Autor v následujícím příspěvku rozebírá jednotlivá restrukturalizační opatření (provozní změny, restrukturalizace majetku, restrukturalizace vlastního kapitálu, restrukturalizace závazků) a jejich efektivitu.

Základním dokumentem celého procesu preventivní restrukturalizace je restrukturalizační plán, který by měl představovat výsledek jednání podnikatele a dot­čených stran ohledně konkrétních návrhů sloužících k zachování či obnově provozuschopnosti závodu podnikatele. Takové návrhy se nazývají restrukturalizační opatření[1] a dle ust. § 16 zákona č. 284/2023 Sb., o preventivní restrukturalizaci (dále „ZPR“), se jimi rozumí zejména restrukturalizace majetku, restrukturalizace závazků, restrukturalizace vlastního kapitálu nebo provozní změny. Pokud by se následně v procesu preventivní restrukturalizace stal restrukturalizační plán účinný, budou to právě restrukturalizační opatření, která mezi stranami mohou založit nová práva a povinnosti. Svým způsobem je tak restrukturalizační plán, stejně jako reorganizační plán, právním jednáním sui generis, na jehož základě může dojít ke vzniku, změně či zániku soukromoprávních vztahů i mimo projevenou vůli stran.[2]

Jakkoli je výčet restrukturalizačních opatření, stejně jako v případě reorganizace, demonstrativní, byl zákonodárce v případě ZPR důslednější. Každá ze čtyř výše uvedených kategorií restrukturalizačních opatření má svá vlastní ustanovení,[3] v rámci kterých jsou poměrně detailním způsobem vymezeny možné podoby záchrany závodu podnikatele. Úmyslem zákonodárce v tomto směru zřejmě nebylo rozšířit možnosti preventivní restrukturalizace oproti procesu formální reorganizace,[4] ale spíše zpřesnit možné okruhy prostředků záchrany závodu a učinit novou normu srozumitelnější, a to jak pro její adresáty, tak i pro restrukturalizační soudy. Ostatně, v tomto ohledu směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1023 ze dne 20. června 2019 o rámcích preventivní restrukturalizace, o oddlužení a zákazech činnosti a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení a o změně směrnice (EU) 2017/1132 (směrnice o restrukturalizaci a insolvenci), dále „směrnice“, poskytovala zákonodárci oproti jiným instrumentům preventivní restrukturalizace poměrně široké pole volnosti.[5]

V případě každého restrukturalizačního opatření musí být v restrukturalizačním plánu výslovně uvedeno, jakým způsobem navrhované opatření přispívá k naplnění účelu preventivní restrukturalizace, a stejně tak, jaké má dopady na provoz závodu podnikatele a na právní postavení dotčené strany. Účelem uvedeného pravidla má být především odstranění nesmyslných, neúčelných či zneužívajících opatření, která nesměřují k ozdravení provozu závodu, nýbrž např. k poškozování věřitelů.[6] Jakkoli lze v tomto ohledu kvitovat záměr zákonodárce, nelze bez dalšího mít za to, že samotné vysvětlení důsledků restrukturalizačního opatření ze strany podnikatele by mělo vést k zamezení zneužívání procesu preventivní restrukturalizace. Především v případě, kdy s restrukturalizačním plánem nebudou souhlasit všechny dotčené strany, bude zejména na restrukturalizačním soudu, aby důsledně zvážil všechny dopady navrhovaných opatření a v případě zjevně zneužívajícího záměru rovněž adekvátně zasáhl.

