Autor v následujícím článku shrnuje kvalifikační kritéria a úkoly restrukturalizačního správce při preventivní restrukturalizaci.

Kvalifikační kritéria

Institut restrukturalizačního správce v procesu preventivní restrukturalizace představuje kontrolní a podpůrný prvek. Je podřízen dohledové pravomoci restrukturalizačního soudu, který vykonává rozhodovací pravomoc o významných otázkách preventivní restrukturalizace. Restrukturalizační správce představuje především pomyslnou prodlouženou ruku restrukturalizačního soudu. Jelikož smyslem preventivní restrukturalizace je odvrácení úpadku (insolvence) podnikatele, nabízí se logicky srovnání institutů preventivní restrukturalizace právě s instituty insolvenčními.

Kvalifikační kritéria pro restrukturalizačního správce jsou shodná jako pro výkon vyššího stupně insolvenční správy, tedy tzv. zvláštní povolení. Zjednodušeně řečeno, insolvenční správce se zvláštním povolením je subjektem licencovaným pro administraci reorganizací, tedy sanačního řešení úpadku dlužníka, a pro administraci insolvenčních řízení finančních institucí (zejména bank a spořitelních a úvěrových družstev). Jedná se o logický koncept. Do seznamu restrukturalizačních správců, který je součástí restrukturalizačního rejstříku, je automaticky zapsán každý insolvenční správce s platným zvláštním povolením. Ti, kteří příp. nebudou chtít být v tomto seznamu zapsáni, mohou požádat o své vyškrtnutí (princip opt-out).

Ačkoli je zákon o preventivní restrukturalizaci (zákon č. 284/2023 Sb., o preventivní restrukturalizaci, dále jen „ZPR“) účinný již od 23. 9. 2023, stále chybí prováděcí předpis, který má upravit způsob a výši odměňování restrukturalizačních správců. Jelikož se jedná o zásadní ekonomické parametry výkonu této funkce, je záhodno přikročit k vydání příslušné vyhlášky. Její podoba může ovlivnit počet osob, které budou chtít funkci restrukturalizačního správce vykonávat. V současnosti je v seznamu insolvenčních správců se zvláštním povolením zapsáno celkem 31 subjektů (veřejné obchodní společnosti i fyzické osoby), což považuji za dostačující. Zejména veřejné obchodní společnosti disponují širokým personálním i materiálním zázemím pro výkon této činnosti. Seznam restrukturalizačních správců, stejně jako restrukturalizační rejstřík, zatím funguje v přechodném provizorním režimu. Co se týče seznamu restrukturalizačních správců, je zatím přístupný prostřednictvím zvláštní části seznamu insolvenčních správců, kde je příslušnost k seznamu restrukturalizačních správců zřejmá pouze z poznámky o odborné praxi.

Podmínkou zápisu do seznamu insolvenčních správců se zvláštním povolením, a tudíž i podmínkou pro zápis do seznamu restrukturalizačních správců, je vykonání zvláštní zkoušky insolvenčního správce (§ 26 zák. č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích). Jedná se o zkoušku velmi náročnou, kterou je navíc zapotřebí opakovat jednou za pět let, což je v rámci profesních zkoušek napříč obory naprostým unikátem. Vstupním kritériem k umožnění konání zvláštní zkoušky insolvenčního správce je předchozí úspěšné vykonání tzv. základní zkoušky insolvenčního správce. Obsahem obou stupňů zkoušek jsou ve smyslu vyhl. č. 312/2007 Sb., o obsahu a dalších náležitostech zkoušek insolvenčních správců, následující tematické okruhy znalostí: občanské, obchodní a pracovní právo, občanské právo procesní, insolvenční právo, správní právo vč. správního řízení, finanční právo vč. daňového řízení, řízení podniku, účetnictví a financování podniku, principy a fungování finančního trhu, organizace podniku a právní regulace dlužníka, u kterého zákon vyžaduje insolvenčního správce se zvláštním povolením, investiční nástroje, obchodování a jiné nakládání s těmito nástroji a právní úprava povinností insolvenčního správce při úpadku dlužníka, u kterého zákon vyžaduje insolvenčního správce se zvláštním povolením.

