Nejen pro nejmladší generaci studentů práva, narozených již po přelomu milénia je důležité pochopení významu boje za právní stát a ochranu občanských svobod, jenž probíhal v naší zemi v posledních letech před pádem komunistického režimu. Z tohoto důvodu uspořádala Katedra dějin státu a práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně besedu s brněnským advokátem JUDr. Jiřím Machourkem, který je známý svou činností v oblasti obhajob československých disidentů v 80. letech minulého století, tedy v době, kdy advokáti zastupující disidenty čelili nejen profesionálním výzvám, ale i osobnímu riziku. Setkání moderovali vedoucí Katedry dějin státu a práva Jaromír Tauchen a asistent téže katedry Milan Dobeš.

Doktor Machourek, jenž letos oslavil 80. narozeniny, zahájil besedu vzpomínkami na své dětství a mládí i přiblížením okolností, které ho vedly ke studiu práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. „Než jsem mohl ke studiu nastoupit, musel jsem nejprve získat „správný kádrový profil“ několikaletou prací v dělnické profesi ve slévárně,“ řekl o svých nelehkých začátcích. Během svých studií se stal svědkem událostí Pražského jara a po jejich ukončení zahájil v roce 1976 v Brně advokátní praxi. „Brzy poté jsem se seznámil s Jiřím Müllerem, významnou postavou v komunitě československých disidentů,“ uvedl Jiří Machourek. Toto setkání jej přivedlo k tomu, že se stal jedním z mála advokátů, kteří se nezalekli obhajoby lidí otevřeně vyjadřující nesouhlas s tehdejším režimem.

Téma obhajoby disidentů se přirozeně stalo středobodem celého diskusního setkání. Doktor Machourek, který je stále aktivní v advokátní praxi, během něj mimo jiné představil příběh již zesnulé brněnské advokátky JUDr. Zdeňky Urválkové, jež se také aktivně podílela na obhajobě disidentů a která byla zároveň snachou JUDr. Josefa Urválka, nechvalně známého prokurátora z politických procesů 50. let, jehož plamenné projevy jsou dodnes symbolem pro nejhrubší zneužití práva minulým režimem. „JUDr. Urválková se snažila poskytováním pomoci disidentům částečně napravit křivdy způsobené svým tchánem,“ přiblížil aktivity známé advokátky Jiří Machourek. Její příběh ilustruje komplexní vztah mezi historií, osobní odpovědností a hledáním spravedlnosti.

V průběhu besedy doktor Machourek také zmínil jednotlivé procesy – začal případem Petra Cibulky, kterého popsal jako neobyčejně odvážného člověka. „Cibulka se při výsleších nebál konfrontovat vyšetřovatele Státní bezpečnosti se svou predikcí, že ačkoli nyní sedí v pozici obviněného on, brzy se role obrátí a oni sami budou čelit obvinění,“ uvedl. To nesli příslušníci StB velmi nelibě a vytýkali advokátovi, že svého klienta „neusměrňuje“. V další části svého vyprávění se pak doktor Machourek věnoval případu Jaroslava (Slávka) Popelky, který na dětské tiskárničce vyráběl a v centru Brna distribuoval letáčky s výzvami ke společenským změnám. Případ Popelky, jednajícího zcela samostatně bez podpory jakékoliv disidentské skupiny, ukazuje na nezvyklou formu odporu v té době – jako jeden z mála nejednal ve skupině, ale úplně sám.

Doktor Machourek dále reflektoval svou práci s Ivanem Martinem (Magorem) Jirousem, jehož zastupoval v trestním řízení vyvolaném jeho aktivitami spojenými s peticí „Tak dost.“ Petice, organizovaná Jirousem v reakci na smrt disidenta Pavla Wonky, byla tehdejšími soudy interpretována jako útok na státní orgán a orgány společenské organizace. Během jednoho z Jirousových období věznění se mezi ním a doktorem Machourkem vyvinul pevný vztah. „Jirous byl mimořádně inteligentní, jeho schopnosti vynikly zejména v dobách, kdy nebyl ovlivněn alkoholem nebo jinými substancemi,“ popsal Jirouse Jiří Machourek. A zdůraznil  i jeho významnou roli v disidentském hnutí.

