Ústavní soud vydal koncem roku nález sp. zn. IV. ÚS 2137/23, podle kterého nenachází legitimní důvod pro to, aby při zastupování klientů s totožným soukromoprávním nárokem byla výše tarifní hodnoty rozhodná pro sazbu odměny advokáta určována jinak, pouze v závislosti na tom, zda jde o řízení trestní, nebo o řízení civilní. V následujícím článku autor rozebírá skutkové okolnosti danéí věci a obsah rozhodnutí, včetně svého komentáře.

Skutkové okolnosti věci a obsah napadeného rozhodnutí

Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv, zakotvených v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem (dále jen „okresní soud“) bylo rozhodnuto o tom, že odsouzená je povinna nahradit stěžovateli, který v předmětném trestním řízení vystupoval jako poškozený, náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu majetkové škody a nemajetkové újmy v trestním řízení ve výši 17 133,60 Kč a zbytek návrhu na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů zmocněnce stěžovatele ve výši 61 564,80 Kč okresní soud zamítl.

Proti uvedenému usnesení okresního soudu podal stěžovatel stížnost, v níž namítal, že výše odměny za jeden úkon právní služby ve skutečnosti činí 6 820 Kč. Krajský soud napadeným usnesením stížnost zamítl jako nedůvodnou.

Argumentace stěžovatele

Stěžovatel namítal, že argumentoval-li krajský soud nepřípustností toho, aby byla odměna zmocněnce stanovována vyšší než odměna obhájce, nezohlednil individuální okolnosti daného případu. Má za to, že je třeba posuzovat každý úkon právní pomoci individuálně, z hlediska jeho náročnosti a účelnosti. Je přesvědčen, že v předmětné trestní věci vykonal zmocněnec všechny úkony účelně a plnil důležitější roli než samotný obhájce. Uvádí, že to byla odsouzená, kdo zavinil navýšení nákladů poškozeného za zmocněnce, a kvůli komu musel zmocněnec vyvíjet značnou procesní aktivitu. Krajskému soudu rovněž stěžovatel vytýkal, že své rozhodnutí nedostatečně a nesprávně odůvodnil.

Z odůvodnění nálezu

Ústavní soud došel k závěru, že posuzovaná věc zásah Ústavního soudu vyžaduje, a uzavřel, že napadeným usnesením krajského soudu bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatele vlastnit majetek a právo na soudní ochranu, a napadené usnesení krajského soudu zrušil.

Ústavní soud nenachází legitimní důvod pro to, aby při zastupování klientů s totožným soukromoprávním nárokem byla výše tarifní hodnoty rozhodná pro sazbu odměny advokáta určována jinak, pouze v závislosti na tom, zda jde o řízení trestní, nebo o řízení civilní.

Jistě nelze přehlížet, že poškozený a jeho zmocněnec mají v trestním řízení při prosazování nároku na náhradu škody, nemajetkové újmy či na vydání bezdůvodného obohacení často ulehčenou úlohu, neboť je oprávněnost tohoto nároku do značné míry (resp. někdy i v plné míře) objasňována činností orgánů činných v trestním řízení. Pak ovšem adekvátní řešení menší intenzity a významu činnosti advokáta – zmocněnce spočívá zásadně v redukci počtu úkonů právní služby (posuzování jejich účelnosti), popř. povahy takového úkonu (úkon či tzv. půlúkon), nikoli v redukci výše tarifní hodnoty rozhodné pro sazbu odměny.

Postup obecných soudů v posuzované věci byl v rozporu s uvedenými principy. Krácením výše tarifní hodnoty pro sazbu odměny zmocněnce stěžovatele byl vytvářen nedůvodný rozdíl v honorování advokáta prosazujícího soukromoprávní nárok poškozeného v adhezním řízení oproti tomu, jak by byla činnost téhož advokáta honorována při uplatňování téhož nároku v civilním řízení. Vznikl tak nedůvodný rozdíl ve výši nahrazovaných nákladů na právní zastoupení poškozenému, který uplatňuje soukromoprávní nárok v adhezním řízení, a poškozenému, který se téhož nároku domáhá v občanskoprávním řízení.

