Proces preventivní restrukturalizace jako celek směřuje k přijetí nejdůležitějšího dokumentu restrukturalizace – restrukturalizačního plánu. Právě restrukturalizační plán prostřednictvím restrukturalizačních opatření zasahuje do práv a povinností dotčených stran a podnikatele. Jak je samotný proces přijímání strukturován a jaká jsou jeho možná úskalí? Kdy do procesu vstupuje soud a jakým způsobem může rozhodovat? Odpovědi na tyto i další otázky nastíníme v tomto článku.

Úvodem je nutné vymezit pojmy „přijetí“ a „potvrzení“ restrukturalizačního plánu. Přijetím se rozumí proces hlasování či dosažení dohody mezi podnikatelem a dostatečnou většinou dotčených stran. Potvrzením se pak rozumí rozhodnutí restrukturalizačního soudu o restrukturalizačním plánu. Tato „revize“ ze strany soudu bude v praxi ve většině případů nutná k tomu, aby restrukturalizační plán nabyl účinnosti. Cesta k účinnosti restrukturalizačního plánu tedy zpravidla povede přes dvě zastávky – přijetí dotčenými stranami a potvrzení ze strany soudu.

Přijímání restrukturalizačního plánu

Poté, co podnikatel připraví finální verzi restrukturalizačního plánu, a dovrší tak vyjednávací fázi o jeho obsahu s dotčenými stranami, musí spustit formální proces přijímání restrukturalizačního plánu, na jehož konci dotčené strany plán požadovanou většinou přijmou, anebo nikoli. Podnikatel má na výběr několik způsobů, jak zajistit podporu restrukturalizačního plánu od dotčených stran. Buďto může předložit restrukturalizační plán dotčeným stranám k hlasování, nebo hlasování nahradí uzavřením dohody o přijetí restrukturalizačního plánu ve formě notářského zápisu.

Způsoby hlasování a předložení plánu k hlasování

Hlasování může probíhat buďto na schůzi dotčených stran, mimo schůzi dotčených stran distančně, nebo kombinací těchto způsobů. Před samotným hlasováním musí podnikatel všem dotčeným stranám restrukturalizační plán předložit.

Restrukturalizační plán může podnikatel předložit pouze ve vymezeném časovém rámci. Nejdříve může podnikatel plán předložit poté, co dojde ke konečnému vymezení okruhu dotčených stran. Podnikatel tak musí počkat, než každé dotčené straně uplyne 15denní lhůta k navržení provedení předběžného přezkumu spornosti pohledávky. Tato lhůta plyne každé dotčené straně samostatně, a to zásadně od předložení sanačního projektu (§ 88 odst. 3 zákona č. 284/2023 Sb., o preventivní restrukturalizaci, dále „ZPR“). Pokud některá z dotčených stran podá návrh na přezkum spornosti některé z pohledávek dotčených stran, musí podnikatel předložení plánu odložit až do skončení procesu přezkumu. Přezkum může v závislosti na jeho složitosti trvat až zhruba dva měsíce (§ 88 a násl. ZPR). Podnikatel však musí stihnout předložit plán do šesti měsíců od zahájení preventivní restrukturalizace, jinak preventivní restrukturalizace skončí [§ 42 odst. 1 písm. b) ZPR].

Pokud podnikatel zvolí hlasování na schůzi dotčených stran, tak společně se zasláním plánu oznámí dotčeným stranám místo a čas konání alespoň 15 dní před konáním schůze. Schůze, kterou řídí podnikatel či pověřená osoba (často pak zřejmě právní zástupce podnikatele), se může konat buďto v sídle podnikatele, je-li v České republice, nebo v jiném vhodném místě v obvodu obce, v níž sídlí místně příslušný restrukturalizační soud. Jakékoli místo konání schůze však musí být pro dotčené strany dostatečně dostupné (důvodová zpráva k ZPR, str. 104). Pokud podnikatel zvolí distanční hlasování, pak kromě zaslání restrukturalizačního plánu oznámí lhůtu pro provedení hlasování, která nesmí být kratší než 15 dní. Podpis na hlasovacím lístku musí být ověřen, nebo, je-li elektronický, musí obsahovat elektronický podpis.