Ačkoli je zřejmé, že restrukturalizační opatření budou mít různé způsoby provedení (a s tím i související různá rizika pro dotčené strany), záměr všech by měl být v souladu s primárním účelem preventivní restrukturalizace. V každém případě totiž jejich prostřednictvím musí podnikatel předejít úpadku a zachovat či obnovit provozuschopnost svého závodu.[7] Uvedená hraniční podmínka souvisí se samotnou podstatou preventivní restrukturalizace a pravidla tzv. minimální a maximální míry finančního distressu.[8]

Provozní změny a restrukturalizace majetku

Restrukturalizační opatření v podobě implementace provozních změn lze označit za nejméně „invazivní“ opatření vůči dotčeným stranám. Zákonodárce v tomto případě uvádí řadu postupů na úrovni obchodních, marketingových a personálních strategií, a obecně se tak jedná spíše o manažerské řízení podnikání než o zásah do právních vztahů dotčených stran.[9] Z praktického hlediska lze předpokládat, že se bude v tomto případě jednat o restrukturalizační opatření, která budou zpravidla doprovodná k ostatním opatřením uvedeným v restrukturalizačním plánu, a to za účelem zvýšit kredibilitu další provozuschopnosti závodu podnikatele. Jinými slovy, pro „změnu ve způsobu nákupu, skladování, přepravě a zásobování“[10] podnikatel zkrátka nemá a nebude mít potřebu zahajovat administrativně a finančně náročný proces preventivní restrukturalizace a jednoduše ji implementuje. Hodí se nicméně rovněž zdůraznit, že jako restrukturalizační opatření spočívající v provozních změnách zákonodárce uvádí rovněž změny v organizaci práce nebo snížení počtu zaměstnanců.

Hromadné propouštění by nemělo být hlavním cílem preventivní restrukturalizace,[11] když zachování provozuschopnosti (resp. zaměstnanosti) závodu je jednou ze základních podmínek vedení tohoto procesu. Na druhou stranu se ve výjimečnějších případech může objevit potřeba signifikantnějších úspor, a v takovém případě může podnikatel přistoupit k personální optimalizaci. V každém případě platí, že by pro účely hromadného propouštění měly být dodrženy postupy stanovené zákoníkem práce, a pouze v případě, kdy by reorganizační plán předpokládal snížení počtu zaměstnanců o více než čtvrtinu, musel by být vždy předmětem posouzení restrukturalizačního soudu.[12] Stejně tak se hodí zdůraznit, že pohledávky zaměstnanců jsou vyloučeny z procesu preventivní restrukturalizace,[13] a hromadné propouštění tak bude mít vždy zásadní dopad na provozní kapitál podnikatele.[14]

Ohledně restrukturalizace majetku platí, že mezi nejčastěji vy­užívanou formu v procesu preventivní restrukturalizace bude velmi pravděpodobně patřit prodej provozně nenutného majetku, který povede k zajištění dostatečné likvidity pro zajištění financování provozu či úhradu splatných závazků. Stejně tak může být využívanou formou vydání věci dotčeným stranám,[15] což není nic jiného než forma uspokojení peněžité pohledávky nepeněžitým plněním. Jakkoli by se dalo vydání věci učinit i bez nutnosti zahájení preventivní restrukturalizace, bude tento postup vhodný k odstranění pochybností ohledně valuace vydávání věci[16] či, případně, překlenutí nesouhlasu dotčené strany. Právě překlenutí nesouhlasu dotčené strany je nicméně v tomto aspektu poněkud problematické, neb se může stát, že v případě vydání majetku více dotčeným stranám může být nesouhlasící dotčená strana prostřednictvím procesu preventivní restrukturalizace de facto proti své vůli donucena k účasti na spoluvlastnictví, které pro ni může být v mnoha ohledech nevyhovující. Obdobou této formy restrukturalizace majetku je rovněž převod části majetku na nově založenou právnickou osobu, ve které získají dotčené strany účast, což je řešení, které rozeznává rovněž insolvenční právo.[17]

Hodí se dále dodat, že zákonodárce do oblasti restrukturalizace majetku zařazuje nepříliš intuitivně rovněž přijetí nového financování.[18] Jakkoli je zřejmé, že se spíše než o restrukturalizaci majetku jedná o zdroj financování, lze usuzovat, že zákonodárce dává zařazením poskytnutí nového financování jako restrukturalizačního opatření najevo, že i restrukturalizační plán postavený pouze na zajištění nového financování může být smysluplným způsobem řešení finančních obtíží podnikatele. Nové financování poskytnuté v procesu preventivní restrukturalizace[19] totiž požívá nadstandardní ochrany v případě následně zahájeného insolvenčního řízení.