Ústavní soud dále došel k závěru, že je třeba při stanovení odměny za jeden úkon právní služby (v souvislosti s nárokem na náhradu nemajetkové újmy) i pro adhezní řízení vycházet z tarifní hodnoty v paušální výši 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, kdy odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3771/2020 (uveřejněné pod č. 12/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jelikož v nyní posuzované věci představovala část přiznané náhrady újmy právě nárok na náhradu nemajetkové újmy, nebyl důvod, aby zde nebyl aplikován popsaný přístup. Vzhledem k tomu, že stěžovateli byla přisouzena i náhrada majetkové újmy, a u té se výše tarifní hodnoty rovná výši náhrady, měl k tomu krajský soud také přihlížet, a při určení sazby odměny tak měl vycházet z tarifní hodnoty odpovídající součtu dvou zmíněných tarifních hodnot (§ 12 odst. 3 advokátního tarifu). Ústavní soud na tomto místě považuje za vhodné poznamenat, že na závěru o porušení ústavně zaručeného práva stěžovatele nic nemohla změnit ani okolnost, že šlo o spor o náhradu nákladů řízení. Daný typ rozhodnutí je podle Ústavního soudu významný z pohledu kvalitativního, nikoli kvantitativního [viz nález ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89)], a z důvodu ochrany ústavnosti proto přesahuje svým významem věc samotnou. I takové rozhodnutí se totiž dotýká účelu, podstaty a smyslu ústavního práva na náhradu škody, resp. nemajetkové újmy (srov. nález ze dne 20. 6. 2023, sp. zn. III. ÚS 1125/23).

Současně Ústavní soud na tomto místě konstatuje, že paušální tarifní hodnota 50 000 Kč ve vztahu k věcem podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, tedy k věcem, které se týkají odčinění nemajetkové újmy vzniklé zásahem mj. do ústavně garantovaných přirozených práv člověka, vlivem času ztrácí na přiměřenosti (od 1. 9. 2006 nebyla změněna), a očekává, že aktualizace bude obsahem novely advokátního tarifu připravované Ministerstvem spravedlnosti.

Komentář

Tento nález je důležitým vodítkem pro advokáty, jež zastupují jakožto zmocněnci poškozené v trestním řízení. Ústavní soud v tomto nálezu vyloučil možnost soudů krátit odměnu zmocněnců neaplikováním tarifní hodnoty, ze které soudy vycházejí v občanskoprávním řízení, ponechal však možnost nepřiznat odměnu za neúčelné úkony. Obecně nelze samozřejmě takovému závěru nic vytknout, na druhou stranu nelze nezmínit, že otázku účelnosti si každý soudce či úředník může vykládat po svém a mohou vznikat rozpory ohledně otázky, zda se zmocněnec poškozeného měl účastnit určitého úkonu v trestním řízení. Zmocněnci poškozených by tak měli svoji účast u úkonů orgánů činných v trestním řízení se svými klienty jakožto poškozenými vždy předem projednat a poučit je, že je možné, že soud za tento úkon právní služby náhradu nákladů řízení nepřizná, protože v očích soudu nebude posuzován účelně. Skutečnost, že zmocněnec nemůže předem vědět, co se může dozvědět např. při výslechu svědka, jenž na první pohled nemá s otázkou náhrady újmy poškozeného nic společného, je věc druhá a osobně doufám, že soudy budou ke krácení úkonů přistupovat vždy velmi zdrženlivě.

Rovněž Ústavní soud potvrdil rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, jenž rozhodl, že i ve věcech peněžité náhrady nemajetkové újmy při ublížení na zdraví podle § 2958 o. z., jež představuje zásah do osobnostního práva, činí tarifní hodnota 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Ústavní soud v tomto směru vydal v nedávné době usnesení ze dne 14. 2. 2023, sp. zn. I. ÚS 198/23, a na to navazující usnesení ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. IV. ÚS 2214/23.

Dle mého názoru je však v tomto směru současná rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nepřesvědčivá, když mám za to, že náhrada za vytrpěné bolesti a ztížení společenského uplatnění pregnantně vyčíslitelná bez nepoměrných obtíží je, a to podle znaleckého posudku, jenž vychází z metodiky Nejvyššího soudu, a nevidím stále přesvědčivý důvod pro to, aby tarifní hodnota nebyla určena podle výše přiznané jistiny, tedy dle § 7 a § 10 odst. 5 advokátního tarifu. Analogie s ust. § 2959 o. z. není namístě, protože nároky na odškodnění pro pozůstalé na rozdíl od bolestného a ztížení společenského uplatnění pregnantně vyčíslitelné nejsou a záleží opravdu pouze na posouzení soudu. Uvidíme tak, jak se bude judikatura Nejvyššího soudu či Ústavního soudu v tomto směru dále vyvíjet, a to i v návaznosti na dlouho očekávanou novelu advokátního tarifu.

Nález zpracoval a okomentoval JUDr. VÁCLAV CIDLINA, advokát a zapsaný mediátor.

Ilustrační foto: pixabay

Celý judikát najdete v systému NALUS na stránkách Ústavního soudu www.usoud.cz.