Autorka v následujícím příspěvku kriticky rozebírá podmínky prodloužení všeobecného i individuálního moratoria podle zákona o preventivní restrukturalizaci.

Naše aktuálně dva nejzásadnější předpisy upravující kolektivní vymáhání práv a povinností, tj. insolvenční zákon a nově účinný ZPR, obsahují celkem tři druhy moratorií, o které lze v jiných situacích žádat, za jiných podmínek je vyhlásit a samozřejmě za jiných podmínek je prodloužit a/nebo opakovat. Slovy klasika by se dalo říct: „Nudíte se? Kupte si medvídka mývala.“[1]

Ještě předtím, než se budu zabývat předmětem předkládaného článku, tj. prodloužením všeobecného a individuálního moratoria podle ZPR, považuji za podstatné zdůraznit, proč jsou moratoria tak důležitá. Je to právě díky jejich účinkům, které nejenže chrání dlužníka, ale rovněž oslabují práva ostatních věřitelů. Nové druhy moratorií v ZPR tyto účinky dokonce rozšiřují vůči různým okruhům věřitelů. Vzhledem k tomu, že všechny účinky moratorií nejsou předmětem tohoto článku, vyjmenuji na tomto místě alespoň ty společné.

Pokud jde o oslabení práv věřitelů a posílení ochrany dlužníka v době vyhlášení moratoria, v zásadě jde o omezení, která jsou spojena se zahájením insolvenčního řízení, tj. nelze zahájit insolvenční řízení věřitelským insolvenčním návrhem,[2] nelze zahájit ani provést výkon rozhodnutí nebo exekuci,[3] věřitelé nemohou uplatnit právo na uspokojení ze zajištěného majetku podnikatele, nabýt nové zajištění, nebo dokonce ukončit dlouhodobé nesplněné smlouvy ani z nich odepřít plnění. Mám za to, že z vyjmenovaných omezení je zřejmý důvod, proč by úprava moratorií (za jakých podmínek je vyhlásit, prodloužit apod.) měla být alespoň jednotná, když už ne jednoduchá. Bohužel, není tomu tak, a to ani pro případ prodloužení moratorií dle ZPR.

Dva druhy moratorií

ZPR zavádí dva druhy moratorií, tj. všeobecné a individuální. Zdá se, že se jedná o vhodně zvolené řešení. Směrnice[4] připouš­tí, aby členské státy rozlišovaly různé druhy moratorií, přičemž smysl tohoto rozlišování, pro které se zákonodárce při transpozici rozhodl, má nesporné výhody. Vyhlášení individuálního moratoria podle ZPR je totiž možné využít, na rozdíl od všeobecného moratoria, již před zahájením preventivní restrukturalizace.[5] Individuální moratorium dále nezasahuje do práv všech věřitelů, nýbrž pouze těch individuálně určených,[6] a individuální moratorium se na rozdíl od toho všeobecného nevyhlašuje vyhláškou,[7] takže není spojeno s negativní publicitou a z ní plynoucích případných obtíží.[8] Rozlišování na více druhů moratorií tak odpovídá účelu, pro který byla tato možnost v čl. 6 odst. 3 směrnice zakotvena.[9]

Povedené řešení ohledně institutu moratoria je však zastíněno nepovedenou transpozicí podmínek, za kterých lze moratorium prodloužit. Obě moratoria lze prodloužit podle podmínek stanovených v § 77 odst. 1 ZPR. Podle komentářové literatury je k prodloužení moratoria nutné kumulativní splnění dvou podmínek. Zaprvé, že podnikatel dosáhl při vyjednávání nebo sestavování restrukturalizačního plánu takového pokroku, z něhož lze usuzovat, že v dohledné době předloží dotčeným stranám k hlasování restrukturalizační plán. Zadruhé, že podnikatel k návrhu připojil písemný souhlas většiny dotčených stran nebo odůvodněné doporučení restrukturalizačního správce.[10] Podle mého názoru však kumulativní splnění dvou výše uvedených podmínek z textu zákona nevyplývá a postačí alternativní naplnění jednoho z bodů § 77 odst. 1, tj. buď naplnění podmínky podle § 77 odst. 1 písm. a), nebo naplnění podmínky podle § 77 odst. 1 písm. b), nebo naplnění podmínky podle § 77 odst. 1 písm. c) ZPR.