Takto poskytnuté financování (kterým se pro účely preventivní restrukturalizace rozumí rovněž poskytnutí finanční záruky nebo jiného zajištění za dluhy podnikatele)[20] totiž nelze po rozhodnutí o úpadku podnikatele prohlásit za neúčinné, a stejně tak nelze poskytnutí nového financování samo o sobě hodnotit jako důvod vzniku odpovědnosti za škodu způsobenou věřitelům.[21] Stejně tak jsou pohledávky nespřízněných osob z poskytnutého nového financování považovány v příp. následně zahájeném insolvenčním řízení za pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, a jsou tak uspokojovány prioritně.[22] Jinými slovy, samotný proces preventivní restrukturalizace tak může spočívat i toliko ve strukturování nového chráněného financování.

Restrukturalizace vlastního kapitálu

Hlavním účelem restrukturalizačního opatření v podobě restrukturalizace vlastního kapitálu je a priori snížení poměru cizího kapitálu na straně pasiv a s tím související snížení zadluženosti podnikatele.[23] Ačkoli zákonodárce mezi demonstrativně vymezené způsoby této formy restrukturalizace řadí rovněž zvýšení vlastního kapitálu příplatkem stávajícího společníka či zvýšení základního kapitálu z vlastních zdrojů, jen obtížně si lze představit, že by pro učinění těchto kroků podnikatel vstupoval do procesu preventivní restrukturalizace, když k jejich implementaci mu bez dalšího postačuje současná právní úprava. Tak jako v případě implementování provozních změn se tak velmi pravděpodobně bude jednat o doprovodná opatření k jiným způsobům provedení restrukturalizace (např. prodloužení splatnosti pohledávek dotčených stran apod.).

Mnohem častěji budou podnikatelé v této souvislosti, stejně jako v případě reorganizace, volit restrukturalizaci ve formě kapitalizace pohledávky či, jinými slovy, transformaci cizího kapitálu do vlastního kapitálu. Bude tak tomu především v případě velkého věřitele, se kterým se podnikatel dokáže domluvit na dalším směřování provozu svého závodu. Zákonodárce v tomto ohledu uvádí možnost založit prostřednictvím preventivní restrukturalizace formu dočasného podílu na základním kapitálu, kdy by byl po uplynutí určité doby či splnění jiných podmínek podíl převeden zpět na stávající společníky.[24] V zásadě se jedná o určitou formu obráceného mezzaninu, kdy při splnění určité podmínky (zpravidla se bude nejčastěji jednat o splacení pohledávky dotčené strany) dojde k navrácení podílu na základním kapitálu stávajícím společníkům.

Tak jako tak bude možné provést jakékoli restrukturalizační opatření vedoucí ke změně vlastnické struktury podnikatele pouze se souhlasem nejvyššího orgánu obchodní korporace.[25] Ačkoli směrnice v tomto ohledu dávala zákonodárci možnost provést výraznější omezení práv společníků,[26] přistoupil zákonodárce ke konzervativnější právní úpravě, která klade důraz na zajištění shody mezi všemi dotčenými stranami (tedy mezi vybranými věřiteli a společníky, jejichž právo bude přímo dotčeno restrukturalizačním plánem).[27]