Ať už je zvolen jakýkoli způsob hlasování, musí k jeho osvědčení podnikatel zajistit notářský zápis (jehož náležitosti jsou stanoveny v § 80i notářského řádu), nebo hlasování vykonat za přítomnosti restrukturalizačního správce, je-li v řízení jmenován.

Po předložení plánu k hlasování již nesmí být restrukturalizační plán po obsahové stránce měněn, jinak by neplnil svou informační funkci. Pokud podnikatel přece jen zjistí, že plán potřebuje upravit (např. proto, že by pro jeho předložené znění nezískal podporu), musí jej odvolat a současně předložit jeho upravenou verzi.

Doručování může dostat do problémů podnikatele i dotčené strany

Proces předkládání plánu k hlasování je dovršen až okamžikem, kdy podnikatel zvládne řádně doručit požadované dokumenty všem dotčeným stranám. To v kombinaci s pevně stanoveným časovým rámcem otevírá prostor pro rizika spojená s nesprávným doručováním. Podnikatel by tak měl dopředu volit co nejspolehlivější způsob doručování a příp. počítat s časovou rezervou zvolenou podle způsobu doručování a počtu dotčených stran, kterým má být doručováno. Pochybení při doručování může vyústit v podání námitky dotčené strany spočívající v tvrzení, že přijetí restrukturalizačního plánu nebylo dosaženo v souladu se zákonem [§ 98 odst. 2 písm. b) ZPR].

Pokud podnikatel předpokládá potíže s doručováním, může využít doručení prostřednictvím restrukturalizačního soudu (§ 54 ZPR), a to i zveřejněním vyhlášky v restrukturalizačním rejstříku. Vzhledem k tomu, že rejstřík Ministerstvo spravedlnosti dosud nezprovoznilo, budou do doby jeho spuštění písemnosti zveřejňovány na úřední desce restrukturalizačního soudu a ve sbírce listin obchodního rejstříku. Tímto způsobem doručování se však podnikatel částečně ochudí o jednu z podstatných výhod, kterou mu preventivní restrukturalizace nabízí – díky velké míře neveřejnosti procesu totiž nemusí být veřejnosti zpřístupněny informace o jeho ekonomickém stavu. Lze očekávat, že přinejmenším v prvních měsících od účinnosti ZPR tento způsob zveřejňování nemusí vést k tomu, že se dotčená strana o doručení dané písemnosti včas dozví.

Taková situace může mít negativní dopady jak na podnikatele, tak na dotčené strany. Pokud se totiž dotčená strana o předložení plánu nedozví, zřejmě o něm ani nebude hlasovat. Podnikateli tak může chybět potřebná podpora plánu. Nehlasující dotčené strany pak přijdou o možnost proti restrukturalizačnímu plánu brojit prostřednictvím námitek, neboť ZPR tuto možnost dává jen procesně aktivním dotčeným stranám, které hlasovaly proti přijetí restrukturalizačního plánu (srov. § 94 odst. 1 ZPR). Podnikatelé i dotčené strany by v každém případě měli při doručování za účelem ochrany svých zájmů zpozornit.

Hlasování o přijetí restrukturalizačního plánu

Dotčené strany jsou za účelem hlasování rozřazeny do skupin zformovaných na základě restrukturalizačního plánu. Při tvorbě těchto skupin se podnikatel musí držet pravidel stanovených § 32 ZPR, která jsou silně inspirovaná pravidly tvorby skupin v reorganizaci (§ 337 ins. zák.).