Smyslem legislativní paralely mezi restrukturalizačním správcem a insolvenčním správcem se zvláštním povolením je využití synergie blízkých profesí. Díky této synergii disponuje restrukturalizační správce potřebnými dovednostmi a znalostmi právní úpravy i relevantního trhu pro plnění svých úkolů (viz níže – např. obstarání znaleckých posudků či realizace předběžného přezkumu spornosti pohledávek dotčených stran apod.). Zákon svěřuje restrukturalizačnímu správci velkou zodpovědnost, proto současně vyžaduje, aby restrukturalizační správce zachovával náležitý standard odborné péče. Restrukturalizační správce, coby procesní subjekt, má být hodnotově nezávislý a nestranný a co do odpovědnostních hledisek musí být výkon jeho funkce realizován svědomitě a s odbornou péčí. Restrukturalizační správce procesně odpovídá restrukturalizačnímu soudu (je mu při výkonu své funkce přímo podřízen). Soud jej do funkce jmenuje i jej odvolává, ukládá mu konkrétní úkoly a je oprávněn jej za jejich neplnění či za porušení povinností sankcionovat.

Úkoly restrukturalizačního správce

ZPR v § 58 odst. 3 podává demonstrativní výčet úkolů, které mohou být restrukturalizačnímu správci ze strany soudu uloženy. Jedná se o následující úkoly:

• a) kontrola činnosti podnikatele v rozsahu vymezeném rozhodnutím restrukturalizačního soudu,
• b) obstarání znaleckého posudku, vyvstane-li v průběhu restrukturalizačního řízení důvod pro ocenění obchodního závodu podnikatele,
• c) osvědčení průběhu hlasování o přijetí restrukturalizačního plánu,
• d) provedení šetření a podání zprávy o výsledcích šetření pro účely rozhodnutí o záležitosti týkající se preventivní restrukturalizace,
• e) provedení předběžného přezkumu pohledávky, nebo
• f) poskytnutí další součinnosti restrukturalizačnímu soudu při jeho rozhodovací činnosti.

ZPR ovšem umožňuje soudu ukládat restrukturalizačnímu správci i jiné potřebné úkoly či úkony. Kontrola činnosti podnikatele může spočívat např. v monitoringu a vyhodnocování jeho hospodaření. Metody a postupy restrukturalizačního správce jsou shodné, jako je tomu při supervizi insolvenčního správce nad dlužníkem v reorganizaci. Předmět kontroly je totožný – tedy zejména provoz obchodního závodu. Optimální je sledování výsledků hospodaření na krátkodobé (měsíční) bázi. Restrukturalizační správce vyhodnocuje zejména schopnost podnikatele hradit dluhy vznikající v průběhu preventivní restrukturalizace. Je třeba sledovat, zda se podnikatel nezadlužuje a zda dosahuje zisku. Reorganizační plán bude zpravidla obsahovat konkrétní ekonomickou nabídku pro dotčené strany. Průběžnou schopnost podnikatele tuto nabídku plnit bude vhodné podrobit právě monitoringu restrukturalizačním správcem. Pokud např. restrukturalizační plán počítá s plněním pro dotčené strany ze zisku dosaženého provozem závodu v průběhu preventivní restrukturalizace, je třeba sledovat, zda podnikatel tento zisk v navrženém časovém rámci vytváří. Dalším sledovaným parametrem může být stav a struktura majetku podnikatele, zejména z pohledu jeho snižování/zhoršování a souladu takového vývoje s restrukturalizačním plánem. Finanční pozici a finanční výkonnost podniku bude třeba sledovat na bázi rozvahy, výsledovky a výkazu cash flow se zvláštním zaměřením na změnu stavu neuhrazených dluhů.

Vyvstane-li v preventivní restrukturalizaci důvod pro ocenění podniku nebo majetku podnikatele z důvodů námitek souvisejících s testem nejlepšího zájmu a testem spravedlivosti restrukturalizačního plánu, otevírá se další pole působnosti pro restrukturalizačního správce. Tím je obstarání znaleckého posudku. Restrukturalizační správce sám posudek nevyhotovuje, bude jeho zadavatelem u znalce, kterého zvolí, popř. na jehož výběr realizuje tendr. Restrukturalizační správce může v závislosti na konkrétním vymezení úkolu ze strany soudu připravit i formulaci znaleckého úkolu. Rovněž pak může zajišťovat od podnikatele potřebné podklady a vysvětlení, jakož může i vymezit součinnost, kterou bude podnikatel poskytovat znalci. Restrukturalizační správce zajišťuje i financování znaleckého posudku ze zdrojů podnikatele (§ 68 ZPR).

Roli kontrolního mechanismu může restrukturalizační správce převzít i při osvědčování průběhu hlasování o přijetí restrukturalizačního plánu podle § 35 ZPR.