Restrukturalizace závazků

V případě restrukturalizace závazků se bude jednat o zdaleka nejpoužívanější restrukturalizační opatření, když především blížící se splatnost závazků či jejich výše může být pro případné odvrácení finanční tísně podnikatele stěžejní. Stejně jako v případě reorganizace lze očekávat, že podnikatelé budou přistupovat k tzv. haircutu pohledávek, tedy efektivně ke snížení jejich výše, a pro účely optimalizace řízení svého cash flow pak rovněž k prodloužení splatnosti závazků či, případně, k formování různých druhů splátkových kalendářů. Právě prodloužení doby splatnosti dluhu či stanovení platebního kalendáře je prvním z demonstrativně vymezených restrukturalizačních opatření uvedených v zákoně a prominutí dluhu či jeho části pak posledním.[28] Zákonodárce přitom demonstrativní výčet restrukturalizačních opatření v tomto případě seřadil podle stupně závažnosti dopadů do práv dotčených stran.[29] Jakkoli lze jistě mít za to, že prominutí části dluhu je vůči dotčené straně více zatěžující než prodloužení jeho splatnosti, lze ohledně tohoto řazení mít určité pochybnosti, když mezi prvním a posledním výčtem se nachází možnost změny v obsahu závazků, tedy efektivně možnost provést restrukturalizaci platného a účinného právního vztahu.

Možnost restrukturalizovat nepeněžité závazky přímo ze směrnice nevyplývá a řada členských států tuto možnost do svého právního řádu výslovně neimplementovala, když se ve své podstatě jedná o poměrně výrazný zásah do principu pacta sunt servanda. Zákonodárce v tomto ohledu naopak výslovně uvádí možnost učinit změnu v obsahu závazku např. co do způsobu zajištění, výše úroku z prodlení a konečně pak velmi široce rovněž co do ujednání o jiných než platebních podmínkách.[30] Právě poslední z demonstrativně vymezených restrukturalizačních opatření pak v zásadě nechává množinu možných modifikací smluvně založených práv a povinností bez dalšího omezení. Jediným korektivem, který zákonodárce v dané souvislosti uvádí, je nemožnost provést změnu závazku ve zrušení informační povinnosti podnikatele vyplývající z jiných právních předpisů nebo uzavřených smluv.[31] Výkladem a contrario by se tak mohlo zdát, že změna závazku spočívající např. ve snížení či zrušení sjednané smluvní pokuty, umožnění ukončení sjednaného nájmu či leasingu za jiných než dohodnutých podmínek či jakákoli jiná povinnost založená mezi stranami platnou a účinnou smlouvou naopak možná je.

Tento radikální závěr jistě bude mít v praxi korektiv v těch případech, kdy s navrženou změnou nebude dotčená strana souhlasit. V takovém případě bude účinnost restrukturalizačního plánu navázána na rozhodnutí restrukturalizačního soudu,[32] který bude každé takové navrhované opatření poměřovat principy spravedlnosti, přiměřenosti a legálnosti.[33] Uvedené tak bude klást zvýšené nároky na restrukturalizační soudy, jelikož změnu v obsahu závazků nebude vždy dobře možné jednoznačně kvantifikovat a posouzení, zdali by se dotčená strana implementací restrukturalizačního opatření nedostala do méně výhodného postavení, než v jakém by byla, kdyby byl úpadek podnikatele řešen v insolvenčním řízení, nebude v některým případech možné provést jen na základě zpracovaného znaleckého posudku ve smyslu ust. § 96 ZPR. Vždy bude nezbytné ad hoc posuzovat smysl a účel navržené změny v obsahu závazku a srovnat s ohledem na princip proporcionality jeho dopad na nesouhlasící dotčenou stranu a s eventuálními přínosy pro podnikatele, souhlasící dotčené strany, a konečně i všechny ostatní stakeholdery, kterých se přímo či nepřímo navržená restrukturalizace dotýká.

