Orgány Evropské unie se problematikou home office zabývají poměrně dlouhou dobu. Již dne 16. července 2002 byla v Bruselu přijata Rámcová dohoda o práci na dálku mezi sociálními partnery členských států EU – ETUC, UNICE/UEAPME a CEEP, v níž se stanoví podmínky pro práci z domova (práci na dálku). Členské země EU je pak rozpracovávaly do svých vnitrostátních předpisů. V době pandemie se tato problematika otevřela znovu. Evropský Parlament nyní požaduje právní předpis EU, který pracovníkům přizná právo digitálně se odpojit od práce, aniž by museli čelit negativním dopadům ze strany zaměstnavatele.

Ve své legislativní iniciativě ze dne 21. ledna 2021, která byla schválena 472 hlasy pro, 126 proti a 83 se zdrželo hlasování, vyzývají europoslanci Komisi, aby navrhla předpis, který umožní těm, kteří pracují digitálně, odpojit se mimo svou pracovní dobu. Měla by rovněž stanovit minimální požadavky na práci na dálku a vyjasnit pracovní podmínky, hodiny práce a doby odpočinku. Zvýšení počtu digitálních zdrojů, které jsou využívány pro pracovní účely, vedlo ke kultuře „vždy zapnuto“, což má dle Evropského parlamentu negativní dopad na rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem zaměstnanců.

Přestože práce z domova byla nápomocná při ochraně zaměstnanosti a podnikání během krize covid-19, kombinace dlouhé pracovní doby a vyšších nároků také vede k dalším případům úzkosti, deprese, vyhoření a dalších duševních a fyzických zdravotních problémů. Poslanci Evropského parlamentu považují právo na oddělení základního práva, které pracovníkům umožňuje zdržet se práce souvisejících úkolů – jako jsou telefonní hovory, e-maily a další digitální komunikace – mimo pracovní dobu. To zahrnuje svátky a jiné formy dovolené. Členské státy se vyzývají, aby přijaly veškerá nezbytná opatření, která pracovníkům umožní uplatňovat toto právo, a to i prostřednictvím kolektivních smluv mezi sociálními partnery. Měly by zajistit, aby pracovníci nebyli vystaveni diskriminaci, kritice, propouštění nebo jiným nepříznivým opatřením ze strany zaměstnavatelů.

„Již ve zmíněném, téměř 20 let starém, dokumentu se objevoval požadavek některých orgánů EU, aby byl přijat právní předpis EU, který pracovníkům přizná právo digitálně se odpojit od práce, aniž by mohli čelit negativním dopadům. Není tedy nový. Vedle toho se v současné legislativní iniciativě Parlamentu EU znovu objevuje žádost, aby EU stanovila minimální požadavky na práci na dálku a vyjasnila pracovní podmínky, hodiny práce a doby odpočinku. V případě přijetí těchto podmínek pro práci na dálku Komisí EU, by členské státy byly povinny zapracovat příslušné ustanovení přijaté směrnice do svých vnitrostátních předpisů,“ vysvětluje odborník na pracovní právo JUDr. Ladislav Jouza. V legislativních podmínkách ČR, zejména v zákoníku práce, by podle něj nebylo nutné vyhovět všem požadavkům EU, neboť převážná část požadované úpravy je obsažena v současném § 317 zákoníku práce. Bylo by však vhodné legislativně upravit důsledek digitálního zapojení. „Zaměstnanec pracující na dálku (na home office) si rozvrhuje pracovní dobu sám. Zaměstnavatel není povinen mu určit začátek a konec pracovní doby, ani rozvrhnout pracovní dobu do pětidenního týdne. Pro zaměstnance platí limity maximální délky pracovní doby, kterou je stanovená týdenní pracovní doba. Tím je také omezen zaměstnavatel při přidělování množství práce. Zaměstnanec může pracovat v průběhu celého dne, např. i večer nebo v nočních hodinách, pokud mu to charakter práce umožňuje nebo vyžaduje. Nepřísluší mu příplatek za práci přesčas, ani za sobotu nebo neděli nebo náhrada mzdy za práci ve svátek,“ dodává JUDr. Jouza.

V případě, že by měl zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodnut druh práce digitálním zapojením prostřednictvím počítače v určitém časovém úseku (například od 8 hodin do 16 hodin), nebyla by splněna zákonná podmínka, že si zaměstnanec rozvrhuje pracovní dobu sám. „Potom by byl zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci přestávku v práci podle § 88 zákoníku práce. Zaměstnanec by oznámil zástupci zaměstnavatele, s nímž je v digitálním styku, že bude čerpat pracovní přestávku, kterou si určí sám a zaměstnavatel by měl povinnost vyhovět,“ uzavírá JUDr. Ladislav Jouza a připouští, že vhodné legislativní řešení by nebylo jednoduché, neboť by tím práce z domova (na dálku) ztratila flexibilitu a zvláštní charakter tohoto druhu pracovního zapojení.

Advokátní deník
Foto: www.canva.com