Dotčené strany, které mají zásadně shodné právní postavení i hospodářské zájmy, by měly být zahrnuty do stejné skupiny a hlasovat společně. Pro některé dotčené strany je podnikatel povinen vytvořit samostatnou skupinu, aby hlasovaly odděleně od jiných skupin. To se týká mj. každé dotčené strany se zajištěnou pohledávkou a společníků podnikatele. Pokud má dotčená strana více pohledávek, které jsou rozřazeny do různých skupin, hlasuje prostřednictvím každé pohledávky v daných skupinách zvlášť (§ 33 odst. 2 ZPR).

Každá z dotčených stran je nositelem hlasovacího práva, přičemž počet hlasů každé z nich je odvozen z peněžité hodnoty jejich pohledávky za podnikatelem. V případě nepeněžitých pohledávek je nutné pohledávku vyčíslit v penězích. Stejně jako v insolvenčním řízení odpovídá 1 Kč výše dotčené pohledávky jednomu hlasu pro danou dotčenou stranu (§ 31 odst. 1 ZPR). Vyčíslení provádí podnikatel, který pro tento účel průběžně, tedy od zahájení preventivní restrukturalizace, vede seznam dotčených práv.

Kdy je restrukturalizační plán přijat dotčenými stranami?

Hlasování o přijetí restrukturalizačního plánu probíhá po skupinách, přičemž každá ze skupin musí restrukturalizační plán přijmout alespoň 75% většinou všech hlasů dotčených stran (nejenom přítomných) v dané skupině, počítaných podle výše uvedeného pravidla. Na rozdíl od hlasování o reorganizačním plánu tak k přijetí plánu restrukturalizačního není potřeba v rámci dané věřitelské skupiny získat současně i většinu počítanou podle hlav. Restrukturalizační plán je pak přijat, je-li přijat všemi skupinami dotčených stran.

Výsledkem výše popsaného procesu je přijetí nebo odmítnutí restrukturalizačního plánu. O tom, zda byl plán přijat, či nikoli, podnikatel všechny dotčené strany informuje bez zbytečného odkladu.

Dohoda o přijetí restrukturalizačního plánu

Hlasování o přijetí restrukturalizačního plánu lze nahradit uzavřením dohody ve formě notářského zápisu (náležitosti stanoví § 80i odst. 5 notářského řádu). Tuto dohodu musí podnikatel uzavřít s většinou dotčených stran vyžadovanou pro přijetí restrukturalizačního plánu. Zpravidla tak bude potřebovat podporu dotčených stran disponujících 75 % hlasů, a to v každé skupině. Předpokládáme, že dohoda o přijetí restrukturalizačního plánu se v praxi prosadí spíše u případů, kdy bude možné dohodu uzavřít bez zapojení většího počtu dotčených stran.

Dohoda o přijetí restrukturalizačního plánu podnikateli přináší několik výhod. Podnikatel se prostřednictvím dohody o přijetí restrukturalizačního plánu především vyhne nutnosti předkládat restrukturalizační plán k hlasování všem dotčeným stranám. To by mělo proces přijímání restrukturalizačního plánu urychlit, což může být u podnikatele v distressu klíčové. Současně může být pro podnikatele strategicky výhodné, že s některými dotčenými stranami prakticky nemusí restrukturalizační plán vyjednávat ani jim jej předkládat. Podnikatelé s dostatečnou většinou dotčených stran tak mohou fakticky „upéct“ restrukturalizační plán bez zbylých dotčených stran. Pro dotčené strany, které nejsou stranou dohody o přijetí restrukturalizačního plánu, může být situace naopak méně výhodná. Tyto dotčené strany se nejprve sice dozví o zahájení preventivní restrukturalizace (§ 6 odst. 1 ZPR), aby jim následně dorazila notifikace o uzavření dohody o přijetí restrukturalizačního plánu. Nemusí tak mít šanci do procesu tvorby plánu aktivněji zasáhnout. Kompenzací pro tyto dotčené strany pak je skutečnost, že jsou automaticky aktivně legitimované k podání námitek proti restrukturalizačnímu plánu (§ 94 odst. 1 ZPR).