Jako relativně samostatnou a v zákoně nijak výslovně neřešenou situací budou případy, kdy se podnikatel bude snažit prostřednictvím restrukturalizace změny v obsahu závazku modifikovat smlouvy o vzájemném plnění. Intence podnikatele v tomto směru přitom může být stejná jako v případě insolvenčního správce po prohlášení konkursu.[34] Tam, kde dává další pokračování takové smlouvy smysl, může mít podnikatel tendence k modifikaci smlouvy tak, aby nemohlo dojít k jejímu ukončení druhou smluvní stranou. Naopak tam, kde smlouva nebude dávat další ekonomický význam, může mít zájem na jejím „násilném“ ukončení, byť by mu takový postup byl jinak dle platného práva bez dalšího zapovězen.

Byť je možnost modifikovat smlouvy o vzájemném plnění jednou z důležitých podmínek pro efektivní proces reorganizace či restrukturalizace,[35] zákonodárce v tomto směru žádná výslovná pravidla pro takový postup neupravuje. S ohledem na podmínku nikoli horšího zacházení s dotčenou stranou v rámci procesu preventivní restrukturalizace oproti insolvenčnímu řízení lze dojít k závěru, že pro případnou modifikaci takových smluv se prosadí obdobné principy, které jsou robustně uvedeny v insolvenčním právu. Jinými slovy, lze si představit, že pokud by změna v obsahu závazku smlouvy o vzájemném plnění měla ultimativně vést k „násilnému“ ukončení takové smlouvy, měl by být podnikatel připraven uhradit druhé straně škodu tím způsobenou. Tak jako tak bude i v tomto případě nezbytné posuzovat každý případ ad hoc a přes výše uvedený princip proporcionality poměřovat dopady především na nesouhlasící dotčenou stranu a přínosy pro všechny ostatní.

Zákonodárce v rámci restrukturalizace závazků dále výslovně uvádí, že všechna demonstrativně uvedená opatření se použijí i pro dluhy z dluhopisů či jiných dluhových cenných papírů.[36] Jakkoli by se mohlo zdát uvedené jako nadbytečné, když i v případě reorganizace je možné restrukturalizovat závazky z vydaných dluhopisů, lze mít za to, že toto výslovné zákonné ustanovení adresuje aktuální problém dluhopisového trhu,[37] v rámci kterého se řada emitentů dostává do finančních obtíží, které zpravidla vyústí až k prohlášení úpadku. Zákonodárce tak dává najevo, že i pro tyto emitenty může být řešení finanční tísně prostřednictvím preventivní restrukturalizace vhodným nástrojem, jak event. předejít úpadku.

Závěr

Bez nadsázky lze uzavřít, že prostřednictvím restrukturalizačních opatření lze docílit změn v právních vztazích, které by jinými postupy nebyly možné. Ať už se jedná o převody majetku, změny ve vlastnických strukturách, či změny v obsahu platně sjednaných závazků, prostřednictvím preventivní restrukturalizace bude za splnění přísných podmínek možné založit nová práva a povinnosti i vůči dotčené straně, která s takovými změnami nesouhlasí. V tomto ohledu poskytuje restrukturalizace relativně mocný a v řadě případů i neintuitivní nástroj, prostřednictvím kterého lze překonat i jinak univerzálně platné zásady právního řádu.

Pouze praxe ukáže, kde přesně jsou limity těchto změn, nicméně v každém případě lze každému doporučit, aby se obrátil na zkušeného odborníka z oblasti insolvenčního práva, neb hranice přípustného prostoru v rámci restrukturalizačních opatření budou velmi pravděpodobně úzce souviset s limity již stanovenými judikaturou především v oblasti reorganizací. Tak jako tak i v případě preventivní restrukturalizace beze zbytku platí, že dobrý sluha může být rovněž i zlým pánem.

 

Mgr. Ing. Jiří Rahm je advokátem v advokátní kanceláři Allen & Overy (Czech Republic).

Ilustrační foto: pixabay

---

[1] Názvosloví odpovídá ust. § 341 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), dále „ins. zák.“, ve kterém jsou demonstrativně uvedena reorganizační opatření.