Struktura ustanovení totiž vypadá následovně: Soud moratorium prodlouží, pokud podnikatel předloží a), b), nebo c). Použití spojky „nebo“ jasně indikuje záměr zákonodárce nabídnout jednotlivé body jako alternativy. To ostatně tvůrcům právních předpisů napovídá mj. Metodická pomůcka pro přípravu návrhů právních předpisů.[11] Pokud bych chtěla přistoupit na výklad citovaného ustanovení způsobem, jakým ho vykládá komentářová literatura, musela bych přistoupit na to, že ustanovení vzniklo legislativní chybou, a upřednostnit teleologický výklad před gramatickým.[12] Možnost prosazení teleologického výkladu na úkor gramatického je obecně přípustná, avšak pouze v případě, kdy o jednoznačnosti a výlučnosti smyslu a účelu zákona není jakákoli pochybnost.[13] Jediný argument ve prospěch prolomení gramatického výkladu by tak mohla nabízet důvodová zpráva.[14] Její znění však není dostatečně určité k tomu, abychom z něj mohli vycházet při výkladu tohoto ustanovení. Proto teleologický výklad § 77 odst. 1 ZPR nelze upřednostnit před gramatickým a budu v následujících pasážích nadále vycházet z toho, že soud moratorium prodlouží za splnění kterékoli z nabízených podmínek.

• K první podmínce prodloužení, tj. dosažení pokroku, z něhož lze usuzovat, že bude restrukturalizační plán předložen k hlasování.

Podle čl. 6 odst. 7 směrnice mohou členské státy umožnit prodloužení moratoria. Jako jeden z příkladů, které členské státy mohou vzít v úvahu, uvádí, že „v jednáních o restrukturalizačním plánu bylo dosaženo příslušného pokroku“. Neurčitost tohoto pojmu v textu směrnice má své opodstatnění. To spočívá v tom, že samy členské státy si mají určit kritérium, při jehož splnění k tomuto příslušnému pokroku dojde. Český zákonodárce však slova o příslušném pokroku do podmínek k prodloužení moratoria v zásadě opsal,[15] a vytvořil tak situaci, kdy prodloužení moratoria může být umožněno v relativně neurčitém okruhu situací.

Např., ZPR předpokládá zahájení restrukturalizačního řízení doručením výzvy spolu se sanačním plánem první dotčené straně (nikoli všem dotčeným stranám), což znamená, že když ostatním dotčeným stranám bude doručováno o dva měsíce později, třeba proto, že si podnikatel chce rozložit vyjednávání, nepochybně lze už v tomto případě uvažovat o pokroku. Další projevy pokroku mohou např. spočívat v (i) uzavření standstill dohody, (ii) zúžení nebo rozšíření dotčených stran (např. v návaznosti na splacení některých pohledávek) se souhlasem většiny dotčených stran, čemuž může docházet opakovaně, (iii) návrhu na předběžný přezkum pohledávek podle § 88 ZPR či jakýmkoli postupem v rámci procesu předběžného přezkumu, nebo (iv) jmenování restrukturalizačního správce na návrh podnikatele podle § 59 odst. 1 písm. c) ZPR, aby pomáhal podnikateli. U žádného z uvedených příkladů nelze a prirori vyloučit, že se jedná o pokrok, zároveň každý z uvedených příkladů bude muset být soudem hodnocen jednotlivě s ohledem na další okolnosti předmětné restrukturalizace tak, aby soud mohl učinit závěr, že tento pokrok směřuje k předložení restrukturalizačního plánu. Je sice pravda, že neurčité právní pojmy, jejichž definice není z podstaty věci možná, jsou v právním řádu zákonodárcem využívány záměrně, aby bylo právu umožněno reagovat na narůstající komplexitu společenského života, která přináší nové situace a potřeby,[16] v tomto případě však jejich použití zcela neodpovídá směrnici, která stanoví, že „takové prodloužení nebo nové přerušení vymáhání individuálních nároků budou přiznána, pouze pokud z přesně vymezených okolností vyplývá, že přiznání takového prodloužení nebo nového přerušení je řádně odůvodněné“.