Potvrzení restrukturalizačního plánu ze strany soudu

Přijetí restrukturalizačního plánu ze strany věřitelů ještě nemusí znamenat jeho účinnost. Účinnost restrukturalizačního plánu jeho přijetím dotčenými stranami může nastat pouze v případě, že bude přijat zcela konsensuálně, tedy hlasy všech dotčených stran (srov. § 39 ZPR). V ostatních případech (ale i v některých případech konsensuálně přijatých restrukturalizačních plánů – např. pokud jím dochází ke snížení počtu zaměstnanců nejméně o čtvrtinu) je nezbytným krokem k účinnosti restrukturalizačního plánu jeho potvrzení ze strany restrukturalizačního soudu. V takovém případě musí podnikatel do 15 dnů od skončení hlasování o jeho přijetí nebo od okamžiku uzavření neúčinné dohody o přijetí restrukturalizačního plánu podat k restrukturalizačnímu soudu návrh na potvrzení neúčinného restrukturalizačního plánu (srov. § 42 odst. 1 ZPR). Pokud to podnikatel neučiní, preventivní restrukturalizace skončí.

Potvrzení přijatého restrukturalizačního plánu soudem

V případě, že restrukturalizační plán přijmou požadovanou většinou všechny vytvořené skupiny, bude o potvrzení soud rozhodovat primárně podle § 98 ZPR.

Restrukturalizační soud nejprve návrh na potvrzení restrukturalizačního plánu rozešle dotčeným stranám. Samotný návrh na potvrzení musí obsahovat celou řadu příloh, které soudu poslouží jako informační základ pro posuzování návrhu. Podnikatel k návrhu připojí mj. restrukturalizační plán či notářský zápis o hlasování (k dalším přílohám viz § 93 ZPR).

Po předložení restrukturalizačního plánu k potvrzení soud ex officio začne u každé z dotčených stran přezkoumávat hlasovací práva a správnost zařazení do skupiny (§ 95 ZPR). Zároveň proběhne i přezkum procesu přijetí a obsahu restrukturalizačního plánu samotného. Restrukturalizační soud přezkoumá mj.:

• zda samotný restrukturalizační plán není v rozporu s právními předpisy,
• zda k jeho přijetí došlo v souladu se zákonem,
• zda podnikatel nesleduje nepoctivý záměr,
• zda má restrukturalizační plán přiměřené vyhlídky k předejití úpadku podnikatele a
• zda se některá dotčená strana hlasující proti přijetí restrukturalizačního plánu neocitne v méně výhodném postavení, než ve kterém by byla v případném insolvenčním řízení podnikatele (tzv. test nejlepšího zájmu).

K dalším zkoumaným aspektům viz § 98 ZPR. Pokud restrukturalizační soud dojde k závěru, že restrukturalizační plán některý z těchto aspektů nesplňuje, návrh na jeho potvrzení zamítne.

Zákonodárce klade na restrukturalizační soudy v rámci potvrzování restrukturalizačního plánu nemalé požadavky. Většinu aspektů bude restrukturalizační soud posuzovat primárně z právního či formálního hlediska (důvodová zpráva k ZPR, str. 134). Přinejmenším dva aspekty – test nejlepšího zájmu podnikatele [požadavek § 98 odst. 2 písm. e) ZPR] a test životaschopnosti podnikatele [požadavek § 98 odst. 2 písm. g) ZPR] však vyžadují významný ekonomický a odborný základ. Test nejlepšího zájmu tak restrukturalizační soud bude řešit prostřednictvím znaleckého posudku (§ 96 ZPR). Ve znaleckém posudku nicméně nebude jednoduché vypořádat se s možným scénářem uspokojení dotčené strany v insolvenčním řízení (řešeném formou konkursu či reorganizace). Ohledně testu životaschopnosti podnikatele pak zákonodárce nepředpokládá, že by restrukturalizační soud měl samostatně provádět sofistikovanější ekonomické úvahy, ale má plnit spíše úlohu nástroje ultima ratio, který odchytí situace, kdy restrukturalizační plán bude stát na zcela nerealistických základech (důvodová zpráva k ZPR, str. 134).

