Havlíček Brain Team, Praha 2024, 256 stran, 420 Kč.

Nebývá to časté, ale ne zcela ojedinělé, že je v Bulletinu advokacie recenzována kniha nikoliv odborného, ale beletristického rázu. To, že tak nyní činím, je dáno tím, že autorka Hana Lenghartová je advokátkou a mediátorkou, či spíše – jak plyne i z názvu – především mediátorkou, ba mohu říci mediátorkou uznávanou, jež čtenáři literárně předává svoje bohaté zkušenosti. Svědčí o tom i to, jak se v závěru publikace vyjádřilo ke knize a autorce osmnáct soudců ze soudů z celých Čech.

Sbírku povídek z prostředí mediace doporučuji číst odzadu. V kapitole Vyznání autorka přibližuje svoji cestu od advokátky k mediátorce, pro niž je – řečeno jejími slovy – podstatné zjištění, že „kam se hrabe pocit z vítězství z vyhraného soudního sporu na pocit satisfakce z úspěšně vedené mediace“. V této kapitole jsou kromě vyznání komparativně přiblíženy různé národní přístupy k mediaci i taktiky, které mohou mediátorovi při smiřování pomoci. V neposlední řadě je tato pasáž lákadlem pro ty, kteří o roli mediátora uvažují a svojí povahou a moudrostí se pro ni hodí.

Hlavní hrdinkou povídek je mediátorka Laura, nikdo však nepochybuje o tom, že kniha má výrazně autobiografický ráz a že je „kauzováním“ o skutečných případech, umně podaným při zachování povinnosti mlčenlivosti.

Musím říci, že devětačtyřicet příběhů jsem přečetl jedním dechem, střídavě s pocity radosti a smutku podle toho, jak se účastníci mediace chovali. Přiznám se, že krok, který mediátorka v příběhu Sofiina volba učinila vůči nechápajícímu otci ve věci výživného pro zletilou dceru končící studia medicíny, bych jako morální facku učinil nejspíše také…

Věřím, že i dalším čtenářům se povídky budou líbit a že se autorka odhodlá k napsání dalších.

JUDr. PhDr. Stanislav Balík, Ph.D., advokát, děkan Fakulty právnické ZČU v Plzni, emeritní ústavní soudce