Kromě výše uvedeného považuji rovněž za nevhodné, že tato podmínka prodloužení má být stejná jak pro všeobecné, tak i pro individuální moratorium. Protože vyhlášení všeobecného moratoria je možné až po zahájení preventivní restrukturalizace, nebude množina toho, co lze považovat za „pokrok“, pro individuální a všeobecné moratorium totožná. V případě možnosti prodloužení individuálního moratoria bude množina toho, co lze považovat za „pokrok“, rozšířená oproti všeobecnému moratoriu minimálně o „zahájení“ preventivní restrukturalizace, vč. předložení sanačního projektu prvnímu dotčenému věřiteli. Z toho důvodu musí být výklad pojmu „pokrok“ pro obě moratoria jiný.

• Ke druhé podmínce prodloužení, tj. písemnému souhlasu většiny dotčených stran s prodloužením.

Bohužel, ani v tomto případě nelze dle mého názoru hovořit o určitosti vymezení podmínky, a to z důvodu, že (i) není zřejmé, k jakému dni má být stanoven okruh dotčených stran, a (ii) zda pohledávky, jež jsou předmětem přezkumu spornosti, mají/mohou být započítávány do kvora. Obě otázky lze však dle mého názoru vyložit a vyřešit snadněji než obsah neurčitého právního pojmu „pokrok“.

Vzhledem k tomu, že zákon stanoví, že až účinností rozhodnutí o označení pohledávky za spornou je tato pohledávka vyloučena z preventivní restrukturalizace, považuji ve spojení s vymezením dotčených a vyloučených pohledávek za nezbytné, aby i pohledávky dotčené přezkumem spornosti byly zařazeny do kvora při stanovení písemného souhlasu většiny dotčených stran s prodloužením moratoria. Ostatně, pro případ, kdy toto zákonodárce měl v úmyslu vyloučit, učinil tak.[17] Okruh dotčených stran tak může být pro účely prodloužení moratoria ovlivněn pouze souhlasem většiny dotčených stran v sanačním projektu dle § 12 odst. 1 ZPR. V tomto ohledu může nastat situace (byť okrajová), kdy podnikatel získá většinový souhlas s prodloužením moratoria ještě předtím, než je návrh na prodloužení podán na soud, a současně v mezidobí dojde k zúžení/rozšíření dotčených stran postupem podle § 12 odst. 1 ZPR. Nicméně, v takovém případě by nepochybně došlo k naplnění jedné z domněnek nepoctivosti [konkrétně podle § 5 odst. 2 písm. b) ZPR], neboť by k žádosti o prodloužení moratoria byl předložen písemný souhlas neaktuální většiny dotčených stran. Z právě uvedeného vyplývá i odpověď na otázku, k jakému dni má být kvorum dotčených stran posuzováno.

Závěrem této části opět nelze pominout nevhodnost legislativní techniky, která tuto podmínku stanoví díky kouzelnému ust. § 87 ZPR pro oba druhy moratorií, a to z následujících důvodů.

Zaprvé, vzhledem k tomu, že individuální moratorium může být zahájeno ještě před zahájením preventivní restrukturalizace, tj. předtím, než dojde k vymezení (alespoň prvnímu) dotčených stran v sanačním projektu, minimálně po nějakou dobu (konkrétně 30 dnů) je tato možnost prodloužení individuálního moratoria nevyužitelná. Zadruhé, vzhledem k tomu, že z povahy individuálního moratoria lze dovodit, že „všechny účinky, které chrání dotčeného věřitele, mají dopad jen do vztahů, které se nějakým způsobem týkají právě tohoto dotčeného věřitele“,[18] zdá se trochu absurdní vyžadovat pro jeho prodloužení souhlas většiny dotčených stran, tj. i těch nedotčených individuálním moratoriem. Právě uvedené tak z této podmínky prodloužení moratoria činí pro individuál­ní moratorium spíše prázdnou možnost.