Vzhledem k relativně omezeným možnostem restrukturalizačního soudu pak bude zejména na dotčených stranách, aby byly v rámci preventivní restrukturalizace dostatečně aktivní a pomocí námitek (§ 94 ZPR) dostatečně sofistikovaně a erudovaně poukazovaly na možné ekonomické či právní nedostatky restrukturalizačního plánu, které by mohly bránit v jeho potvrzení ze strany restrukturalizačního soudu.

Potvrzení nepřijatého restrukturalizačního plánu soudem

Pokud restrukturalizační soud potvrdí restrukturalizační plán nepřijatý některými skupinami dotčených stran, je řešení ekonomické situace podnikatele těmto dotčeným stranám v podstatě vnucováno proti jejich vůli. Rozhodnutí soudu v takovém případě fakticky nahrazuje absenci souhlasu některé ze skupin. Soud k takovému kroku může přistoupit pouze za přísných podmínek. Zejména pokud je plán vůči nesouhlasícím stranám tzv. spravedlivý. Tento mechanismus (který je možný i v reorganizaci, srov. § 348 a násl. ins. zák.) má plnit určitou balanční funkci mezi podnikatelem a dotčenými stranami tak, aby zamezil možnému nekonstruktivnímu přístupu nesouhlasících dotčených stran.

Nepřijatý restrukturalizační plán musí splňovat stejné požadavky jako přijatý (viz výše a § 98 odst. 2 ZPR) a navíc také předpoklady stanovené § 99 ZPR. Mezi tyto předpoklady patří, kromě podmínky spravedlnosti, také rovné zacházení s dotčenými stranami v rámci jednotlivých skupin a zabezpečení, že žádná dotčená strana nezíská nebo si ponechá vyšší plnění, než které odpovídá hodnotě jejích pohledávek. Současně musí být restrukturalizační plán spravedlivý ke všem skupinám, které hlasovaly proti přijetí restrukturalizačního plánu.

Test spravedlnosti

Zda je restrukturalizační plán spravedlivý, se zjišťuje pomocí tzv. testu spravedlnosti. Zákon o preventivní restrukturalizaci zná tři druhy tohoto testu a každý z nich je určen k posouzení spravedlnosti dopadů plánu na rozdílnou skupinu dotčených stran (§ 24 ZPR). Spravedlnost restrukturalizačního plánu se pak posuzuje jen ve vztahu ke skupinám, které plán nepřijaly, a to ke každé samostatně.

Ve vztahu ke každé skupině zajištěných dotčených stran je restrukturalizační plán spravedlivý, pokud mají její členové získat účinností plánu k zajištění svých pohledávek stejný nebo obdobný druh zajištění, ve stejném pořadí, a ke stejnému nebo obdobnému majetku, příp. k majetku nejméně stejné hodnoty. Současně musí obdržet plnění, jehož hodnota se bude rovnat nejméně hodnotě zajištění (§ 24 odst. 1 ZPR). Zajištění věřitelé jsou tedy ZPR silně chráněni. Problémy však může činit zejména ocenění hodnoty zajištěné pohledávky, související případný „přepad“ části zajištěné pohledávky v rozsahu přesahujícím hodnotu zajištění do skupiny nezajištěných dotčených stran nebo také specifikace „obdobného druhu zajištění“.

Ve vztahu ke každé skupině nezajištěných dotčených stran vedou ke spravedlnosti restrukturalizačního plánu dvě cesty (§ 24 odst. 2 ZPR). Tou první je situace, kdy mají nezajištěné dot­čené strany obdržet plnění odpovídající jmenovité hodnotě jejich pohledávek, což v podstatě znamená nutnost 100% uspokojení nezajištěných dotčených stran. Druhá cesta vede přes dvě podmínky – nezajištěné dotčené strany sice mohou dostat nižší uspokojení než 100 %, nicméně nikdo, kdo by jinak měl v insolvenčním řízení horší pořadí uspokojení než nezajištěný věřitel,[1] nesmí být uspokojen ani částečně (tzv. absolute priority rule) a současně si žádný stávající společník podnikatele nesmí ponechat či nabýt podíl v podnikateli.

