Ústavní soud odmítl stížnost zadrženého cizince, který má být vydán do USA

Ústavní soud zveřejnil 22. května usnesení sp. zn. III. ÚS 185/24, kde odmítl stížnost státního příslušníka Indické republiky, proti němuž je ve Spojených státech amerických (USA) vedeno trestní stíhání. Stěžovatel je v USA stíhán pro trestný čin spiknutí za účelem spáchání nájemné vraždy a napomáhání a navádění k tomuto trestnému činu. Ústavní soud nyní rozhodnutí obecných soudů o přípustnosti vydání potvrdil.

 

Městský soud v Praze rozhodl o přípustnosti vydání stěžovatele k trestnímu stíhání. Dále zamítl žádost stěžovatele o propuštění z předběžné vazby na svobodu a nepřijal náhradu za vazbu ve formě peněžité záruky ani ve formě uložení zákazu vycestování do zahraničí. Vrchní soud v Praze stěžovateli také nevyhověl. Souhlasil s výrokem o přípustnosti vydání s tím, že je logický, věcně správný a v souladu se zákonem a mezinárodní smlouvou.

Před Ústavním soudem stěžovatel namítal, že soudy nezkoumaly všechny podstatné okolnosti, které se mohou stát překážkou vydání, a neakceptovaly důkazní návrhy stěžovatele. Jeho námitkám a argumentaci nevěnovaly náležitou pozornost a ani se s nimi nevypořádaly. Nepřípustnost vydání do USA stěžovatel dovozoval také z politického charakteru skutku, který je mu kladen za vinu a který podle něj nebyl dostatečně posouzen. Přípustnost vydání podle stěžovatele soudy posoudily pouze formálně.

Ústavní soud se s argumentací stěžovatele neztotožnil. Soudy se podle něj velice důkladně zabývaly extradičními podklady dodanými americkými orgány a v reakci na námitky stěžovatele si navíc vyžádaly dodatkové informace. Jak zejména vrchní soud připomenul, dosud shromážděné důkazy kromě jiných posuzovala i velká porota Obvodního soudu Jižního obvodu New Yorku, a to před vydáním samotné obžaloby.

V řízení před městským soudem stěžovatel vůbec nenamítal, že by trestný čin, pro který se o vydání žádá, měl mít výlučně politický nebo vojenský charakter ve smyslu zákona o mezinárodní spolupráci. Tuto argumentací přednesl (poprvé) až v ústavní stížnosti. Politický, případně vojenský rozměr nevyplývá ani z právní kvalifikace dotčeného trestného činu, ani ze samotného skutku či z okolností jeho spáchání. Argumentace, že byl najat indickým vládním agentem, který má na starosti bezpečnostní záležitosti a jedná se tedy pravděpodobně o úkol zadaný indickou vládou (přičemž osoba, která trestný čin spáchala je „vojákem sui generis“ likvidujícím člena teroristického hnutí), nemůže být důvodem znemožňujícím stěžovatelovo vydání. Jak uvedl vrchní soud, stěžovatel není politickým aktivistou a čin necílil na změnu v uspořádání věcí veřejných.

Podle Ústavního soudu se soudy v dostatečném rozsahu zabývaly veškerými stěžovatelovými námitkami a rovněž provedly potřebné důkazy. Ústavní soud neshledal žádnou okolnost, pro kterou by vyslovení přípustnosti vydání mělo vést k porušení některého z ústavně zaručených základních práv a svobod. Pro stěžovatele tímto řízení před českými soudy končí.

Usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 185/24 je dostupné  ZDE. 

 

Zdroj: Ústavní soud
Foto: archiv AD

Go to TOP