Dalším úkolem pro restrukturalizačního správce může být dle potřeby provedení šetření a podání zprávy o výsledcích šetření pro účely rozhodnutí o záležitosti týkající se preventivní restrukturalizace. Pod touto formulací je možné očekávat např. šetření ohledně potenciálního nepoctivého záměru podnikatele, což je, stejně jako v insolvenci, diskvalifikační kritérium sanačního řešení. Restrukturalizační správce však nedisponuje pravomocí požadovat součinnost od orgánů veřejné moci a třetích osob, jako je tomu u insolvenčního správce. Bude tedy muset vystačit s veřejnými zdroji a s vlastními operativními zjištěními.

Předběžný přezkum spornosti pohledávek

Restrukturalizační správce hraje v preventivní restrukturalizaci zásadní roli při verifikaci pohledávek dotčených stran. V insolvenčním řízení k tomu účelu slouží přezkum pohledávek věřitelů. Přihlášení pohledávky je v insolvenci ze strany věřitele aktivním krokem, který musí učinit, aby se mohl insolvenčního řízení účastnit a být v jeho rámci uspokojen. Přihlášky pohledávek podléhají testu legitimity a legality, kterým je právě přezkumné jednání. Insolvenční správce, který v insolvenčním řízení disponuje přezkumnou pravomocí (doktrína považuje tuto pravomoc za výkon veřejné moci), přezkoumává pravost, výši a pořadí jednotlivých pohledávek, jakož i některé jejich další vlastnosti. Přezkum pohledávek je obligatorní. Rozhodnutí insolvenčního správce však nemusí být definitivní. Je možné aktivně požadovat revizi názoru insolvenčního správce ze strany soudu cestou tzv. incidenčního sporu (§ 159 a násl. ins. zák.), který může být dvouinstanční, jakož lze i využít mimořádných opravných prostředků. Teprve pohledávky, které pozitivně projdou tímto testem, mohou být v rámci insolvenčního řízení uspokojeny.

V preventivní restrukturalizaci je obdobou insolvenčního přezkumu pohledávky tzv. předběžný přezkum spornosti pohledávky podle § 88 a násl. ZPR. Ten, kdo vymezuje okruh účastníků preventivní restrukturalizace, je sám podnikatel. Není potřebný žádný úkon věřitele v postavení dotčené strany. Teprve v případě nespokojenosti s vymezením, které učinil podnikatel, typicky co do výše, pořadí či jiné vlastnosti pohledávky, může dotčená strana přijít s požadavkem na předběžný přezkum pohledávky. A může tak učinit jak ohledně vlastní, tak ohledně cizí pohledávky. Tento mechanismus představuje test legality a legitimity nároků, se kterými se dotčené strany účastní restrukturalizace a následného uspokojení restrukturalizovaných nároků ve smyslu restrukturalizačního plánu. Z důvodu menší formálnosti preventivní restrukturalizace se jedná o mechanismus elektivní a dostupný pouze na návrh. Když tedy v těchto otázkách nebude v preventivní restrukturalizaci „žalobce“, nebude ani „soudce“.

Dotčenou stranou je věřitel nebo společník podnikatele, jehož právo bude přímo dotčeno restrukturalizačním plánem a který o tom byl vyrozuměn písemnou výzvou k zahájení jednání o restrukturalizačním plánu (§ 6 ZPR). Okruh dotčených stran vymezuje sám podnikatel v sanačním projektu, jehož součástí je tzv. seznam dotčených práv. Tento seznam obsahuje práva dotčených stran přímo dotčená restrukturalizačním plánem. Pod pojmem přímé dotčení je třeba si představit konstrukci zahrnutí práva dotčené strany do restrukturalizačního plánu za účelem změny výše, pořadí, splatnosti nebo jiné vlastnosti tohoto práva či jiného práva s ním spojeného. Dle mého názoru je na svém právu dotčen ten věřitel či společník, který restrukturalizací utrpí změnu svého nároku (typicky k horšímu – peníze později a v menší výši apod.). Takové zhoršení postavení však za využití restrukturalizačních testů musí být pořád ještě výhodnější než úpadkový proces podnikatele. Podmínkou přípustnosti realizace preventivní restrukturalizace je totiž výhodnost ve srovnání s nejbližším jiným řešením (next best option), kterým je insolvenční řízení.

Předběžný přezkum spornosti pohledávky se aktivuje návrhem dotčené strany podaným k restrukturalizačnímu soudu. Tímto návrhem se lze domáhat označení pohledávky, která byla zařazena do seznamu dotčených práv, za spornou pro účely vyloučení pohledávky z preventivní restrukturalizace. Návrh lze podat nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy podnikatel předložil navrhovateli sanační projekt. Návrh dotčené strany na provedení předběžného přezkumu je spojen s povinností odeslání zálohy na odměnu restrukturalizačního správce na účet soudu. Restrukturalizační soud do tří pracovních dnů od obdržení návrhu uloží restrukturalizačnímu správci provést předběžný přezkum (ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí). Krátkou lhůtu k provedení předběžného přezkumu spornosti pohledávky může soud prodloužit, avšak pouze z důvodů zvláštního zřetele hodných; a to pouze o dalších 15 dnů.