V následující části svého vyprávění doktor Machourek poukázal na specifika své právní strategie, která byla založena na využití Helsinského paktu (Mezinárodního paktu o občanských a politických právech). „K paktu se socialistické Československo přihlásilo v roce 1976. Tento dokument, který později inspiroval vznik Charty 77, představoval klíčový prvek mých obhajob,“ řekl advokát. Avšak československé soudy jeho argumenty opírající se o pakt často ignorovaly, částečně i kvůli neznalosti tohoto mezinárodněprávního dokumentu. A ani v odůvodnění rozsudků se s tímto paktem dále nezaobíraly.

Jak Jiří Machourek dále zmínil, práce advokáta obhajujícího disidenti však rozhodně nezačínala a nekončila pouze v soudní síni. Právní zástupce mohl být pro své klienty z disidentského prostředí velkou psychickou oporou – konkrétně například v tom, že mohl zprostředkovávat komunikaci mezi zadrženými disidenty a jejich rodinami v době, kdy stát systematicky bránil jakémukoliv přímému kontaktu. Tato aktivita nejenže výrazně povzbudila disidenty i jejich blízké ve velmi těžkých časech, ale také vedla ke vzniku celoživotních přátelství mezi advokátem a některými z těch, které zastupoval.

Na dotaz, zda stát, zejména prostřednictvím Státní bezpečnosti, záměrně komplikoval jeho právní praxi či osobní život, doktor Machourek odpověděl: „Udržoval jsem si pocit svobodného vykonávání advokacie. Žádné zvláště nekalé praktiky proti mně systém neuplatňoval.“ Přesto si vzpomněl na specifické obtíže, například na to, že mu nebyla sdělována jména svědků obžaloby, a také, že orgány činné v trestním řízení nařídily výslechy jeho mandantů na stejný čas v různých městech tak, aby se jich všech nemohl účastnit.

Ve druhé části besedy se otevřela platforma pro diskusi, čehož mnozí z přítomných s nadšením využili. Přednášková místnost určená pro tuto akci byla naplněna do posledního místa, přičemž někteří studenti byli dokonce nuceni sedět na schodech – to svědčí o jejich velkém zájmu o setkání s tímto významným zástupcem advokacie. Kromě studentů právnické fakulty a členů akademické obce se besedy zúčastnilo i několik praktikujících advokátů. Rozmanitost publika a jejich zapálení pro téma podtrhly význam setkání nejen pro akademickou komunitu, ale i pro širší právní praxi.

Na závěr publikum odměnilo doktora Machourka upřímným potleskem, který byl projevem uznání i respektu. Ocenili tak nejen jeho odvahu a neochvějnou účast v obhajobě disidentů během jednoho z nejtěžších období naší moderní historie, ale také důvtip a entusiasmus, které ho provázejí dodnes.

Organizátoři akce věří, že beseda nejen zaujala následovníky doktora Machourka, ale také jim poskytla cennou inspiraci na počátku jejich právnické dráhy. Je nezbytné, abychom si připomínali naši minulost, nejen k poctě památky těch, kteří za svobodu trpěli, ale také jako varování pro současné i budoucí generace. V době, kdy se naše společnost potýká s dezinformacemi nejrůznějšího typu, vzestupem politického extremismu a erodující důvěrou v demokratické instituce, je více než kdy předtím klíčové udržovat si bdělost a chránit svobodu, kterou můžeme snadno ztratit. Takováto setkání by měla sloužit jako základ pro posílení našeho občanského povědomí a odolnosti vůči autoritním tendencím a inspirovat nás k aktivní účasti na obraně demokracie, svobody a lidských práv.

Katedra dějin státu a práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity plánuje další přednášky o historii advokacie – na podzim letošního roku zde vystoupí brněnský advokát a bývalý dlouholetý místopředseda ČAK JUDr. Petr Poledník s tématem „Proměny advokacie po roce 1989“.

Mgr. Milan Dobeš, asistent Katedry dějin státu a práva, Právnická fakulta MU v Brně
Foto (na snímku zleva Jaromír Tauchen, Jiří Machourek a Milan Dobeš): archiv Právnické fakulty MU

Tento výstup vznikl na Masarykově univerzitě v rámci projektu: Aktuální problémy teorie a dějin práva, číslo MUNI/A/1504/2023 podpořeného z prostředků účelové podpory na specifický vysokoškolský výzkum, kterou poskytlo MŠMT v roce 2024.