Soudní dvůr vydal 30. dubna rozsudek ve věci C-178/22 | Procura della Repubblica presso il Tribunále di Bolzano k soukromí a stíhání závažných trestných činů. Soud pověřený povolováním přístupu k výpisům telefonních hovorů za účelem zjištění totožnosti pachatelů trestného činu, pro jehož stíhání vnitrostátní zákon takový přístup stanoví, musí být oprávněn tento přístup odepřít nebo omezit.

V rámci trestního vyšetřování trestného činu krádeže s přitěžujícími okolnostmi dvou mobilních telefonů požádalo státní zastupitelství (Bolzano) italský soud o povolení získat od všech telefonních společností výpisy telefonních hovorů z odcizených přístrojů, aby bylo možné zjistit totožnost pachatelů krádeže. Italský soud má pochybnosti o slučitelnosti italského zákona, na němž je tato žádost založena, se směrnicí Unie o soukromí a elektronických komunikacích1 z důvodu, že se tento zákon vztahuje na stíhání trestných činů, které mají pouze omezenou společenskou škodlivost a neodůvodňují závažný zásah do základních práv na respektování soukromého života a na ochranu osobních údajů, a že italské soudy nemají žádný prostor pro uvážení, pokud jde o konkrétní závažnost daného trestného činu.

Soudní dvůr ve svém rozsudku rozhodl, že zásah do těchto základních práv způsobený přístupem k výpisům telefonních hovorů lze kvalifikovat jako závažný, a potvrdil, že takový přístup lze poskytnout pouze k údajům o osobách podezřelých ze spáchání závažného trestného činu. Upřesnil, že členským státům přísluší definovat „závažné trestné činy“ pro účely použití dotčené směrnice. Trestněprávní předpisy totiž spadají do pravomoci členských států, pokud Unie nepřijala právní předpisy v dané oblasti.

Členské státy však nemohou tento pojem a potažmo pojem „závažná trestná činnost“ zkreslit tím, že do něj zahrnou trestné činy, které zjevně nejsou závažné s ohledem na společenské podmínky dotyčného členského státu, přestože zákonodárce tohoto členského státu stanovil, že se trestají odnětím svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně tří let. Soudní dvůr v této souvislosti upřesnil, že hranice stanovená odkazem na takový trest se v tomto ohledu nejeví jako příliš nízká. Stanovení hranice, při jejímž překročení sazba trestu odnětí svobody za trestný čin odůvodňuje, aby byl tento trestný čin kvalifikován jako závažný trestný čin, ostatně není nutně v rozporu se zásadou proporcionality.

Je však zásadní, aby v případě, že přístup k uchovávaným údajům s sebou nese riziko závažného zásahu do základních práv subjektu údajů, byl tento přístup podmíněn předchozím přezkumem ze strany soudu nebo nezávislého správního orgánu, a to zejména za účelem ověření neexistence zkreslení.

Navíc soud nebo nezávislý správní orgán, který provádí tento předchozí přezkum, musí být oprávněn odepřít nebo omezit tento přístup, pokud zjistí, že zásah do základních práv je závažný, i když je zjevné, že dotčený trestný čin ve skutečnosti nespadá pod závažnou trestnou činnost s ohledem na společenské podmínky panující v dotyčném členském státě. Musí být totiž schopen zajistit spravedlivou rovnováhu mezi potřebami vyšetřování a základními právy na respektování soukromého života a na ochranu osobních údajů.

Úplné znění rozsudku, a případně jeho shrnutí je zveřejněno na internetové stránce CURIA v den vyhlášení.

Zdroj: SDEU
Foto: archiv SDEU