některých soudních okresech je tato služba pro naše klienty dostupná díky práci neziskových a dalších organizací. Například se nám velmi osvědčila spolupráce s organizacemi jako je např. Rubikon centrum a Volonté.

 

Před třemi roky Ministerstvo spravedlnosti představilo koncepci intenzivnější přípravy osob ve výkonu trestu na pobyt na svobodě v rámci tzv. probačních domů. Daří se postupovat v souladu s touto koncepcí? Jsou programová centra budovaná v rámci programu „Zpátky do života“ součástí této koncepce?

Díky projektu „Zpátky do života“ financovaného z Norských fondů jsme od ledna tohoto roku vytvořili nový typ našeho pracoviště – programové centrum. Celkem máme v republice zatím čtyři centra, páté by mělo vzniknout v příštím roce v Praze. Na podzim jsme už představili výsledky práce našich lektorů, kteří v centrech pracují. Do center docházejí odsouzení a podrobují se v nich některému z našich programů.

Abych lépe přiblížila praxi – máme zatím čtyři programy; první vede pachatele k žádoucí změně kriminálního chování a změně hodnotových postojů, druhý zvyšuje odpovědnost pachatele vůči oběti a učí jej chápat možné dopady trestného činu na oběti, třetí program cílí na snížení násilných projevů v chování a čtvrtý program je určen řidičům s nezodpovědným způsobem chování za volantem. Vznik prvního probačního programu je také částečně financován z prostředků norského programu a vzniká v Písku.

Nicméně na nás aktuálně dopadají nejrůznější potíže spojené se současnou situací poznamenanou epidemií onemocnění covid–19. Patří mezi ně problémy v širokém spektru – od změn v organizaci práce, přes problémy s prováděním stavebních úprav až k ochraně našich zaměstnanců při výkonu práce. Ale děláme maximum pro úspěšnou realizaci všech našich cílů.

 

Poslední dobou rezonuje společností téma domácího a sexuálního násilí. Jak se to odrazilo v činnosti Služby?

Téma rezonuje stále více a v posledních letech to vnímáme i my. V době protipandemických opatření, v jejichž důsledku trávíme více času doma a jsme vystaveni stresu ze změn, kterým čelíme, i my sledujeme nárůst zaznamenaných případů násilí páchaného v rodinách, na dětech i v partnerských vztazích.

Naši poradci pro oběti a probační pracovníci na střediscích umějí naslouchat příběhům obětí domácího násilí a mohou jim pomoci se rozhodnout, jak dál. Respektujeme anonymitu, oběti nám nemusí sdělovat svá jména a další údaje, když nechtějí. Těm, kteří se rozhodnou situaci řešit formou oznámení, zprostředkováváme potřebné informace o tom, jak trestní řízení probíhá a jak mohou být jako zvlášť zranitelné oběti ochráněni. Máme kontakty na další spolupracující organizace, známe jejich práci a tam, kde je jejich služba dostupná, pomáháme obětem navázat první kontakt.

Zajímavé je, že jsme v nedávné době při práci v programových centrech vytvořili jednu skupinu právě pouze z lidí, kteří byli odsouzeni za domácí násilí.

 

V loňském roce jste – v souvislosti s koronavirovými opatřeními – zavedli videokonference do věznic. V polovině listopadu vláda přijala opatření, podle kterého musejí mít návštěvy věznic potvrzení o očkování proti nemocnění covid-19 nebo o tom, že nemoc prodělali. Plánujete v této souvislosti znovuzavedení těchto videokonferencí?

Možnost využívat videokonferenční hovory s vězněnými osobami i pro naše účely byla vytvořena ve velmi krátké době, a to jako reakce na uzavření věznic v důsledku šířící se pandemie covid-19.  Naše práce spočívající v přípravě vězněných osob na podmíněné propuštění ale nemohla zcela ustat, a proto jsme hledali alternativu. Díky vstřícnosti pracovníků věznice jsme se stali uživateli tohoto systému a to nám umožnilo pokračovat v naší práci, byť novou formou, kterou jsme se učili i my.

Ačkoli jsme posléze mohli vězněné zase navštěvovat, videokonference budeme používat i za běžných podmínek. Nenahradí nám to naše osobní kontakty s klienty, ale v řadě případů nám to umožní některé záležitosti vyřídit operativněji a rychleji. Bereme to jako užitečný doplněk pro naši práci, ale jak říkám, nebudeme osobní kontakty nahrazovat videohovory. Videokonference jako nástroj komunikace jsou užitečné nejen pro komunikaci mezi probačními úředníky a odsouzenými, ale i pro komunikaci rodinných příslušníků s blízkými, kteří jsou ve věznicích. V tom vidím také přínos.

Chci zdůraznit, že se v těchto nelehkých „covid časech“ ukázala síla vzájemné spolupráce s Vězeňskou službou ČR, které si vážím. Jsem ráda, že umíme najít a domluvit užitečná řešení některých složitých situací.

 

Mottem koncepce rozvoje probace a mediace do roku 2025 je „Kriminalitu odstranit nedokážeme, ale při práci s pachateli, oběťmi a jinými lidmi, kterých se zločin dotkl, chceme podpořit začátek nového příběhu. Snažíme se o to, aby to byl příběh pozitivní změny“. Pokud byste měla zhodnotit činnost Probační a mediační služby – jak se vám daří „tvořit“ nové a pozitivní příběhy?

V naší práci jsou příběhy důležité. Když klienti přicházejí, naši pracovníci vidí a slyší příběhy plné problémů, lidského neštěstí, zoufalství, ale i příběhy opakovaných snah o změny a opakovaného selhání. Jsou to jak příběhy pachatelů, tak i obětí. Někdy jsou to příběhy postavené na hodnotách a přáních, kterým nerozumíme. To je náročné a musíte si vytvořit určitou odolnost – měli bychom zůstat empatičtí a zároveň nesmíme propadat beznaději a pocitu, že nic nezměníme. I v těch nejtěžších příbězích je potřeba vytvořit příležitost pro pozitivní změnu. Možná klient nepřestane pít a krást hned, ale možná bude schopen si poprvé najít práci a bydlet na ubytovně, nikoli na ulici. A možná pak přijde čas, kdy krást skutečně přestane. Tomu se říká v našem oboru proces desistence, tedy proces, na jehož konci pachatel s trestnou činností skončí. Většina klientů je toho dříve či později schopna.

Naši pracovníci do příběhů života svých klientů ale vstupují jen na dobu omezenou délkou trestu. U obětí je to dáno délkou doby, po kterou chce být s námi v kontaktu. Vždy bychom měli mít na zřeteli, že tento kontakt může být pro lidi, se kterými pracujeme, zásadní pomocí, jak svoji situaci postupně přece jen zvládnout. Jak my říkáme, možná díky nám klient vytvoří příběh pozitivní změny. Někdy se to stane až dlouho potom, co už s námi v kontaktu není, a my se to tak nikdy nedozvíme. Ale i tak naše práce stojí za to.

Děkujeme za rozhovor.

 

Redakce AD
Foto: Probační a mediační služba