K úspěšné práci s propuštěnými vězni se závislostmi je potřeba změnit financování sociálních služeb, zajistit dostatek důstojného bydlení a sjednotit praxi při podmíněném propouštění z věznic. Vyplynulo to z projektu, který ve 12 českých věznicích uskutečnilo několik organizací pod vedením Asociace poskytovatelů adiktologických služeb (ASAP). Sociální pracovníci připravili 315 odsouzeným plán výstupu z vězení, 75 z nich se plán podařilo úspěšně dokončit. Projekt představil jeho koordinátor Jakub Michal.

Cílem dvouapůlletého projektu bylo zavedení takzvaného case managementu pro podporu lidí se závislostmi ve věznicích. Jde o metodu intenzivní práce s odsouzenými, do které se zapojí terapeuti, zdravotníci, sociální pracovníci, adiktologové, zástupci Probační a mediační služby a další a vytvoří pro klienty komplexní síť služeb. „Využití case managementu jako specifického způsobu práce s lidmi se závislostí, u kterých se mnohdy kumuluje řada problematických oblastí, které musí po výstupu z vězení řešit, považujeme za velmi vhodné,“ uvedl Jakub Michal.

Projekt podle autora závěrečné zprávy Jiřího Mertla z Univerzity Karlovy v Praze ukázal, že je nutné financování sociálních služeb nastavit na intenzivnější spolupráci s klienty spíše než na poskytování co nejvíce jednotlivých služeb co nejvíce klientům. Většina sociálních služeb je také podle něj financována po jednotlivých projektech. Neexistuje kontinuita a prostředí je nestabilní. V České republice pak působí jeden sociální pracovník na 100 obyvatel. Například v Rakousku je to jeden na 50, v Německu, Francii a severských zemích jeden na 25 a méně obyvatel.

Negativní dopad na práci s vězni se závislostmi a na jejich přípravu na výstup z výkonu trestu mají podle Mertla netransparentní a nepředvídatelná pravidla podmíněného propouštění. „Dotazovaní uváděli, že často, až na výjimky, nevidí žádný konkrétní systematický vzorec, na jehož základě jsou nebo nejsou osoby propouštěny,“ prohlásil. Soudy podle něj rozhodují nekonzistentně, což má vliv na motivaci vězňů a způsobuje problémy se zajištěním následného bydlení.

Největším problémem pro samotné propuštěné vězně zůstává podle Mertla dlouhodobě nedostupné důstojné bydlení. Pro bývalé odsouzené je často jedinou možností, že nastoupí do ubytoven spojených se zaměstnáním v průmyslových zónách. Ubytovny jsou ale rizikové, protože jsou v nich často lidé s drogami.

Podle organizací je závislostmi ohroženo zhruba 60 procent vězňů. Závislost je pak jednou z hlavních příčin recidivy.

Zdroj: ČTK
Foto: VSČR