Při naplnění velmi přísných podmínek si však dosavadní společníci mohou podíl ponechat či mohou podíl nabýt. Mezi tyto podmínky patří mj. vyšší uspokojení nezajištěných dotčených stran než v případném insolvenčním řízení, povinná výměna statutárního orgánu podnikatele za nezávislé subjekty či tzv. kompenzační platby, prostřednictvím kterých musí podnikatel nejméně po dobu pěti let odevzdávat veškeré své zisky nezajištěným dot­čeným stranám. Jakkoli rozumíme důvodům, které zákonodárce vedly k umožnění ponechání podílů navzdory nesouhlasu nezajištěných dotčených stran,[2] naplnění těchto podmínek bude v praxi extrémně obtížné. Pokud si tedy bude chtít společník ponechat či nabýt podíl, měl by především umět přesvědčit dotčené strany, aby takové řešení podpořily a restrukturalizační plán přijaly.

Vůči skupině společníků podnikatele je restrukturalizační plán spravedlivý, má-li každý ze společníků obdržet ke dni účinnosti restrukturalizačního plánu nejméně takové plnění, které by mu náleželo v konkursu.

Stručně k opravnému prostředku a námitkám dotčených stran

Restrukturalizační plán, který musí být potvrzen ze strany restrukturalizačního soudu, nabývá účinnosti rozhodnutím soudu o jeho potvrzení (§ 39 ZPR). Proti rozhodnutí o návrhu na potvrzení restrukturalizačního plánu je přípustné odvolání. Odvolání nemá odkladný účinek, ale na návrh dotčené strany může být odložena účinnost některého z restrukturalizačních opatření (§ 100 odst. 3 ZPR).

Aktivně legitimováni k podání odvolání jsou pouze podnikatel a každá dotčená strana, která v předcházejícím řízení podala námitku. To nadále zvyšuje důležitost průběžné procesní aktivity dotčených stran, neboť k podání námitky zase musí aktivně hlasovat proti přijetí restrukturalizačního plánu. Námitky mohou mířit na nenaplnění některého z právních či ekonomických požadavků, které ZPR klade na restrukturalizační plán. Již v rámci příprav námitek pak musí dotčená strana mít na paměti, že v odvolání může uplatnit jen ty skutečnosti, které uvedla v námitce. Z pohledu podnikatele je možné se na některé případné námitky dotčených stran dopředu připravit, např. vytvořením rezervy (§ 98 odst. 4 ZPR) či včasným zadáním znaleckého posudku k ocenění závodu (§ 96 odst. 5 ZPR).

Závěr

Jakkoli se proces preventivní restrukturalizace může na první pohled zdát jako poměrně jednoduchý instrument dostupný širší paletě dlužníků, zdání může klamat. Při přijímání a potvrzování restrukturalizačního plánu může podnikatel i dotčené strany narazit na celou řadu nástrah, které nemusí být jednoduše překlenutelné a mohou vyústit jak v neúspěch celého procesu podnikatele, tak ve zhoršení postavení dotčené strany.

V tomto ohledu platí rčení, že „ďábel se skrývá v detailu“. Podnikatelům i dotčeným stranám tak lze doporučit proces nepodcenit a nebát se do jeho přípravy zavčasu zapojit právního zástupce a event. i ekonomického poradce.

 

JUDr. Petr Chytil je advokátem pražské pobočky mezinárodní advokátní kanceláře Dentons.

Tomáš Novák je paralegalem pražské pobočky mezinárodní advokátní kanceláře Dentons.

---

[1] Např. podřízení věřitelé a společníci, srov. § 172 odst. 2 ins. zák.

[2] Cílem zákonodárce je mj. zvýšit motivaci společníků iniciovat sanační postupy (srov. důvodovou zprávu k ZPR, str. 98).