[2] Základním principem procesu preventivní restrukturalizace je možnost provést tzv. cross-class cram-down (srov. především ust. § 98 a 99 ZPR), tedy implementovat zásadní změnu v dříve dohodnutých právech a povinnostech i přes nesouhlas dotčených stran.

[3] Srov. § 17 až 21 ZPR.

[4] Ostatně, výčet opatření je v případě reorganizace demonstrativní, stejně jako v případě ZPR.

[5] Srov. čl. 2 odst. 1 bod 1 směrnice, ve kterém jsou restrukturalizační opatření uvedena rovněž pouze demonstrativně.

[6] Srov. důvodovou zprávu k ust. § 16 odst. 2 ZPR.

[7] Srov. § 2 písm. c) ZPR.

[8] Srov. především podmínky přípustnosti preventivní restrukturalizace dle ust. § 4 ZPR.

[9] Srov. důvodovou zprávu k ust. § 21 ZPR.

[10] Viz § 21 odst. 1 písm. c) ZPR.

[11] Srov. důvodovou zprávu k ust. § 21 ZPR.

[12] Srov. § 39 odst. 1 ZPR.

[13] Srov. § 22 odst. 1 písm. a) ZPR.

[14] Viz A. Sigmund: Zákon o preventivní restrukturalizaci. Praktický komentář, Wolters Kluwer, Praha 2023, str. 145.

[15] Viz § 17 písm. c) ZPR.

[16] V případě vznesení námitky podle ust. § 98 odst. 2 písm. e) a § 99 odst. 3 ZPR může restrukturalizační soud zadat ocenění jiného než peněžitého plnění (viz § 96 odst. 2 ZPR).

[17] Viz aktuálně vedené insolvenční řízení dlužníka Arca Investments, a. s., v reštruktualizácii, v jehož rámci byl předložen dlužnický reorganizační plán postavený právě na tomto reorganizačním opatření.

[18] Viz § 17 písm. e) ZPR.

[19] Srov. § 27 ZPR.

[20] Dle § 27 odst. 4 ZPR se za nové financování považuje dále rovněž vzdání se zajištění k majetku podnikatele a umožnění využití peněžních prostředků nebo jiných věcí tvořících předmět zajištění podnikatelem.

[21] Srov. § 28 ZPR.

[22] Viz § 169 odst. 2 písm. b) ins. zák.

[23] Srov. důvodovou zprávu k ust. § 19 ZPR.

[24] Viz § 19 písm. c) bod 2 ZPR.

[25] Srov. § 16 odst. 4 ZPR.

[26] Viz čl. 12 směrnice, který je a priori zaměřen na omezení možností společníků (držitelů majetkových podílů) nepřiměřeně bránit či klást překážky provedení restrukturalizačního plánu.

[27] Srov. důvodovou zprávu k § 16 odst. 4 ZPR.

[28] Srov. § 18 odst. 1 písm. a) a g) ZPR.

[29] Viz důvodová zpráva k ust. § 18 ZPR.

[30] Srov. § 18 odst. 1 písm. c) až e) ZPR.

[31] Viz § 18 odst. 3 ZPR.

[32] Viz § 39 odst. 1 ZPR.

[33] Viz především § 24, 98 a 99 ZPR.

[34] Srov. § 253 ins. zák.

[35] Srov. B. Becker, J. Josephson: Non-Financial Liabilities and Effective Corporate Restructuring, 2023, dostupné z: Non-Financial Liabilities and Effective Corporate Restructuring by Bo Becker, Jens Josephson :: SSRN.

[36] Viz § 18 odst. 2 ZPR.

[37] Viz např. J. Lalka, F. Volavka, J. Kvasnička: Insolvence a nekalé jednání emitentů podnikových podlimitních dluhopisů v České republice vydaných od 1. 1. 2023, 2021, dostupné z: rizikove-podnikove-dluhopisy-2021-publikace-od-surveilligence.pdf.