Co do vlastní realizace předběžného přezkumu spornosti ukládá zákon (§ 90 ZPR) restrukturalizačnímu správci povinnost označit pohledávku za spornou, existuje-li důvodná pochybnost o tom, že vymezení (i) pravosti, (ii) výše, nebo (iii) pořadí pohledávky, nebo (iv) jiné důležité skutečnosti vyplývající z obsahu závazku, ze kterého vznikla pohledávka, je v souladu se skutečným stavem. Restrukturalizační správce pro přezkum využije účetnictví, smlouvy a jiné listiny týkající se pohledávky, které si vyžádá od podnikatele. Rovněž vyzve dotčenou stranu, jejíž pohledávka má být předběžně přezkoumána, ke sdělení jejího písemného stanoviska. Následně vydá ve věci své stanovisko restrukturalizační správce. Pokud podnikatel vymezil pohledávku ve zjevném rozporu s jejím skutečným stavem, který mu měl a mohl být znám, tak na to upozorní. Vypořádá se i s argumentací dotčené strany, jejíž pohledávka byla předběžně přezkoumána. O výsledcích informuje vedle soudu též podnikatele, navrhovatele a dotčenou stranu, jejíž pohledávka byla předběžně přezkoumána.

Součinnost podnikatele v plném rozsahu je podmínkou možnosti restrukturalizačního správce plnohodnotně provést přezkumný úkon. Zákon k tomuto podnikatele nikoli pouze vede, ale i patřičně motivuje. Nesplní-li podnikatel svoji povinnost poskytnout součinnost bez zbytečného odkladu, restrukturalizační správce může bez dalšího označit přezkoumávanou pohledávku za spornou. To však nemá negativní ekonomické důsledky pro dot­čenou stranu, ale naopak pro podnikatele. Sporná pohledávka je vyloučena z restrukturalizace. To ovšem neznamená, že nebude uspokojována (jako je tomu v insolvenci), ale naopak bude uspokojována ve své původní, nerestrukturalizované podobě, což je pro věřitele ekonomicky výhodnější.

Na rozdíl od insolvenčního řízení je v preventivní restrukturalizaci stanovisko restrukturalizačního správce ohledně provedeného přezkumu pouze podkladem pro rozhodnutí subjektu, který má finální přezkumnou pravomoc. Tím je restrukturalizační soud. Ten, neshledá-li, že stanovisko správce vykazuje závažné nedostatky, rozhodne v souladu s ním o označení pohledávky za spornou nebo nespornou pro účely vyloučení pohledávky z preventivní restrukturalizace (§ 91 ZPR). Pokud stanovisko správce vykazuje závažné nedostatky, které vyvolávají pochybnost o jeho správnosti, zejména je-li stanovisko nejasné nebo nedostatečně odůvodněné, může soud postupovat cestou výzvy k jeho opravě nebo doplnění, a nevede-li tento postup k nápravě, provede předběžný přezkum sám. Co je zcela zásadní, proti rozhodnutí soudu není odvolání přípustné. Jedná se tedy o jednoinstanční způsob rozhodování bez možnosti jeho korekce, avšak právě tento koncept vystihuje menší formálnost a procesní odlehčenost preventivní restrukturalizace jako celku.

Stanovisko restrukturalizačního správce je pro soud zásadní, neboť správce je tím, kdo v „terénu“ zajistí potřebné podklady pro přezkum pohledávky, provede jejich analýzu a přikročí k vyjádření právního názoru ohledně toho, zda vymezení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky nebo jiné důležité skutečnosti je v souladu se skutečným stavem. Stanovisko správce tudíž musí být jasné, srozumitelné a řádně odůvodněné. Jedním z podkladů pro vypracování stanoviska správce je i vyjádření dotčené strany. Je tedy nanejvýše záhodno, aby dotčené strany nepodceňovaly svá vyjádření vůči restrukturalizačnímu správci a aby tato jejich vyjádření obsahovala i adekvátní právní závěry, které může restrukturalizační správce posoudit.

