SDEU o rozsudku, jenž zvyšuje možnost uznání žadatele o azyl za uprchlíka

Soudní dvůr EU zveřejnil rozsudek ve věci C-216/22 | Bundesrepublik Deutschland (Přípustnost následné žádosti) podle kterého rozsudek Soudního dvora může představovat novou skutečnost, která odůvodňuje nové posouzení žádosti o azyl po věcné stránce.

 

Rozsudek Soudního dvora, který významně zvyšuje pravděpodobnost uznání žadatele o azyl za uprchlíka nebo za osobu, která má nárok na doplňkovou ochranu, je důvodem pro to, aby byla následná žádost tohoto žadatele posouzena po věcné stránce a nemohla být zamítnuta jako nepřípustná. Členské státy mohou oprávnit své soudy k tomu, aby v případě, že zruší rozhodnutí o zamítnutí následné žádosti pro nepřípustnost, rozhodly o této žádosti samy a případně jí vyhověly.

 

Syrskému státnímu příslušníkovi, který v roce 2012 opustil svou zemi z obavy, že bude povolán k výkonu vojenské služby nebo bude zatčen, pokud své vojenské povinnosti odmítne plnit, byla v Německu v roce 2017 přiznána doplňková ochrana. Postavení uprchlíka mu naproti tomu přiznáno nebylo.

Poté, co Soudní dvůr vydal rozsudek týkající se situace syrských odpíračů vojenské služby z důvodu svědomí, podal tento syrský státní příslušník žádost o azyl znovu (tzv. následnou žádost). Tvrdil, že tímto rozsudkem došlo ke změně právního stavu v jeho prospěch. Následná žádost však byla zamítnuta jako nepřípustná, což znamená, že nebylo posouzeno, zda jsou splněny podmínky pro přiznání postavení uprchlíka.

Dotyčná osoba toto zamítavé rozhodnutí napadla u německého soudu. Tento soud se Soudního dvora dotázal zejména na to, zda je s unijním právem slučitelný přístup, podle něhož může novou skutečnost, která případně odůvodňuje úplné posouzení následné žádosti, v zásadě představovat pouze změna relevantních právních předpisů, a nikoliv soudní rozhodnutí.

Soudní dvůr odpověděl, že novou skutečnost odůvodňující nové úplné posouzení toho, zda jsou splněny podmínky pro přiznání postavení uprchlíka, může v zásadě představovat každý rozsudek Soudního dvora. Uvedené platí i v případě rozsudku, v němž se pouze provádí výklad ustanovení unijního práva, které platilo již v době přijetí rozhodnutí o předchozí žádosti. Datum vydání daného rozsudku je irelevantní. Má-li ovšem rozsudek Soudního dvora představovat novou skutečnost odůvodňující nové úplné posouzení, je třeba, aby významně zvyšoval pravděpodobnost uznání žadatele za uprchlíka.

Pokud jde o další postup v řízení za situace, kdy vnitrostátní soud zruší rozhodnutí o zamítnutí následné žádosti pro nepřípustnost, Soudní dvůr uvedl, že členské státy mohou – ale nemusí – oprávnit své soudy k tomu, aby o této žádosti rozhodly samy, a případně přiznaly dotčené osobě postavení uprchlíka.

 

Úplné znění rozsudku, a případně jeho shrnutí jsou zveřejněny na internetové stránce CURIA v den vyhlášení.

 

Zdroj: SDEU
Foto: canva.com

Go to TOP