V souvislosti s probíhajícím ukončováním dlouhodobě bezvýsledných exekucí se objevuje kritika směrem k soudním exekutorům – díky jejich postupu prý dochází nejen ke zpomalení činnosti soudů, ale také k nedostatku jejich financování. Na to, zda je tato kritika oprávněná a jak se proces zastavování dotýká postupů soudních exekutorů, se redakce Advokátního deníku zeptala soudního exekutora a člena Právní a legislativní komise Exekutorské komory ČR JUDr. Ing. Martina Štiky, Ph.D.

V posledních týdnech se objevují kritické hlasy poukazující na to, že exekutoři jsou viníky zpomalení soudů a dokonce za nedostatek jejich financování. Je tato kritika oprávněná?

Zákonná povinnost zastavování tzv. bezvýsledných exekucí byla do exekučního řádu vložena novelou exekučního práva provedenou zákonem č. 286/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022. Nepamatuji si, že bychom jako exekutorský stav podobnou úpravu v legislativním procesu této novely podporovali nebo dokonce navrhovali. Naopak Komora a další jednotliví soudní exekutoři upozorňovali příslušné zákonodárce na všechna možná rizika, tzn. v první řadě na zahlcení činnosti všech exekutorských úřadů, administrativní dopady do činnosti soudů, dopady na státní rozpočet a potenciální střet s Ústavou.

Nemohu především souhlasit s výtkou, že za nedostatek financování soudů mohou exekutoři. Každý, kdo se aspoň trochu orientuje v oblasti exekučního práva, ví, že se jedná o závěr ad absurdum.  Zaměstnanci soudů jsou placeni ze státního rozpočtu na základě tabulek. My exekutoři musíme na svůj provoz vydělat toliko exekuční činností. Naše další eventuální podnikání je navíc výrazně omezeno. Jako exekutoři dostaneme za jednu takto zastavenou exekuci pouhých 750 Kč. A holým faktem je, že tato částka ani zdaleka nepokryje množství administrativních a dalších nákladů spojených s jejím zastavením. Už vůbec ale nepokryje doposud vzniklé náklady za dlouholeté vedení exekuce (více jak šest let).  Jedná se především o mzdové a režijní náklady, které se na jednu exekuci pohybují v řádech tisíců korun.

Jak se tedy exekutorské úřady vypořádávají s agendou zastavování exekucí?

Velmi složitě. Celý proces se skládá z několika administrativně náročných kroků, které vyžadují precizní administrativní práci mnoha zaměstnanců. V první řadě je nutné vybrat okruh exekucí, na které úprava dopadá. Už to je značně technicky složité a v zásadě to nelze dělat zcela automatizovaně, jak se řada subjektů mylně domnívá. Úprava je totiž velmi složitá, obsahuje mimo jiné vyloučené doby atd. Následuje rozesílání zákonných výzev. Pro představu se může jednat i o několik set tisíc výzev oprávněným, kteří jsou z logiky věci také zatíženi tímto procesem, protože od nich očekáváme vyjádření, navíc při takovém množství v relativně krátké době. Poté se vyhotovuje usnesení, které rovněž nelze dělat plně automatizovaným procesem, jelikož obsahuje značné množství údajů. S tím je navíc spojená široká kontrolní pravomoc soudů, což v konečném důsledku ještě více zatěžuje náklady exekutora spojené se zastavením exekuce.

Dovolím si tvrdit, že tato agenda v současné době naplňuje až 70 % činnosti průměrného exekutorského úřadu. Z toho logicky plyne, že v současné době se exekutorské úřady jen velmi obtížně dokážou naplno věnovat své hlavní činnosti, kterou je nucený výkon exekučních titulů.

Soudům tedy ale také musela vzrůst administrativní agenda, nebo ne?

Samozřejmě. Také na to Komora i jednotliví exekutoři v rámci legislativního procesu opakovaně upozorňovali a varovali před tím. U obou subjektů, tedy u exekutorů i soudů došlo díky povinnosti zastavovat bezvýsledné exekuce ke značnému nárůstu administrativní agendy. Proto apeluji na oboustranně konstruktivní přístup, který bude eliminovat další nadbytečné administrativní zatěžování a vzájemné přidělování si práce. S tím je spojeno i výrazné šetření dalších nákladů exekutorů.

Zaznamenáváte negativní reakce i od samotných účastníků řízení?

Díky této úpravě se opět nespravedlivě vytváří další vlna negativního mediálního obrazu. A z hlediska účastníků je to velmi podobné. Dostatečně neinformovaní věřitelé se domnívají, že zastavování exekucí je náš výmysl, a musí se jim složitě vysvětlovat, že to je zákonná úprava a nikoliv samotná vůle exekutora. Naopak povinní, kteří roky nekomunikovali, se najednou začnou intenzivně dotazovat, někdy dokonce urgovat exekutora a vadí jim, že jejich exekuce ještě není zastavena. Takže naše pozice je velmi obtížná a někdy dokonce až absurdní.

Děkujeme za rozhovor!

Redakce AD
Ilustrační foto: archiv JUDr. Ing. Martina Štiky, Ph.D.