„Justiční dialog v evropských věcech v ČR a SR (DialogUE)“ je název výzkumného projektu pod záštitou Právnické fakulty Masarykovy univerzity, jehož cílem je zmapovat osud předběžných otázek položených českými a slovenskými soudy a nabídnout jejich analýzu. Rozsudky Soudního dvora jsou sice poměrně známé, neexistuje ale přehled o tom, jak a s jakým výsledkem příslušná vnitrostátní soudní řízení pokračovala. Svými zkušenostmi mohou přispět i advokáti vyplněním stručného dotazníku. Více o projektu prozradil redakci Advokátního deníku člen grantového týmu, advokát JUDr. Jan Rohlena.

 

Můžete nám Projekt DialogUE blíže představit?

Jde o výzkumný projekt odborníků pracujících pod záštitou Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Celý název zní „Justiční dialog v evropských věcech v ČR a SR (DialogUE)“. Projektu byl udělen tříletý grant Akademie věd ČR. Grantový tým vede akademička a advokátka Zuzana Vikarská a je složen ze zajímavých odborníků: akademiků, asistentů vrcholných soudů, studentů a mě, jako plně praktikujícího advokáta. Více o celém projektu se lze dozvědět také na jeho webových stránkách.

 

Jaké jsou cíle projektu?

Mezi ty nejdůležitější cíle patří zmapování osudu předběžných otázek položených českými a slovenskými soudy a jejich analýza na třech úrovních – ve fázi otázek předložených vnitrostátními soudy, ve fázi odpovědí Soudního dvora a ve fázi následných (tzv. follow-up) rozhodnutí vnitrostátních soudů. Poměrně dobře známé jsou totiž rozsudky Soudního dvora, ale dosud neexistuje přehled toho, jak příslušná soudní řízení dále pokračovala „zpátky doma“ a s jakým výsledkem. Chybí také jakákoliv systematická analýza, která by zkoumala například to, jaké soudy nejčastěji předběžné otázky pokládají, v jaké oblasti práva, jak často směřují k zpochybnění vnitrostátní legislativy či judikatury apod.

 

Jde tedy o to, vytvořit jakýsi přehled o dalších krocích vnitrostátních soudních řízení…?

Ano, náš tým si klade za cíl takový přehled vytvořit, zmíněnou analýzu provést a vyvodit z ní závěry, které mohou být využitelné také pro praxi. Jednou z vedlejších činností je pak spolupráce na přípravě druhého vydání monografie „Předběžná otázka v unijním právu“ pod vedením Michala Bobka, soudce Nejvyššího správního soudu a bývalého generálního advokáta Soudního dvora.

 

Jak práce na projektu pokračují?

Výzkum je velmi zajímavý, ale i náročný, někdy jde až o mravenčí detektivní práci. Úplná znění usnesení o položení předběžné otázky nižších soudů a jejich tzv. follow-up rozhodnutí nejsou často dostupná ve veřejně přístupných soudních databázích ani právních informačních systémech a bylo nutné si je vyžádat postupem dle zákona o přístupu k informacím. Byť přehledová tabulka ještě není kompletní co do detailní analýzy jednotlivých případů ve stanovených kategoriích, obsahuje spoustu zajímavých dat a je volně dostupná na stránkách Masarykovy univerzity zde. K dnešnímu dni obsahuje 199 případů, které je možné si filtrovat podle různých kritérií, třeba dle oblastí práva, která daného návštěvníka zajímají. Pracujeme rovněž na sepsání krátkých anotací všech případů ve všech třech fázích – přes dvacet jich je již dostupných na internetových stránkách ZDE.

 

Jak jste se k tomuto projektu vy osobně dostal?

Unijní právo mě zaujalo už na fakultě, diplomovou práci jsem psal na katedře Evropského práva. O volném místě v Projektu DialogUE jsem se poté dozvěděl od jednoho z kolegů při své pracovní zkušenosti v kabinetu soudce Tribunálu Soudního dvora EU Davida Petrlíka. Přihlásil jsem do výběrového řízení a měl jsem to štěstí být vybrán a přidat se k výzkumnému týmu.

 

Jaký je váš osobní cíl v rámci projektu?

Mým cílem je zmapovat vliv advokátů na celý proces pokládání předběžných otázek do Lucemburku. Nedávné studie totiž ukazují, že byť je celý proces vykládán jako dialog vnitrostátních soudů a Soudního dvora, hrají v něm advokáti velice významnou roli. Z rozhovorů s německými, italskými a francouzskými soudci vysoce specializovaných soudů například vyplynulo, že absolutní většinu položených předběžných otázek iniciují strany sporu, resp. jejich právní zástupci.

 

Jak se vám v tomto dílčím výzkumu daří?

Je to velmi zajímavý výzkum, ale poměrně obtížný. Z dostupných materiálů, tedy usnesení o přerušení řízení a položení předběžné otázky, rozhodnutí Soudní dvora a následných rozhodnutí českých a slovenských soudů jsem identifikoval celou řadu případů, kdy položení předběžné otázky iniciovaly strany. Tyto případy dále analyzuji ve snaze zjistit prakticky využitelné poznatky, např. v jakém procentu jsou takto iniciované předběžné otázky vyřešeny ke spokojenosti iniciující strany apod.

 

K čemu jste zatím dospěl?

Mám za to, že těch případů bude ještě více, než je patrné z uvedených zdrojů. Vnitrostátní soudy totiž nic nenutí v předmětných rozhodnutí uvádět, že je k položení předběžné otázky dovedl návrh účastníků řízení. Nejlépe je to možné ověřit přímo rozhovory se zúčastněnými advokáty. Byť připravujeme cílené oslovení advokátů, kteří se daných případů účastnili, velmi by nám pomohlo, kdyby kolegové advokáti vyplnili krátký dotazník. Zajímají nás třeba i případy, kdy české soudy předběžnou otázku položit odmítly.

 

Kde je takový dotazník pro advokáty k dispozici?

Dotazník je dostupný ZDE a jeho vyplnění zabere skutečně asi jednu minutu. Obsahuje totiž jen dvě ano-ne otázky a žádost o kontakt.

 

Jak se vám daří práci na tomto výzkumu skloubit s advokacií?

Občas je to velmi náročné, nicméně práce v tak inspirujícím týmu člověka skutečně nabíjí. Navíc mě advokátní kancelář, v níž působím (Accace Legal), v tomto projektu velmi podporuje. Například mi umožnila využít studentských kapacit pro některé rešeršní práce na projektu. Myslím, že moderní advokátní kanceláře si uvědomují, že obdobné akademické projekty, zejména pokud jde o prakticky orientované výzkumy, nejsou jen „malé bezvýznamné plus“. Dochází při nich k získání praktických poznatků a zkušeností i zajímavému networkingu. Navíc někteří klienti, zejména stojí-li na jejich straně podnikový právník, z mojí zkušenosti vnímají akademický přesah jako plus. Přínosy jsou oboustranné. I pro akademickou sféru je totiž podnětné, když se do výzkumu zapojí praktikující advokáti.

 

Redakce AD
Foto: Jan Faukner