Zákonem č. 354/2019 Sb., o soudních tlumočnících a soudních překladatelích ve znění zákona č. 166/2020 Sb., který je účinný od 1. 1. 2021, došlo k řadě změn pro celou obec soudních tlumočníků. Některé se týkají také uživatelů jejich služeb, například soudů, policie, advokátních kanceláří i laické veřejnosti.

Zásadní změnu představuje rozdělení dosavadní kvalifikace soudního tlumočníka na soudní tlumočníky a soudní překladatele. Překladatel a tlumočník jsou nyní dvě různé profese. Každý používá vlastní kulaté razítko a jeden nemůže automaticky vykonávat práci toho druhého. Napříště tedy bude třeba předem zvážit, zda plánovaná akce zahrnuje překlad, tlumočení nebo zda bude třeba, aby měl objednávaný soudní tlumočník obě kvalifikace. Tato novinka odpovídá běžné praxi v oboru, jelikož překladatel je jiná profese než tlumočník. Jsou to dva odlišné lidské typy. Překladatel je přesný, trpělivý a má „zadek ze železa“ (němčina zná krásné označení „Sitzfleisch“). Tlumočník musí být vybaven skvělou krátkodobou pamětí, a hlavně musí být „střelec“, který nachází řešení ve zlomcích vteřiny a pokračuje dál. Soudní tlumočník musí být současně schopen správně rozhodnout, kdy je a kdy není třeba zastavit jednání a určitou formulaci vyjasnit či zopakovat v zájmu přesného převedení obsahu do cílového jazyka.

Nově došlo k uznání specializace tlumočníka či překladatele na vybrané obory, tj. soudní tlumočníci a překladatelé se podle zákona č. 354/219 Sb. již nemusí vyznat ve všech oblastech lidského snažení. Překladatel má navíc nově možnost přizvat si k odbornému překladu konzultanta a uvádět jej v překladatelské doložce. Pro některé speciální obory to bezesporu bude velmi prospěšné. Všechny výše uvedené změny mají přispět ke zvýšení kvality práce soudních tlumočníků a překladatelů.

Další významnou změnu z pohledu uživatelů úředně přeložených dokumentů (zejména veřejných listin), které mají být předloženy úřadům v zahraničí, představuje nový způsob ověření podpisu na doložce soudního tlumočníka (pozor, zde popisuji pouze ověřování podpisu soudního tlumočníka, procedura ověřování podpisu úředníkem, který dokument vystavil, včetně apostilování nebo superlegalizace, zůstává nezměněna).

Zákon č. 354/2019 Sb., o soudních tlumočnících a soudních překladatelích, s účinností od 1. ledna 2021 přenesl veškerou působnost v oblasti tlumočnické a překladatelské činnosti z krajských soudů na Ministerstvo spravedlnosti. To má za následek změnu v ověřování podpisu soudního tlumočníka na překladatelské doložce pro použití překladů (zejména veřejných listin) v zahraničí. Podle praxe platné do konce loňského roku podpis i oprávnění soudního tlumočníka potvrzoval příslušný krajský soud doložkou, která byla následně apostilována nebo superlegalizována.

Podle vyjádření Ministerstva spravedlnosti formulovaného náměstkyní ministra spravedlnosti, paní JUDr. Klárou Cetlovou: „Zákon č. 354/2019 Sb. neobsahuje žádné zmocnění pro ministerstvo opravňující ho k ověřování oprávnění soudních překladatelů a tlumočníků k výkonu jejich činnosti, a Ministerstvo spravedlnosti tedy s ohledem na zásadu enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí není oprávněno takové ověření dosavadním způsobem provádět. Jediným důkazem o tlumočnickém či překladatelském oprávnění konkrétní osoby, s nímž Zákon počítá, je zápis v seznamu tlumočníků a překladatelů (srov. § 11 odst. 1 a odst. 3 Zákona, podle nichž oprávnění vykonávat tlumočnickou a překladatelskou činnost vzniká zápisem do seznamu tlumočníků a překladatelů, přičemž o tomto zápisu se ani nevyhotovuje písemné rozhodnutí).“

Ministerstvo spravedlnosti proto doporučuje, aby tlumočník nebo překladatel připojil podpis k doložce před notářem a nechal svůj podpis ověřit. Následně pak postačí podpis notáře apostilovat nebo superlegalizovat. Apostilačním místem je Ministerstvo spravedlnosti, do jehož působnosti notáři spadají (shodou okolností soudní překladatelé a tlumočníci také). Je samozřejmé, že překladatel nebo tlumočník musí připojit podpis před notářem osobně. Doložku krajského soudu mohl dříve vyřídit kdokoli.

Notář však dokáže ověřit pouze pravost podpisu připojeného k překladatelské nebo tlumočnické doložce. Na rozdíl od bývalé praxe chybí ověření, že osoba, která doložku podepsala, je soudní tlumočník příslušného jazyka, a je tedy oprávněna provádět úřední překlady. I zde však Ministerstvo spravedlnosti do budoucna nabízí řešení:

„Po spuštění seznamu tlumočníků a překladatelů bude také možné doložit tlumočnické či překladatelské oprávnění osoby, která úředně ověřený překlad či písemný tlumočnický úkon vypracovala, též pomocí výpisu z tohoto seznamu. Výpisy ze seznamu tlumočníků a překladatelů budou provádět notáři, přičemž takový výpis bude muset i v tomto případě být ověřen notářem osobně. Výpis bude vystaven na samostatném listu papíru, přičemž takový list bude moci být tlumočníkem či překladatelem na požádání zadavatele spojen s překladatelským či písemným tlumočnickým úkonem. Výpis ze seznamu ověřený notářem bude možné následně opatřit apostilou a superlegalizací, přičemž apostilačním místem i v tomto případě bude Ministerstvo spravedlnosti.“ Elektronický seznam soudních překladatelů a tlumočníků by měl být spuštěn ještě v tomto roce.

Určité zjednodušení přináší změna apostilačního místa pro ověřování notářských doložek. Od 1. 10. 2021 přechází agenda vydávání apostilních doložek na české veřejné listiny vydané nebo ověřené notáři na Notářskou komoru ČR a regionální notářské komory. Od října tedy odpadá cestování do hlavního města.

Skutečnost, že ověření podpisu tlumočníka zůstává na dokumentu pouze v češtině, výše nastíněný postup doporučovaný společně Ministerstvem spravedlnosti a Ministerstvem zahraničí neřeší. Naštěstí toto české ověření podle zkušeností našich zákazníků běžně akceptují i úřady v zahraničí, pro které je dokument určen.

Jiří Spěváček, soudní překladatel a tlumočník
Foto: canva.com