Povinnost zaměstnavatele hlásit volná místa je opět za dveřmi
Nepřehlédněte! Poslanecká sněmovna schválila dne 11. února 2021 ve třetím čtení vládní návrh zákona o mimořádném příspěvku zaměstnanci při nařízené
Nepřehlédněte! Poslanecká sněmovna schválila dne 11. února 2021 ve třetím čtení vládní návrh zákona o mimořádném příspěvku zaměstnanci při nařízené karanténě (sněmovní tisk č. 1153). Návrh byl předložen Senátu, nicméně je třeba upozornit na to, že Poslanecká sněmovna v rámci projednání uvedené předlohy schválila i pozměňovací návrh, kterým se do českého právního řádu znovu zavádí povinnost zaměstnavatele oznamovat úřadu práce volná pracovní místa.
Výše uvedený návrh zákona předložila vláda Poslanecké sněmovně 9. února 2021 a byl projednán ve stavu legislativní nouze, tedy ve zkráceném jednání. Z vládní důvodové zprávy vyplývá, že takové urychlené projednání je nutné proto, že je třeba „urychleně řešit situaci zaměstnanců, kdy zaměstnanec po dobu nařízené karantény obdrží náhradu příjmů ve zvýšené výši a současně se tak zvýší jeho ochota podrobit se příslušnému testování a zároveň označovat další potenciálně rizikové kontakty“. Vláda dále uvádí, že „rychlým přijetím návrhu tohoto zákona (…) má dojít k oddělení potenciálně nakažených osob od zdravé populace, resp. k motivaci těchto osob podrobit se karanténním opatřením“. Vládním návrhem tohoto zákona neměl být měněn žádný stávající zákon.
K vládním návrhu předložili společně poslankyně Alena Gajdůšková, která byla současně zpravodajkou tohoto sněmovního tisku, a poslanec Roman Onderka (oba zvoleni za ČSSD) mimo jiné pozměňovací návrh, kterým se do uvedeného vládního návrhu zákona vkládá nová část měnící zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, v platném znění, tak, že se do posledně uvedeného zákona zařazuje povinnost zaměstnavatele „do 10 kalendářních dnů oznámit příslušné krajské pobočce Úřadu práce volná pracovní místa a jejich charakteristiku (§ 37) a neprodleně, nejpozději do 10 kalendářních dnů, oznámit obsazení těchto míst“. Volnými pracovními místy se přitom rozumí „nově vytvořená nebo uvolněná pracovní místa, na která zaměstnavatel zamýšlí získat zaměstnance nebo je hodlá obsadit dočasně přidělenými zaměstnanci agentury práce“.
Povinnost zaměstnavatelů oznamovat Úřadu práce volná pracovní místa byla součástí zákona o zaměstnanosti do konce roku 2011. Předkladatelé v odůvodnění svého pozměňovacího návrhu tuto skutečnost připouštějí, ale mají za to, že opětovné zavedení této povinnosti je vhodné proto, „aby měl Úřad práce ČR relevantní přehled o nově vytvořených či uvolněných pracovních místech ve svém územním obvodu a mohl je tak nabízet uchazečům o zaměstnání“. Jejich pozměňovací návrh následně v rozpravě podpořila i ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová.
Novou povinnost zaměstnavatelů označila jako „nový systém hlášení volných pracovních míst na úřadech“ a uvedla, že patří mezi „věci, které nám mohou také pomoci v příštích týdnech a měsících zvládnout situaci kolem nezaměstnanosti, která pravděpodobně bude ještě dále růst v důsledku pandemie“. V hlasování podpořili tento pozměňovací návrh všichni přítomní poslanci ANO (s výjimkou Andreje Babiše a Kamala Fahrana, kteří se hlasování zdrželi), SPD, ČSSD (s výjimkou Jana Hamáčka, který se hlasování rovněž zdržel), KSČM a nezařazená poslankyně Ivana Nevludová, a návrh byl tak přijat 61 hlasy při kvóru 49 hlasů.
Jak uvedeno výše, děje se změna zákona o zaměstnanosti cestou poslaneckého pozměňovacího návrhu k vládnímu návrhu zákona o mimořádném příspěvku zaměstnanci při nařízené karanténě.
Znovuzavedení oznamovací povinnosti ohledně volných pracovních míst nikterak nesouvisí s problematikou, která je předmětem vládního návrhu, tedy s poskytnutím příspěvku zaměstnanci při nařízené karanténě. Navíc byl vládní návrh projednáván v režimu legislativní nouze, což bylo vzhledem k předmětu vládního návrhu odůvodněné; ve vztahu k pozměňovacímu návrhu již nikoli.
Poslankyně Gajdůšková ostatně sama v rozpravě uvedla, že jde o „pozměňovací návrh, který směřuje spíš do budoucnosti“. Vezmeme-li v úvahu judikaturu Ústavního soudu k problematice takzvaných přílepků (srov. zejména nález Ústavního soudu − pléna ze dne 15. února 2007, sp. zn. Pl. ÚS 77/06), lze o dodržení náležitostí legislativní procedury při přijetí změny zákona o zaměstnanosti, provedené zmíněným pozměňovacím návrhem, mít vážné pochybnosti.
Ohledně věcného obsahu změny zákona o zaměstnanosti je zapotřebí se vrátit do roku 2011, kdy byl přijat zákon č. 367/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
S účinností od 1. ledna 2012 byla touto novelou zrušena povinnost zaměstnavatel oznamovat úřadu práce volná pracovní místa a tato povinnost byla nahrazena možností takové oznámení učinit; tento stav trvá dosud. Vláda, která byla předkladatelem této novely, k tomu v důvodové zprávě poznamenala: „Navrhuje se zrušit povinnost zaměstnavatelů hlásit každé volné pracovní místo. Toto opatření bude v praxi znamenat nejen snížení administrativní zátěže zaměstnavatelů, ale i zvýšenou aktivitu krajských poboček Úřadu práce při vyhledávání volných pracovních míst pro uchazeče o zaměstnání a při jednání se zaměstnavateli o možnostech vytváření nových pracovních míst.“
Po deseti letech to již v očích navrhujících poslanců a ministryně práce a sociálních věcí zjevně neplatí a kýženou aktivitu Úřadu práce, tehdy zmiňovanou, má zřejmě nahradit aktivita zaměstnavatelů, a to i za cenu zvýšení jejich administrativní zátěže.
Popsaná změna zákona o zaměstnanosti má nabýt účinnosti 1. března 2021. Znovuzavedená oznamovací povinnost ohledně volných pracovních míst je tak skutečně za dveřmi. Nejde však podle mého mínění o vítaného hosta.
Autor Mgr. Václav Vlk působí jako advokát v Rödl & Partner, advokáti, v.o.s.
Foto: Úřad práce ČR