Další možné úkoly restrukturalizačního správce

Pod poskytnutím další součinnosti restrukturalizačnímu soudu při jeho rozhodovací činnosti si lze představit např. stanovisko restrukturalizačního správce k otázce, zda restrukturalizační plán má či nemá přiměřené vyhlídky na to, že předejde úpadku podnikatele a zachová nebo obnoví provozuschopnost jeho závodu. Vyřešení této otázky ukládá § 99 ZPR restrukturalizačnímu soudu při potvrzování restrukturalizačního plánu nepřijatého dotčenými stranami. Jedná se o otázku komplikovanou, založenou na hodnocení ekonomických kritérií a směřující k odhadování či prognózování budoucího vývoje. Předpokládám, že si restrukturalizační soudy budou vyžadovat k posouzení této otázky, kterému se nebudou moci vyhnout, stanovisko restrukturalizačního správce, tak jako se děje v insolvenčním řízení, kdy se insolvenční správci vyjadřují k vhodnosti konkrétního způsobu řešení úpadku. Vzhledem ke kvalifikačním požadavkům na restrukturalizačního správce by však měl být schopen podobné prognózy, a v této kvalifikaci tak spočívá důležitá přidaná hodnota restrukturalizačního správce pro preventivní restrukturalizaci.[1]

ZPR v § 58 odst. 4 přímo ukládá restrukturalizačnímu správci povinnost notifikovat možný výskyt nepoctivého záměru sledovaného podnikatelem. Restrukturalizační správce v rámci svých povinností musí takové podezření oznámit restrukturalizačnímu soudu a dotčeným stranám. Povinnost kontinuálního sledování nepoctivého záměru ze strany restrukturalizačního správce je pro preventivní restrukturalizaci stanovena ještě silněji než pro insolvenčního správce v insolvenčním řízení. Nepoctivý záměr je diskvalifikačním kritériem pro sanační způsoby řešení úpadku, tj. pro reorganizaci a oddlužení, ale i pro ochranu před věřiteli v podobě moratoria. Pro preventivní restrukturalizaci je pojem nepoctivý záměr vymezen v § 5 odst. 2 ZPR. Zvláštního významu nabývá nepoctivý záměr při potvrzování restrukturalizačního plánu přijatého dotčenými stranami (§ 98).

Závěr

Preventivní restrukturalizace se může obejít i bez procesní účasti restrukturalizačního správce. Bude se však jednat o zcela výjimečné konsenzuální případy bez výskytu pochybností či procesních námitek. V drtivé většině preventivních restrukturalizací tedy dojde k instalaci restrukturalizačního správce, avšak vždy pouze ad hoc pro splnění konkrétního soudem vymezeného úkolu. Náklady na odměnu restrukturalizačního správce tak nijak významně nezatíží celý proces. Procesní role restrukturalizačního správce bude spočívat v kontrolní funkci nad činností podnikatele a nad jeho poctivým záměrem. Správce bude prodlouženou rukou soudu v terénu, bude provádět šetření, podávat zprávy a zprostředkovávat potřebné úkony jiných subjektů (např. znalecký posudek). Zásadní bude role správce při verifikaci pohledávek dotčených stran (předběžný přezkum spornosti pohledávek).

Restrukturalizační správce bude tedy subjektem, který usnadní průběh preventivní restrukturalizace, ale zároveň bude i pojistkou jeho zákonnosti. Vzhledem k významu úkolů restrukturalizačního správce pro zdárný průběh restrukturalizace jako celku bude zajisté vhodné zvažovat i možnost přizvání zkušených odborných právních a ekonomických poradců k zefektivnění jeho činnosti. Michal Žižlavský k tomu uvádí, že klíčové je objektivní vyhodnocení povahy a míry potíží podnikatele z ekonomického a právního pohledu. To se zpravidla neobejde bez ekonomických a právních poradců, kteří se specializují na obor restrukturalizace a insolvence.[2]

 

JUDr. Adam Sigmund, advokát, seniorní partner advokátní kanceláře ŽIŽLAVSKÝ a společnosti insolvenčních a restrukturalizačních správců AS ZIZLAVSKY.

Ilustrační foto: pixabay

---

[1] A. Sigmund: § 58, in A. Sigmund, J. Brož, L. Kačerová, P. Kališ, R. Macháček, L. Mikeska, A. Stanislav, M. Šmůla, J. Vavřina, J. Voda, M. Žižlavský: Zákon o preventivní restrukturalizaci. Praktický komentář [Systém ASPI], Wolters Kluwer [cit. 2023-11-28], ASPI_ID KO284_2023CZ, dostupné z: www.aspi.cz – https://www.aspi.cz/products/lawText/13/458/1/2. 2 M. Žižlavský: § 4, in op. cit. sub 1.

[2] M. Žižlavský: § 4, in op. cit. sub 1.