• Ke třetí podmínce prodloužení, tj. předložení odůvodněného doporučení restrukturalizačního správce, z něhož vyplývá, že prodloužení moratoria umožní podnikateli předložit restrukturalizační plán k hlasování.

Na první pohled se může zdát tato podmínka podobná té v § 77 odst. 1 písm. a) ZPR, není tomu však tak. Jednak proto, že možnost podnikatele předložit restrukturalizační plán k hlasování není v případě § 77 odst. 1 písm. c) časově omezena [na rozdíl od § 77 odst. 1 písm. a)], dále proto, že není vyžadován „pokrok“, nýbrž pouze to, že prodloužení moratoria „umožní předložit“ restrukturalizační plán k hlasování. Tato podmínka prodloužení moratoria je tak ještě vágnější než první podmínka. Vágnost má pravděpodobně zhojit ingerence restrukturalizačního správce, na kterého jsou pak kladeny skutečně vysoké nároky při rozhodování o tom, jaké skutkové okolnosti mají být v tom konkrétním případě naplněny, aby své doporučení mohl vydat. S ohledem na právě uvedené je zřejmé, že nelze než učinit závěr, že naplnění této podmínky bude posuzováno v každém konkrétním případě jinak a nelze definovat ani obecné mantinely úvah, kterými by se měl podnikatel řídit při žádosti restrukturalizačního správce o vydání předmětného doporučení.

Závěr

Po dobu trvání moratoria může mít přerušení vymáhání nároků negativní dopad na věřitele.

Maximální doba, po kterou lze moratorium vyhlásit, slouží jako institut k zajištění spravedlivé rovnováhy mezi právy dlužníka a věřitelů.[19] Prodlužování moratoria může mít další negativní dopady na věřitele. Z toho důvodu by měly být mj. stanoveny zřejmé a dostatečně jasné podmínky, za kterých bude moratorium prodlouženo.[20] Institut prodloužení moratoria preambule směrnice vysvětluje tak, že některé složité případy restrukturalizace mohou vyžadovat více času a „členské státy by měly mít možnost stanovit, že v těchto případech může soudní nebo správní orgán povolit prodloužení počáteční délky trvání přerušení“.[21] Tato textace napovídá, že institut prodloužení moratoria byl zamýšlen pro výjimečné případy, kdy se cíl preventivní restrukturalizace nepovede naplnit v původně stanovené době. Samotná směrnice však nestanoví, že podmínky pro prodloužení by měly být z výše uvedených důvodů přísné.[22] Naproti tomu podává jasné instrukce, že moratorium lze prodloužit, pokud z přesně vymezených okolností vyplývá, že přiznání tohoto prodloužení je řádně odůvodněné. Český zákon ZPR však takové přesně vymezené okolnosti, za kterých je prodloužení odůvodněné, nestanoví.

Nevhodná je také legislativní technika, která podmínky pro prodloužení moratoria stanoví stejně pro individuální i všeobecné moratorium.

S ohledem na výše uvedené nelze než uzavřít, že (nejen) v této části procesu preventivní restrukturalizace je nezbytné podnikatelům a všem zúčastněným stranám doporučit obezřetnost a zapojení odborníků. A to je, opět slovy klasika, „taková pěkná tečka za tím naším případem“.[23]

 

Mgr. Lucie Kačerová je advokátkou v advokátní kanceláři ROWAN LEGAL.

Ilustrační foto: pixabay

---

[1] B. Hrabal: Postřižiny.

[2] Právě uvedené platí i v případě moratoria podaného podle ins. zák. před zahájením insolvenčního řízení.

[3] A to na rozdíl od moratoria podle ins. zák., při kterém lze výkon rozhodnutí „zahájit“, avšak nelze jej dokončit.

[4] Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1023 ze dne 20. června 2019 o rámcích preventivní restrukturalizace, o oddlužení a zákazech činnosti a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení a o změně směrnice (EU) 2017/1132 (směrnice o restrukturalizaci a insolvenci), dále „směrnice“.

