ÚS otevřel Slovenskému syndikátu novinářů cestu k majetkovému vyrovnání

Ve čtvrtek 8. července zveřejnil Ústavní soud svůj nález sp. zn. I. ÚS 444/18, podle kterého rozhodování o osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu musí být prosto jakýchkoli prvků libovůle a musí za všech okolností šetřit základní práva účastníků řízení. Důsledkem svévolné interpretace je situace označovaná jako denegatio iustitiae (odepření spravedlnosti), jež představuje zásah do práva stěžovatele na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny.

 

Stěžovatel, Slovenský syndikát novinárov, podal v dubnu 2017 k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 žalobu na zaplacení 109 633 569 Kč s příslušenstvím proti žalovanému Syndikátu novinářů České republiky, z. s. (v tomto řízení vedlejší účastník, a to z titulu regresního nároku na plnění z důvodu náhrady škody, jež vznikla nesplněním povinnosti vyplývající z hospodářské smlouvy uzavřené mezi Českou republikou a společným právním předchůdcem stěžovatele a vedlejšího účastníka řízení – Československým svazem novinářů).

Obvodní soud usnesením vyzval stěžovatele, aby do tří dnů zaplatil soudní poplatek ve výši 2 696 336 Kč. Stěžovatel v reakci na to požádal soud o osvobození od povinnosti zaplatit vyměřený soudní poplatek a vyplnil prohlášení o majetkových poměrech. Argumentoval přitom nedostatkem finančních prostředků k zaplacení soudního poplatku, jehož úhradou by s ohledem na to vznikla překážka k přístupu k soudu a zásahu do práv stěžovatele pouze z důvodu jeho nepříznivé majetkové situace. Obvodní soud dospěl k závěru, že poměry stěžovatele odůvodňují toliko částečné osvobození od soudního poplatku ve výši 50 %.

K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze toto usnesení potvrdil.

V mezidobí bylo řízení pro nezaplacení soudního poplatku ve výši 1 348 168 Kč pravomocně zastaveno.

Stěžovatel se poté obrátil na Ústavní soud. Ve své ústavní stížnosti zejména namítá, že soudem vyměřený poplatek vzhledem k objektivnímu nedostatku finančních prostředků potřebných na jeho úhradu u něj vytvořil překážku přístupu k soudu, a založil tak ústavně nepřípustnou nemožnost ochrany práv v soudním řízení pouze z důvodu jeho nepříznivé majetkové situace.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Rozhodování o osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), musí být prosto jakýchkoli prvků libovůle a musí za všech okolností šetřit základní práva účastníků řízení. Důsledkem svévolné interpretace je situace označovaná jako denegatio iustitiae (odepření spravedlnosti), jež představuje zásah do práva stěžovatele na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny.

Dle náhledu Ústavního soudu obecné soudy při svém rozhodování o žádosti stěžovatele vykročily z limitů předvídaných ustanovením § 138 odst. 1 o. s. ř., a zasáhly tak do základních práv stěžovatele. Závěry obecných soudů v tomto směru Ústavní soud nemohl považovat za dostatečně přesvědčivé, a tedy ani za přezkoumatelné. Pokud by obecné soudy při svém rozhodování stran osvobození stěžovatele od soudních poplatků skutečně vycházely z celkových majetkových poměrů stěžovatele jako neziskové organizace ve srovnání s výší požadovaného soudního poplatku, z nákladů, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, z povahy uplatněného nároku i dalších okolností, dle názoru Ústavního soudu by soudy nemohly dospět k závěru o částečném osvobození stěžovatele ve výši 50 %. Stanovená, byť snížená poplatková povinnost (ve výši 1 348 168 Kč představující dle účetní uzávěrky za rok 2016 celkem 65 % tržní hodnoty celého majetku), by pro stěžovatele byla nepochybně téměř likvidační a rovněž odrazující od soudního prosazování svých majetkových práv.

Městský soud v Praze postavil svůj závěr o konečném, toliko částečném osvobození stěžovatele, zejména na stěžovatelově vlastnictví nemovitostí. V této souvislosti se jeví jako absurdní, požadovat po stěžovateli jako neziskové organizaci rozprodání nemovitého majetku, jakkoliv se tento nachází v lukrativní části centra Bratislavy. Objekt je sídlem neziskové organizace, kde navíc probíhá těžiště reálných aktivit stěžovatele, na nemovitosti vázne zástavní právo a především – jak bylo obecným soudům v tomto řízení stěžovatelem řádně doloženo – je rovněž předmětem rozsáhlých majetkových sporů. Stěžovateli by za účelem úhrady soudního poplatku zřejmě nemohl být poskytnut ani úvěr, neboť ručení nemovitostmi nepřichází v úvahu. Nadto stěžovateli ani nebyl poskytnut dostatečný časový prostor k zajištění finančních prostředků tímto způsobem.

Stran zvlášť závažných důvodů podle § 138 o. s. ř., jakož i posouzení majetkových poměrů stěžovatele po event. zaplacení soudního poplatku v jeho (snížené) stanovené výši, soudy nevzaly v potaz stěžovatelem tvrzenou a prokázanou významnou skutečnost, a to že není subjektem založeným za účelem vyvíjení podnikatelské činnosti nebo za účelem generování zisku, nýbrž jde o profesní stavovskou organizaci novinářů působící ve Slovenské republice, jejímž hlavním posláním je především ochrana svobody slova a možnosti svobodného šíření informací na Slovensku, a její další fungování je tak pro potřebu zachování demokratické společnosti v tomto státě důležité.

Nad rámec výše uvedeného Ústavní soud podotýká, že součástí zániku Československa a jeho rozdělení na dva samostatné státy se stala i nutnost spravedlivého vypořádání majetkových vztahů mezi nově vzniklými subjekty, přičemž tuto okolnost společné historie obou zemí nelze opomenout.

První senát Ústavního soudu vyhověl ústavní stížnosti Slovenského syndikátu novinárov a zrušil usnesení Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, neboť jimi bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatele na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Jelikož Ústavní soudu dospěl k závěru o důvodech pro zrušení rozhodnutí obecných soudů o částečném osvobození stěžovatele, navazující rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku rovněž neobstojí, a proto bylo Ústavním soudem taktéž zrušeno. Věc se nyní vrací k Obvodnímu soudu pro Prahu 1, který bude při svém dalším rozhodování o osvobození od soudního poplatku vázán právním názorem, vysloveným v tomto nálezu.

Stěžovatel nyní dostane příležitost dosáhnout soudní cestou majetkového vyrovnání.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 444/18 je dostupný ZDE.

 

Zdroj: Ústavní soud
Foto: canva.com

Go to TOP