[5] § 85 odst. 3 ZPR.

[6] Individuální moratorium lze podle § 86 odst. 1 ZPR vyhlásit nejvýše vůči třem věřitelům.

[7] § 53 ZPR.

[8] Negativní publicita zhoršuje přístup podnikatele k úvěrovému financování a postavení obchodní značky podnikatele na relevantním trhu. Srov. důvodovou zprávu k zákonu č. 284/2023 Sb. Dostupné na: https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=9&CT=371&CT1=0.

[9] Ch. Paulus, R. Dammann (eds.): European preventive restructuring: Article-by-article commentary, C. H. Beck, Munich 2021, str. 110.

[10] A. Sigmund, J. Brož, L. Kačerová, P. Kališ, R. Macháček, L. Mikeska, A. Stanislav, M. Šmůla, J. Vavřina, J. Voda, M. Žižlavský: Zákon o preventivní restrukturalizaci. Praktický komentář, Wolters Kluwer ČR, Praha 2023, str. 261.

[11] Viz https://www.vlada.cz/assets/ppov/lrv/dokumenty/Metodicka_pomuckaIII.pdf „Má-li právní norma (obvykle v dispozici) umožňovat volbu z více než dvou možných hypotéz, klade se rozlučovací spojka ‚nebo‘ mezi poslední dvě z předpokládaných hypotéz.“

[12] Zde se sluší poznamenat, že opřít výklad o argument legislativní chybou (zejména ve veřejném právu v neprospěch jedince) nepřipouštějí ani ti, kteří jsou k prosazení teleologického výkladu na úkor gramatického výkladu přístupnější. Srov. J. Wintr: Metody a zásady interpretace práva, Auditorium, Praha 2013.

[13] Pl. ÚS-st. 1/96 ze dne 21. 5. 1996.

[14] Tak § 77 uvádí že „mezi předpoklady prodloužení všeobecného moratoria patří zejména včasné podání návrhu podnikatelem, dosažení dostatečného pokroku při sjednávání restrukturalizačního plánu, získání písemného souhlasu většiny dotčených stran, zachování provozuschopnosti obchodního závodu podnikatele a schopnosti včasně hradit pohledávky vzniklé z jeho provozu v době trvání moratoria“.

[15] Čl. 6 odst. 7 písm. a) směrnice stanoví: „v jednáních o restrukturalizačním plánu bylo dosaženo příslušného pokroku“. Ust. § 77 odst. 1 písm. a) stanoví: „dosáhl při (…) sestavování restrukturalizačního plánu takového pokroku, z něhož lze důvodně usuzovat, že bude v prodloužené době předložen (…) k hlasování o přijetí“.

[16] J. Harvánek a kol.: Teorie práva, Aleš Čeněk, s. r. o., Plzeň 2008, str. 322.

[17] Srov. vymezení přípustnosti předložení restrukturalizačního plánu k hlasování až po skončení všech předběžných posouzení spornosti pohledávek.

[18] Op. cit. sub 10, str. 280.

[19] Preambule, bod 35 směrnice.

[20] Spolupůsobení negativního dopadu moratoria a z toho vyplývající potřebu úpravy podmínek zdůrazňuje již důvodová zpráva evropské směrnice: „Obavy, že přerušení vymáhání nároků by mohlo mít negativní dopad na věřitele, jsou řešeny prostřednictvím ustanovení o trvání přerušení, podmínkách pro jeho prodloužení a podmínkách pro jeho zrušení“ (https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/ALL/?uri=CELEX%3A52016PC0723).

[21] Preambule, bod 35 směrnice.

[22] Ostatně také hlavní interpretační zásadou směrnice je princip minimální harmonizace. Srov. K. Vitíková, O. Zezulka: O východiscích preventivní restrukturalizace a rozdílech oproti reorganizaci, in J. Schönfeld, M. Kuděj, B. Havel, P. Sprinz a kol.: Preventivní restrukturalizace: Revoluce v oblasti sanací podnikatelských subjektů, 1. vyd., C. H. Beck, Praha 2021, str. 61.

[23] Jára Cimrman: Vražda v salónním kupé.